Hřbitovní kostel Panny Marie je dominantou broumovského hřbitova situovaného u hlavní cesty, která dále pokračuje na Křinice. Hřbitov a kostel byl pravděpodobně založen ještě ve druhé polovině 13. nebo na začátku 14. století. Důvodem byla nedostatečná kapacita malého hřbitova u farního kostela, který byl pohřebištěm obyvatel Broumova a okolních vsí. K původní podobě kostela nebyly dochovány žádné informace, pouze domněnka, že byl postaven ze dřeva. Byl spálen při obléhání města v roce 1421. Výstavba nového kostela proběhla kolem roku 1450.
Kostel Panny Marie je výjimečný nejen svým stářím, ale i technikou stavby, hrázděnou konstrukcí z mohutných dubových trámů, pobitou prkny na vnější straně nad ochozem a na všech stěnách interiéru. Zajímavé jsou desky s kronikářskými zápisy v ochozu kostela. Prvních šest desek bylo pořízeno v letech 1570 - 1630 a byly na nich popsány vesměs katastrofické události - přílet kobylek, velký požár města, neúroda a následný hlad.
Na jihovýchodním okraji Broumova, při cestě směrem na Křinice, se nachází jedinečný dřevěný kostelík Panny Marie, který je považován za nejstarší dochovanou celodřevěnou sakrální stavbu na území České republiky a zároveň jednu z nejstarších svého druhu ve střední Evropě. Tato památka stojí uprostřed městského hřbitova obehnaného kamennou zdí a svým vzhledem i atmosférou přenáší návštěvníky do dávno minulých staletí. Podle pověsti byl první kostel na tomto místě postaven již v roce 1177 pohanskou šlechtičnou, která na památku svého obrácení ke křesťanství údajně kostelu věnovala perlovou čelenku, která se dnes nachází v broumovském muzeu. První písemná zmínka o kostelu pochází z roku 1383, kdy byl označován jako „starý farní kostel“.
V červnu 1421 byl během husitského obléhání Broumova kostel těžce poškozen požárem. Dnešní podoba pochází pravděpodobně z roku 1450, kdy byl po zničení přestavěn. Kostel Panny Marie je výjimečný nejen svým stářím, ale i technikou stavby. Celá konstrukce je zhotovena z mohutných dubových trámů spojovaných bez použití jediného hřebíku. Dřevěná hrázděná konstrukce stojí na nízké kamenné podezdívce a je zevnitř i zvenčí pobitá prkny. Interiér kostela je rozdělen na loď, kněžiště s trojbokým závěrem a sakristii. Strop je trámový, s prkny položenými rovnoběžně s podélnou osou kostela.
V interiéru se zachovala šablonová výmalba z období kolem roku 1450, tvořená bílými motivy rostlin, zvířat a heraldických znaků na červenohnědém podkladu. Texty psané gotickou frakturou dodávají výzdobě tajemný ráz, ačkoliv jako celek nenesou žádný srozumitelný význam. Výzdoba nese podobnosti s dřevěnými kostely v jižním Polsku a připomíná italské textilní vzory nebo gotický nábytek té doby.
V hlavní části interiéru se nachází barokní oltář z poloviny 18. století s výklenkem, kde původně stávala pozdně gotická socha Panny Marie, Mater Amabilis Braunae, dnes umístěná v klášterním kostele sv. Vojtěcha. Na jejím místě je nyní kopie sošky Panny Marie Lurdské. Dále jsou zde dva boční oltáře - levý, původně zasvěcený svaté Anně, je dnes věnován svatému Josefovi, pravý pak svatému Janu Nepomuckému. Oba byly přestavěny do současné podoby během období rokoka.
Významnou uměleckou hodnotu má také obraz z roku 1609, který nechal zhotovit opat Wolfgang Selender. Po celém obvodu kostela se vine krytý dřevěný ochoz, který v minulosti chránily prkenné stěny. Ty však byly v roce 1779 na rozkaz pruského generála Anhalta strženy kvůli vojenskému využití kostela. Dnes je ochoz otevřený a skrývá devět dřevěných desek s kronikářskými zápisy, které dokumentují události z let 1542 až 1847. Zaznamenány jsou zde například požáry, morové epidemie, vpád pruského vojska, ale i neobvyklé přírodní jevy, jako byla invaze kobylek. Některé z těchto desek jsou dnes uloženy v městském muzeu.
Ke kostelíku se vztahuje mnoho pověstí. Jedna z nich vypráví o švédském důstojníkovi, který se během třicetileté války vysmíval dřevěné stavbě a chtěl ji rozetnout šavlí, ale jeho zbraň se při nárazu o mohutné dubové ostění zlomila. Další pověst se váže ke Katovu špalku, který byl údajně přenesen z broumovského náměstí. Vstupné do kostelíku je 60 Kč. Návštěvníci, kteří si zakoupí vstupenku do broumovského kláštera a předloží ji na pokladně hřbitovního kostelíku, obdrží zvýhodněné vstupné 40 Kč za osobu.
Hřbitovní kostel Panny Marie v Broumově je jednou z nejstarších dřevěných sakrálních staveb ve Střední Evropě a je pozoruhodný svou architekturou i výmalbou interiéru. Podle pověsti byl kostel založen v roce 1177 (tedy krátce po založení obce v roce 1171). Byl údajně postaven jakousi pohanskou šlechtičnou, která na tomto místě přijala křest. Na památku svého obrácení ke křesťanství údajně kostelu věnovala perlovou čelenku, která se dnes nachází v broumovském muzeu. První písemná zmínka o kostelu je z roku 1383, kdy je označován jako „starý farní kostel“ nebo „český kostel“. O tom, jak kostel vypadal původně, nevíme nic, snad kromě toho, že byl postaven ze dřeva. Byl spálen při obléhání města husitskou vojenskou hotovostí v červnu 1421 a dnešní podoba kostela pochází pravděpodobně z roku 1450. Kostel je zasvěcen Panně Marii a je výjimečný nejen svým stářím, ale i technikou stavby. Nemá jediný hřebík, ale hrázděnou konstrukci z mohutných dubových trámů. Loď kostela je po celém obvodu obklopena krytým ochozem. Dnešní podoba je výsledkem obnovy kostela po pruském vpádu v roce 1779, kdy byl původní ochoz se stěnami pobitými prkny z rozkazu generála Anhalta stržen, aby nebránil vojenskému využití kostela. Kostelík obepíná v ochoze 9 dřevěných desek, které působí jako kronika města. Dá se z nich vyčíst, že např. v roce 1542 trápily místní obyvatele velké nálety kobylek či klanění se císaři Josefu II. v roce 1766. Výmalbu kostela tvoří vedle ornamentů s prvky rostlin a stylizovanými postavami zvířat také pozdně gotické písmo, vytvářející tajemné nadpisy, které ale jako celek nic neznamenají. Vzácnou vnitřní výmalbu krášlí cenný olejový obraz z počátku 17. století. Ke kostelíku se vztahuje mnoho pověstí. „Za třicetileté války, když tady byli Švédové, kasal se švédský důstojník, že dřevěný kostel nemá tu pevnost kamene, vzal šavli a sekl. Chtěl ukázat, jak je dřevo povolné.
