Kdy se narodil Ježíš? Vlastně nevíme, dat, z nichž si můžeme vybrat, je celá řada. Jedno připadá i na 17. listopad roku tři před naším letopočtem. Narozeniny, kam se jen podíváš. K otázce, kdy opravdu se narodil Ježíš Kristus, přináší tento starověký učenec hned celou sérii odpovědí. A jedna z nich zní tak, jako by chtěla ospravedlnit tak často kritizovanou předčasnou vánoční výzdobu v obchodních centrech, kde se Vánoce kolikrát slaví už od začátku listopadu.
Podle Kléménse Alexandrijského bylo od narození Ježíše Krista do Commodovy smrti uplynulo 194 let, jeden měsíc a 13 dní. Datum Commodovy smrti podle Kléménse a Herodiana připadá nejpravděpodobněji na noc z 31. prosince roku 192 na 1. ledna roku 193. Když se na základě tohoto odhadu zopakuje úvaha o narození Ježíše, vyjde 17. nebo 18. listopad, nikoli 25. prosince, a navíc rok nebude nula, ale tři před naším letopočtem.
Rozmanité názorové proudy kolem data narození pokračují. Někteří autoři uvádějí jaro či léto jako vhodnější období: 20. květen, 19.-20. dubna, nebo dokonce 25. březen. Pachón bývá interpretován jako květen (20. května) a 28. rok Augustovy vlády může odkazovat na rok dva před naším letopočtem. Můžeme tedy zvažovat data 17.-18. listopadu, 19.-20. dubna, 20. května a ještě 25. prosince.
Kléménes Alexandrijský a Basileidovci rozvíjejí debatu o datumu narození i o tom, kdy byl Ježíš pokřtěn. Epifan ze Salaminy tvrdí, že se Ježíš narodil za úsvitu 13 dní po zimním slunovratu, tedy v roce dva před naším letopočtem. Z dalších pramenů vyplývá, že Epifan cituje i heterodoxní alogianisty, kteří uváděli jiné dny (např. 20. května či 19. června). De pascha computus (spis z roku 243) spojuje data narození, utrpení a stvoření, ale ani on nepřináší jednoznačnou odpověď.
Aby to nebylo jednoduché, existuje také teorie, že datum narození souvisí s vtělením a s Velikonocemi: některé texty spojují početí a utrpení s konkrétními daty v zimě a na jaře, čímž vzniká systém dat, který se vyvíjí až do 4. století. Na Západě se 25. prosince začala slavit Narození Páně, zatímco na Východě se do 6. ledna slaví Epifanie a Narození Páně zároveň.
První dochované záznamy o 25. prosinci jako datu Kristova narození pocházejí z Chronographu z roku 354 a později z Augustinových vánočních promluv. V Římě se svátek Narození Páně začal slavit nejpozději do roku 336, v Antiochii pak po roce 386. Zajímavé je, že některé teorie kladou narození Krista na datum 25. března jako den početí a zároveň den jeho smrti, čímž se propojuje stvoření a utrpení.
Existuje však také kladná teorie, že původ Vánoc spočívá v přijetí pohanského svátku Neporaženého Slunce (Sol Invictus), který byl zjednodušeně řečeno „pokřesťanštěn“ a přizpůsoben slavení narození Syna Božího. Tato hypotéza ale nemá pevné historické doklady, a proto se různými směry vykládá i otázka, proč se narození slaví právě 25. prosince.
V raně křesťanské církvi nebylo datum narození jednoznačné dogma. Někteří vybraní autoři a spisy spojují datum narození s Velikonocemi a jinými významnými okamžiky roku, ale konečné rozhodnutí o datu 25. prosince jako data Narození Páně nastalo až v průběhu 4. století. Ačkoliv hovoříme o „narození“, církev v té době spíše kladla důraz na božství Slova a jeho vtělení, než na přesné datum.
V časové ose křesťanské éry Dionysius Exiguus v 6. století vyvinul systém, který dnes používáme jako AD (Anno Domini). Zejména z výpočtů vyplývá, že data narození a ukřižování Ježíše nemusí odpovídat historické realitě. Julius Caesar a Gregorianův kalendář dále upravily délku roku a datumy, které s datem narození často nejsou jednoznačné. Na závěr je třeba připomenout, že moderní gregoriánský kalendář přináší přesnější rozdělení roku do kalendářních dnů, avšak samotné datum narození Ježíše zůstává předmětem historických debat a různých výkladů.
Chronologie, sluneční a hvězdná interpretace, stejně jako evangelní popisy, ukazují, že datum narození Ježíše nebylo nikdy pevně stanoveno a jeho význam pro křesťanskou liturgii se postupně vyvíjel. Z pohledu moderní historie zůstává hlavním bodem, že vánoční slavnost 25. prosince se stala dominantní tradicí na Západě, a to v kontextu interakcí mezi křesťanstvím a pohanskou sluneční tradicí.
