Odtajněné spisy z vatikánských archivů podle katolického badatele Johana Ickxe očišťují papeže Pia XII. z nařčení, že za druhé světové války neudělal dost pro záchranu Židů. Historici díky nim také objasnili, proč papež upřednostnil tichou záchranu uprchlíků před hlasitým odsouzením Hitlerova režimu. Pius XII. se stal hlavou katolické církve necelých šest měsíců před začátkem druhé světové války a ve svém pontifikátu čelil dvěma totalitním režimům - nacismu a komunismu. Očišťující dokumenty nejen objasňují další část dějin církve, ale také znovu otevírají cestu k papežovu svatořečení.
Otevření archivů a jejich význam
Papež František se v březnu 2020 rozhodl otevřít vatikánské archivy dříve než po sedmdesáti letech od úmrtí papeže Pia XII. s tím, že církev se své historie nebojí. O zveřejnění dokumentů žádali historici i židovské organizace. Závěry bádání podrobně shrnul Johan Ickx, ředitel historického archivu Státního sekretariátu Svatého stolce, ve své nové knize Odtajněné archivy Vatikánu - papež Pius XII. a Židé.
Podle Ickxova výzkumu byl Pius XII. hlavou promyšlené a rozvětvené konspirační sítě, která pomohla zachránit desítky tisíc lidských životů. Ta prokazatelně ukrývala Židy v papežském Apoštolském paláci ve Vatikánu i v mnoha dalších církevních objektech včetně klášterů a pomáhala jim také opustit okupovanou Evropu. Ickx dokládá, že Vatikán se snažil čelit nacistům ze všech sil, volil však raději cestu diplomacie a tiché pomoci namísto okázalých gest navenek.
Papežova role a kontext roku 1937-1944
Důležité momenty ukazují, že od počátku byl Pius XII. aktivním odpůrcem Adolfa Hitlera a podporoval vznik židovského státu už v roce 1925. Zmiňované dokumenty a svědectví ukazují také, že po prohlášení nizozemských katolických biskupů, kteří ostře odsoudili rasistické základy nacismu, se papež rozhodl zřejmě proti okázalému veřejnému odsouzení, ale vnitřně vyvíjel diplomatické kroky. Parafráze knihy o tom, že encyklika Mit brennender Sorge byla vydána již v té době, a že papežův odpor vůči rcisnímu nacismu byl zřejmý, se potvrzuje i v dalších materiálech.
V průběhu let 1939-1940 se Pius XII. snažil působit jako mediátor na mezinárodní scéně a obnovovat diplomatické vztahy, zejména s USA. Angažoval se i v špionážních aktivitách pro tajné služby a aktivně podporoval humanitární pomoc uprchlíkům. Od roku 1943 se objevují další důkazy o intervencích papeže na záchranu římských Židů a o jeho snaze zablokovat plány na deportace.
Když se obviňovalo a když se očistilo
Některé sovětské a západní propaganda po válce zpochybňovaly Pia XII. a jeho mlčení, avšak studie dalších historiků, jako je Michael-Frank Feldkamp, i práce židovských institucí jako Pave the Way ukazují mnohem složitější obraz. Odhalení ukazuje, že Pius XII. zasahoval prostřednictvím klášterů a klauzur a že se aktivně zasloužil o záchranu Židů i jiných uprchlíků. Kritici, mezi nimiž bývali někteří politici i historici, v literatuře často zveličovali mlčenlivost církve.
Doklady popírají obvinění, že papež nic neudělal, a ukazují na konkrétní případy, kdy Vatikán přesvědčoval o opuštění agresorů a poskytoval varování americkému prezidentovi. Některé svědectví uvádí, že Pius XII. aktivně usiloval o záchranu Židů během války a že jeho postoj kontrastoval s veřejným aminomtem na veřejnosti. Budoucnost beatifikace Pia XII. je v souvislosti s těmito zjištěními diskutována a podle některých názorů by mohla být urychlena.
Jiná svědectví a aktuální dopady
Poučení z odtajněných archivů a z nesporných důkazů o jednání Pia XII. poukazuje na to, že motivací papeže bylo „zachránit všechny Židy, které mohl“, jak uvedl americký rabín Erich Silver. Sestra Margerita Marchione a další badatelé tvrdí, že Pia XII. vykonal během války víc pro záchranu Židů než většina prezidentů, včetně Roosevelta a Churchilla. Židovské organizace a izraelský Jad vašem vyzdvihují význam otevření archivů a doufají v objektivní posouzení historických kroků církve.
Papež František uvedl, že archivy otevře s cílem objektivně posoudit „skvělé momenty tohoto papeže i okamžiky velkých těžkostí i těžkých rozhodování“. Otevření archivů z doby Pia XII. bylo vnímano jako krok k transparentnosti a k objasnění roli církve během války. Vatikán i židovské organizace v dalších letech očekávají hlubší vhled do konkrétních případů a dokumentů, které by mohly ovlivnit náhled na beatifikaci Pia XII.
Současné souvislosti a vztah k dějinám
Když se podíváme na historický kontext, nacisté a komunismus představovali pro církev i věřící značné výzvy. Po válce obviňování Pia XII. přešlo do oblasti politických debat a historických studií. Otevřená archiva a veřejná diskuze pomáhají k nalézání objektivních souvislostí mezi diplomatickými kroky církve a konkrétními skutky záchrany v průběhu války.
