Marta, sestra Marie a Lazara, pocházela ze vznešené a zámožné rodiny, ale proslavila se především jako hostitelka Krista Pána.
Po jeho nanebevstoupení byla podle tradice s bratrem, sestrou a mnoha křesťany od Židů zajata a naloděna na loď bez plachet a bez kormidla, která zázračně doplula až do Marseille, kde Ježíšovi přátelé získali tímto zázrakem a svým hlásáním nesčetné zástupy pro Krista.
Marta vynikala velkou svatostí a láskou a vyvolávala velkým obdiv Marseillanů.
Odešla pak s několika ženami na místo, kde nebylo mužů, kde žila ve velké zbožnosti, proslavila se mnoha zázraky a odešla k Pánu v den, který dlouho předem předpověděla.
Ačkoli tato prvorozená dcera z majetné šlechtické rodiny pocházela z nedalekého Néracu, blahořečení se konalo na agenském výstavišti poblíž města, kde nová blahoslavená založila řeholní kongregaci marianistek, která dnes působí v šestnácti zemích.
„Některé hvězdy září více, avšak nikoli proto, aby vedle nich ostatní pobledly, nýbrž aby ještě více podtrhly jejich svit“ - takto o své zakladatelce hovoří Dcery Neposkvrněné Panny Marie, které oficiálně vznikly 25. května 1816.
Data jsou v životě Marie od Neposkvrněného Početí vůbec důležitá - narodila se necelý měsíc před dobytím Bastily, 10. června 1789, a téhož dne byla pokřtěna.
Desátý červen pak každoročně slavila, avšak nikoli jako své narozeniny, nýbrž jako připomínku dne, kdy se v jejím srdci cosi změnilo - křest do něj totiž vtiskl Boží tvář.
Už do malička toužila po vstupu na Karmel. Navzdory nabídkám ke sňatku se vzdala manželského života a plně se věnovala výuce dětského katechismu, domácím pracem a modlitbě.
V roce 1816 otevřela základní školu pro chudé dívky.
O rok později, inspirována dnes již blahoslaveným otcem Chaminadem, spolu s několika dívkami složila sliby, a to v soukromé zpovědi a bez jakéhokoli vnějšího obřadu.
Společnost Mariiných dcer později uznal diecézní biskup, přičemž Matka představená u nových zasvěcených naléhala na eucharistickou a mariánskou úctu.
Sama po období fyzické vyčerpanosti umírá v Adenu 10.
Od svých šlechtických rodičů si Adéle osvojila velkodušnost a kázeň, které se projevovaly v jejím duchovním životě.
Byla velice vázána na otce, královského důstojníka, který jí z cest přivážel hračky a oblečení, ale velice brzy pochopil, že by dcera dala přednost daru pro chudé.
Zdědila od něj energickou a odhodlanou povahu, se smyslem pro discíplínu a odpovědnost.
Spolu s matkou Adéle často navštěvovala rodiny v okolí zámku, kterým donášely léky, potraviny i šaty.
„Křestní milost v matce Adéle postupně utvářela sociální ušlechtilost a proměňovala ji v evangelní svatost. Ve svém životě zářila nikoli díky zámožnosti a pozemským statkům, nýbrž hojností křesťanských ctností.“
Jistě je upevnilo také pronásledování katolické šlechty v revoluční Francii.
Adélin otec jako příslušník královské gardy musel s celou rodinou odejít do exilu ve Francii a v Portugalsku.
Teprve v Adéliných jedenácti letech se rodina vrátila na rodné panství.
V pouhých patnácti letech nová blahoslavená založila tzv. Malou společnost, která si kladla za cíl léčit duchovní zlo na francouzském venkově.
Sdružení se rozrůstalo a vstoupilo do něj také několik kněží.
Jeho členové se vzájemně podporovali v připodobňování Kristově Kalvárii, pátečních meditacích o Pánově smrti a zmrtvýchvstání a sdílení vlastních zásluh.
Rozhodující se nicméně stalo setkání s mariánským ctitelem a zakladatelem marianistů, otcem Vilémem Chaminadem, který odmítl přísahat na francouzskou revoluční ústavu a kněžské povolání vykonával pouze tajně.
Adéle se rozhodla zasvětit Neposkvrněné a s ještě větším úsilím se věnovala službě chudým a nemocným i výuce katechismu.
„V nepokojné době, jakou byla ta její, znamenala víra mučednictví každodenně nabízeného života a přípravu na prolití krve. řekl kardinál Amato o nové francouzské blahoslavené, Marii od Neposkvrněného Početí.
Svatá Marta z Betánie
Ježíš, Marie (u nohou) a Marta (vlevo)
Narození? pravděpodobně Judea
Úmrtí 1. století? Kypr nebo Galie
Svátek 29. červenec (řím. kat., angl, luter. církev), 4. červen (vých.
Svatá Marta, Marta z Betánie je sestrou Lazara a Marie, všichni jsou zmiňováni v Bibli.
Žili v vesnici Betánie nedaleko Jeruzaléma a přátelili se s Ježíšem, který je navštěvoval.
Marta je několikrát zmiňována v evangeliích.
Dle Římského martyrologia připadá památka svaté Marty na 29.
Svatá Marta vede zkroceného draka, lidová malba, 18.
Během Ježíšovy návštěvy v Betánii se Marie posadila u jeho nohou a naslouchala jeho slovům, zatímco Marta měla plné ruce práce s přípravou pohoštění pro hosty.
Proto šla za Ježíšem a žádala ho, ať řekne Marii, aby jí šla pomoci.
Ježíš jí ale nevyhověl, odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí.
Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře.
Podruhé se o Martě píše v souvislosti se vzkříšením Lazara, kdy vyznává svou víru v Ježíše Krista.
Když Lazar onemocněl, poslali o tom Ježíšovi zprávu, ale ten dorazil do Betánie až čtyři dny po jeho pohřbu.
Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.
Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.
A každý, kdo žije a věří mne, neumře navěky.
Řekla mu: „Ano, Pane. Po Ježíšově nanebevstoupení Marta s Marií, Lazarem i jinými učedníky Kristovými byli od Židů polapeni a dáni na loď bez vesel, aby na moři zahynuli.
Řízením Božím však všichni připluli do Provensálska, kde Marta nedaleko Marseilles založila klášter, ve kterém žila 30 let až do své smrti.
Toto město měla Marta osvobodit od zlého draka.
Drak nazývaný tarasque je popisován jako příšera se šesti nohama, podobnýma medvědím, tělem jako býk s želvím krunýřem na zádech a s šupinatým ocasem zakončeným jedovým bodcem jako u škorpióna.
Hlavě krále Tarasconu s celým jeho vojskem se nepodařilo draka zabít.
Marta ho ale zkrotila modlitbou a přivedla ho do města.
Obyvatelé byli z draka tak vyděšení, že ho v noci napadli a zvíře, které se vůbec nebránilo, zabili.
Marta pak přednesla kázání, po kterém se mnoho lidí obrátilo na křesťanství a litovalo, že draka zabili.
Každý rok v červnu se slaví památka této události průvodem s maketou draka.
Slavnost je zařazena na seznam nehmotného dědictví UNESCO.
↑ BENEDIKT XIV. Martyrologium Romanum: Gregorii papae XIII jussu editum Urbani VIII et Clementis X auctoritate recognitum ac deinde anno MDCCXLIX Benedicti XIV opera ac studio emendatum et auctum. [Roma]: Typis Polyglottis Vaticanis, 1930. 566 s. [Viz str. ↑ EKERT, František. Církev vítězná: životy Svatých a Světic Božích. 3. svazek. V Praze: Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1896. 879 s. [Viz str. SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1994. 702 s. ISBN 80-85527-75-8 [Viz str.
Na Ukrajine, na cintoríne v Sniatyni je jeden hrob stále ozdobený kvetmi, sviecami a výšivkami, ako je to zvykom podľa miestnej tradície.
Sestra Marta Wiecka se narodila 12. januára 1874 v Nowom Wieci, v Poľsku, v hlboko veriacej mnohodetnej rodine.
Marta bola treťou z trinástich detí. Pokrstili ju 18. januára 1874 vo farskom kostole v Ščodrowe a pri krste dostala meno Marta Anna.
V rodine sa denne spoločne modlievali a čítali Božie slovo.
Sestra Marta ako dvanásťročná pristúpila k prvému svätému prijímaniu 3. októbra 1886.
Na svoj vek bola veľmi vyspelá. V škole priaznivo vplývala na spolužiakov svojimi slovami a hlavne životným príkladom.
Jej budúcnosť sa začala rysovať v pätnástich rokoch, kedy pocítila, že ju volá Boh do svojej služby.
Napísala list svojmu duchovnému vodcovi, P. Dabrowskému, potom i dcéram kresťanskej lásky v Chełmne, ktoré prosila o prijatie do ich Spoločnosti.
Odpoveďou bolo posvanie na Vianoce.
So súhlasom rodičov radostná Marta strávila vianočné sviatky roku 1890 v komunite sestier v Chełmne.
Niekoľko mesiacov pred svojím konečným rozhodnutím vstúpiť do Spoločnosti sa sestra Marta dozvedela, že aj jej priateľka Monika Gdaniec túži po takejto životnej ceste.
Kvôli politickej situácii však Monika nemohla byť prijatá do chelminskej provincie, preto jej vizitátorka navrhla, aby šla k dcéram kresťanskej lásky do Krakovskej provincie.
Po štyroch mesiacoch postulátu a deviatich mesiacoch seminára bola sestra Marta poslaná do misie slúžiť chudobným.
V roku 1893 prišla pracovať do nemocnice v Ľvove. V roku 1894 začala sestra Marta svoju službu v Hlavnej nemocnici v Podhájcoch.
V tejto komunite sa pripravila na prvé sväté sľuby, ktoré zložila 15.
V roku 1899 bola sestra Marta preložená do nemocnice v Bochni.
Toto miesto sa stalo pre ňu obdobím skúšky a utrpenia.
Jeden z pacientov, hodinár zlej povesti, ju krivo obvinil.
V tej istej nemocničnej sále sa totiž nachádzal iný pacient, budúci seminarista.
Sestra Marta ho starostlivo ošetrovala, čo vzbudilo závisť u hodinára.
Kňaz uveril žalobcovi a upozornil provinciál-neho direktora i vizitátorku, ktorí dali na slová kňaza.
Jedine sestra služobnica, sestra Mária Chabbo bola presvedčená o nevine sestry Marty.
Podarilo sa jej dosiahnuť, aby sestru Martu nechali v Bochni, lebo bola istá, že klamstvo vyjde najavo.
Ohovárač to zbadal a chcel sa za to sestre služobnici pomstiť.
Prenasledoval ju a na Zelený štvrtok roku 1901 sa pokúsil siahnuť jej na život.
V tom istom roku sestra Marta prežila ďalšiu skúšku, a to smrť brata Františka.
Keď ju v Bochni navštívil jej ďalší brat Ján - diakon, zverila sa mu, že videla žiarivý kríž, z ktorého jej Ježiš povedal: „Dcéra moja, znášaj trpezlivo všetky utrpenia a kríže, obetuj sa za svojich najbližších.
Čoskoro ťa povolám k sebe.
V roku 1902 prišla sestra Marta do Sniatynu, aby tu slúžila chorým, ale jej služba sa neobmedzila iba na chorých v nemocnici.
Svoje skúsenosti a život z viery vložila do služby všetkých.
Celý život sestry Marty bol popretkávaný skutkami lásky a tak sa aj zakončil - skutkom lásky.
Jej bezhraničná láska ju viedla k tomu, aby nahradila - hoci si uvedomovala nebezpečenstvo, ktoré jej hrozí - mladého zamestnanca, otca rodiny, ktorý mal dezinfikovať izbu po zomrelej pacientke zasiahnutej týfusom.
Hneď na druhý deň sa objavili u sestry Marty prvé príznaky choroby.
V nemocnici robili všetko pre to, aby ju zachránili.
Sestra Marta Wiecka bola blahorečená 24. sv.
Úmrtí:s. I. Martyrologium tuto sestru Lazara a Marie z Betánie dnes připomíná před jejími sourozenci a ukazuje na příkladu její sestry Marie význam přednosti duchovních hodnot pro jejich nepomíjejícnost.
Všichni tři byli velkými přáteli Ježíše, který jejich dům navštěvoval.
Marta nás učí vytvářet harmonii modlitby a práce.
M. Liptovská v životopise Marty vyzývá k tomu nebýt při práci robotem, ale mít srdce s Bohem, ruce v práci, hlavu v nebi a nohy na zemi, protože to je to, co člověka činí člověkem na rozdíl od stroje.
tags: #marta #blahorecena #francie