Sestřené a bratři, všemohoucí Bůh svěřil svého Syna a jeho Matku do péče svatého Josefa. Prosme Pána za papeže Františka, všechny biskupy a kněze, ať jsou dobrými otci a vychovateli svěřeného lidu. Prosme Pána za všechny lidi, ať svými životy a prací posvěují svět. Prosme Pána za manžele, rodiče a děti, ať nacházejí vzor a oporu v nazaretské rodině. Prosme Pána o pomoc a ochranu pro ty, kdo v ohrožení života prchají ze svých domovů.Prosme Pána za místní společenství, ať mlčky nasloucháme Božímu slovu a mluví za nás činy. Přímluvu svatého Josefa, muže spravedlivého.
Josef jako muž spravedlivý a průvodce Ježíšova dětství
Josef je v evangeliích zobrazen jako muž spravedlivý, který přijímá vůli Boží a chrání rodinu. Tyto pasáže ukazují jeho klíčovou roli jako ochránce a průvodce Ježíšova dětství (Mt 1,16.18-21.24; Lk 1,26-27; 2,4-7).
Redemptoris custos od Jana Pavla II. zdůrazňuje Josefovu poslání v životě Krista i církve a vyzdvihuje jeho úlohu jako vzoru důvěry a péče. V kontextu dějin církve lze hledat paralely s učitelským obsazením II. vatikánského koncilu, který Gaudium et spes vyzdvihuje úlohu církve ve světě a potřebě vnitřní rodinné etiky, jež Josef naplňuje v rodinném domově.
Josefův vzor v rodinné a duchovní formaci se odvíjí od toho, že děti nacházejí vzor a oporu v nazaretské rodině, kde Josef a Panna Maria působí jako model mužnosti, poslušnosti vůči Boží vůli a vzájemné podpory (Lk 2,16.21-52; Mt 2,19-23).
Setkání Mariina panenství a Josefova povolání
Maria byla zasnoubena s Josefem z Nazareta, a když jí archanděl zvěstoval početí Syna, potvrzují to evangelijní pasáže. Josef, jako muž spravedlivý, vybral vnitřní důvěru a rozhodl se vzít Marii k sobě, čímž přijímá Boží záměr a otcovství nad Ježíšem (Mt 1,18-24).
Evangelium ukazuje, že Josef byl mlčenlivý a plný víry. Jan Pavel II. uvádí, že Josefova víra je přirovnávána kAbrahámově - jde o naprosté odevzdání Boží prozřetelnosti. Maria a Josef mohli spolu prožívat charisma panenství i dar manželství jako zcela výjimečnou životní cestu, ale přesto skutečné manželství.
Josef jako „muž snů“ a „otec podle Boží vůle“
V Matoušově evangeliu Josef „udělal, jak mu anděl Páně přikázal: vzal svou ženu k sobě“ a jméno Ježíš mu dal za zákona (Mt 1,24). Tento okamžik znamená, že dítě, které se narodí, je Boží Syn a že Josef zodpovídá za Ježíše jako lidský otec. S touto odpovědností Josef stává se živým symbolem Boha - dobrého Otce, který se o všechny stará.
Josefův život ukazuje, že „kralovat“ znamená „sloužit“. Byl to muž, jenž sloužil rodině a Boží vůli, a jeho mlčení vyjadřuje souhlas s Božím plánem a ochotu naslouchat. Jeho první reakce na zvěstování byla poslušnost; druhá, následování Božího pokynu, vedla rodinu do Egypta a zpět do Izraelské země.
Rodina Nazaret a význam otcovství Josefa
Společenská role Josefa jako otce je důležitá: má plnou autentičnost lidského otcovství, které vychází z Božího Tajemství. Josefova role je nejen biologická, ale i vychovatelská a ochranitelská-v jeho péči je Ježíš připraven k plnění Božího plánu.
V Nazaretě Josef předává Ježíšovi své řemeslo tesaře a spolu s Marií vychovává ho v Tóře. Otec vede obřady při hlavních náboženských svátcích a učí rodinu, jak žít v souladu s Božím zákonem. Po Ježíšově dospělosti evangelia o Josefovi mlčí, což se tradičně vykládá jako ukončení jeho na scéně, přesto jeho vliv zůstává v rodině i v církvi.
Josefův odkaz pro dnešní rodiny
Současná doba vyžaduje oslovovat i být oslovována Svatou Rodinou. Josefova mlčenlivost a poslušnost boží vůli mohou inspirovat rodiny k tomu, aby žily jako živé svatyně Boha a aby děti vyrůstaly ve svatém Božím lidu.
Smysl Josefova života spočívá v jeho roli: být vzorem ve spravedlnosti, mlčenlivosti a ochotě sloužit. Jeho příklad ukazuje, že pravá otcovská odpovědnost znamená chránit a provázet rodinu v každé situaci, a to i v noci, když jde o přežití a bezpečí. Když anděl Páně nařídil útěk do Egypta, Josef okamžitě poslechl a vyvedl rodinu ze země, ukazujíc, že otec má být ochranou a průvodcem.
Historické postřehy a úcta k Josefovi
Patronem Církve a obhájcem manželství a rodiny je Svatý Josef. V některých tradicích a liturgiích je vnímán jako patron umírajících a ochránce různých skupin spolčí, včetně dělníků a vychovatelů. Papež František vyhlásil Rok svatého Josefa a vyzdvihuje jeho přímluvu a důstojnost jako vzoru pro nás všechny.
Věřící se modlí k Josefovi nejen jako ochránci rodiny, ale i jako prostředník u Boha. Slova eucharistických modliteb a liturgických textů vyzdvihují jeho roli jako manžela Panny Marie a otce Božího Syna, s důrazem na jeho oddanost a službu Bohu a lidem.
