Héródés Časté jméno žid. králů z idumejské (edómské) dynastie Héródovců vládnoucí s Řím.
Héródés Veliký (asi 73 př.n.l.-4 př.n.l.) Zakl. héródovské dynastie.
Po vzoru svého otce Antipatra využil podpory Římanů a 40 př.n.l. se nechal formálně ustanovit řím. senátem za krále Judska.
Vlády se však ujal až 37 př.n.l., když dobyl Jeruzalém a nechal popravit Antigona (40-37 př.n.l.), vzdorokrále z rodu Hasmoneovců.
Obratnou politikou vůči Římanům dosáhl 30 př.n.l. připojení dalších území, jimiž rozšířil své panství na celou Palestinu.
Jeho vláda je poznamenána krutostí, s níž nechal vyvraždit všechny příslušníky hasmoneovského rodu včetně své manželky a dvou synů (profil krutého vladaře se uplatnil i v legendě Mt 2,16 o vraždění nemluvňátek po narození Ježíše).
Především však vynikl rozsáhlou stavební činností po celé Palestině.
Přestavěl Samaří a založil přístavní město Kaisareiu, pozdější sídlo řím. prokurátorů; vybudoval nebo přestavěl řadu pevností a paláců (Jericho, Héródeion, Machairús, Masada).
Hl. pozornost soustředil na Jeruzalém, kde vystavěl nový královský palác a divadlo a přestavěl pevnost Antonia.
Třebaže vystupoval spíše jako helénistický vládce, pustil se 18/15 př.n.l. i do rozsáhlé přestavby jeruzalémského chrámu.
Po jeho smrti bylo království rozděleno na části, ve kterých vládli jeho synové: etnarcha Archeláos (Judsko, Samařsko, Idumea), tetrarcha H. Antipás (Galilea, Perea) a tetrarcha Filippos (tzv. 2. Héródés Antipás (asi 22 př.n.l.- po 39 n.l.).
Nejmladší syn H. Velikého.
Po smrti svého otce vládl jako tetrarcha v Galileji a Pereji.
V důsledku intrik H. Agrippy I. upadl 39 do nemilosti císaře Caliguly, byl zbaven svých držav a vyhnán do Lugduna (dnešního Lyonu) v Galii, kde zemřel.
Proslul zejména svým konfliktem s Janem Křtitelem, kterým byl údajně napadán pro amorálnost svého sňatku s Herodiadou, manželkou vlastního bratra H. Filippa (Mk 6, 14-29).
3. Héródés Agrippa I. (Marcus Iulius Agrippa Herodes I., 10-9 př.n.l.-44 n.l.) Po nevázaném životě v Římě byl 37 jmenován Caligulou vládcem Filippovské tetrarchie a 39, když císařem byl zapuzen H. Antipás, se stal také vládcem Galileje a Pereje; 41 byl Claudiem ustanoven i za vládce Judska a Samařska, čímž se stal až do své smrti králem celé Palestiny.
4. Héródés Agrippa II. (Marcus Iulius Agrippa Herodes II., asi 27-92/100) Poslední král héródovské dynastie, syn H. Agrippy I. Císař Claudius mu svěřil správu jeruzalémského chrámu s právem jmenovat velekněze.
Od 53 byl vládcem Filippovské tetrarchie a ovládal též území v Galileji a Pereji.
Za jeho vlády byla dokončena přestavba jeruzalémského chrámu (62-64).
Během žid. Jméno panovnického rodu, který vládl Židům.
Příslušníci tohoto rodu byli Idumejci, Edomité.
Formálně to byli Židé, protože jim, jak to vyplývá ze zpráv Josepha, makabejský panovník Jan Hyrkanos I. nařídil kolem roku 125 př. n. l.
Bible se o Herodech zmiňuje pouze stručně; většina informací, které o nich máme, je obsažena ve spisech historika Josepha.
Předkem Herodů byl Antipatros (Antipas) I., kterého hasmoneovský (makabejský) král Alexandr Jannaios ustanovil místodržitelem v Idumeji.
Antipatrův syn, který se jmenoval také Antipatros či Antipas, byl otcem Heroda Velikého.
Josephus se odkazuje na historika Nikoláa z Damašku, podle nějž Antipatros (II.) pocházel z rodu předních Židů, kteří přišli do judské země z Babylóna.
Antipatros II. byl velmi bohatý člověk.
Zaplétal se do politiky a intrik a měl silně ctižádostivé plány v souvislosti se svými syny.
Když mezi Janem Hyrkanem II., což byl syn Alexandra Jannaia a Salome Alexandry, a Hyrkanovým bratrem Aristobulem vznikl boj o post židovského velekněze a krále, Antipatros podporoval Hyrkana.
Tím však jen ctižádostivě hledal své vlastní výhody.
Od Julia Caesara nakonec získal římské občanství a byl jmenován místodržitelem Judeje.
Svého prvního syna Fasaela ustanovil místodržitelem Jeruzaléma a druhého syna Heroda místodržitelem Galileje.
1. Herodes Veliký, druhý syn Antipatra (Antipa) II. a jeho manželky Kypros.
Dějiny potvrzují, že zběžný pohled na povahu tohoto muže, který poskytuje Bible, je pravdivý: byl to bezohledný, prohnaný, podezíravý, nemravný a krutý člověk a vrah.
Stejně jako jeho otec byl i on schopným diplomatem a oportunistou.
Je však třeba také uvést, že byl schopným vojenským velitelem a organizátorem.
Josephus ho popisuje jako člověka, který měl velkou tělesnou sílu, byl obratným jezdcem na koni a zručně zacházel s oštěpem a lukem.
Poprvé se jakožto místodržitel v Galileji vyznamenal tím, že zneškodnil bandy lupičů na území pod svou správou.
Někteří Židé však pociťovali závist a společně s matkami zabitých lupičů podnítili Hyrkana II. (tehdejšího velekněze), aby byl Herodes předvolán před Sanhedrin a obžalován z toho, že tento soud obešel, když lupiče popravil, místo aby je nejdříve předvedl před soud.
Herodes se tomu podvolil, ale drze a neuctivě se před Sanhedrinem objevil s osobním strážcem, přestože jakožto údajný proselyta byl tomuto soudu podřízen.
Tím se dopustil urážky židovského nejvyššího soudu a vyvolal tak hněv soudců.
Josephus líčí, že soudce jménem Samaiáš (Šimon) si odvážně vzal slovo a předpověděl, že pokud Herodes unikne trestu, jistě zabije za čas všechny, kdo nyní v soudu zasedají.
Hyrkanos však byl pasivní člověk a měl slabou vůli.
Pod tlakem Herodova zastrašování, které bylo umocněno dopisem od Sexta Caesara (příbuzného Julia Caesara a tehdejšího správce Sýrie), jenž mu vyhrožoval potrestáním v případě, že obvinění nezruší, Hyrkanos kapituloval.
Král Judeje. Herodes se stal nástupcem svého otce a asi kolem roku 39 př. n. l. byl římským senátem jmenován králem větší Judeje; de facto se však králem mohl stát až o tři roky později, kdy obsadil Jeruzalém a sesadil Aristobulova syna Antigona.
Po tomto vítězství učinil Herodes opatření, aby si své postavení udržel. Přemluvil Římana Marka Antonia, aby Antigona zabil, a potom našel přední členy Antigonovy strany, celkem 45 mužů, a nechal je také zabít.
Z předních farizeů ušetřil pouze Samaiáše a Pollia; o několik let později totiž nakonec zabil i Jana Hyrkana II.
Herodes byl vždy lstivým politikem.
Domníval se, že je v jeho nejlepším zájmu podporovat Řím.
Musel si ale počínat velmi diplomaticky, a když chtěl udržet krok s vratkým štěstím římských panovníků, musel se často přiklánět hned k té a hned k oné straně.
Byl blízkým přítelem Sexta, a proto zpočátku podporoval Julia Caesara, ale později se přidal na stranu Caesarova vraha Cassia.
Pak se mu, zčásti díky vysokým úplatkům, podařilo získat přízeň Marka Antonia, Cassiova nepřítele a Caesarova mstitele.
Když byl později v bitvě u Aktia Antonius poražen Octavianem (Caesarem Augustem), Herodes Augusta pohotově přiměl, aby mu odpustil, že Antoniovi pomáhal, a od té doby si udržoval Augustovo přátelství.
Herodes byl zpočátku místodržitelem Galileje. Cassius ho ustanovil místodržitelem nad Koilé Sýrií.
Později ho římský senát na Antoniovo doporučení jmenoval králem Judeje.
K tomu pak císař Augustus připojil Samaří, Gadaru, Gazu a Joppe, a později kraje Trachonitis, Batanaea, Auranitis a Perea, což je území vých. od Jordánu, které odpovídá zhruba Gileadu.
Chrám a další stavitelská díla. Pokud jde o Herodova stavitelská díla, nejvýznačnější, zejména z biblického hlediska, je přestavba Zerubbabelova chrámu v Jeruzalémě.
Stavební práce si vyžádaly obrovské náklady a výsledné dílo popisuje Josephus jako vskutku skvostné. (Židovské starožitnosti, XV, 395, 396 [xi, 3])
Židé nedovolili, aby Herodes tehdejší chrám zbořil dříve, než shromáždí stavební materiály a dopraví je na místo stavby, protože ho nenáviděli a nedůvěřovali mu.
Josephus uvádí, že chrámová svatyně byla přestavěna za 18 měsíců. (Židovské starožitnosti, XV, 421 [xi, 6])
Další významné budovy byly postaveny za osm let. V roce 30 n. l. však Židé tvrdili, že chrám byl postaven za 46 let.
Bylo to během rozhovoru s Ježíšem Kristem krátce před prvním Pasachem po Ježíšově křtu. (Jan 2:13-20)
Josephus (Židovské starožitnosti, XV, 380 [xi, 1]) píše, že přestavba chrámu začala v 18. roce Herodovy vlády.
Pokud se to počítá způsobem, jakým vládní roky svých panovníků počítali Židé, pak by to mohl být rok 18/17 př. n. l.
Herodes se zasloužil také o výstavbu divadel, amfiteátrů, hipodromů, citadel, pevností, paláců, zahrad, chrámů na počest césara, akvaduktů, pomníků, a dokonce i měst.
Tato města pojmenoval po sobě, po svých příbuzných nebo po římských císařích.
Vystavěl umělý přístav v Cesareji, který byl stejně velký jako mořský přístav Tyros.
Josephus popisuje, že do hloubky 20 sáhů (36 m) byly do moře položeny obrovské kameny, a tak bylo vytvořeno molo, jehož šířka byla asi 60 m. (Židovské starožitnosti, XV, 334, 335 [ix, 6])
Herodes přestavěl pevnosti Antonia a Masada, a pevností nejvelkolepější byla právě Masada.
Herodes byl velmi rozhazovačný, pokud šlo o zábavu a dary, zejména o dary římským hodnostářům.
Jednou z věcí, které mu Židé nejvíce vyčítali, bylo to, že stavěl amfiteátry, například amfiteátr v Cesareji, kde pořádal řecké a římské hry, k nimž patřily i závody dvoukolých vozů, gladiátorské zápasy, zápasy mužů s dravými zvířaty a další pohanské slavnosti.
Když se při jedné cestě do Říma dostal do Řecka, byl natolik zaujat olympijskými hrami, že se dokonce stal jedním ze soutěžících.
Pak poskytl velkou částku na to, aby hry zůstaly zachovány a s tím aby bylo zvěčněno jeho jméno.
Herodes byl formálně Žid, a proto Židy nazýval „moji krajané“ a ty, kdo se vrátili z Babylóna a vystavěli Zerubbabelův chrám, „moji otcové“.
Rodinné nepokoje. Prakticky všichni příslušníci rodu Herodů byli ctižádostiví, podezíraví, velmi nemravní a nesnášenliví.
Vlastní rodina působila Herodovi největší těžkosti a zármutek.
Situaci neustále ztěžovaly jeho matka Kypros a jeho sestra Salome.
Herodes se oženil s Mariammé (I.), vnučkou Hyrkana II. a dcerou Alexandra, syna Aristobulova.
Byla to neobyčejně krásná žena a Herodes ji velmi miloval, ale mezi ní a Herodovou matkou začala panovat nenávist.
Herodes nepřetržitě pociťoval závist, a členy své rodiny - zvláště pak své syny - podezříval, že proti němu osnují spiknutí; jeho podezření byla v některých případech oprávněná.
Touha po moci a dohady ho nakonec dovedly k tomu, že zavraždil svou manželku Mariammé, tři syny, bratra a děda (Hyrkana) své manželky, některé ze svých nejbližších přátel a mnoho dalších lidí.
Herodův vztah k Židům. Herodes se snažil upokojit Židy tím, že přestavěl chrám a v dobách hladu jim poskytoval nezbytné věci.
Čas od času snižoval některým svým poddaným daně.
Dokázal dokonce přimět Augusta, aby Židům v různých částech světa udělil zvláštní privilegia.
Nemoc a smrt. Velmi pravděpodobně následkem prostopášného života Herodes nakonec onemocněl odpornou chorobou, kterou doprovázela horečka a (citujeme Josepha) „nesnesitelné svrbění po celém těle a neustálé bolesti v noze.
Na nohou měl otoky jako při vodnatelnosti, břicho měl nadmuté a pohlavní ústrojí zachváceno hnilobou, ze které vznikají červi.
Právě v době, kdy trpěl touto smrtelnou chorobou, nařídil, aby byl zabit jeho intrikánský syn Antipatros.
Také přikázal, aby se nejvýznamnější muži židovského národa shromáždili do takzvaného hipodromu v Jerichu, a nechal je tam zavřít; věděl totiž, že až se Židé dozvědí o jeho smrti, budou se jistě radovat.
Svým blízkým spolupracovníkům pak nařídil, aby zprávu o jeho smrti oznámili až potom, co budou tito židovští vůdci zavražděni.
Řekl, že tak bude při jeho pohřbu jistě plakat každá rodina v Judeji.
Toto nařízení však nikdy nebylo provedeno.
Herodes zemřel ve věku asi 70 let.
Ve své závěti určil jako svého nástupce syna Antipa, ale krátce před svou smrtí buď přidal k závěti dovětek, nebo sepsal závěť novou, a svým nástupcem jmenoval Archelaa.
Archelaos byl lidem i vojskem za krále uznán (Bible říká, že Ježíšův adoptivní otec Josef se doslechl, že „Archelaos kraluje v Judeji místo svého otce Heroda“; Mt 2:22).
Antipas se však proti tomuto rozhodnutí postavil. Záležitost byla projednána v Římě a Augustus Caesar Archelaa podpořil.
Pobití dětí. Historickým záznamům o Herodovi a jeho ničemné povaze odpovídá biblická zpráva o tom, že pobil všechny chlapce ve věku do dvou let, kteří žili v Betlémě a jeho oblastech.
Došlo k tomu nedlouho před Herodovou smrtí; Ježíš tomuto pobíjení unikl, protože ho rodiče vzali do Egypta, ale po Herodově smrti se vrátili a usadili se v Galileji.
Tyto dvě události Jehova předpověděl prostřednictvím svých proroků Jeremjáše a Ozeáše.
Datum jeho smrti. V souvislosti s datem Herodovy smrti vzniká určitý problém.
Někteří chronologové udávají, že Herodes zemřel v roce 5 či 4 př. n. l.
Svou chronologii zakládají do značné míry na Josephových dějepisných záznamech.
Když udává dobu, kdy Římané dosadili Heroda za krále, používá Josephus „konzulární datování“, to znamená, že událost řadí do doby působení určitých římských konzulů.
Podle tohoto pravidla byl Herodes jmenován za krále v roce 40 př. n. l., ale podle údajů jiného historika, Appiana, k tomu došlo v roce 39 př. n. l.
Stejnou metodou dospěl Josephus k tomu, že Herodes obsadil Jeruzalém roku 37 př. n. l., ale říká také, že se to stalo 27 let potom, co město dobyl Pompeius (což bylo v roce 63 př. n. l.).
(Židovské starožitnosti, XIV, 487, 488 [xvi, 4])
Na základě Josephovy zmínky o dobytí Jeruzaléma Pompeiem by Herodes musel Jeruzalém obsadit v roce 36 př. n. l.
Josephus uvádí, že Herodes zemřel 37 let potom, co ho Římané ustanovili za krále, a 34 let potom, co obsadil Jeruzalém.
Je možné, že židovský historik Josephus počítal panování králů v Judeji metodou nástupních let, jak to bylo zvykem v případě králů z Davidovy linie.
Pokud Řím jmenoval Heroda za krále v roce 40 př. n. l., pak jeho první vládní rok mohl začít v nisanu roku 39 a skončit v nisanu roku 38 př. n. l.
Podobně když počítáme od roku 37 (či 36) př. n. l., kdy obsadil Jeruzalém, pak jeho první vládní rok mohl začít v nisanu roku 36 (či 35) př. n. l.
Jestliže tedy, jak tvrdí Josephus, Herodes zemřel 37 let potom, co byl Římem jmenován za krále, a 34 let potom, co obsadil Jeruzalém, a jestliže jsou tyto roky v obou případech počítány jako vládní roky, pak mohl Herodes zemřít v roce 1 př. n. l.
Odůvodňuje to W. E. Filmer, když v publikaci The Journal of Theological Studies píše, že z dokladů židovské tradice vyplývá, že Herodes zemřel 2. šebatu (měsíc šebat odpovídá lednu/únoru našeho kalendáře).
Josephus uvádí, že Herodes zemřel nedlouho po zatmění měsíce a před Pasachem.
Jedno zatmění měsíce nastalo 11. března roku 4 př. n. l.
Toto zatmění však bylo pouze částečné. Naproti tomu v roce 1 př. n. l., asi tři měsíce před Pasachem, nastalo úplné zatmění měsíce. To bylo 8. ledna roku 1 př. n. l. (10. ledna juliánského kalendáře), 18 dní před 2. šebatem, což je podle tradice datum Herodovy smrti.
Další zatmění (částečné) nastalo 27. prosince roku 1 př. n. l. (29. prosince juliánského kalendáře).
Další metoda výpočtu vychází z věku, kterého se Herodes dožil. Josephus píše, že když Herodes zemřel, bylo mu asi 70 let. Uvádí, že do postavení místodržitele v Galileji byl Herodes jmenován, když mu bylo 15 let (obvykle bývá uváděn rok 47 př. n. l.).
Učenci se však domnívají, že to je omyl, že bylo nepochybně myšleno 25 let. (Židovské starožitnosti, XVII, 148 [vi, 1]; XIV, 158 [ix, 2])
Z toho vyplývá, že Herodes zemřel v roce 2 či 1 př. n. l.
Musíme ovšem vzít v úvahu, že v datování událostí má Josephus mnoho nesrovnalostí, a proto není tím nejspolehlivějším zdrojem informací.
Z dostupných informací se dozvídáme, že Herodes zemřel pravděpodobně v roce 1 př. n. l.
Pisatel Bible a historik Lukáš píše, že Jan začal křtít v 15. roce Tiberia Caesara. (Lk 3:1-3)
Augustus zemřel 17. srpna roku 14 n. l. a 15. září byl Tiberius jmenován římským senátem do úřadu císaře.
Římané nepoužívali systém nástupních roků, a proto 15. rok začal ve druhé polovině roku 28 n. l. a skončil ve druhé polovině roku 29 n. l.
Jan byl o šest měsíců starší než Ježíš a svou činnost jakožto Ježíšův předchůdce, který mu připravoval cestu, začal dříve než Ježíš (velmi pravděpodobně na jaře). (Lk 1:35, 36)
On a jeho činnost jakožto Ježíšův předchůdce začala dříve než Ježíš.
Ježíš se narodil na podzim. Když přišel k Janovi, aby se dal pokřtít, bylo mu asi 30 let. (Lk 3:21-23)
Odečteme-li 30 let, dostaneme se do podzimu roku 2 př. n. l., což je doba, kdy se Syn Boží narodil jako člověk.
Astrologové, kteří navštívili Ježíše. Apoštol Matouš nám sděluje, že po Ježíšově narození v Betlémě „za dnů krále Heroda“ přišli do Jeruzaléma astrologové z východních končin a říkali, že když byli na východě, viděli Ježíšovu hvězdu.
To okamžitě vzbudilo Herodovy obavy a podezření.
Od předních kněží a znalců Zákona se dozvěděl, že se Kristus má narodit v Betlémě.
Potom k sobě zavolal astrology, aby zjistil přesný čas, kdy se jim hvězda objevila.
Zmínili jsme se, že to bylo někdy po Ježíšově narození, protože teď už Ježíš nebyl v jeslích, ale bydlel se svými rodiči v domě. (Mt 2:11; srovnej Lk 2:4-7.)
Když se astrologové se zprávou o tom, kde se dítě nachází, k Herodovi nevrátili, nařídil král, aby byli v Betlémě a jeho oblastech pobiti všichni chlapci ve věku do dvou let.
Na základě Božího varování rodiče s Ježíšem mezitím odešli do Egypta.
Na druhé straně v době, kdy byly povražděny betlémské děti, nemusely být Ježíšovi dva roky; mohl mu být dokonce méně než jeden rok, protože Herodes počítal od chvíle, kdy se hvězda objevila astrologům, když byli ještě na východě.
