Kostel Mistra Jana Husi v Plzni, zapsaný jako Husův chrám západního sboru Českobratrské církve evangelické, je významnou památkou, která spojuje architektonickou modernu dvacátých let s tradicemi českobratrské evangelické spirituality a kulturního života města.
Historie vzniku a architektura návrhu
Návrh kostela vytvořil Bohumil Chvojka, člen sboru, podle Přeloučského vzoru, s inspirací Rudolfa Kříženeckého z Přelouče z roku 1905. V plzeňském ztvárnění zůstal půdorys beze změn, avšak fasádu s bohatým obloučkovým dekorem podle národního stylu záměrně zjednodšil kvůli ekonomické realitě. Základní kámen byl položen 6. července 1924 a chrám byl otevřen přesně za rok, při 510. výročí Husovy smrti. Výstavba probíhala pod dohledem Františka Vachtou, stavební práce si vyžádaly úspory a úpravy, které umožnily dokončení díla.
Vnější i vnitřní dispozice odráží důraz na funkční prostory a symboliku bratrské tradice. Hlavní shromažďovací sál je završen vysokou kupolí s proskleným stropem; kazatelna je centrálně umístěna, což vychází z myšlenky, že slovo Boží je středem života sboru. Malířská výzdoba modlitebny a kupole od Václava Šustra kombinuje dekorativismus s jednoduchými biblickými motivy, zatímco stěny nesou rámce s biblickými citáty a symbol Beránka s korouhví.
Exteriér dominuje 30,7 metru vysoká nárožní věž s kalichem na vrcholu a portálem; v ní je umístěn zvon Svobody. Budova je cihelná, se železobetonovými stropy a kupolou nad hlavní shromažďovací prostorou; střecha je krytá plechem s dřevěnou konstrukcí v podlomení směrem k ulici, a s měděným plechem na věži. Interiéry jsou dřevěné s červenohnědou úpravou, sokl z umělého kamene a omítky z břízolitu; vnitřní omítky jsou vápenné.
Materiály, prostorové členění a technické detaily
Stavba je čtvercová na půdorysu, spodní i horní části tvoří symetrické křídla kolem hlavního sálu; suterén je propojený s obytným prostorem a technickým zázemím. Okna jsou rozmístěna ve čtyřech osách a třech úrovních, spodní čtveřice osvětluje prostory pod galerií, horní čtyřice osvětluje galerii a shromažďovací prostor. Budova má plochou střechu nad hlavním prostorem, rizalitem a spojovacími stěnami a dále střešními vikýři nad rizalitem. Krov je dřevěný, krytina pálené tašky; věž má měděnou krytinu a kalich nad portálem.
Uvnitř vnitřní výzdoba vychází z kalvinistické tradice: na stěnách a klenbách jsou citace, lipové listy symbolizují národ a Československo; kazatelna je centrální, odpovídá důrazu na kázání a slovo Boží. Výtvarná výzdoba zahrnuje malířskou výzdobu modlitebny v dekorativistickém stylu a symbol Beránka s korouhví, načrtnutá v rámci a kupoli.
Historie událostí a proměny prostoru
V červenci 1944 chrám zasáhly spojenecké nálety na plzeňský komplex Škodových závodů; světla byla poškozena a některé části objektu byly vážně poškozeny, avšak budova byla rychle opravena a v poválečných letech pokračovaly drobné adaptační a udržovací práce. Z hlediska užití slouží chrám nejen jako místo bohoslužeb, ale i jako kulturní prostor.
Od roku 1961 se zde konají koncerty a vznikla Galerie u Jižního, která čtyřikrát ročně představuje díla západočeských výtvarníků a uměleckých škol. Zvon Svobody svolává věřící na bohoslužby a zároveň připomíná historické chvíle spojované s náboženskou i národní tradicí.
Současnost a kulturní kontext
Nynější bohoslužby jsou doprovázeny hrou na kytary a varhany, které pocházejí z kostela německé evangelické církve v Mokřinách u Aše; po odsunu německého obyvatelstva byly varhany převedeny sem a v 50. letech byl rozšířen kruchta. Kuriozitou je, že původně starší architektura Chvojky a přeloučská inspirace se odrážejí v současné podobě a využití interiéru.
V roce 1925 byl Husův chrám slavnostně otevřen; původní farář Ebenezer Otter sloužil sboru 42 let a prošel s ním těžkými i radostnými obdobími. V blízkosti kostela se nachází i další historické a urbanistické prvky, včetně kolumbária v suterénu a obytných domů v okolí kostela, které měly reprezentovat evangelické společenství uvnitř města.
Odkaz a význam sboru pro Plzeň a region
ČCE v Plzni má dva sbory; starší Husův sbor reprezentuje západní část města. Vznik českobratrské evangelické církve v Plzni souvisí s historickým vývojem náboženského života po tolerančním patentu a následných demografických změnách v 19. a 20. století. Stavba kostela, její poloha a symbolika věže s kalichem vyjadřují identitu sboru i vůči širšímu kulturním kontextu města.
Elegantní prostor chrámu, spolu s původní nástropní a malířskou výzdobou, vytváří atmosféru, která spojuje historickou paměť s otevřeností vůči současnosti - koncertní a výstavní aktivity, které se zde konají, ukazují na neustálé oživování kulturního života sboru.
V budoucnu zůstává prostor Husova chrámu živým místem pro bohoslužby, kulturní akce a výstavy, které propojují historické dědictví s aktuálním společenským a uměleckým děním v Plzni.