Týnský chrám Matky Boží před Týnem, známý též jako Kostel Panny Marie před Týnem, se nachází na Starém Městě pražském, v blízkosti Staroměstského náměstí. Jeho stavba probíhala od poloviny 14. století do prvních desetiletí 16. století. Stavebním materiálem použitým při stavbě byl především pískovec, který se používal pro detaily a pro armování opěráků.
Historie výstavby a vývoj krovu
Nejstarší předchůdce dnešního kostela vznikl v souvislosti s rozvojem nedalekého Týnského dvora v průběhu 12. století, první písemná zmínka se váže k roku 1135. Na přelomu 13. a 14. století byl nahrazen raně gotickou trojlodní stavbou s kryptou pod polygonálně ukončeným presbytářem a minimálně jednou věží v západním průčelí. V polovině 14. století zahájili farníci, kteří patřili mezi nejbohatší městský patriciát, za podpory významných měšťanských rodin novostavbu vrcholně gotické trojlodní baziliky, která se stala hlavním staroměstským kostelem pozdního středověku.
V základním plánu ovlivnili architekturu mistři z pražských hutí, nejprve Matyáš z Arrasu a následně Petr Parléř. Na jejich kružby ukazují zejména okna hlavní lodi a okno východního průčelí. Novostavba začala sloužit svému účelu okolo roku 1380, kdy došlo k přenesení oltářů z původního raně gotického kostela. Před vypuknutím husitských bouří byly dostavěny tři lodě; zda byla hlavní loď zaklenuta, není jisté.
Husitské období a pozdější osudy
Týnský kostel byl ovládnut reformní stranou a během husitských válek se stal jedním z předních kostelů strany podobojí. Po válkách měla stavba být dokončena a zastřešena, avšak dřevo na krov mělo být použito na stavbu šibenic pro Jana Roháče z Dubé a jeho druhů. Stavba pokračovala za vlády Jiřího z Poděbrad; jeho srdce bylo podle jeho přání pohřbeno v chrámu vedle hrobu Jana Rokycany. Do roku 1463 byl vztyčen štít hlavní lodi a v roce 1466 dostavěna severní věž; jižní věž byla dokončena roku 1511 za vlády Vladislava Jagellonského.
Teprve roku 1457 byl zhotoven krov nad hlavní lodí a v následujících létech se uskutečnila výstavba západního štítu. Roku 1819 zasáhl chrám požár severní věže; její obnova trvala do roku 1836, kdy byl zničený krov nahrazen novým podle jižní věže, kde se původní krov dochoval. V roce 1819 došlo ke zhroucení blesku a devastujícímu požáru, který pohltil jeden z zvonů. Monstrózní zvon Marie z 16. století o váze 6450 kg visí dodnes v jižní věži.
Střecha, štít a barevná symbolika
Dvojice věží chrámu je nestejná a každá z nich má bohatě zdobené pozdně gotické osmiboké střechy doplněné o ochoz a vížky. Hlavní dominanta severní strany je portál mezi opěrnými pilíři; ostění lomeného vchodu je dekorováno drobnými kraby. Do tympanonu byly vloženy desky s reliéflní výzdobou, patřící mezi vrcholná díla našeho středověkého sochařství, zobrazující pašijové výjevy.
Boční lodě si zachovaly původní gotickou žebrovou klenbu. Hlavní loď a presbytář jsou zaklenuty šesti obdélnými poli stlačené valené raně barokní klenby s trojúhelníkovými výsečemi; boční lodě mají stále gotickou klenbu.
Požáry, opravy a úpravy střechy
Roku 1679 chrám zasáhl požár; klenba hlavní lodi a presbytáře byla nahrazena barokní klenbou s lunetami. Požár severní věže v roce 1819 vedl k její rekonstrukci do roku 1836. Během puristických úprav 19. století byla odstraněna omítka z části fasády. Následné opravy v 70.letech 20. století a až do roku 1995 zahrnovaly stabilizaci a rekonstrukci mobiliáře. Od roku 1973 do 1988 bylo západní průčelí chrámu obehnáno lešením, které se stalo typickým koloritem období.
Symbolika kalichu a socha Jiřího z Poděbrad
V nice štítu byla původně socha panské koruny s nápisem Veritas vincit a nad ní zlatý kalich. Kalich patřil na průčelí kostela odpradávna a údajně vykládal jako dar Eucharistie. Po Bílé hoře v roce 1621 kostel připadl katolíkům; utrakvistické symboly byly odstraněny. Kalich a socha krále Jiřího byly v roce 1623 strženy noční akcí pod vedením kanovníka Kotvy a jezuit Jiřího Feruse. Roku 1626 byl položen nový obraz Panny Marie; kalich byl přeměněn na svatozář. Až v roce 2018 se kostel Matky Boží před Týnem dočkal návratu dominanty - kalich s hostií byl na průčelí vrácen jako gesto ekumenického smíření.
Materiály a umělecké hodnoty mobiliáře
Chrám je postaven z neomítaných kamenných kvádrů a opuka poskytuje plastické články architektury a sochařskou výzdobu. Z gotické výbavy se dochovaly: pět cenných děl interiéru, mimo jiné cínová křtitelnice z roku 1414, největší v Praze; kamenná kazatelna; díla Mistra Týnské kalvárie a oltář s renesančním a pozdně gotickým nástupem. Z renesance a baroka pochází baldační prvky, reliéfy a náhrobní kameny, včetně náhrobníku astronoma Tychona Braheho z roku 1601. Varhany od Jana J. Mundta z let 1670-1673 patří k nejstarším dochovaným varhanám v Praze.
Interiér a mobiliář dnes převážně barokní; z původního středověkého vybavení se dochovaly jen některé objekty. Barokní oltáře a kamenný baldachýn z roku 1493 jsou významnými ukázkami pozdně gotického a raně barokního umění. Baldachýn pocházel z dílny Matěje Rejska a původně byl umístěný nad hrobem biskupa Augustina Luciana z Mirandoly.
Ochrana a provoz chrámu
Provoz chrámu podléhá specifickému bezpečnostnímu režimu. Bezbariérový vstup je v Celetné ulici čp. 5 přes farní centrum - úřad. Chrám je otevřený po celý rok, návštěvní hodiny a případné změny se uvádějí na oficiálních stránkách farnosti. Fotografovat, jíst, pít, mluvit, filmovat či manipulovat s mobiliářem je zakázáno bez povolení.
Praktické informace pro návštěvníky
Týnský chrám na Staroměstském náměstí můžete navštívit po celý rok od úterý do soboty od 10 do 13 hodin a od 15 do 17 hodin, v neděli od 10 do 12 hodin. Vstupné je dobrovolné, ale dar na údržbu kostela 25 Kč (nebo 1 euro) je vítaný; doporučená částka 50 Kč (2 euro). Průvodce lze po předchozí domluvě zajistit s oprávněním k odbornému výkladu.
Interiérové artefakty a výzdoba
Mezi nejcennější patří kamenná kazatelna, Týnská madona, Kalvárie, oltář s dřevořezbou Kristova křtu a kamenný baldachýn 1493. Pozůstatky gotické výbavy zahrnují zejména baldachýn od Matěje Rejska a epitafy, z nichž vyniká náhrobník Tycha Braheho.
