Svatá matka církev pokládá za svůj úkol v určité dny během roku slavit posvátnou vzpomínkou vykupitelské dílo svého božského Ženicha. Každý týden si připomíná zmrtvýchvstání Páně v den, který nazvala dnem Páně. (Konstituce Sacrosanctum concilium, č.) Kristovo dílo spásy připomíná a slaví církev ve stanovených dnech v průběhu roku. Každý týden v neděli, v den označovaný jako den Páně, koná památku vzkříšení Pána. K oslavě Kristova zmrtvýchvstání se shromažďuje zvláště jednou v roce, o velikonocích, kdy slaví zároveň také jeho požehnané utrpení. (Všeobecná ustanovení o liturgickém roku a kalendáři, č. Liturgický rok)
Advent není dobou pokání, ale hlavně oslavnou památkou vtělení a radostným očekáváním parusie. Advent nám pomáhá zahájit nový liturgický rok a novou cestu Božího lidu s Ježíšem Kristem. Jako v životě každého z nás Advent a Velikonoce tvoří dva hlavní okruhy liturgického roku, které se odrážejí v liturgii a čteních. Adventem začínáme nový cyklus: čas adventní, čas Vánoc a doba zjevení Páně. Advent začíná 1. nedělí adventní a trvá do vigilie Božího hodu vánočního.
Velikonoční cyklus zůstává nejvýznamnějším bodem liturgického roku. Velikonoční doba trvá od neděle Zmrtvýchvstání Páně až do Seslání Ducha Svatého, vrcholí oslavením paschálního tajemství. Před Velikonocemi probíhá čtyřicetidenní postní doba; po ní následuje Svatý týden s Květnou nedělí a Pasijemi. Velikonoční vigilie na noc mezi Bílou sobotou a nedělí Zmrtvýchvstání Páně je významným zlomem z temnoty k světlu.
- Liturgický rok se skládá ze tří hlavních částí: doba adventní, doba vánoční a doba velikonoční, doplněná mezidobím po Zjevení Páně až po Popeleční středu.
- V každém období se kladou důraz na zvláštní texty a zpěvy gregoriánského chorálu, které vyjadřují duchovní program daného období a usměrňují věřící k duchovní proměně.
- Podle Dies Domini neděle je „den Páně“, dnem Církve a dnem vyvažujícím čas, kdy se slaví Boží tajemství skrze eucharistii a Slovo.
Gregoriánský chorál vyjadřuje harmonii liturgického roku a lidské psychiky. Zpěvy z období adventu a Vánoc vyzařují naději a radost; postní doba se zaměřuje na pokání a sebezkoumání; Svatý týden a Velikonoce představují vrchol Drevesa spásy. Graduale a offertorium v první neděli adventní vyjadřují hlavní myšlenku období adventního očekávání: „Každý, kdo skládá naději v Tebe, nebude zahanben.“ Adventní a vánoční liturgie připomínají narození Páně, zázrak Kány Galilejské a Zjevení Páně.
V mezidobí mezi svátky se připomínají další biblické příběhy a čtení z epištol a Starého zákona; v různých tradicích vznikly lekcionáře s rozpisy čtení pro neděle. Doba velikonoční zahrnuje postní období, Květnou neděli, Velký pátek a Velikonoční vigilii, následovanou 40denní dobou a 50denní obdobím do Seslání Ducha Svatého. Po Letnicích nastává doba Trojice a navazuje několik velkých svátků, které doplňují původní pohanské slavnosti, například Vánoce, jejichž oslava trvá od 25. prosince do 6. ledna.
Introitus a antiphony během Svatého týdne a velikonočního oktávu zviditelňují bohatství liturgického roku. Hosanna, Resurrexi a Spiritus Domini vytvářejí slovní a hudební spojení s tajemstvím Kristova vzkříšení a následného seslání Ducha svatého. Po Svatodušních svátcích následuje mezidobí, které se soustředí na prosté zpěvy a čtení Starého zákona, jako antifona Montes Gelboe a další.
Liturgický rok tak znovu předkládá pedagogiku dějin spásy: vede věřící od očekávání Mesiáše k plnosti velikonočního tajemství a k očekávání budoucí slávy. Věřící se na něm podílejí hlouběji a slaví spasitelnou aktuálnost Kristova tajemství. Každá doba má své charakteristické momenty a zpěvy, které odrážejí duchovní tvar liturgického roku.
Konkrétně: adventní období začíná s čtyřmi úvodními zpěvy a veršem 24. žalmu; antifona Hodie Christus natus est vyjadřuje radost z narození Páně. Vrchol postní doby nastupuje s pokáním a antifonami Immutemur a Miserere mei. Svatý týden zahajuje Květná neděle a pokračuje procesími a zpěvy kolem Nejsvětější svátosti. Velikonoční období končí Nanebevstoupením a přechází do doby svatodušní, která je spojena s vyjitím Ducha Svatého.
Liturgický rok má v historii církve dlouhou a promyšlenou trajektorii: od 2. století po Kr. se ke slavnostem přidávají Velikonoce roční, Vánoce a další svátky, aby se vyzdvyhla tajemství dějin spásy. PoPočetí liturgického roku a vývoj jeho období ukazují, jak liturgie propojuje biblické čtení, modlitbu a slavnost do jednotného vyjadřování víry.
tags: #introitus #ecce #deus #liturgicky #rok