Kaple svatého Rocha stojí v pomyslném středu někdejšího Dolního předměstí, které bylo součástí města Valašské Meziříčí. Kaple byla postavena v roce 1831 po epidemii cholery, jak dokládá nápis na zadní straně obrazu, který visel nad oltářem a nyní je uložen v muzeu. Obraz maloval Antonín Preis, provaznický mistr z Krásna.
Interiéry i fasáda kaple nesou svědectví o proměnách času: fasáda kaple dostala nové barevné řešení se světle žlutou ve dvou odstínech. Významnou změnou je, že byl také obnoven nápis nad vchodem „SVATÝ ROCHU ORODUJ ZA NÁS.“
Kaple má obdélný půdorys s pravoúhlým závěrem. Průčelí je členěno osu prolomeným vstupem s pravoúhlými dvoukřídlými dveřmi zasazenými do špalety s půlkruhovým záklenkem. Vchod je přístupný po třech stupních a je lemován vpadlou archivoltou, jejíž plocha je pokryta folkloristickým podlužáckým ornamentem. Fasáda v nároží akcentována pilastry s akantovou hlavicí, které nesou hladké kladí a podstřešní profilovanou římsu. Průčelí vybíhá v trojúhelníkový štít lemovaný hladkou římsou. V centrální části výklenek segmentově zaklenutý zdůrazněný hladkou šambránou. Ve výklenku novodobá malba Piety.
Boční stěny kaple jsou prolomeny jedním termálním oknem zdobeným hladkou šambránou s lištou posazenou na vyložené parapetní římsě. Pravoúhlý závěr kaple zdoben lezénovým rámem akcentovaným pilastry s římsovou hlavicí v nároží. Trojúhelníkový štít je hladký a ve střední části závěru je osazen kovový kříž. Střecha kaple je sedlová, krytá pálenou střešní krytinou bobrovou taškou a v vrcholu nechybí kovový jednoramenný kříž.
Interiér kaple je zaklenut plackou na koutových polopilířích s toskánskou hlavicí. Při příjezdu do Zlatých Hor od Jeseníku nelze přehlédnout dřevěný vrch Rochu nad městečkem Rochus a popředí tvoří dnes atraktivní ikonografii místa.
Historie kaple svatého Rocha je spojena s třicetiletou válkou a morovými epidemiemi v letech 1632-1633. Tehdejší farář Martin Alois Berger vyzval občany města, ať se v prosbách obracejí na ochránce proti moru - svatého Rocha. Pokud mor skončí, bude postavena kaple na kopci, tehdy zvaném Kamenná hora. Veřejná sbírka na stavbu kaple, zasvěcené tomuto světci, začala roku 1634 usnesením magistrátu města. K 15. 9. 1639 bylo na hotovosti 146 tolarů. Za tyto peníze se nakoupily cihly, kámen a vápno, ale pro nedostatek peněz se nemohlo se stavbou začít.
V roce 1657 vyslal niský probošt Franz Karl Nentwig muže do Slezska, na Moravu a do Rakouska s prosbou o příspěvky. Pozemek byl odkoupen od Johana Hillebranda za 12 tolarů a 12 grošů. Základy vykopali horníci za 3 tolary a 14 grošů a stavbu zdí provedl biskupský dvorní zedník Melchior Werner z Nisy za 169 tolarů. Po 14 týdnech byly zdi bez střechy hotovy a probošt Nentwig zde na svátek sv. Rocha roku 1662 konal bohoslužby. V roce 1664 byla za 100 tolarů a stravu zhotovena biskupským dvorním truhlářem Martinem Schmidtem z Nisy střecha s věžičkou. 18. 12. 1664 byla na věžičku usazena makovice. Do 13. 8. 1666 bylo na stavbu vydáno 741 tolarů a přitom doprava a pomocné práce byly prováděny zadarmo. Téhož roku byla kaple konečně dostavěna a vysvěcena.
V dobách prusko-rakouských válek v 18. století se stal vrch sv. Rocha místem válečných událostí. Jeho strategickou polohu nad městem využívalo rakouské vojsko k ochraně města a cesty vedoucí do Vrbna. Pozice u kostelíka využilo roku 1759 rakouské vojsko. Dne 30. dubna 1759 zde rakouský generál de Ville odrazil první nápor prušáků, ale téhož roku 17. 11. dalšímu útoku neodolal a rakousští obránci se museli stáhnout do Vrbna. Oprava byla roku 1768 dokončena a téhož roku 11. 8. byla kaple vysvěcena arciknězem Johannem Viewigem. Dne 13. 7. 1777 byl vysvěcen biskupem Philippem Gotthardem Schaffgotschem. Další válečnou vřavu zažil sv. Rochus v tzv. Bramborové válce roku 1778-1779, kdy byl vrch opět obsazen rakouskými oddíly.
Dne 14. 1. 1779 přitáhlo v 7.00 ráno od Nisy pruské vojsko o síle 14 batalionů, 2 eskadron a mnoha děly a zaujalo pozice před městem. Prusům velel generál Wunsch. Vrch sv. Rocha byl hájen jen několika stovkami vojáků 59. regimentu Langois a několika děly. Další rakouské jednotky - chorvatské, německé mistry, Wanachské a Baumgartské dobrovolnické - byly rozloženy od města až k Ovčí hoře u Ondřejovic, aby zabránily obklíčení města. Celkový počet nepřesáhl 1000 mužů. Rakušanům veleli plk. Schindler a plk. Löweneier. Prušáci začali ostrou kanonádou ostřelovat rakouské pozice na vrchu sv. Rocha. Palba děl byla neúčinná a útok pěšáků na zledovatělém terénu skončil tragicky. Odhaduje se na 300-1000 mrtvých pruských vojáků. Úvoz a cesta směrem k Rožmitálu byly tehdy pokryty stovkami mrtvých a spousta pruských vojáků dezertovala. Bylo sesbíráno a odevzdáno na 2000 pušek.
O bitvě se vypráví mnoho pověstí: jedny tvrdí, že rakouští vojáci pochodovali kolem kostelíka, aby si obléhající prušáci mysleli, že přicházejí stále nové oddíly; jiné vypráví, že pruský bubeník seděl na bubnu a šňupal tabák. Později byla v kapli na stěnu nad kůr namalován výjev, který zobrazuje tehdejší bitvu.
Kolem sv. Rocha vede křížová cesta, ze které jsou dnes čtyři zastavení v dobrém stavu, ale z ostatních zbývají ruiny. Cesta začíná na severním úpatí kopce u smuteční síně, pokračuje směrem k vodárně a pak se stáčí k Biskupské kupě. Kaple sv. Rocha byla opravována v roce 1818, 1886 a farářem P. Kliszem v roce 1955. V roce 1992 byl získán státní příspěvek 150 000 Kč na opravu havarijního stavu střechy. Byla vyměněna krytina, oplechování, rýny a svody a další nejnutnější prvky na střeše a věžičce.
Historie kaple souvisí i s regionálními pověstmi a poutními tradicemi. Každoročně se konaly poutě na den sv. Rocha, ale počátkem 70. let 20. století byly ukončeny a obnoveny až po roce 1989. Kaple se tak stala důležitým místem vzpomínek na morové rány i na historické boje, které formovaly kraj.
Architektura a výzdoba kaple
Kaple je trojúhelníkový štít a střecha s kovovým křížem na vrcholu. Průčelí je členěno arkády a ornamenty, interiér je zaklenut plackou. Novodobá malba Piety ve výklenku dodává kapli sakrální význam a výzdoba fasády odráží tradiční podlužácké motivy.
Fraktury a rekonstrukce v 19. a 20. století ukazují pečlivost, s jakou místní obyvatelé opečovávali poutní místo, přičemž obnova střechy a věžičky v roce 1992 byla významnou nutností pro zachování kaple pro budoucí generace.
Historické souvislosti a lokální význam
Kaple svatého Rocha v Úsově a Rochus na Moravě sdílejí podobné motivy: morové rány a poutní tradice, které propojují regionální historii a náboženskou kulturu. V ročním rytmu a poutních akcích má významná role v regionální identitě a v památkové péči o Moravu.
Současnost a význam pro návštěvníky
Návštěvníci mohou sledovat výše uvedené prvky architektury i historické tabulky a připomínky spojované s kaplí, která dodnes slouží jako symbol ochrany před nebezpečím moru a zároveň jako připomínka historických bitev a poutí, které utvářely místní komunitu.
Poznámka k lokalitě a kontextu: text shrnuje historii, architekturu a poutní tradice kaple svatého Rocha v Dolním předměstí Valašského Meziříčí a porovnává ji s dalšími kaplemi stejného svědectví v regionu.