Tajemstvím opředený hrad Houska ukrývá, kromě údajného vstupu do pekla, také cenné gotické fresky z první poloviny 14. století. Hrad Houska patří už od roku 1924 do soukromých rukou. Právě za orní republiky jej koupil pradědeček současného majitele, prezident Škodových závodů a senátor agrární strany Josef Šimonek. Během času hrad jeho rodině vzali nacisté i komunisté. Počátkem 90. let byl pak ve zchátralém stavu předán v restitucích původním majitelům. Ti se věnovali jeho rekonstrukci a posledních deset let také obnově gotických fresek v hradní kapli. Minulý rok na jejich obnovu přispěl i Liberecký kraj, odborně pomáhal Národní památkový ústav. Krásné a neobvyklé fresky pocházejí z doby kolem roku 1330. Některé jejich motivy jsou předmětem živých odborných diskusí. Jedinečná je například levoruká lučištnice - napůl žena, napůl zvíře. Zajímavosté je, že kaple byla objevena při poslední rekonstrukci ve 30. letech 20. století. Byla přepatrována dvěma stropy a v literatuře ze začátku minulého století se ještě píše, že hrad kapli nemá.
Hrad Houska nedaleko Máchova jezera stojí na místě hradiště z devátého století. Založil ho v první polovině 13. století Přemysl Otakar II., a to téměř souběžně s nedalekým hradem Bezděz. Nikdo však neumí vysvětlit, co zapříčinilo jeho vybudování - nevedla zde hranice, obchodní stezka a dokonce tu nebylo ani co chránit. I to přidává hradu na tajemnosti. Mezi vlastníky Housky byli mimo jiné Hrzánové, Valštejnové nebo Kounicové. Vchod do pekla prý střeží strašlivý černý mnich bez obličeje, ale dodnes se neví, kde přesně se tato brána do jiného světa nachází. Do areálu zámku patří samotná budova hradu, budova kočárovny na 1. nádvoří a ohradní zeď se vstupní branou. Celý areál dotváří parková úprava nádvoří zámku. Zeleň je soustředěna především v centrálním kruhovém záhonu na kterém jsou vysazeny vzrostlé tisy a podrostové keře. U ohradní zdi vysazeny mochny a barevné dřišťály. U hradu záhon s různými keři, záhon ohraničen kameny. U ohradní zdi z prostoru nádvoří vyseta tráva. Z původní parkové úpravy se dochovaly dva kulaté žulové sloupy stojící u ohradní zdi. Cesta k zámku vysypaná pískem, po stranách postaveny dřevěné špalky.
Pokud někdo tvrdí, že na Housce není nic k vidění, asi tam nikdy nebyl. Minimálně hradní kaple - občas označována jako kaple Archanděla Michaela - musí nadchnout každého skutečného milovníka gotické architektury, středověkých fresek a strašidelných tajemství. Vždyť právě tato kaple má stát nad skalní průrvou, která vede přímo do hlubin pekelných. A protože je prý Houska naším nejstarším hradem, nedostal se žádný čert díky tomuto „špuntu“ na povrch zemský už hodně dlouho. Gotická kaple na východní straně severního křídla hradu Houska je stejně tajuplná jako celý hrad. Neexistují totiž o ní téměř žádné dobové dokumenty, takže lze jen předpokládat, že byla pravděpodobně vybudována v 70. letech 13. století (tomu také odpovídá první písemná zmínka o Housce pocházející z roku 1291).
V závěru 16. století (cca 1590) byla kaple - stejně jako celý hrad - výrazné upravena a do hry vstoupila renesance. V té době byla kaple rozdělena dřevěným stropem do dvou podlaží a původní gotické fresky byly zamalovány. Další rekonstrukce kaple proběhla v letech 1823 až 1826 a v období II. V roce 1928 zde došlo k paradoxní situaci, kdy sice byly znovuobjeveny původní fresky (hned tehdy je prý restaurovali akademičtí malíři bratři Boháčové z Volyně), ale současně zde prováděná rekonstrukce napáchala obrovské škody. Je docela zajímavé, že do stěn gotické kaple byl druhotně osazen renesanční portál, který je až neobvykle skromný a nezdobný (jednoduchá bosáž a výrazné klenáky).
Kaple má pětiboký závěr, který je zaklenutý šesti paprsky žebrové klenby a jedním čtvercovým polem s křížovou klenbou. Je však nutno přiznat, že z klenebního systému téměř 11 m vysoké kaple se toho mnoho nedochovalo. Zajímavostí jsou kamenná sedile, která zdobí závěr kaple a její severní stěnu. Původně se jednalo o dvojice sdružených malých arkád, současná podoba je smutným výsledkem Fialovy rekonstrukce. Jejich vrchol tvoří trojlisty a ty nejzachovalejší sedile najdeme ve východní části kaple. V severozápadním rohu kaple je umístěno točité schodiště, které vedlo na tribunu (ta však „nepřežila“ renesanční přestavbu).
Tím nejcennějším jsou zde ovšem středověké fresky, pocházející z období okolo roku 1330. Mohlo by se tedy jednat o jedny z nejstarších fresek ve střední Evropě. Navíc se mohou pyšnit i svou tematikou, kde kromě tradičního Ukřižování, sv. Kryštofa nesoucího Ježíška a výjevů ze života Panny Marie najdeme také např. Archanděla Michaela jako rytíře bojujícího s drakem (tedy zpodobněním ďábla) nebo vážícího lidské duše (to je velmi vzácný výjev). Unikátní je také levoruká lučištnice (že by satanský symbol) v podobě kentaura.
Fresky v hradní kapli Archanděla Michaela (?) sice dávno ztratily na barevnosti, ale určitě jim zůstala jejich nezpochybnitelná tajemná krása. V každém případě je však návštěva této kaple skutečným vrcholem celé prohlídky hradu Houska (neobvykle je zařazena hned na její úvod).
Otazníky kolem hradu Houska zůstávají živé. Tato stavba tvoří romantickou dominantu Dubské pahorkatiny, plné krásných pískovcových útvarů. Hrad byl zbudován počátkem 14. století a jeho prvním majitelem se stal Hynek Berka z Dubé. Po řadě dalších pánů přechází hrad po roce 1620 do majetku Albrechta z Valdštejna. Na základě císařských rozhodnutí z poloviny 17. století měl být hrad pro svou zchátralost zbořen. Později bylo toto rozhodnutí zrušeno a jsou zbořeny pouze stavby obranného charakteru, obytná část je zachována. V roce 1823 byly na chátrajícím hradu provedeny stavební úpravy.
Tolik historie, která nám toho příliš neřekne. Obraťme se proto na legendy a zápisy starých kronik. Traduje se, že hrad Houska by měl být starší, než hrad Bezděz, který patří mezi naše nejstarší dochované hrady vůbec. I když dnes můžete vidět jenom torzo kdysi majestátního hradu, staré plány napovídají, že šlo o velmi rozsáhlou stavbu. Hrad Houska stojí v místě, které nemá ze strategického hlediska žádný význam. Nestojí poblíž žádné zemské stezky, nebyl hradem královským, neplnil ani funkci hraničního hradu, byl postaven v naprosto pusté krajině, a navíc bez dostupného zdroje vody. Velmi zajímavý je tento hrad i po architektonické stránce. Stavba je čtvercového půdorysu a na rozdíl od ostatních hradů je zbudován ne tak, aby se bránil proti nájezdníkům a oblehatelům, zkrátka proti nebezpečí přicházejícímu zvenčí, ale naopak tak, aby se co nejlépe střežilo něco, co je uvnitř. Tomu napovídá i rozmístění dnes už neexistujících věží, které byly postaveny ve vnitřním areálu hradu. Samozřejmě i dnes známe stavby podobného charakteru - totiž věznice se svými strážními stanovišti. Celý „obranný“ systém zaměřený proti „vnitřními nepříteli“ svíral jako v kleštích tu část hradu, která se jako jediná zachovala dodnes. Ano, jedná se o obytnou část, která - jako jediná - nebyla v 17. století zbořena.
Kronikářské zápisy potvrzují výjimečnost Housky; odedávna zde konali službu nejlepší páni z celé České země. Proč asi tehdejší elita sloužila právě na hradě strategicky tak bezvýznamném? Kronikáři dále naznačují, že se zde střežilo „něco“, co se nesmělo dostat ven. Vodítkem by snad mohla být legenda o tom, že ve skále, na níž byl hrad zbudován, vedla průrva až do pekla. Za pojem peklo si můžeme dosadit prakticky cokoliv. Z let 878: Slavibor Bšovský, jinák Mělnický, kterémuž proto, že byl z rodu Hrabova, někteří Hrabě a jiní Hrabovec říkali, maje syna krásného vzrostu a mužné postavy, velmi jej miloval, jemuž bylo jméno Housek. Protož rozkázal na jedné vysoké skále hrad pevný postaviti a od jména syna svého kázal jej Housek neb Houskov jmenovati.
Varianta legendy a názory odborníků však zůstávají. Kaple je považována za nejpozoruhodnější prostor hradu. Zmíněná levoruká lučištnice - kentauřice, mířící na člověka a nacházející se nad vstupem na točité schodiště, je opravdu velmi zvláštním výjevem, který by mohl symbolizovat věčný souboj dobra se zlem. Některé názory tvrdí, že freska pochází až z Třicetileté války, kdy švédští vojáci znesvětili katolickou kapli. Archanděl Michael bodá draka kopím do tlamy chrlící oheň a stojí mu přitom na křídle - tedy opět dobro a zlo. Postava s křídly je ovšem oblečena do oděvu binců. Sv. Kryštof je snad 5 m vysoký obr, vzhledově připomínající pohanská božstva. Archanděl Michael je při vážení duší opět zachycen v neobvyklém, poddanském, krátkém pláštíku a s mečem nad hlavou (zřejmě symbol Slova Božího).
Fresky dávno ztratily na barevnosti, ale jejich tajemná krása zůstala. V závěru najdeme ještě zmínku o tom, že kaple byla objevena při poslední rekonstrukci ve 30. letech 20. století a že kaple je doposud hlavním tahákem pro prohlídky. Houska patří k nejnavštěvovanějším místům Libereckého kraje a její legenda se stala jednou z nejznámějších českých pověstí o bráně do pekla.
- Houska stojí na pískovcovém ostrohu v Kokořínsku, nedaleko Bezdězu.
- Kaple Archanděla Michaela s jedinečnými freskami z roku cca 1330.
- Legenda o pekelné bráně a o vnitřním nepříteli, který měl být střežen venku i uvnitř.
- Renesanční arkády, gotické fresky a zajímavé architektonické detaily.
Houska je dnes soukromým majetkem, který se o památku stará a umožňuje prohlídky s průvodcem. Praktické informace pro návštěvu zahrnují otevírací dobu a možnost nočních a tematických prohlídek během Halloweenu a Dušiček. Doba prohlídky hlavního okruhu činí cca 45-60 minut.
Historie a architektura v kostce
Skutečná historie hradu Houska sahá do druhé poloviny 13. století, kdy zde nechal král Přemysl Otakar II. postavit gotický hrad - pravděpodobně jako správní centrum přemyslovského majetku v tehdy řídce osídleném pohraničním kraji. Nejstarší písemná zmínka o Housce pochází z roku 1316. Kamenný hrad nahradil starší dřevěné hradiště, které v místě podle archeologů stálo už dříve. Renesanční přestavba v 16. století způsobila arkádovou podobu a interiérové úpravy, které dodnes ovlivňují podobu hradu.
Po třicetileté válce hrad chátral a v 17. století byl zbořen jen částečně - obytná část zůstala zachována. V roce 1823-1826 proběhly rekonstrukce a v roce 1928 došlo k objevení původních fresek, které byly restaurovány, avšak rekonstrukce tehdy napáchala škody. V 20. století se hrad dostal do soukromých rukou a po roce 1999 byl opět zpřístupněn veřejnosti. Dnes patří rodině, která jej obnovuje a vyvěsila expozici věnovanou historii i pověstem.
Pověsti, fakty a jejich čtení
Co z housecké mytologie obstojí před střízlivým pohledem historika? Pravdou je, že hrad má neobvyklou polohu bez vody a stranou cest, unikátní gotické fresky a kapli na nezvyklém místě. To vše jsou reálné, doložitelné zvláštnosti. Pověsti o démonech, propasti bez dna a bytostech z podsvětí jsou lidové tradice - příběhy, které vysvětlovaly to, čemu lidé nerozuměli. Odborníci upozorňují na prozaické jádro: puklina ve skále je geologicky běžná v pískovcovém podloží Kokořínska; absence studny se vysvětluje správní, nikoli obrannou funkcí hradu; a fresky odrážejí boje dobra se zlem v sakrálním umění středověku.
Nabízí se i porovnání s mezinárodními motivy - brány do pekla jako prahy mezi světem živých a světem mrtvých, často chráněné svatými symboly. Archanděl Michael v housecké kapli plní roli nebeského strážce - podobně jako v mnoha mýtech a náboženských vyobrazeních. Bez ohledu na víru, Houska zůstává místem, kde se setkává historie s legiendou a kde se poutník může ponořit do atmosféry dávných časů a tajemství.
