Hůrka (Hurkenthal) je zaniklá šumavská osada. Založil ji roku 1732 majitel skláren Georg Christoph Abele. Místu se také říkalo Česká Huť. Přibližně o 30 let později byla nedaleko založena nová sklárna - Nová Hůrka. Původní obec dostala označení Stará Hůrka (Althurkenthal).
V roce 1789 byl v Hůrce postaven kostel sv. Vincence Ferrerského a o třicet let později byla nedaleko vystavěna hřbitovní kaple sv. Kříže (viz níže). Ve Staré Hůrce žilo kolem 200 obyvatel, sklářů, sklářských pomocníků, lesních dělníků. Před 2. světovou válkou se Hůrka a okolí stalo oblíbeným výletním místem. Poblíž se totiž nachází nejmenší šumavské ledovcové jezero Laka. Stával zde zámeček, hotel U jezera Laka, hostinec, pošta, dva mlýny a lesovna.
Po II. světové válce bylo německé obyvatelstvo vysídleno, noví osídlenci museli z Hůrky odejít v roce 1952. Obec byla začleněla do vojenského újezdu Dobrá Voda a stejně jako většina okolních obcí zcela zničena. Ze staveb se dochovala jen hřbitovní kaple sv. Kříže, která údajně sloužila jako pozorovatelna.
Kaple sv. Kříže nechal postavit roku 1820 Jiří Kryštof Abele jako rodinnou hrobku. Jako první zde byla pochována v roce 1832 Marie Zuzana Hafenbrädlová, vdova po majiteli bavorské Železné Rudy. V kryptě bylo pohřbeno 26 členů sklářských rodin Hafenbrädelů a Abelů. K nim patřil i otec Karla Klostermanna. Dřevěné rakve měly horní část prosklenou, aby bylo vidět na mumie těl, které byly často ozdobeny i velmi vzácnými šperky.
Kaple ve zdevastovaném stavu přečkala i likvidaci obce, neb se hodila jako pozorovatelna. Všech 23 mumifikovaných těl bylo v roce 1952 přibito na prkna a rozstříleno pohraničníky. Údajně došlo i na tanec s mrtvými, neověřené zprávy hovoří o neznámé kožní nemoci a úmrtí jednoho z pohraničníků.
Současnost: V dnešní době je už hřbitovní kaple opravena a v roce 2003 byla znovu vysvěcena. Do věže zavěšen Zvon smíření, jehož provaz je vyveden ven a každý si může zvon rozeznít na smíření mezi lidmi.
V roce 2011 byla v kapli umístěna skleněná socha Ježíše Krista s trnovou korunou z hraničního drátu od šumavské sochařky Vladimíry Tesařové. V 90 letech bylo opraveno i torzo kostela sv. Vincence Ferrarského a pietně byly upraveny i zbytky hřbitova. V místě je instalována deska na paměť zastřelených při pokusu o překročení státní hranice. Pamětníkem pohnuté historie obce je chráněné stromořadí lip a javorů - Hůrecká alej.
Jak se sem dostaneme
Výchozím bodem je Nová Hůrka, po modré turistické trase (i cyklotrase) je Hůrka vzdálena asi 2,5 km. Kaple sv. Kříže u Nové Hůrky byla původně rodinnou hrobkou, kde bylo pohřbeno více než dvacet lidí, včetně otce Karla Klostermanna. Místo je spojeno se skutečnou událostí, která dodnes patří k nejtemnějším kapitolám místní historie. Podle vyprávění zde pohraniční vojáci v 50. letech zničili mumifikovaná těla a krátce nato všichni záhadně zemřeli. Kaple dnes působí tichým, až magickým dojmem a patří k mystickým místům Šumavy.
Cesta ke kapli sv. Kříže začíná na parkovišti Nová Hůrka nedaleko Prášil. Po modré turistické značce vás čeká asi 2,5 km dlouhé, mírně stoupající asfaltové putování lesem až k zaniklé osadě Hůrka, kde kaple stojí jako tichý pamětník slavné sklářské minulosti. Trasa je nenáročná a nabízí silnou atmosféru šumavských dějin.
Vincence Ferrarského se hřbitovem, roku 1820 byla jako hrobka rodiny nových majitelů sklárny (rodina Abelů) postavena kaple sv. Kříže. Po roce 1945 byla osada vysídlena a vzhledem ke zřízení vojenského prostoru Dobrá Voda postupně zlikvidována. Tomuto osudu ušla pouze kaple, která se využívala jako pozorovatelna. Byla však zcela vydrancována včetně hrobky, přičemž došlo i ke zničení mumifikovaných ostatků z hrobky (rodina Abelů i otec Karla Klostermanna). Po roce 1990 se postupně začala obnovovat, roku 2003 byl osazen zvon smíření, na který lze zazvonit od vstupního portálu. Pietně byly opraveny i zbytky hřbitova a základy kostela sv. 30.8.
