Kostel Panny Marie před Týnem (též kostel Matky Boží před Týnem, Týnský chrám) se nachází na Starém Městě pražském před Týnem, v blízkosti Staroměstského náměstí.
Jeho stavba probíhala od poloviny 14. století do prvních desetiletí 16. století.
Stavebním materiálem použitým při stavbě Týnského kostela byl především pískovec, který se používal pro detaily a pro armování opěráků.
Vývoj stavby a krovu
Nejstarší, ještě románský předchůdce dnešního kostela v těchto místech vznikl v souvislosti s rozvojem nedalekého Týnského dvora v průběhu 12. století, první písemná zmínka se váže k roku 1135.
Na přelomu 13. a 14. století byl nahrazen raně gotickou trojlodní stavbou o třech klenebních polích s kryptou pod polygonálně ukončeným presbytářem a minimálně jednou věží v západním průčelí.
V polovině 14. století zahájili farníci, kteří patřili mezi nejbohatší městský patriciát, za podpory významných měšťanských rodin z jiných farních obvodů novostavbu vrcholně gotické trojlodní baziliky, která se stala hlavním staroměstským kostelem nejen pozdního středověku.
V základním plánu poměrně konzervativní architekturu ovlivnili postupně mistři pocházející z největšího stavebního podniku v Čechách, z obou pražských katedrálních hutí, v první fázi Matyáše z Arrasu a následně Petra Parléře.
Na druhého jmenovaného ukazují kružby oken hlavní lodi a zejména okno východního průčelí o výšce 28 m.
Novostavba začala sloužit svému účelu okolo roku 1380, kdy došlo také k přenesení oltářů z původního raně gotického kostela.
Před vypuknutím husitských bouří byly dostavěny tři lodě, není však jisté, zda byla hlavní loď zaklenuta.
Týnský kostel byl poměrně záhy ovládnut reformní stranou, v husitských dobách se potom stal jedním z předních kostelů strany podobojí.
Po husitských válkách měla být stavba dokončena a zastřešena, ale dřevo na krov mělo být místo toho použito na stavbu šibenic pro Jana Roháče z Dubé a jeho 50 druhů, popravených na příkaz císaře Zikmunda.
Stavba pokračovala za vlády Jiřího z Poděbrad, zvoleného králem na nedaleké Staroměstské radnici, jehož srdce bylo podle jeho přání později v chrámu pohřbeno, a to vedle hrobu Jana Rokycany.
Do roku 1463 byl vztyčen štít hlavní lodi a v roce 1466 dostavěna severní věž.
Jižní věž byla dokončena roku 1511 za vlády Vladislava Jagellonského.
Teprve roku 1457 byl zhotoven krov nad hlavní lodí a v následujících letech, za vlády krále Jiřího z Poděbrad, se uskutečnila výstavba západního štítu.
V roce 1819 zachvátil požár severní věž. Její obnova se protáhla do roku 1836, kdy došlo k nahrazení zničeného krovu (podle jižní věže, kde se původní krov dochoval).
V roce 1819 do nich udeřil blesk a způsobil devastující požár, který pohltil jeden ze zvonů.
Monstrózní zvon jménem Marie z 16. století o váze 6 450 kg v jižní věži ale visí dodnes.
Střešní krytina a tvar střech
Dvojice charakteristických věží chrámu je nestejná - jedna z nich je zdobnější a širší a říká se, že představuje silnější část rodiny, tedy muže.
Dvojice věží je zakončena bohatě zdobenými převýšenými pozdněgotickými osmibokými střechami, které jsou doplněny ochozem, čtveřicí nárožních vížek a ještě navíc pročleněny zhruba v polovině své výšky další čtveřicí vysazených ozdobných vížek.
Hlavní architektonická dominanta severní strany je slavný portál zabírající plochu průčelí mezi oběma opěrnými pilíři.
Výrazně vertikální, bazilikálně uspořádaný trojlodní gotický kostel je vybavený na západě dvojicí gotických hranolových věží.
Na východě je kostel ukončen krátkým presbytářem o jednom obdélném poli, polygonálně uzavřen čtyřmi stranami osmiúhelníka.
Boční lodě jsou zaklenuty pěti poli křížové žebrové klenby na téměř čtvercovém půdorysu, ke kterým se pojí ještě po jedné křížové žebrové klenbě v podvěží.
Hlavní loď i presbytář jsou pak zaklenuté šesti obdélnými, šířkově uspořádanými poli stlačené valené raně barokní klenby s trojúhelníkovými výsečemi. Boční lodě si zachovaly původní gotickou žebrovou klenbu.
Požáry, opravy a úpravy střechy
Roku 1679 kostel postihl požár. Klenba hlavní lodi a presbytáře musely být následně sneseny a nahrazeny barokní klenbou valenou s lunetami.
V roce 1819 zachvátil požár severní věž. Její obnova se protáhla do roku 1836, kdy došlo k nahrazení zničeného krovu (podle jižní věže, kde se původní krov dochoval).
Během úprav v puristickém duchu ve druhé polovině 19. století byla odstraněna omítka, která pokrývala část fasády.
V 70. letech 20. století započala stavební oprava chrámu, která probíhala poměrně pomalu a fakticky skončila až roku 1995, načež začala renovace mobiliáře.
Zhruba v letech 1973 až 1988 tak bylo zejména celé západní průčelí kostela obehnáno stavebním lešením, které se tak stalo typickým koloritem doby a místa.
Symbolika kalichu na štítě a jeho osud
V nice štítu byla umístěna panovníkova socha s nápisem „Veritas vincit“ („Pravda vítězí“) a nad ní umístěn pozlacený kalich.
Zlatý kalich patřil na průčelí Týnského chrámu odpradávna. Ten původní byl prý ještě starší než samo křesťanství a vešly se do něj čtyři měřiče obilí.
Po Bílé hoře v roce 1621 připadl kostel opět katolické straně. Z chrámu byly odstraněny symboly utrakvismu, kalich a socha krále Jiřího byly v roce 1623 strženy z průčelí v tajné noční akci pod vedením kanovníka Kotvy a jezuity Jiřího Feruse.
Hned potom r. 1623 byly také se štítu odstraněny oba kališnické symboly. Stalo se to za vedení svatovítského kanovníka Jana Ctibora Kotvy, jenž zároveň s jesuitou Ferem dal pozlacený husitský kalich a sochu krále Jiřího s průčelí chrámu snést.
Bylo to provedeno v noci dne 17. ledna 1623 od několika studentů ze semináře sv. Václava, kteří s velkým namáháním a s nebezpečím života vylezli na kostelní štít a sochu a kalich snesli.
Roku 1626 objednal císařský rychtář Osterštock v Praze sochu Panny Marie s děťátkem a dal ji zhotovit z bílého mramoru.
Roku 1626 nahradili sochu krále postavou Madony a z kalichu zhotovili svatozář.
Až v roce 2018 se kostel Matky Boží před Týnem své dominanty opět dočkal. Jak uvádí farnost na svém webu: „Kalich s hostií byl na průčelí umístěn na základě usnesení České biskupské konference jako gesto ekumenického smíření a současně zviditelnění nejcennějšího daru, který Kristus zanechal své církvi, totiž Eucharistie.
Materiály střechy, štítu a sochařská výzdoba
Chrám je vystavěn z neomítaných kamenných kvádrů, plastické články architektury a sochařská výzdoba jsou tesány z místní opuky.
Socha krále Jiřího, vytesaná z kamene, s pozdviženým mečem v pravici a postavená do spodního výklenku, a stejně tak i kalich ve výklenku hořejším, zůstaly na svých místech asi 150 let, to jest až do bělohorského převratu, po němž přešel týnský chrám v ruce katolíků.
Vstup depozitáře je dekorován kamennou balustrádou.
Hlavní architektonická dominanta severní strany je slavný portál zabírající plochu průčelí mezi oběma opěrnými pilíři. Ostění lomeného vchodu je vnitřními i vnějšími výžlabky dekorován drobnými kraby. Ostění tympanonu sahá až do vnitřních bloků obou opěráků. Vybíhá ze zkoseného podnože. Toto ostění bylo dole přerušeno kružbovým panelováním.
Ze vstupních portálů je bezesporu nejkrásnější severní portál, dílo parléřské huti, vznikající od 80. let 14. století do jeho konce. Je vyzdoben baldachýny, které měly chránit sochařskou výzdobu. Do tympanonu byly vloženy desky s reliéfní sochařskou výzdobou, která patří mezi vrcholná díla našeho středověkého sochařství. Jsou zde znázorněny pašijové výjevy - Bičování, Korunování trním a Ukřižování.
Funkce střechy v historickém a duchovním kontextu
Týnský chrám byl přitom situován nedaleko jeho nového hlavního sídla Královského dvora, mohl jej tedy osobně navštěvovat.
V době husitské sloužil kostel jako hlavní chrám. V Týnském chrámu kázali už předchůdci Jana Husa Konrád Waldhauser a Jan Milíč z Kroměříže. Od roku 1427 zde kázal volený husitský arcibiskup Jan Rokycana, který je v chrámu i pohřben.
Za husitských dob byl kostel Matky Boží před Týnem přední kazatelnou strany podobojí, kde působili už předchůdci Jana Husa.
Po Bílé hoře v roce 1621 připadl kostel opět katolické straně. Z chrámu byly odstraněny symboly utrakvismu, kalich a socha krále Jiřího byly v roce 1623 strženy z průčelí.
Opravy střechy, přístupnost a provoz
V 70. letech 20. století započala stavební oprava chrámu, která probíhala poměrně pomalu a fakticky skončila až roku 1995, načež začala renovace mobiliáře.
Zhruba v letech 1973 až 1988 tak bylo zejména celé západní průčelí kostela obehnáno stavebním lešením, které se tak stalo typickým koloritem doby a místa.
Týnský chrám na Staroměstském náměstí můžete navštívit po celý rok od úterý do soboty od 10 do 13 hodin a od 15 do 17 hodin, v neděli pak od 10 do 12 hodin.
Vstupné je dobrovolné, ale dar na údržbu kostela v symbolické výši 25 Kč nebo jedno Euro je velmi vítaný. Doporučená částka: 50,-Kč (2 euro).
Bezbariérový vstup naleznete v Celetné ulici čp. 5 přes farní centrum - úřad.
V kostele je zakázáno: fotografovat, jíst, pít, mluvit, filmovat, dotýkat se a manipulovat jakkoliv s mobiliářem kostela.
Na požádání je průvodce povinen předložit oprávnění (živnostenský list, pracovní smlouva ap.) k odbornému výkladu před chrámem (soukromý pozemek v majetku farnosti).
Interiér, mobiliář a vztah krovu k památkovému fondu
Mobiliář kostela je v současné době převážně barokní.
Z původního středověkého vybavení se dodnes dochovalo v interiéru chrámu pět uměleckých prací: cínová křtitelnice z roku 1414, nejstarší a největší v Praze; kamenná kazatelna v hlavní lodi; velmi cenná jsou dvě díla tzv. Mistra Týnské kalvárie z počátku 15. století: Týnská madona a sousoší Kalvárie v závěru severní lodi; nakonec potom dvě pozdně gotická umělecká díla: na pomezí renesance se nachází oltář s ústřední dřevořezbou Kristova křtu od podunajského mistra, zvaného podle signatury Monogramista IP z doby po roce 1520; posledním potom kamenný baldachýn z roku 1493 pocházející snad z dílny Matěje Rejska.
K pozůstatkům gotické výbavy patří zejména pozdně gotický baldachýn od Matěje Rejska z roku 1493. Byl původně umístěný nad hrobem biskupa Augustina Luciana z Mirandoly. Baldachýn čtvercového půdorysu je tvořen čtyřmi středně mohutnými kamennými polychromovanými opěrami, které jsou ukončeny lomeným obloukem, tzv. oslím hřbetem.
Z barokního mobiliáře vynikají dřevořezby raně barokních oltářů a cenné varhany od Jana J. Mundta z let 1670-1673, které patří mezi troje nejstarší dochované varhany v Praze.
Z období renesance a baroka se dochoval mimořádně zajímavý soubor reliéfně tesaných náhrobních kamenů a epitafů, mj. náhrobník astronoma Tychona Braheho z roku 1601, který je umístěn u prvního jižního pilíře hlavní lodi.
Praktická poznámka o ochraně a údržbě střechy
Provoz chrámu podléhá specifickému bezpečnostnímu režimu. Návštěvní provoz chrámu může být omezen i v době běžných otevíracích hodin z důvodu mimořádných bohoslužeb či technických provozních záležitostí.
Prosí se o příspěvek při vstupu dobrovolným finančním darem na opravy kostela a dbejte pokynů kustodů.
