Hollywoodské filmy nám sem tam zprostředkují střípky citací z Bible a dělají z nich dramatické momenty. A je to vážně síla, zvláště když je pronáší někdo jako vraždící psychopat, odstřelovač nebo gangsta hledící na svůj cíl. A proto máme občas chuť si v tomhle fasciklu zalistovat, znát pár frází, kterými by se dalo provést exorcismus či vymítat Ďábla z posedlé osoby. Když se takové hlášky objeví ve filmu, často jdou ruku v ruce s bezprostřední silou vyprávění.
Samuel L. Jackson v Pulp Fiction patří k ikonám, které spojily Bible s nádechem dramatické předzvěsti. „Cesta spravedlivého ze všech stran lemována jest nespravedlností, sobectvím a tyranií lidské zloby… A když uvalím svou mstu na tebe, seznáš, že jméno mé je Bůh.“ To už je klasika, kterou se do našich myslí zapsal Jules Winnfield. A který že part z Bible to tu zazněl? Správně by vám mělo naskočit, že to je Ezechiel 25:17. Jdeme tedy plni nadšení listovat.
Jenže co to? Zrovna tahle starozákonní část, přeložená z hebrejštiny a rozdělená do 17 veršů, zní v originále o dost jinak. A hemží se to v ní Moabity, Amonity, velbloudy, syny Adama a… je to dost nuda. Ano, Quentin Tarantino si ji upravil po svém. Přetavil text tak volně, jak to jen šlo, a vytvořil legendární hlášku, kterou fandové odcitují z paměti, aniž by si byli vědomi, že Bible nic takového doslova neuvádí. Možná je to hřích, ale určitě zábava. A dělají to všichni.
Vykoupení z věznice Shawshank (1994) a boží spravedlností posedlý ředitel kriminálu jde na stejné vlně. Citáty z Bible z něj padají jako na běžícím páse, ale jeho Jana 8:12 nebo Petra 3:8 byste v tomhle podání v Bibli nenašli. Spíš vypadají, že je vytvořil náhodný generátor božích poselství. A zrovna tak to má „historický“ King Kong z roku 1933 i novější Zmizení (2013). Biblické hlášky tu slouží jen jako tmel příběhu a jsou kompletně vymyšlené.
Nedává to ani Denzel Washington ve snímku Kniha přežití (2010). Snad proto, že mu tu zrak zrovna neslouží. Od Krotitelů duchů bychom čekali trochu vyšší úroveň, ale pánové se tu mýlí i v číslování Zjevení Jana a povídání o prolomení šesté pečetě. Čirý amatérismus. A biblické citace z V jako Vendetta? Ty mají tolik společného s originálem, jako čínská psí konzerva s dobrým obědem.
Ptáte se, jak tohle Hollywoodu ve Státech projde? Když on to stejně nikdo nečte. Ano, Američané jsou svým vztahem k Bibli pověstní: doma ji mají z povinnosti, v neděli do kostela, přísahají se na ni u soudu a zaklínají se jí prezident. Jenže ji nečtou. Vlastně, regulérních čtenářů je tu pomálu. Dvakrát do roka si v ní zalistuje 8 % čtenářů, a nikdy ji nečetlo ani 31 % z těch, co ji mají doma. K tomu připočtěte 34 % jinověrců a ateistů.
V originálním textu se objevuje pokračování, které ukazuje široký kontext Bible v kultuře: Bible je jedním z fundamentálních dokumentů západní civilizace a i když už není tak hojně čtenána, její vliv se projevuje i v extrémně netradičních kontextech, jako metalové alba a hororové filmy. Hlavní důvod jejího dramatického působení spočívá v tom, že ji pronáší Samuel L. Jackson, který bývá považován za jednoho z nejsilnějších hereckých pojidel současnosti, a tedy pokud na vás míří tímto způsobem citací Bible, poslouchejte pečlivě.
A skutečnost, že Jackson zmiňuje Ezekiel 25:17, je důležitá - a v kontextu, který Tarantino vytvořil, nejde o doslovnou citaci Bible, ale o tonalitu a motivy ovlivňující děj. „The path of the righteous man is beset on all sides by the inequities of the selfish and the tyranny of evil men...“ reflektuje téma pastýřů a jejich role, která se objevuje ve Zjevení i v dalších částech Písma.
V Pulp Fiction tak slyšíme i odkazy na jiné biblické pasáže, které posilují myšlenky jako jsou morální dilemata, odpovědnost a vztah mezi bratry. Zkoumání těchto odkazů často ukazuje, že Tarantino použil biblické motivy jako literární prostředek, který dodává filmu hloubku a napětí. Ačkoliv samotný text nemusí věrně odpovídat originálu, jeho atmosféra a etické otázky rezonují s diváky.
Postřeh o tom, že biblické citace fungují jako kulturní tmel, jasně dokumentuje i to, jak často se v americké kultuře objevují. Biblické hlášky slouží jako motiv pro děj, ale často jsou zcela vymyšlené a vytržené z kontextu původního textu. Tento efekt lze sledovat i v dalších filmech a aspoň částečně tato praxe ukazuje, jak mocně může působit původní epický tón Písma při dnešní audiovizuální produkci.
Na závěr je zajímavé poznamenat, že diskurz o tom, jak a proč se biblické citace v Hollywoodu objevují, odráží širší kulturní zájem o Bible jako o zdroj mýtů, morálních námětů a identity. Když tedy sledujeme filmy, jako je Pulp Fiction, nesmíme zapomínat na to, že i v případě polarizujících a šokujících výjevů se často skrývá hlubší diskurz o hodnotách a dědictví západní civilizace.
