V letech 1597-1599 řádil v Čechách mor; denně jen v Praze umíraly desítky lidí, což přimělo císaře Rudolfa II., aby se i se svým dvorem uchýlil do bezpečí a přesunul se do Plzně, která se tak dočasně stala hlavním městem Svaté říše římské.
Do Plzně se za císařem postupně nastěhovala spousta úředníků, lokajů i dalšího personálu, vojáky nevyjímaje. Přestože Plzeň patřila k velkým českým městům, byl pro ni nápor několika set dvořanů téměř neúnosný. A když do města navíc začaly přijíždět návštěvy z ciziny i z českých zemí, protože se po několika týdnech ukázalo, že císařský dvůr v dohledné době z Plzně neodjede, bylo ve městě místa ještě méně.
Kde se nachází dům, v němž bydlel císař Rudolf II. během svého pobytu v Plzni? Zjistěte jeho dnešní číslo popisné. K jakému účelu tento dům nyní slouží? Za okamžik se přeneseme na dvůr císaře Rudolfa II. a seznámíme se s alchymisty, astrology i astronomy, kteří zde působili. Kdo byli tito lidé a čím se zabývali? S prací alchymistů, astrologů a astronomů souvisí řada na první pohled složitých termínů. Setkáme se s nimi i v textu níže. Pokuste se některé z nich vysvětlit.
Poslechněte si vyprávění o tajemném světě alchymie na dvoře Rudolfa II. a dávejte při tom dobrý pozor. Co si pamatujete z textu, který jste právě slyšeli? Přečtěte si pověst o plzeňských alchymistech. Co se pokoušeli vyrobit a nakolik byli úspěšní?
Už víte, že alchymisté se ve svých laboratořích snažili vyrobit nejroztodivnější substance. Dalo by se říci, že některé jejich pokusy přitom hraničily až s magií. Výroba zlata byla pro alchymisty velkým tématem. Vždyť kdo by dokázal vyrobit zlato, mohl by se stát nejbohatším a nejmocnějším člověkem na světě! Podívejte se na video a posuďte sami, jak se nám vydařil pokus o výrobu zlata. Co se to v závěru blýská ve zkumavce?
Kromě zlata se řada alchymistů pokoušela vyrobit také univerzální rozpouštědlo, tzv. alkahest. My jsme se vydali v jejich stopách. Podívejte se, jak dopadl náš experiment, a řekněte, zda se nám podařilo vyrobit látku, která dokáže rozpustit cokoliv.
Pod pojmem „palingeneze“ se skrývá snaha o znovuoživení mrtvého organismu z jeho popela. Pokusy tohoto druhu už hraničí s magií. Chcete vědět, jak se tento experiment vydařil nám? Podívejte se na video. A pokud budete dávat dobrý pozor, jistě pro vás nebude problém odpovědět na následující otázku: Které chemikálie je vhodné vyměnit, aby byl experiment bezpečnější?
Zajímá vás, jak vypadá neviditelný inkoust? Pusťte si následující video a zjistíte dokonce, jak ho vyrobit. Dozvíte se také, že k vyvolání textu psaného některými neviditelnými inkousty, lze případně použít teplo. Víte, čím byste museli napsat tajnou zprávu, aby šla vyvolat např. nad plamenem svíčky?
Svatá říše římská (latinsky Imperium Romanum, později Sacrum Imperium Romanum, německy Heiliges Römisches Reich, později Svatá říše římská národa německého) je název dnes již zaniklého mnohonárodnostního, později velmi volného svazku mnoha politických útvarů, který se rozkládal ve střední Evropě. Říše zprvu sestávala ze tří království (tria regna) německého, italského (od roku 951), arelatského (od roku 1032), dále Českého knížectví (od roku 1004) a stovek dalších knížectví, vévodství, hrabství, biskupství, svobodných říšských měst a jiných oblastí.
Říše byla založena roku 962 Otou I. Velikým, který navázal na Karolinskou říši Karla Velikého a zároveň tím zahájil tradici korunovací říšských císařů v Římě. Do roku 1157 se označovala jako Římská říše. Přídavné jméno "svatá" bylo přidáno toho roku Fridrichem I. Sacrum Imperium Romanum nicméně po celý středověk aspirovalo na nadnárodní univerzalistický celek a tak bylo i chápáno ve světě. Nebylo ovšem státem výhradně německým, součástí obyvatelstva byli Francouzi, Italové, Nizozemci, Dáni, Češi, Moravané, Slovinci a též Lužičtí Srbové.
Německý charakter říše je však převládající a nepopiratelný též s ohledem na to, že panovníci byli z řad německých knížecích rodů až na zřídkavé výjimky. Od vrcholného středověku řadíme do celku Svaté říše také Nizozemsko, Švýcarsko, Belgii, Slovinsko, Lucembursko, Rakousko, Česko; Slezsko, části Polska, třetinu Itálie a další oblasti. České knížectví se stalo součástí Svaté říše římské začátkem 11. století.
Díky Zlatébule sicilské (1212) získal definitivně král Přemysl Otakar I. dědičný královský titul a další privilegia Českého království. Český panovník měl vůči říši povinnost pouze účasti na říšských sněmech. Prvním "naším" zástupcem, který stanul v čele Svaté říše římské byl Karel IV. (roku 1355), poté se stal i vládcem všech králství říše. Též Karel je autorem Zlaté buly, dokumentu, který definoval a potvrzoval exkluzivní postavení Čech v rámci Svaté říše římské.
Říše byla zrušena v létě roku 1806 Františkem I. Rakouským poté, co Napoleon Bonaparte císaře donutil vzdát se titulu. Dynastie Karlova a spojení českých zemí s říší ovlivnily vývoj Evropy a morální i politické struktury regionu po staletí.
