Vintíř/Gunther (955 - 9. října 1045) byl durynský hrabat Käfernburg-Schwarzburg, který vstoupil do duchovního života později než obvykle a stal se významnou postavou díky spojení s císařem Jindřichem II. a následnému působení jako poustevník na českém a bavorském pomezí. Po své smrti byl podle legendy pochován v Břevnovském klášteře, a to v kostele sv. Martina, tedy v prostoru, který se později stal součástí kaple zasvěcené svatému Vintíři. Význam jeho kultu vyplývá z několika historických pramenů a tradic, které spojují Vintířovo jméno s kláštery Niederaltaich, Göllingen a břevnovským prelaturou.
Pravěk a stopy hrobky: odnepamětné úctě ke kanonizaci
O hrobě svatého Vintíře a jeho kultu svědčí několik důležitých skutečností. Po zřízení a rozšíření břevnovského klášterního areálu se v jeho prelaturě a na bočních oltářích objevují obrazy a reliéfy, které souvisejí s Vintířovým životem a legendami o zázracích. Detail náhrobní desky z Břevnova a její artifaktní proměna od třináctého až do osmnáctého století ukazují proměny liturgické praxe a ochoty církve kulturně zachovat památku mučednické postavy.
Vintířovo uctívání bylo podpořeno bulami papeže Bonifáce IX. (1390) a Urbana VIII. (1634), které zajišťovaly odpustky pro poutníky do Břevnova. Bulou papeže Alexandra IV. (1261) byly iniciovány další kroky k kanonizaci, ačkoli oficiální proces svatořečení nebyl dokončen. Přesto byl kult Vintířův nadále živen prostřednictvím liturgie a zázračných uzdravení připisovaných jeho přímluvám, z nichž Balbín uvádí kolem 300 případů uzdravení.
Propletení s historií Břevnova a Habsburskou říší
V intensifikaci jeho vlivu sehrával Vintíř roli důvěrníka a rádce panovníků říše i českého knížectví, a fungoval jako prostředník mezi říší a východními slovanskými sousedy. Například v roce 1040 Vintíř zprostředkovával mír mezi císařem Jindřichem III. a slovanskými knížectvími. V Čechách se v Dobré Vodě u Hartmanic usadil kolem roku 1040; tato samota však nebyla trvalým sídlem, nýbrž útočištěm poustevníka.
Legenda o oživeném pávu a spojení s Zalavárem (blatenské Zalavár Szala) patří k významným motivům, které vyzdvihují mystický charakter jeho života a ukazují na propojování českých zemí s Uhrami. Výjev z dvoří uherského krále Štěpána a jeho manželky Mní Milady se stal inspirací pro ikonografii Vintířových zobrazení, zejména na stropních malbách v prelatuře břevnovského kláštera.
Historie hrobu: od náhrobní desky k archeologickým objevům
Hrob svatého Vintíře je připomínán náhrobní deskou, kterou objevil archeologický průzkum v polovině 18. století při přípravách nové kostelní stavby. Rozpory v dataci a autorství náhrobní desky vedly ke komplexnímu historickému vyhodnocení - zda jde o skutečné ostatky Vintíře či o relikviářovou náhrobní desku z mladší doby. Deska byla na počátku 18. století umístěna na vnějším nároží jižního průčelí kostela, poté byla zasazena do iluzivní malby Josefa Hagera a následně přesunuta do interiéru kostela během pozdějších restaurátorských prací.
Posouzení stáří a zařazení desky zůstává předmětem debaty. Někteří autoři kladou náhrobní desku do 1. poloviny 13. století, jiní do 14. století. Díky archeologickým zásahům v roce 1992 a následným výzkumům lze sledovat kontinuitu břevnovského hrobu, který se po husitských válkách potýkal s poškozením nebo ztrátou části relikvií. Zmíněná dokumentace ukazuje, že hrob byl v průběhu 18. století pozvolna rekonstruován a relokován v rámci nově budovaného presbytáře a následně i v dalších oltářních výzdobách.
Poutní a liturgická praxe současnosti
V současnosti je Břevnovský klášter administrativně řízen jako Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze-Břevnově a zůstává aktivním místem pro návštěvníky i poutníky. Prohlídková trasa zahrnuje barokní baziliku sv. Markéty, románskou kryptu z 11. století a prelaturu s Tereziánským sálem; dlouhodobé i krátké prohlídky s průvodcem jsou nabízeny během tradičních časů pro turisty i zájemce o duchovní a kulturní dědictví kláštera. Zahrada kláštera, pavilon Vojtěška a gotické prvky v interiéru kostela poskytují komplexní pohled na proměnu stavební i umělecké složky kláštera v průběhu staletí.
Podoba a umístění hrobní desky a samotného světce s ikonografií pavů a symbolů pouštecké činnosti se v průběhu času měnila, a to od gotických prvků až po barokní reinterpretace. Nalezené artefakty a jejich rekonstrukce zůstávají důležitými indicemi pro poznání práce kamenických mistrů 13.-14. století a pozdějších restaurátorských zásahů 18. století. Význam Vintířova kultu v českých zemích spočívá v jeho roli spojovacího článku mezi říší a českým prostředím, stejně jako v jeho moci formovat duchovní i politické dění doby.
Jak správně malovat svatého Paisia?
Na závěr lze říci, že hrobní kaple svatého Vintíře v Břevnově a její okolí představují klíčový bod k pochopení šíření kultu svatých v českých zemích a jeho spojení s barokní obnovou, liturgickou praxí a archeologickou tradicí, která umožňuje sledovat kontinuitu a proměny od raného středověku do novověku.