V roce 2004 se záměru na vytvoření novodobé křížové cesty ujal prof. Vladimír Preclík, který ke spolupráci přizval další české sochaře, aby společně vytvořili soubor 15 „zastavení“ Příběhu utrpení a nadějí člověka.
Soubor sochařských děl ve volné přírodě vznikal postupně v letech 2005-2008 s podporou Královéhradeckého kraje.
Novou křížovou cestu vytvořil spolu s dalšími autory sochař Vladimír Preclík, který měl vřelý vztah k této krajině.
V roce 2004 založil sochař Vladimír Preclík občanské sdružení Křížová cesta s úmyslem ztvárnit ve volné krajině mezi Žirčí a Kuksem novodobou křížovou cestu jako duchovní dominantu kraje.
Vladimír Preclík přizval ke spolupráci dalších čtrnáct sochařů tří generací, aby ztvárnili svá díla v hořickém pískovci.
Sochy vznikaly v průběhu čtyř let většinou v hořických lomech, některé v ateliérech tvůrců.
Pro netradiční křížovou cestu vybral Preclík úpatí zalesněného svahu nad železniční tratí mezi Žirčí a Stanovicemi jako ideální přírodní kulisu pro příběh vyprávěný sochami a zároveň využil pro některé z nich stanoviště na hraně terasy, ohraničené železniční tratí, ze které je v určitých místech nádherný výhled do krajiny.
Každé z patnácti zastavení, volně inspirovaných biblickou křížovou cestou, vytvořil jiný autor, společně však tvoří ucelené koncepční dílo.
Galerie obklopuje turistickou cestu vedoucí z obce Stanovice k Braunovu Betlému.
Cestujte pohodlně vlakem kamkoliv a kdykoliv.
V dnešní složité době se snad víc než kdy jindy upínáme k naději, že brzy bude líp.
Na začátek novodobé křížové cesty se vydáme od křižovatky silnic u Stanovic po červené značce stoupající k podchodu trati.
Hned za ním nás v louce přivítá první dílo v podobě tří andělů.
1. První zastavení je dílem Daniela Kloseho ZVĚSTOVÁNÍ a vychází z biblické scény, kdy archandělé Michael, Gabriel a Rafael přinesli Panně Marii zvěst, že se jí narodí syn Boží.
Daniel Klose (1973), rodák z Opavy, je nejmladším ze všech zúčastněných tvůrců.
Kromě umělecké tvorby se věnuje i pedagogické práci na opavské umělecké škole.
Jeho andělé se slétli na zem, avšak ještě není jejich čas. Zkameněli.
Za podchodem trati opustíme červenou značku, která dále stoupá lesem k Braunově Betlému, a dáme se vpravo podél trati.
Bude nás doprovázet pro změnu žlutá značka.
Hned naproti andělům nás upoutá další zastavení.
2. Druhé zastavení představuje dílo zvané ROUŠKA VERONIKY. Jeho autorem je Stanislav Hanzík (1931-2021).
Hanzíkova díla jsou rozeseta po mnoha místech v republice i v cizině.
Mezi nejznámější patří portrétní busty herců Josefa Kemra, Rudolfa Hrušínského nebo Stanislava Neumanna v Národním divadle, socha Dobrého pastýře v kapli na Řípu nebo socha Karla Hašlera na Starých zámeckých schodech v Praze z r. 2009.
Dílo nazvané Rouška Veroniky sice zpracovává námět z biblické doby, avšak příběh samotný není obsahem bible.
Připomíná čin soucitné ženy, které se zželelo Ježíše vlekoucího svůj kříž na Golgotu a rouškou mu otřela tvář zbrocenou krví a potem.
Na roušce se otiskla Kristova tvář.
Na konci 1. století se rouška dostala do rukou papeže Klementa I. a dodnes je uchovávána jako relikvie v kapucínském klášteře Manoppello ve střední Itálii.
3. Třetí zastavení ZÁZRAK NANEBEVSTOUPENÍ je dílem sochaře Vojtěcha Adamce (1933-2011).
Adamec pocházel z katolické rodiny bohatého sedláka na střední Moravě, která byla těžce postižena komunistickými represemi v 50. letech 20. stol.
Pracoval na budování hutí v Ostravě a jeho mimořádný výtvarný talent zachránil prof. Otakar Španiel, který mu umožnil studium na UMPRUM.
Adamec jako sakrálně zaměřený sochař žil v ústraní v osadě Štít u Chlumce nad Cidlinou a ve větší povědomost vstoupil až po r. 1989 zásluhou tehdejšího biskupa královéhradeckého Dominika Duky.
Nejznámějším Adamcovým dílem je sousoší sv. Vojtěcha a jeho nevlastního bratra Radima, instalované od r. 2000 na slavníkovském hradišti v Libici nad Cidlinou.
Pro Hradec Králové vytvořil zdařilé sochy papeže Jana Pavla II. a českých královen Elišky Rejčky a Alžběty Pomořanské.
4. Nad Adamovým dílem je umístěna práce Ellen Jilemnické (1946) TRNOVÁ KORUNA jako symbol lidského utrpení.
Jilemnická pochází z rodiny hořického regionálního historika a středoškolského profesora.
Sochařství studovala v Hořicích na místní sochařsko-kamenické škole a dále na akademiích ve Wroclawi a v Praze.
Je zároveň malířkou a básnířkou.
Byla provdána za psychologa, filozofa a kulturologa Vladimíra Boreckého (1941-2009).
V Praze lze vidět její dílo Metamorfózy roku u Chodovské tvrze a ceněnou sochu sv. Jana Nepomuckého u mostu v Dolních Počernicích.
Na budově Divadla Na zábradlí je její busta mima Ladislava Fialky, pro Hořice vytvořila pamětní desku svému otci.
Je také autorkou řady funerálních plastik.
5. V dominantní poloze při železniční trati se nachází práce iniciátora celého díla Vladimíra Preclíka (1929-2008) nazvaná KATEDRÁLA PROSBY.
Mohutné sepjaté ruce měly být podle autorova projektu původně ještě o metr vyšší.
Bohužel nebyl k dispozici vhodný kámen a také nezbýval čas.
Nemocný Preclík proto projekt upravil, samotnou práci v kameni však již musel provést sochař Stanislav Hejl.
Preclík zemřel půl roku před dokončením celého díla.
Do jeho sochy byla vložena schránka se zprávou pro budoucí generace.
Vladimír Preclík patřil mezi nejvýznamnější české umělce.
Jiţ v roce 1967 ho mezinárodní jury zařadila mezi 50 nejvýznamnějších sochařů světa.
Preclík byl velmi občansky i profesně činný; byl profesorem VUT v Brně, předsedou spolku Mánes i PEN klubu, od r. 1998 má muzeum svého díla v Bechyni.
6. Dalším zastavením je dílo Jana Koblasy (1932-2017) SVATÁ RODINA.
Koblasa byl český sochař, malíř, grafik, scénograf, básník, hudebník, emeritní profesor sochařství v Kielu, žijící od roku 1968 v zahraničí.
Po r. 1990 se však zúčastňoval ve vlasti sochařských sympózií a také působil jako pedagog.
Ke svému zdejšímu dílu řekl: „ Otec, matka a na jejich klíně dítě v rozpaženém gestu - v touze obejmout - ve znamení krize. Na odvrácené straně plastiky reliéf ležícího Krista. Boží hrob.“
Jen o malý kousek dále na stejné straně se nachází další dílo. Světlo v temnotách (50.4014136N, 15.8600797E) je dílem hořického rodáka Ivana Jilemnického (1944-2012).
byl to sochař, grafik a ilustrátor.
Jako většina sochařů tesal do kamene, ale význačnou část své tvorby vyřezával motorovou pilou do dřeva.
Ve svém rodišti vystudoval Střední průmyslovou školu kamenickou a sochařskou.
Pak působil jako pedagog na Lidové škole umění.
Po roce 1969 mu byla z politických důvodů znemožněna normální výstavní činnost.
Po celý život se totiž Open evangelickému vyznání.
Od roku 1990 byl členem Sdružení sochařů Čech, Moravy a Slezska a od roku 1993 výtvarným redaktorem časopisu Kámen.
7. Nad dílem Koblasovým se nachází práce Ivana Jilemnického (1944-2012) SVĚTLO V TEMNOTÁCH, jakýsi stylizovaný kříž, v němž mezi dvěma kamennými vertikálami prochází světlo.
Znázorňuje poslední okamžiky před setměním, smrtí a vzkříšením.
8. Další zastavení po pravé straně stezky nese název SLZA. Stojící kapka slzy je doplněna srdcem a křížem, které leží na boku.
Autorem díla je sochař Václav Fiala (1955), který žije v rodných Klatovech.
V roce 1976 absolvoval studium na střední uměleckoprůmyslové škole v Praze a věnoval se nejprve malířství.
Od roku 1992 působí jako sochař, který pracuje s kamenem, dřevem i železem.
Jako příslušník mladší generace zaujal i Vladiмír Preclík, který ho vyzval ke spolupráci.
9. Naproti Slze se nachází dílo nazvané VYKOUPENÍ, jehož autorem je pražský umělec Jan Hendrych (1936).
Tento sochař a malíř byl jako mnoho jiných po roce 1968 postižen zákazem vystavování a proto se v následujícím období věnoval restaurátorství.
Po roce 1989 se svobodně vrátil k vlastní tvorbě a stal se i vysokoškolským pedagogem.
10. Velmi osobitý výtvarný projev měl sochař Marius Kotrba (1959-2011), jehož dílo PIETA je dalším zastavením.
Název naznačuje, že dílo stylizovaně představuje Pannu Marii s mrtvým synem na klíně.
11. Výše po levé straně se nachází dílo, které se svým vzhledem poněkud odlišuje od ostatních. Jmenuje se HLEDAČ a jeho autorem je Michal Šarše (1956).
Tento absolvent Akademie výtvarných umění tvoří spíše než sochy objekty s využitím kamene, kovu a dřeva.
12. Na opačné straně cesty se nachází pozoruhodné dílo nazvané KRAJINA KŘÍŽE, jehož autorem je Čestmír Mudruňka (1935).
Mudruňka patří ke starší generaci v kolektivu autorů.
13. Druhý nejmladší ze skupiny sochařů, Jiří Marek (1972) vytvořil dílo nazvané LÁSKY BOLEST.
14. Předposlední zastavení je často obdivováno také pro své výborné umístění. Autorkou BRÁNY NADĚJE je Jaromíra Němcová (1959), pražská rodačka, sochařka, grafička, fotografka a restaurátorka.
15. Poslední dílo na cestě, zvané OBELISK, vytvořil sochař a restaurátor Jiří Kačer (1952), žijící v Hostivici u Prahy.
Za Obeliskem trasa moderní křížové cesty končí.
Žlutá značka se stočí vpravo do podchodu pod tratí a pokračuje k železniční stanici Žireč, která je také možným východiskem k návštěvě areálu.
Ve stráni nad vsí vede železniční trať, k níž míří polní cesta s červenou turistickou značkou.
Je docela nenápadná až do chvíle, kdy dojdeme k podchodu pod tratí.
Za ním se totiž zjeví něco nečekaného.
Podél trati se táhne pod lesem široká louka a na ní vidíme další sochy.
Dominantní obří ruce sepjaté k modlitbě a když k nim dojdeme, otevře se před námi pokračování louky s dalšími díly.
Obelisk uzavírající tuto řadu leží téměř kilometr od prvního sousoší.
Soubor děl z hořického pískovce nese název Příběh utrpení a nadějí člověka, ale od počátku je obecně i turisticky nazýván Křížovou cestou 21. století.
Duchovním otcem projektu byl sochař Vladimír Preclík, jehož myšlenka nebyla vůbec nová.
Křížovou cestu tu vybudovali již v letech 1725-1735 jezuité ze sousední Žirče po výměně pozemků s hrabětem Františkem Antonínem Šporkem.
Vedla ke kapli Povýšení sv. Kříže z let 1729-1730, z níž se zachovaly jen základy.
Samotná barokní křížová cesta zanikla v průběhu 20. století zbouráním zbylých zastavení a rozoráním polní cesty s alejí.
Vladimír Preclík založil roku 2004 občanské sdružení Křížová cesta a přizval ke spolupráci dalších 14 českých sochařů tří generací se zkušeností tvorby v kameni a s blízkým vztahem k východním Čechám.
Z jeho podnětu však nevznikla žádná klasická křížová cesta, nýbrž volný soubor děl s duchovními náměty.
Sochy z hořického pískovce vznikaly v průběhu čtyř let, a to některé přímo v kamenolomu, další pak v ateliérech.
Sochař Preclík sám se dokončení projektu nedožil, zemřel v 79 letech na jaře roku 2008.
Právě během toho roku se však na podzim podařilo jeho plán realizovat.
Soubor je nyní majetkem Královéhradeckého kraje.
Vydáme se tedy na prohlídku tohoto pozoruhodného místa.
Za východiště nejlépe zvolíme výše zmíněný Šporkův mlýn na Labi u Stanovic, kde motoristé najdou na pravém břehu i nevelké parkoviště.
Červená značka záhy překříží silnici Žireč-Zaloňov a podejde železniční trať.
Za podjezdem je turistické rozcestí Křížová cesta 21. století, z něhož odbočuje vpravo žlutá značka a ta bude naším nedlouhým průvodcem.
Ještě předtím však naši pozornost upoutá první zastavení, které je umístěno poněkud stranou na louce vlevo od červené značky.
Úvodní sousoší tří andělů se jmenuje Zvěstování a představuje archandály Gabriela, Michaela a Rafaela zvěstující Panně Marii narození syna Ježíše.
Autorem tohoto díla je Daniel Klose (*1973), nejmladší ze skupiny zúčastněných umělců.
Následně studoval mezi lety 1992-1998 na fakultě výtvarného umění VUT v Brně, kde se věnoval oboru sochařství u prof. akad. sochaře Vladimíra Preclíka.
Ke svému dílu řekl: „Andělé se slétli na zem, Ještě není čas. Zkameněli.“
Zatímco červená značka dále stoupá lesem k proslulému skalnímu Betlému Matyáše Bernarda Brauna, my se vrátíme k turistickému rozcestí, kde najdeme hned u něj druhé zastavení.
2. Rouška Veroniky se nachází vlevo od červené značky a je dílem Stanislava Hanzíka.
Následně je čtvrté zastavení ZÁZRAK NANEBEVSTOUPENÍ>...