Na břehu Labe nedaleko Kuksu leží ves Stanovice. Řeka tu ještě nemá žádnou mohutnost a překračuje ji starý most, u něhož barokní Šporkův či Sporckův mlýn upravený na penzión s restaurací láká pocestné. Ve stráni nad vsí vede železniční trať, k níž míří polní cesta s červenou turistickou značkou. Je docela nenápadná až do chvíle, kdy dojdeme k podchodu pod tratí. Za ním se totiž zjeví něco nečekaného.
V louce tu stojí tři andělé, vlastně archandělé. Když za podchodem trati pohlédneme vpravo, užasneme. Podél trati se táhne pod lesem široká louka a na ní vidíme další sochy. Na mírném návrší nás upoutají dominantní obří ruce sepjaté k modlitbě a když k nim dojdeme, otevře se před námi pokračování louky s dalšími díly. Obelisk uzavírající tuto řadu leží téměř kilometr od prvního sousoší. Soubor děl z hořického pískovce nese název Příběh utrpení a nadějí člověka, ale od počátku je obecně i turisticky nazýván Křížovou cestou 21. století.
Duchovním otcem projektu byl sochař Vladimír Preclík, jehož myšlenka nebyla vůbec nová. Křížovou cestu tu vybudovali již v letech 1725-1735 jezuité ze Žirče po výměně pozemků s hrabětem Františkem Antonínem Šporkem. Měla 9 zastavení a měřila asi 620 m. Vedla ke kapli Povýšení sv. Kříže z let 1729-1730, z níž se zachovaly jen základy. Samotná barokní křížová cesta zanikla v průběhu 20. století zbouráním zbylých zastavení a rozoráním polní cesty s alejí.
Vladimír Preclík založil roku 2004 občanské sdružení Křížová cesta a přizval ke spolupráci dalších 14 českých sochařů tří generací se zkušeností tvorby v kameni a s blízkým vztahem k východním Čechám. Z jeho podnětu však nevznikla žádná klasická křížová cesta, nýbrž volný soubor děl s duchovními náměty. Sochy z hořického pískovce vznikaly v průběhu čtyř let, a to některé přímo v kamenolomu, další pak v ateliérech. Sochař Preclík sám se dokončení projektu nedožil, zemřel v 79 letech na jaře roku 2008. Právě během toho roku se však na podzim podařilo jeho plán realizovat. Soubor je nyní majetkem Královéhradeckého kraje. Vydáme se tedy na prohlídku tohoto pozoruhodného místa.
Za východiště nejlépe zvolíme výše zmíněný Šporkův mlýn na Labi u Stanovic, kde motoristé najdou na pravém břehu i nevelké parkoviště. Červená značka záhy překříží silnici Žireč-Zaloňov a podejde železniční trať. Za podjezdem je turistické rozcestí Křížová cesta 21. století, z něhož odbočuje vpravo žlutá značka a ta bude naším nedlouhým průvodcem. Ještě předtím však naši pozornost upoutá první zastavení, které je umístěno poněkud stranou na louce vlevo od červené značky. Úvodní sousoší tří andělů se jmenuje Zvěstování a představuje archanděly Gabriela, Michaela a Rafaela zvěstující Panně Marii narození syna Ježíše. Autorem tohoto díla je Daniel Klose, nejmladší ze skupiny zúčastněných umělců.
Následně dále po cestě se setkáme s druhým zastavením Rouška Veroniky. Toto dílo vytvořil sochař Stanislav Hanzík, rodák z Mostu, který byl žákem profesora Jana Laudy a následně pracoval ve více galeriích i volném prostoru. Veronika přišelá ke Kristu s rouškou, kterou mu otřela zpocenou a zkrvavenou tvář. Pro křížovou cestu bylo zvoleno dílo připomínající apokryfní příběh soucitné ženy Veroniky.
Další zastavení nese název Zázrak Nanebevstoupení a dílo vytvořil sochař Vojtěch Adamec. Následovalo čtvrté zastavení Trnová koruna od Ellen Jilemnické, která pochází z Hořic a studovala na AVU ve Wroclawi a v Praze. Její styl propojuje kubistické tvary s duchovní tématikou. Autorka k dílu uvedla, že hlava Krista s trnovou korunou má stylizované kubistické pojetí. Po dalších deseti metrech narazíme na Katedrálu prosby, kterou navrhl opět Vladimír Preclík a realizaci po jeho smrti zajiřil sochař Zdeněk Hejl. Vnitřek díla ukrývá speciální nerezovou schránku s replikou Preclíkovy sochy Opora a text pro budoucí generace.
Na další části cesty stojí dílo Svatá rodina od Jana Koblasy a nedaleko světlo v temnotách Ivana Jilemnického. Koblasa se vyznamenal ve dvou výtvarných směrech - sochařství a malba - a jeho dílo vyjadřuje rodinný motiv se zásadním významem krize i touhy po objímání. Jilemnický, který se proslavil zejména prací v kameni, vyřezával také dřevo a jeho figurální pojetí je výrazně osobité. U Slzy Václav Fiala vyjadřuje cit pro pláč a utrpení spolu s křížem jako symbolem bolesti a přijetí naděje. Slzy, která nese významný emocionální klíč pro celek areálu, je známá z jeho tvorby i z dalších realizací.
Další dílo, Pieta od Marius Kotrba, pokračuje v tradici českého sochařství 20. století a vyjadřuje intenzivní soucit a lidskou tvář. Krajina kříže Čestmíra Mudruňky patří k jedněm z nejstarších zahrnutých prací; Mudruňka se věnoval mizejícímu tématu a svou kompozicí ukazuje průhled křížem. Po krátké odbočce zpět na žlutou značku dojdeme k Hledači Michala Šarše, dílu, které záměrně odklání klasickou tradici evropského sochařství a vyjadřuje hledání lásky a smyslu života. Každé dílo na této pouti tak má svůj specifický komentář a doplňuje celkové poselství souboru o utrpení, víře a naději.
Preclíkovo poselství zní: Prosba je modlitbou a nadějí. Tato myšlenka se objevuje na informačních tabulích na obou koncích areálu a spojuje jednotlivá díla v jednotný duchovní celek. Kronika vzniku díla i životopisy jednotlivých autorů ukazují, že šlo o projekt, který vznikl ze spolupráce a sdílené víry v hodnoty umění a víry. Tento soubor není jen turistickou atrakcí, ale otevřeným dialogem mezi člověkem, kamennou hmotou a duchovním poselstvím.
- První zastavení: Zvěstování (archandělé Gabriel, Michael, Rafael) - Daniel Klose.
- Druhé zastavení: Rouška Veroniky - Stanislav Hanzík.
- Třetí zastavení: Zázrak Nanebevstoupení - Vojtěch Adamec.
- Čtvrté zastavení: Trnová koruna - Ellen Jilemnická.
- Páté zastavení: Katedrála prosby - Vladimír Preclík (realizace po jeho smrti).
- Šesté zastavení: Svatá rodina - Jan Koblasa.
- Sedmé zastavení: Světlo v temnotách - Ivan Jilemnický.
- Osmé zastavení: Slza - Václav Fiala.
- Deváté zastavení: Dlouhá cesta k vývoji - Marius Kotrba a Čestmír Mudruňka.
- Jedenácté zastavení: Hledač - Michal Šarše.
Křížová cesta 21. století
Pro návštěvníky je výklad doplněn o lokace jednotlivých děl v terénu s souřadnicemi, které jsou uvedeny u popisků zastavení. Navíc soubor zdůrazňuje, že jde o dílo autorů z různých generací a že Preclíkovo dílo nebylo jen klasickou cestou, ale otevřeným projektem, který spojil tradiční kamenickou tvorbu s duchovní tématikou 21. století.