Všichni známe obraz, na kterém svatý Jiří bojuje s drakem. Bývá zobrazován jako štíhlý rytíř na koni, nad ním vlaje korouhev, ladně a jakoby bez námahy bodá oštěpem draka přímo do chřtánu. Křesťan Jiří žil kolem roku 300 a byl vojákem římské říše. Legenda vypráví, že tenkrát ohrožoval obyvatele města Silene drak, vynořoval se z jezera a jedovatým dechem otravoval město. Denně žádal jednu oběť zvířecí a jednu lidskou. Oběti byly vybírány losem. Lidé si zoufali. Jednoho dne los padl na královskou dceru. Doprovodil princeznu na místo a čekal. Drak se objevil. Syčel a supěl, plival oheň a rozdupával všechno, co mu přišlo do cesty. Jiří pobodl koně, pokřižoval se a vyrazil neohroženě proti němu. Rozpřáhl se a přesným zásahem mu probodl hrdlo. Pak vyzval princeznu, aby drakovi vhodila na krk svůj pás. Jak to učinila, drak jako zázrakem zkrotl. Když ho potom přivedli do města, jednou ranou ho Jiří usmrtil. Vděčný král Jiřího obdaroval, ten však rozdělil všechno mezi chudé, pro sebe nechtěl nic. Přesvědčil je o tom, že draka přemohl jedině s pomocí Boží. Za nějaký čas však propukla další pronásledování křesťanů. Tehdy byl Jiří zajat a nakonec usmrcen. Jeho svátek slavíme u nás 24.
Šablona na sklo - omalovánka - svatý Jiří, ilustrace: G. Ikony » Ikony Krista, Bohorodičky a světců » Svatý JiříSvatý Jiří (řec. Άγιος Γεώργιος) raně křesťanský světec, velkomučedník, při římském císaři Diokleciánovi byl popraven stětím před Nikomédijskou obrannou zdí 23. dubna 303. Ačkoliv o sv. Jiří nemáme žádné historické zprávy, křesťanská hagiografie o něm hovoří jako o římském vojáku pocházející z oblasti Anatolie. Podle legendy sv. Jiří vstoupil do armády brzy po dosažení dospělosti a brzy udělal vojenskou kariéru (obdržel titul tribuna a následně se stal rytířem). Tou dobou sloužil v Nikomédii v osobní stráži římského císaře Diokleciána. Když v roce 303 tento vydal císař edikty přikazující pronásledování a útisk křesťanů v celé říši, Jiří se měl také účastnit perzekucí. Namísto toho se Jiří přihlásil ke křesťanství a odmítl se podílet na pronásledování. Brzy po kruté smrti začal sv. Jiří konat zázraky. Jeden z nich je zaznamenán např. V témž městě, kde světec učinil předcházející zázrak, tj. v Lyddě, jak jsme o tom právě vyprávěli, rozložili se jednou Saracéni. Všechny obyvatele zajali, rozbili si ve městě stanový tábor a začali se oddávat hodování a pitkám. Opovážlivost některých z nich došla tak daleko, že hodovali dokonce v onom čarokrásném chrámě, v němž odpočívá tělo našeho světce ozdobeného korunou mučednickou: v opilosti se v chrámě váleli, hráli v kostky a posléze začali střílet z luků na svaté ikony. Jeden ze zajatců si dodal odvahy a řekl jim, že se nelze svatému tak opovážlivě rouhat: „Vězte, že mučedník, jemuž je tento chrám zasvěcen, býval jako voják nepřemožitelný. Ani dnes se nedá nepřáteli urážet a dovede se pomstít.“ Saracéni mu s posměchem odpověděli: „Kterýpak z nich to je? Ukaž nám ho!“ Zajatec ukázal prstem na vysoko umístěnou mučedníkovu ikonu, podivuhodně sestavenou ze samých kaménků: svatý byl oděn ve vojenský pancíř a měděné nákoleníky, v ruce třímal válečné kopí a jeho pohled naháněl strach všem, kdo se na něho dívali. Tu jeden ze Saracénů na onu ctihodnou ikonu zacílil a spustil tětivu. Leč šíp vybočil ze své dráhy a letěl zpátky, zasáhl střelce přímo do srdce a zády mu vyšel z těla ven. Střelec se okamžitě zhroutil a vypustil duši. A všichni ostatní nepřátelé přitom viděli, jak svatý na ikoně pohnul rukou. A uviděvše to, ve strachu velikém se dali na útěk. Ale zrovna jako by mečem byli stínáni, tak jedni při pokusu o útěk padali k zemi mrtví, a druhé při tom ušlapávali, takže i oni vypouštěli své nešťastné duše. Třetí z nich, kteří se úprkem spasili, roznesli každý do své domoviny pověst o podivuhodné moci našeho svatého. Od těch dob se už nepřátelé neodvažovali opovážlivě přibližovat k tomu svatému chrámu; a když už přece jen museli jít kolem, šli se vší bázní, s velikým strachem a nábožnou uctivostí, vyprávějíce si o podivuhodné moci mučedníka sídlícího uvnitř. (z knihy Byzantské legendy, Červený Kostelec 2007, s. Ikonografie svatého Jiří se vyvíjela postupně ‒ ačkoliv si dnes zřejmě každý jako první představí Jiřího na koni, jak zabíjí draka, původní zobrazení byla daleko prostší. Druhý typ zobrazení klade důraz na vojenské atributy světce ‒ vždy je oblečen do římského vojenského oděvu, na nohou má jezdeckou obuv s ostruhami, často i přílbu. Zcela originální vyobrazení, a sice tzv. kefalofóros, tj. Nejznámější typ zobrazení, a sice Jiřího jedoucího na koni a zabíjejícího draka, je znám již ze 12. století. Podle legendy se drak usídlil nedaleko světcova bydliště a ohrožoval celé okolí. V asketickém výkladu drak zosobňuje ďábla, symbol hříchu a všech nectností, Jiří pak duchovního vojína, který s ním zápasí.GalerieBohorodička, svatý Theodoros a svatý Jiří, enkaustická ikona, Sinaj, 6. stoletíSvatý Jiří, freska, Kyjev, 11. stoletíSvatý Jiří s kopím, ikona, Novgorod, 11. stoletíSvatý Jiří, hagiografická ikona, 12. století, ByzancSvatý Jiří, freska, Stará Ladoga, 12. stoletíSvatý Jiří, ikona, Novgorod, 12. stoletíSvatí Jiří a Demétrios, kamenná ikona, 12. století, ByzancSvatý Jiří, ikona, Sinaj, 13. stoletíSvatý Jiří, mozaika, 14. století, ByzancSvatý Jiří, reliéf, Jurjev Polský, 13. stoletíSvatí Jiří a Demétrios na koních, ikona, 14. století, ByzancSvatý Jiří s kopím, ikona, Byzanc, 14. stoletíSvatý Jiří zabíjí draka, ikona, Rus, 14. stoletíSvatý Jiří zabíjí draka, ikona, Rus, první polovina 14. stoletíSvatý Jiří, ikona, Gruzie, 15. stoletíSvatý Jiří, ikona, Gruzie, Svanetie, 15. stoletíSvatý Jiří zabíjí draka, ikona, Novgorod, 15. stoletíSvatý Jiří, hagiografická ikona, 16. století, MoskvaSvatý Jiří a Demétrios, ikona, počátek 19. století, Bulharsko
Některé popisy pojednávají o kostelu Nanebevzetí Panny Marie v obci Neratov na Královéhradecku, kde se po rekonstrukcích stal významným poutním místem díky skleněné střeše nad presbytářem, která vznikla spontánně a symbolizuje světlo víry. Kostel přitahuje hudební i kulturní akce a propojuje architekturu, religiózní význam i turistický potenciál regionu.
Prvek Popis Stavba 48 m dlouhý, 19 m široký kostel s 27 m výškou střechy Je zabalena do skla, vznik spontánně jako reakce na mši pod nebesa.
Historie Postaven v 17. století. Uvnitř chrámu zůstala tradice mší pod nebesa i při stavebních pracích. Příběh kostela do značné míry odráží komunitní aktivitu a duchovní život, ať už díky faráři nebo občanskému sdružení.
Ve spojení s ikonografií svatého Jiří se často zmiňuje i jeho kult v různých zemích - v Anglii mu bylo zasvěceno mnoho kostelů a jeho uctívání se širilo díky křesťanským poutím, kontingentu rytířských řádů a různým kulturám Evropy.
Zřejmě nejstarší řecký nápis o sv. Jiřím pochází z roku 368 a jeho uctívání se rozšířilo do Sýrie, Gruzie, Arménie, Egypta a Etiopie v IV. a V. století. Úcta k svatému Jiří rozšířili po Evropě zejména križáci, a v Anglii mu bylo zasvěceno 160 kostelů; některé na Západě jsou prokazatelně již ze VI. století. Divočina legendy spočívá v tom, že Jiří bojoval s drakem jako symbolom boje s ďáblem a hříchem; dívka korespondovala s duchovním významem víry.
Podle legendy byl Jiří z Cappadokie, zřejmě syn či voják Diokleciánova vojska, a po pronásledování křesťanů rozdal své jmění chudým a stal se vyznavačem Krista; jeho příběh vyzdvihuje odvahu a víru i v těžkých chvílích. Objevuje se objekt, že původně bylo jeho zobrazení prosté, než vznikla populární ikonografie koně a draka, která je dnes nejposvědněji spojována s jeho jménem.
V současnosti je svatý Jiří významnou postavou pro křesťanskou ikonografii, jehož obraz boje s drakem a duchovní odvaha inspirovala mnoho generací malířů a ikonopisců napříč kulturami a stoletími.
tags: #ikonografie #svateho #jiri