Čtyř metrový kříž i sošku Krista v životní velikosti vyrobil Lacina sám. „Byla to taková partizánská práce, co se týká sochařiny. Sošku jsem vyráběl z dostupného stavebního materiálu, ze sádrokartonářského tmele, montážní pěny, lepidla, kostra je z roxoru,“ říká vinař. Foto: Marek Lacina Marek Lacina objekt vyrobil sám a nainstaloval ho do svého vinohradu. Na Velikonoce objekt nainstaloval do svého vinohradu, na místo s výhledem na Velké Pavlovice. „Chtěl bych, aby se instalaci říkalo Óda na frankovku, jako projev vděčnosti naší vinorodé krajině, rodné obci a všem lidem, kteří na ní hospodaří.“
Je to rouhání, tvrdí kritici díla. Od té doby se ale vedou nejen ve Velkých Pavlovicích rozporuplné diskuze a na sociálních sítích se hromadí naštvané komentáře. Například Ivo Hlávka z Brna napsal, že je to vrchol všeho: „Jako karikatura někde v časopisu budiž, ale tohle to je rouhání, zneuctění a znesvěcení kříže, styděl bych se.“ Zdena Kiliánová zase píše, že kdyby neměla socha trnovou korunu a nebyla oblečena jako Ježíš, tak by jí to nevadilo. „Ale takhle je to rouhání,“ myslí si.
Marka Lacinu negativní reakce překvapily. „Rozhodně jsem tím nechtěl nikoho urazit, zneuctít ani zesměšnit. Jsem pokřtěný, přijímaný, biřmovaný katolík, a přesto, že nejsem každou neděli v kostele v první lavici, nosím Pána Boha pořád s sebou,“ říká. Foto: Marek Lacina
Podle starosty Hasila získalo město novou turistickou atrakci. Spousta lidí dává dílu, nové dominantě v krajině, palec nahoru. „Toto je kalich mé krve, která se vydává za vás a za všechny na odpuštění hříchů. Mně to přijde jako symbolika, naprostá pecka. Je v tom vzkříšení, symbolika vína, Morava,“ vyjádřila svůj názor Květa Kasíková. Že je objekt kontroverzní, připustila i Zuzana Zimáková, ale instalace ji pobavila. „Jsem věřící, ukončeme strnulé vnímání Ježíše jako mučedníka a posuňme se konečně dopředu při vnímání víry, je třeba církev už fakt předělat. Podle mě je víra o radosti, laskavosti, lásce a humoru,“ míní.
Další turistické lákadlo, míní starosta. Starosta Velkých Pavlovic Petr Hasil (sdružení #nejenHASICIVP) vinaře podpořil. „Vím totiž, že to myslel hodně hezky, dělal to s dobrým úmyslem. A opravdu by mě zajímalo, co by si o tom myslel zesnulý papež František, který byl znám velkou tolerancí, což se leckomu nelíbilo. To už se ale nedozvíme,“ říká starosta.
Legislativně se podobné objekty, jako je tento kříž, neberou jako stavba, a nespadají tak pod stavební povolení, nemají ani evidenční číslo. Náleží parcele, na které stojí. Drobnými stavbami ve vinicích se dlouhodobě zabývá architektka Barbara Jung z brněnského ateliéru Jung architekti. Podle ní je důležité přemýšlet o dopadech takových staveb na krajinu a vnímání lidí. „Soudobé odkazy na smírčí kříže a boží muka v krajině podporuji. Pomáhají lidem přiblížit sobě krajinu, ve které žijí. Pak se k ní lépe chovají, víc ji navštěvují,“ říká Barbara Jung. „Na podobných minizásazích, jako je tento kříž, mi ale vadí, jak moc jsou doslovné a nenabízejí už člověku vlastní představivost. Neponoukají mě k zamyšlení nad tvarem a spíš mě v krajině pak ruší,“ okomentovala novou dominantu nad Velkými Pavlovicemi.
Starosta Hasil si myslí, že město tímto dílem získalo novou turistickou atrakci. „Když se tady stavěla nová ulička, takzvané opilé sklepy, bylo kolem tohoto architektonického díla velké haló. Ježíš Kristus ve Velkých Pavlovicích není ukřižovaný. Na kříži uvolněně sedí a připíjí pohárkem vína směrem k městu. Novinka je na místě jen pár dnů." Měl by to být projev vděčnosti naší vinorodé krajině, rodné obci a všem lidem, kteří na ní hospodaří, napsal na sociální síti autor instalace Marek Lacina. Připomněl, že trať Lizniperky, kde je nyní nový kříž, rodí velmi kvalitní hrozny frankovky. Instalaci by se proto podle něj mohlo říkat Óda na frankovku.
Na novinku jsou ve Velkých Pavlovicích, Velkých Bílovicích a dalších okolních sídlech věs měs pozitivní reakce. Její historie sahá až do 16. století. Ježíš nesl svůj kříž ven z města až na pahorek, který se jmenuje Golgota. Tam ho přibili na kříž. Spolu s ním byli popraveni dva zločinci. Jejich kříže byly nalevo a napravo od kříže Ježíšova. Pilát dal nahoru na Ježíšův kříž přibít nápis: To je Ježíš Nazaretský, král židovský. Nejvyšší kněží se na to zlobili a řekli Pilátovi: Změň nápis: Domnívá se, že je židovský král. U Ježíšova kříže stály čtyři ženy: jeho matka, sestra jeho matky, žena Kleofášova a Marie Magdalena. U matky stál učedník, kterého Ježíš miloval. Když je Ježíš viděl, řekl své matce: Od nynějška je to tvůj syn. A učedníkovi řekl: Od nynějška je to tvá matka. Ježíš věděl, že už všechno dokončil. Řekl: Dokonáno jest! Pak sklonil hlavu a zemřel.
Skulpturu tvoří sokl a vlastní socha Nejsvětější Trojice. Dvoudílný sokl má dolní část hranolovou, sestavenou ze dvou dílů s viditelnou vodorovnou spárou. Na přední stěně jsou po stranách dvě vyryté linky a pravděpodobně stopy po dřívějším připevnění desky. Boční a zadní stěna na sobě mají vyryté zrcadlo s dovnitř vykrojenými rohy, přičemž linie směrem k přední stěně chybí (je možné, že byl sokl v minulosti zmenšen). Na dolním z obou kamenů zadní stěny se nachází nápis: „Christoph Sohorzick (?) von Hir (?) / ANNO 1734“. Dolní úsek soklu částečně zakrývá travnatý terén - zejména vzadu. Horní část soklu odděluje profilovaná římsa, na přední straně konvexně rozšířená. Další římsa tvoří spodek horního úseku soklu, a to v podobě tří zužujících se konvex-konkávních částí. Boční a zadní stěna jsou rovné, přední pak vypouklá - se zrcadlem s dovnitř vykrojenými rohy, a s hořejškem, zvedajícím se do oblouku. V tomto zrcadle se ve vpadlé ploše nachází reliéf Piety: sedící P. Marie drží na klíně Krista - pravou ruku má pod Kristovou hlavou, hledí na něj (tj. doprava dolů). Hlavu P. Marie kryje rouška; šat je v horní části nezřetelný, v dolní je několik příčných záhybů. Kolem hlavy Marie je plochá kulatá svatozář. Kristus má vyzáblé tělo s vystouplými žebry, jeho pravá paže je spuštěna dolů, bedra kryje rouška. Kristovy vlasy splývají dolů, na obličeji je výrazná ostrá brada. Celý výjev obklopuje svatozář, tvořená linkami. Boční stěny soklu jsou opatřeny obdélným zrcadlem, zadní pak zrcadlem s dovnitř vykrojenými rohy. Sokl ukončuje profilovaná římsa, na přední straně opět s konvexním středem. Celý sokl má poměrně hrubý povrch kamene. Vlastní socha Nejsvětější Trojice je situována na dvakrát odstupňované římse. Vlevo je Bůh Otec, vpravo pak Kristus (z hlediska pozorovatele). Obě postavy jsou zobrazeny čelně, hledící mírně vzhůru. Kristus má dlouhý šat s dlouhým rukávem, téměř bez členění na záhyby. Pod šatem se rýsují kolena a holeně a vyčnívají bosé nohy (levá více). Kristus má levou paži ohnutou v lokti, před tělem - ruka je zhruba v úrovni pasu. O něco výše situovaná pravá paže je rovněž ohnutá v lokti, ruka přidržuje plochý železný kříž . Kristus má krátký plnovous a vlnité dlouhé vlasy s pěšinkou uprostřed. Bůh Otec je oděn podobně, pod šatem jsou viditelné obě jeho bosé nohy (pravá více). Pravá paže je ohnutá v lokti, v ruce drží Bůh Otec před sebou žezlo, členěné prstenci. O levé koleno má Bůh Otec opřenou zeměkouli, kterou nahoře přidržuje pravou rukou. Vlnité vlasy jsou sčesané dozadu, na bradě je delší plnovous. Za hlavou Boha Otce je trojúhelníková svatozář, zřejmě železná (střed svatozáře je volný). Uprostřed za Kristem a Bohem Otcem se nacházejí oblaka, před nimiž je nahoře Duch svatý - čelně zobrazená holubice s rozepjatými křídly, jejíž hlava směřuje doprava.
Pravoslavná symbolika a pohnutí kolem Velkého pátku patří v křesťanském světě k důležitým momentům. Přísný půst, smutek a hluboké rozjímání - to všechno patří v křesťanském světě k Velkému pátku. Ježíš byl obviněn z velezrady. Křesťané by se podle něj neměli v tento den zúčastňovat žádných veselí a radostných událostí: „Kdysi se na Velký pátek nehrály žádné zábavy, žádné veselé písničky, nezpívalo se, naopak smutnilo se. Držel se půst, drží se půst doposud. A pokud je to možné, nejedí vůbec. Velký pátek je dnem přísného půstu. Půst byl a je jedním z výrazu pokání. Současná postní praxe katolické církve zavazuje katolíky od 18 let. V chrámech se koná obřad uctívání kříže. „Večer je středobodem bohoslužby uctívání kříže, protože právě na kříži Ježíš umírá. Velký pátek uznává jako den pracovního klidu asi čtyřicítka zemí, třeba Velká Británie, Německo, Španělsko, Švýcarsko a také Slovensko. K Velkému pátku se váže i mnoho lidových zvyků. „Od dvanácti do tří hodin, čas kdy umíral na kříži, z Bible víme, že když zemřel - se otevírají hroby, roztrhla se opona, změna světa, konec světa, symbol tohoto - otvírají se poklady. To je přesmyčka v pozemský prospěch. V tradici Velkého pátku má důležité místo také voda. „V tom je prastarý rituál toho, že voda jako symbol světa, symbol života odnáší nečistoty. Lidé se v ní skutečně myjí, voda je živel. Využило se toho starého věrského podtextu, že je Velký pátek a voda nás ochrání. Omývali se v ní lidé, nosili si ji domů, omývali různá náčiní, kravám se omývala vemena, aby dala hodně mléka, vykrápěla se světnice,“ vypočítává lidové zvyky Langhamerová. Od zeleného čtvrtka do bílé soboty někde chlapci obcházejí vesnice s řehtačkami a klapačkami - nahrazují tak mlčící zvony, které, jak se říká, odletěly do Říma. V některých krajích na Velký pátek - v den, kdy byl Kristus uložen do hrobu, nesměli lidé pracovat na poli - tedy hýbat se zemí.
