Kaple svaté Kateřiny v České Třebové je jedinou románskou rotundou ve východních Čechách. Stále ukrývá mnohá tajemství. Záhadou zůstává například to, kdy a kdo tuto ne Velkou sakrální stavbu postavil. Románská rotunda svaté Kateřiny v České Třebové pochází s největší pravděpodobností už z první poloviny třináctého století. Odborníci tu vidí souvislost se založením města právě na počátku třináctého století. Kdo a proč kapli vybudoval, ale není jasné. Možná nejprve plnila funkci soukromé kaple, teprve později se mohla stát místem veřejným.
První písemnou zmínku o kapli sv. Kateřiny najdeme v latinsky psané listině rychtáře Lipolta z roku 1335. „Tato listina je uložena v archivu v Ústí nad Orlicí“, doplňuje ředitelka Městského muzea v České Třebové Jana Voleská. “Obsahuje text, ve kterém se rychtář Lipolt zavazuje dávat na údržbu kaple peníze a také píše, že tak činí stejně jako jeho otec i děd.“
Lidé z České Třebové i okolních obcí si během staletí vznik kaple, která stojí na starém hřbitově, spojovali se zázraky. Podle pověsti se na jejím místě zjevila sama svatá Kateřina. Měla prý zástěru plnou kamení a tím tedy chtěla dát najevo, že právě na tomto místě má být postavena kaple. Českotřebovští ale začali stavět jinde. V práci se jim ovšem moc nedařilo, protože to, co prý ve dne postavili, bylo během noci zase zbořeno. A tak se nakonec opravdu museli podvolit přání sv. Kateřiny. Legend o vzniku kaple či verzí je ale víc.
Původně románská rotunda, s kruhovým průměrem necelých osm metrů, byla během staletí několikrát přestavěna a doplněna. Ze druhé poloviny 14. století pocházejí gotické úpravy, například křížová klenba v apsidě rotundy. Konce dvou žeber křížové klenby zdobí stylizované lidské tváře. „Také k nim se váže pověst. Jedna tvář prý patří donátorovi kaple a druhá staviteli.“
Renesanční proměna Kaple sv. Kateřiny změnila svůj vnější vzhled okolo poloviny šestnáctého století, kdy omítky ozdobila renesanční sgrafita. Další úpravy následovaly o dvě století později, kde kapli byly přistavěné dřevěné předsíně a také kostnice či sakristie. Předsíně byly stržené v roce 1840, u hlavního vstupu pak vznikla předsíň kamenná. V roce 1905 město Česká Třebová vybudovalo nový hřbitov a hřbitov v sousedství rotundy sv. Kateřiny tehdy přestal sloužit svému účelu. Hřbitovní kaple začala chátrat. Obnova objektu začala až ve dvacátých letech minulého století.
Vzácný a jedinečný interiér: Poslední velká oprava rotundy sv. Kateřiny probíhala až do roku 2002. Restaurátoři pracovali také na oltáři, který dominuje komornímu a historicky velmi cennému interiéru. V centru oltáře je umístěná pozdně gotická plastika patronky kaple, svaté Kateřiny Alexandrijské. Oltář zdobí i další sochy světců, sv. Rocha, sv. Šebestiána, sv. Růženy z Limy a sv. Rozálie. Na vrcholu oltáře je umístěna Kalvárie. Od skončení rekonstrukce kaple sv. Kateřiny slouží opět svému účelu. Konají se v ní bohoslužby a další církevní obřady. Rotunda se stala i oblíbeným místem pro konání svateb.
Kaple je umístěna v západní části rozlehlého hřbitova, který se nachází necelý 1 km severně od historického jádra. K východní části severní stěny lodi přisazena kaple zvaná Möllerovská s polygonálním závěrem. Plocha hřbitova má nepravidelný polygonální obrys ohraničený ohradní zdí s hlavní bránou na západní straně. V západní části hřbitova při ohradní zdi stojí rohová pseudorománská kaple. Nedaleko ní při severní ohradní zdi pak najdeme dvojici pseudogotických hrobek - rodiny Russheim-Mikschik a rodiny Miřičkovy - Stadlerovy. Při severovýchodním úseku hřbitovní zdi je situována novorenesanční hrobka. Za vstupní branou vlevo stojí litinový pamětní kříž a boží muka.
Hřbitovní kaple na konci lipové aleje byla založena koncem 14. století Haškem z Lemberka, posledním mužským členem svého rodu, který byl do ní pohřben společně s manželkou Maruškou. V roce 1657 byla pozdně gotická kaple přestavěna do renesanční podoby a začala sloužit k pohřbívání rodin vrchnostenských správců a úředníků. Na počátku 19. století byl interiér kaple upraven, a to do podoby poutního místa souvisejícího s kultem svaté Zdislavy. Přestože patrocinium nebylo nikdy změněno, byla kaple během tohoto století označována za kostelík blahoslavené Zdislavy. Situování kaple je v dolní části hřbitova na místě, kde pravděpodobně ve 12. - 14. století stával hrádek s dvorcem.
Doba výstavby želetavské hřbitovní kaple spadá do období stavební konjunktury za Zachariáše z Hradce (1526 - 1589). Hřbitovní kaple sv. Kateřiny Alexandrijské byla tedy postavena v renesanční době s prvky pozdní gotiky. Hlavní loď s kněžištěm byla dokončena údajně v r. 1583. Gotické tvarosloví, které u kaple přetrvává v podobě hrotovitých záklenků vysokých úzkých, ale široce špaletovaných oken s motivem jeptišky, není u této stavby vědomým historismem, ale projevem konzervativní stavební tradice. Věž kaple byla vystavěna (nebo obnovena) nejspíše roku 1809.
Renesanční podobu kaple nepřekryly ani úpravy z 18. století (u kaple byla vystavěna barokní kostnice a doplňován mobiliář), ani rozsáhlejší opravy a obnovy z 19. století (nejpodstatnější obnova probíhala v letech 1888 - 1889, kdy byl upraven a rozšířen okolní hřbitov). Ve 20. století doznal nejviditelnějších změn tvar střechy věže. Kateřina Alexandrijská byla podle legendy křesťanskou mučednicí. Měla žít kolem roku 300 a po staletí patřila mezi nejoblíbenější křesťanské světce. Dnešní badatelé však předpokládají, že se jedná o smyšlenou postavu. Podle křesťanské legendy byla Kateřina vzdělanou egyptskou princeznou, jež se stala křesťankou. Během pronásledování křesťanů císařem Maxentiem vystoupila na obranu své víry a v disputaci přesvědčila o své pravdě padesát pohanských filozofů. Ty dal císař posléze upálit. Maxentius, fascinovaný sílou její osoby, nabídl princezně Kateřině manželství. Ta odmítla, protože se zasvětila panenství. Proto jí císař nechal umučit. První pokus o popravu byl neúspěšný, neboť hořící kolo, na něž měla být vpletena, zasáhl blesk. Proto jí císař nechal uřezat prsy a setnout hlavu. Ze žil světice podle legendy namísto krve prýštilo mléko. Andělé zanesli její mrtvé tělo na posvátnou egyptskou horu Sinaj. Zde byl později vystavěn dodnes stojící klášter sv.
