První písemná zmínka o poličském kostele se objevuje v listině z 25. Počátky místního kostela se váží ke středověku: na místě původně raně gotického chrámu, založeného pravděpodobně krátce po založení města v roce 1265, byl v polovině 14. století postaven nový kostel, který v 17. století prošel barokní úpravou. Jeho původní podobu známe pouze z půdorysu a vyobrazení. Jednalo se o trojlodní baziliku s dlouhým kněžištěm a štíhlou věží v západním průčelí, přičemž délka trojlodí se blížila jeho šířce.
Po velkém požáru Poličky v roce 1845 vznikla potřeba nového řešení: zničené části byly natolik poškozeny, že v roce 1848 bylo rozhodnuto o stržení kostela a stavbě nového. Kostel byl postaven v letech 1853-1865 v novogotickém slohu podle plánů inženýra Antonína Vacha z Pardubic a za dozoru stavitele Františka Schmoranze z Chrudimi; slavnostně byl vysvěcen 30. července 1865. Tím vznikla síňová trojlodí s protáhlým pětiboce zakončeným kněžištěm a věží v západním průčelí.
Ve věži visí krom čtyř zvonů z roku 1980 a 1982 i nejstarší poličský zvon Medián z roku 1511, odlitý konvářem Jiříkem z Chrudimi. Sochu svatého Jakuba na hlavním oltáři vytvořil v roce 1864 z karrarského mramoru sochař Václav Levý. (Práci V. Levého na soše beletristicky ztvárnil Jakub Arbes v romanetu “Těžiště” ve sbírce “Z ovzduší umění”; kopie sochy zdobí hrob V. Levého na vyšehradském hřbitově v Praze.) Václav Levý vytvořil i reliéfy Krista se čtyřmi evangelisty na kazatelně.
Obrazy svatého Prokopa, svaté Ludmily, svatého Václava a svatého Vojtěcha na hlavním oltáři a Panny Marie na postranním oltáři maloval Josef Vojtěch Hellich. V Městském muzeu jsou uložena torza dvou zastavení Křížové cesty z roku 1748 od Františka Pacáka, umístěná ve venkovních kaplích a zničená při požáru v roce 1845. V letech 1889-1902 byl poličkou městským pověřným ustanoven obuvník Ferdinand Martinů a v bytě ve věži se 8. prosince 1890 narodil jeho syn, později světově proslulý hudební skladatel Bohuslav Martinů, což připomíná pamětní deska s reliéfní bustou Bohuslava Martinů.
Historické střety a proměny chrámu
Historické změny kostela odrážejí vývoj Poličky jako města s bohatou kulturní a hudební tradicí. Znovuvytvoření interiéru po požárech i osudy jednotlivých soch a obrazů ukazují, jak se sakrální prostor stal centrem života obyvatel a zároveň svědectvím umělecké tvorby 19. století a počátků 20. století. Významnou součástí příběhu zůstává i vztah ke slavnému rodákovi Bohuslavu Martinů a jeho rodným kořenům, které jsou v městské pamětní linii živé dodnes.
- Raně gotický původ kostela a jeho náhradní novogotická podoba z 19. století.
- Požár 1845 a nutnost výstavby nového kostela podle plánů Vacha a Schmoranze.
- Kostel jako síňové trojlodí s věží v západním průčelí a sponou pro jemné dekorativní prvky.
- Nejstarší poličský zvon Medián z roku 1511 a jeho historická hodnota.
- Umělecká díla na oltářích a kazatelně od Václava Levého a Josefa Vojtěcha Hellicha.
- Historické souvislosti s Bohuslavem Martinů a pamětní deska v souvislosti s rodáky města.
V současnosti kostel nadále slouží jako svědk staleté tradice a jako důležitý kulturní a duchovní bod města. Jeho architektonické prvky i umělecká díla poskytují návštěvníkům vhled do proměn poličského regionu i do širšího kontextu české sakrální a výtvarné tvorby 19. století.
Miesto a historie První písemná zmínka o poličském kostele a změny, které prošel v průběhu staletí, odrážejí vývoj města a jeho kulturní identity. Dřevěné i kamenné prvky kostela, stejně jako sochy a obrazy na oltářích, reprezentují interakci mezi náboženským vyznáním a výtvarnou kulturou, která se v regionu vyvíjela od středověku po klasicismus a romantismus až k neolukám.