Přinášíme portrét významné osobnosti českého zdravotnictví a veřejného života, Maxe Kašparů, který má za sebou pestrou kariéru a neobyčejný životní příběh: od práce lékaře a soudního znalce po působení kněze, učitele a hypnotizéra. Narodil se v roce 1950 a stal se jedním z nejznámějších českých psychiatrů. Jeho kariéra zahrnuje také období, kdy pacientům byly podávány elektrošoky zaživa, a jeho postupy se v čase výrazně změnily, zejména díky pokroku v léčbě a etickým diskuzím.
Začátky a studium: cesty k psychologii a medicíně
„Psychiatrie je v podstatě taková zpovědnice,“ říká Kašparů při ohlížení na své dlouholeté působení v různých oborech. Po maturitě se rozhodl pro medicínu, avšak bodovací systém tehdejší doby ho přinutil k volbě stomatologie, jelikož bodový systém zahrnoval i regionální a politické faktory. Tudíž jsem musel studovat lékařskou fakultu, ale obor stomatologie. To bylo dané a nebylo z toho úniku.“ Kromě zubního lékařství studoval i další obory včetně neurologie, psychiatrie, kožní i oční, a tím se dostal ke své vášnivé volbě.
„Proč vás chytla zrovna psychiatrie?“ ptá se sám sebe Kašparů. „Uvědomil jsem si, že nemám prsty na to, abych dělal stomatologický obor, protože zubař je umělec. Dělá nejrůznější jemné věci, na to já jaksi ruce nemám.““ Díky učiteli profesoru Zvolskému objevil jeho styl myšlení a přístup, který ho zaujal natolik, že se rozhodl pro psychiatrii.
Těžké začátky na Slovensku a v Česku
Ačkoli začínal jako lékař psychiatr kousek od Bratislavy, prožil také období, kdy zažívání psychických krizí a hrůz bylo součástí běžného lékařského prostředí. „Dávaly se elektrošoky za živa. To jsme u toho Formana… My jsme toho člověka museli zavřít, vzít mu tkaničky a všecky provázky a šňůrky, aby se hrůzou neoběsil.“ Jeho vzpomínky na tehdejší praxi ukazují, jak se medicína měnila a jaké etické diskuse provázely léčebné postupy. Elektrošoky se sice používaly i nadále, ale dnes už jsou technologie a metody jiné a bezpečnější.
„Měli jsme tam takzvaného geniálního debila,“ vzpomíná Kašparů na pacienta Jožku, který byl důvěrně schopen vypočítat den své narozeniny s ohromující přesností, a to i bez přestupných let. Tato historka ilustruje zvláštní lidské tajemství psychiky a to, proč ho psychiatrie natolik přitahovala. Po pobytu na Slovensku přešel do Pelhřimova, kde působil od roku 1979 a po revoluci si zřídil soukromou ordinaci.„
Roli kněze a teologické vlivy
Paralelně k lékařské dráze se Kašparů zabývá i duchovním rozměrem života. Jeho první ordinace byla v kostele a teologii studoval ještě za socialismu, v podzemní církvi, protože oficiální církev byla zmanipulovaná systémem. „Jsem v podstatě jezuitské dítě,“ říká a dodává, že jeho duchovní vedení vychází z celoživotního vzdělávání, které si osvojil díky jezuitskému vlivu.
V roce 2012 byl uveden do České knihy rekordů jako člověk s největším počtem vysokoškolských titulů. I když sám o tom skromně mluví, potvrzují to tehdejší záznamy a přetrvávající veřejná pozornost kolem jeho akademické kariéry. „Ano,“ odpověděl s úsměvem na dotaz, zda má opravdu tolik titulů, a dodal, že rekord zůstal platný i nadále.
Hypnóza a léčebné techniky
Hypnóza je dalším z Kašparůvých témat. Podle něj je nutné zbavit se předsudků, které se k hypnóze váží - někteří ji považují za šarlatánství, jiní ji využívají jako účinný nástroj při léčbě neuróz, úzkostí, fobií a některých depresí. „Používá se u neuróz, poruch úzkostí, strachů, fobií i u některých druhů depresí.“ Kašparů má za sebou i porod v hypnóze, což ilustruje široké spektrum jejích možností. Ovlivněn zkušenostmi, tvrdí, že hypnóza může pacientovi usnadnit průběh některých léčebných procesů a snížit bolest při porodu.
„Náš svět se mění a s ním i metody léčby i etické standardy,“ dodává Kašparů. Jeho práce zahrnuje vizi lékařského a duchovního rozměru života, který spolu vzájemně koresponduje ve snaze o lepší duševní zdraví a porozumění lidské psychice.
Vlivy na českou medicínu a veřejnost
Kašparů působil a působí jako významná veřejná osobnost, jejíž zkušenosti sahají od psychiatrie po teologii, od fondu léčby po rodinné a komunitní prostředí. Jeho zápas s minulostí i současností ukazuje, jak se měnila česká psychiatrie během několika desetiletí a jak důležité je zkoumat lidskou psychiku skrze široký kontext života, nejen prostřednictvím lékařských nástrojů.
Klíčové momenty kariéry
- Práce psychiatra v okolí Bratislavy a následný nástup v Pelhřimově po revoluci.
- Vliv hypnózy a její praktické využití při neurózách a poruchách úzkosti.
- Zapojení do teologického a duchovního života s jezuitským vedením.
- Odhodlání k vědeckému a zdravotnickému rozvoji a veřejnému sdílení zkušeností s pacienty.
Jeho příběh ukazuje, jak propojení medicíny, spirituality a pedagogiky může ovlivnit přístup k duševnímu zdraví v české společnosti a podnítit diskuse o etice léčby, která provází moderní psychiatrii.