Noc byla černá jako uhel. Místnosti osvětlovaly jen svíčky ve vysokých svícnech a lustrech. U dveří prvního ze tří sálů, kam měli přístup výhradně členové lóže, stál strážce s taseným mečem. Uprostřed sálu na koberci ležely zednářské symboly: kružidlo, olovnice, úhelnice… Dozorce sejmul uchazeči šátek z očí. Ten teprve teď spatřil velmistra sedícího v křesle a mistry a učně na lavicích podél stěn. Tajemník lóže vytasil kord a jílcem se dotkl obnažených prsou uchazeče. Když uchazeč prokázal znalost zednářských pravidel, poklekl obnaženým kolenem na stoličku, pravou ruku položil na evangelium a levou na obnažená prsa. Opakoval slovo od slova po velmistrovi přísahu, že nevyzradí zednářské tajemství. Nakonec jej velmistr objal.
V době osvícenství panovala éra rozkvětu svobodného zednářství, a to nejen v Praze, ale i celém Rakousku. Svobodné zednářství je nábožensko-filozofický směr, který se v 18. století šířil spíše v aristokratickém prostředí. Vznikl ve Velké Británii, odkud rychle pronikal do ostatních evropských zemí. Členové proklamovali sjednocení lidí na základě bratrské lásky, vzájemné pomoci a věrnosti. Volnomyšlenkářství, ale časem mnohde sklouzlo k mysticismu. Avšak zejména v osvícenském 18. století stály osobnosti jako George Washington nebo pruský král Fridrich II. Svobodní zednáři bývali obviňováni ze spikleneckých cílů, dokonce z plánů na ovládnutí světa, avšak skutečnost byla poněkud jiná. Zednáři nikdy neměli žádný praktický program a jediné, co zakladatelé řádu zanechali svým dědicům, byl rejstřík mravních požadavků. Old Charges, základní zednářský zákoník z roku 1723, formulují prastarou humanitní ideu o budování chrámu všeobecné lidské lásky, založené na moudrosti, síle a kráse.
Na první pohled záhadné symboly jsou převzaty z řemesla středověkých stavitelů chrámů. Zednář, který hodí za hlavu banality všedního dne, spěchá do lóže a nalézá tam slavnostní atmosféru. Kružidlo a tři „velká světla" zednářství, Bible jako výraz víry v mravní světový řád, úhelnice představuje světlo v nás, symbol ideje práva a povinnosti. Členu lóže se neustále připomíná, že je drsným kamenem, který je třeba ohladit.
Novodobé svobodné zednářství vzniklo v Anglii. U husy a rožně sešli představitelé tří významných zednářských lóží a založili společnou velelóži. Okolnosti vzniku moderního zednářství nejsou spolehlivě zmapovány, mnoho o nich nevíme. Jisté však je, že do původních řemeslnických sdružení profesionálních „stavitelů chrámů" časem vstupovali i vážení občané, kteří se stavitelstvím neměli nic společného. Zednáři ducha začali postupně vytlačovat zedníky hmoty.
Jan Amos Komenský pobýval v Londýně ve 40. letech 17. století. Tehdy měly anglické zednářské lóže ještě spíše podobu řemeslnických cechů, a tak není pravděpodobné, že by lákaly k členství duchovní velikány, jako byl Komenský. Nejednu českou školu si však Komenský ctil principy humanity a používal symboly, které se později staly typické pro svobodné zednářství. Jednou je to zlomený sloup stojící na krychli, jinde (v díle Lux e tenebris) nalezneme tři sloupy a mystický monogram autora.
Když Komenský navrhoval pansofickou školu a tajné společnosti světla, ovlivnil tak myšlenky, které se později objevily i v českém svobodném zednářství. Roku 1651 Komenský navrhoval uherskému knížeti Zikmundu Rákoczimu založení pansofické školy a tajné společnosti světla. Jan Amos Komenský svobodné zednářství nepochybně ovlivnil. Šalamounova chrámu moudrosti v duchu spisu Všeobecná porada o nápravě věcí lidských. Komenský jako první použil symbolu Šalamounova chrámu pro zobrazování budování církve jako boží říše. Velelóže, převzal také Komenského učení o jednotě.
Novodobé zednářství se z Anglie začalo rychle šířit do Evropy. První zemí na kontinentu, kde zapustilo kořeny, byla Francie. První lóže tu vznikla už roku 1725 v Paříži v Rue de la Boucherie a o čtyři roky v téže ulici druhá. Zatímco první založili Angličané, v čele druhé stál už Francouz. Zednářství ve Francii se vyvíjelo v úplně jiném společenském klimatu než v Anglii. V zemi panoval absolutistický režim a vědecký a intelektuální život se odehrával především ve šlechtických salónech. Zednáři museli čelit policejní i církevní perzekuci, přesto ve 40. letech 18. století prožívalo české zednářství svá nejlepší léta.
V Praze existovalo lóží pět, jedna měla sídlo v Klatovech, dvě v Brně a jedna v Opavě. Celkem měly téměř čtyř stovky členů. Pro tajné spolky bylo typické, že přes svůj osvícenský ráz někdy propadaly mysticismu a umělým legendám. V polovině 80. let 18. století prožívalo české zednářství svá nejlepší léta. V 70. letech počet pražských lóží vzrostl na tři. U tří korunovaných sloupů a U devíti hvězd. Klimentské ulici, financovaný z dobrovolných příspěvků. Císař Josef II. Marie Terezie, přesto však mu tajemný charakter hnutí vadil. Dne 11. byl vydán výnos o legalizaci, který zednářské hnutí postavil pod státní dohled.
Nikoho tedy nepřekvapí, že Ignác Borna zasáhl u císaře prostřednictvím velmistra Dietrichsteina a že Josef II. udělal to, co udělal. Císařův poměr ke „královskému umění" nebyl jednoznačný. V hlavním městě Vídni bylo povoleno pouze dvě lóže, každá s 180 členy, což znamenalo pro značnou část zednářů ztrátu členství. Pravda a sjednocení u tří korunovaných sloupů sdružovalo řadu úředníků, podnikatelů, lékařů i univerzitních hodnostářů. Josef II. reglementaci zednářství zavedl, ale samotné hnutí dále přežívalo.
Ignáce Cornova byl předsedou Královské české společnosti nauk a působil jako historik a pedagog. Jeho otec byl Ital, Ignác vyrůstal v česko-německo-italském prostředí. Vystudoval jezuitské gymnázium na Starém Městě a 27. října 1756 vstoupil do řádu. Studoval filozofii a teologii v Olomouci, v roce 1770 byl vysvěcen na kněze. Od roku 1771 vyučoval na mimoprážských gymnáziích (Chomutov, Klatovy) a od roku 1774 pak na Akademickém gymnáziu v Praze. Jeho pedagogická činnost vyvrcholila profesurou všeobecných dějin na pražské univerzitě. Od roku 1789 byl členem Královské české společnosti nauk, a v letech 1803-04 byl jejím předsedou. Je známý též jako přední člen Svobodných zednářů, lóže Pravdy a jednoty.
Ignác Cornova je spojován s prací a sovisejícími kroky v osvícenském hnutí, které kladlo důraz na mravní uvědomění a výchovu mládeže. Domníval se, že blaho státu závisí na vysokém mravním uvědomění jeho občanů, a proto přikládal velkou roli výchově mládeže k vlastenectví na základě historie. Tato idea se promítala do jeho historických prací a do organizace života svobodných zednářů. Vzpomínání na Cornovu má připomínat nejen jeho vědecké a pedagogické zásluhy, ale i jeho zásluhy v rámci českého osvícenství a zednářství.
75 let po jeho úmrtí byla vzpomenuta jeho osobnost u náhrobku a byla položena bilance duchovního a společenského odkazů, které Cornova zanechal. Tato tradice podtrhuje význam Cornovy pro Národní Velkou lóži Československou a pro české osvícence v období první republiky. Tím se stanovila kontinuita myšlenek humanity, tolerance a osvícenského etatismu jako základních pilířů práce v zednářských lóžích.
Ignáce Cornova, pražský rodák a profesor všeobecných dějin, zůstává symbolem propojení historické vědy, osvícenského ducha a zednářské tradice, která ovlivňovala české i evropské myšlení. Jeho život a činnost ukazují, jak mohou humanitní ideje a etické zásady rezonovat v institucionálním prostředí, jako je Královská česká společnost nauk a Svobodní zednáři.
tags: #ignac #cornova #ustav #pro #hluchoneme