Archeologický výzkum v areálu zámku v Jilemnici odhalil v základových partiích zahradního domku a v ploše zámeckého parku pozůstatky gotického kostela sv. Alžběty. Kostel sv. Alžběty v areálu jilemnického zámku připomínají archivní materiály ze 17. století coby pohřební kapli tehdejších majitelů panství - šlechtického rodu Valdštejnů a Harantů z Polžic a Bezdružic. Archeologický výzkum nejprve odhalil v zahradním domku kamenné ostění sanktuária presbytáře původního kostela a dále doložil existenci 12 metrů dlouhé zdi o mocnosti 150 centimetrů, která je prokazatelně pozůstatkem severní lodi kostela.
Nedestruktivními metodami se podařilo zjistit půdorysné uspořádání objektu - šlo o jednolodní stavbu s protáhlým pravoúhlým závěrem na celkovém půdorysu 25 × 13 metrů. Nalezenou stavbu se podařilo jednoznačně interpretovat jako kostel sv. Alžběty a datovat do druhé poloviny 13. století až přelomu 13. a 14. století. Jde o nejstarší doložený zděný objekt v Jilemnici, který minimálně od 16. století sloužil majitelům panství jako pohřební kaple. Zcela výjimečný nález reliktů kostela sv. Alžběty v areálu jilemnického zámku dokládá nejstarší dějiny městského osídlení.
V nejbližší době se chystá obnova zahradního domku, kde vznikne expozice pozůstatků kostela sv. Alžběty. Archeologický výzkum potvrdil využívání kostela jako místa posledního odpočinku majitelů jilemnického panství i v pozdějších dobách. Při průzkumu zvolili archeologové nedestruktivní přístup, aby pozůstatky kostela nepoškodili, a díky geofyzikálnímu měření určili půdorys: jednolodní stavba s délkou 25 metrů, šířkou 13 metrů a presbytářem 7,5 metru. Podle písemných materiálů kostel zanikl při požáru v roce 1788 a nacházel se v prostoru dnešního zámeckého areálu, na jehož základech v 19. století vyrostl zahradní domek.
Historický kontext a rozšířená kostelní výzdoba
Kostel sv. Alžběty byl z písemných pramenů nepřímo znám z počátku 16. století. Archeologický výzkum potvrdil, že kostel sloužil jako pohřební kaple majitelů panství i v pozdějších dobách. Při terénním archeologickém průzkumu jsme objevili část severní zdi kostela, díky které jsme prokázali, že středová zeď procházející zahradním domkem je severní zdí presbytáře, uvedl archeolog Jan Prostředník. Archeologům se podařilo najít i pískovcové ostění sanktuária nejposvátnějšího místa v katolických kostelích, které je určeno pro ukládání liturgických nádob.
Presbytář prostupoval interiérem zahradního domku a zdivo lodi sahalo až do dnešního východního křídla zámku. Kostel sv. Alžběty byl znám z historických záznamů a opakujících se požárů města (1788 a další), které ovlivnily jeho zachování a rekonstrukce. Z vyhloubené jámy archeologové našli značné množství lidských kostí, které zaplnily 19 krabic; některé kosti nesly stopy požáru, což svědčí o jejich možné umístění v interiéru pohřebního kostela. Po antropologickém zkoumání bude kosterní materiál vrácen do země.
Objavený kostel dokládá, že v té době už musela být v Jilemnici tvrz Markvarticů. Původní kostel tedy představuje klíčový důkaz pro ranější, předhusitské a časně středověké dějiny města a jeho sídelní aglomerace. Přibližná datace stavby spadá do 2. pol. 13. století - období, kdy vznikaly významné sakrální a architektonické struktury ve středověkém českém území.
Současné a budoucí kroky
V nejbližší době se připravuje obnova zahradního domku, kde vznikne expozice pozůstatků kostela sv. Alžběty a jeho reliktů. Na výstavě budou představeny zčásti dochované architektonické prvky a liturgické nádobí, které byly nalezeny při průzkumu. Záchranná a rehabilitační práce na zámku pokračují v souladu s plánem, a to s cílem zpřístupnit dědictví pro veřejnost a pro badatele.
V rámci stěžejních kulturních akcí a projektů NPÚ byl navržen jako objev roku 2026 a byl oceněn v kategorii „objev, nález roku“ jako významný příspěvek k poznání historie Jilemnice a jejích panství. Archeologové plánují další výzkum v okolí zámeckého parku, aby prozkoumali vztah gotického kostela k zámku a k širšímu urbanistickému kontextu města.
Areál kostela je orientován severozápad-jihovýchodně a na severozápadním rohu věže stojí socha sv. Jana Nepomuckého, zatímco na jihozápadním rohu věže se nachází socha sv. Václava. Vystavěný areál spolu s farou a sochami představuje důkaz kvalitní barokní zástavby města a svědčí o historickém významu místa. Kostel prošel několika požáry a restauracemi, z posledních let pak proběhly modernizace v roce 2012, 2015 a 2023-2024, včetně výměny části střechy a venkovních dveřních výplní.
První písemná zmínka o Jilemnici pochází z roku 1350; objevený sídelní horizont, datovaný do druhé poloviny 13. století, ukazuje, že město bylo osídleno mnohem dříve, než se dosud uvádělo. Archeologové popsali půdorys kostela jako jednolodní stavbu s protáhlým pravoúhlým závěrem a presbytáři 7,5 metru, s délkou lodi 25 metrů a šířkou 13 metrů. Tyto nálezy doplňují obraz o raném urbanismu Jilemnice a o tom, jak významný byl kostel pro vůdčí šlechtické rody regionu.