Původní gotický kostel sv. Mikuláše z doby kolem 13. století byl nahrazen barokní stavbou, jejíž vznik úzce souvisí s urbanistickým řešením malostrenského náměstí a s jezuitním působením v centru Prahy. Jeho výstavba probíhala v dvou etapách od roku 1673, kdy byl položen základní kámen ke stavbě jezuitského profesního domu a nového chrámu, až po dokončení akcentů v 2. polovině 18. století. Kostel byl vybudován podle plánů Giovanniho Domenica Orsiho, následně ovlivněn Kryštofem Dientzenhoferem a dokončen Kryštofovým synem Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem, s konečnou podobou věže a kupole poté dokončoval Anselmo Lurago. Interiér chrámu se vyvíjel po celá desetiletí a vrcholně barokní výzdoba dosáhla své plné skvostnosti během 18. století.
Architektonické dílo a charakteristické prvky
Jde o budovu s mohutnou kopulí a štíhlou zvonicí, jejichž spojení je jedním z ikonických prvků Prahy; kopule má v průměru 20 m a vnitřní výška do vrcholu lucerny je téměř 57 m. Přední západní průčelí je vysoké a trojosé, vnitřní architektura je složena z dynamické soustavy oválů a elips, které se proplétají v souladu s navrženou geometrií. Předsíň s kruchtou, kaple sv. Barbory a sv. Anny a dvě pole lodi s bočními kaplemi tvoří část první fáze; v dalších letech byla dokončena třetí pole lodi a závěr kostela s kupolí. Hlavní interiér je bohatě zdobený, s freskami Jana Lukáše Krackera a Františka Xavera Palko; fresky nad kruchtou a v kopuli doplňují obrazy a sochy z dílny Ignáce Františka Platzera a dalších autorů.
Interiér chrámu je považován za jeden z nejhonosnějších vrcholně barokních prostor v Praze; vyniká plastickým střihem stěn a složitě koncipovanou klenbou, která je založena na systému překrývajících se oválů a vzájemně se prostupujících eliptických polí. Tambur kopule prosvětluje osm velkých oken; fresky a sochařská výzdoba vytvářejí iluzivní a dramatický prostor, který bývá srovnáván s díly italských mistrů Borrominiho a Guariniho. Vstupní průčelí a průčelí lodi byly koncepčně třídílné s bohatým zdobením pilastrů, říms a sochařských dekorací.
Věž a výhled
Zvonice chrámu je součástí jedinečného architektonického celku; dokončovací práce probíhaly do roku 1752 a výstavba byla dotvořena Anselmem Luragem. Do věže byla zavedena funkce i výhledová expozice Custos Turris; návštěvníci mohou vystoupat na vyhlídku a užít si pohled na Malou Stranu a panorama Prahy. Poslední patra věže ukazují složitý systém konstrukce s konkávně-kopisovitým půdorysem a trojlaločkami ve střeše.
Historie a význam pro město
Kostel stojí na místě raně gotického farního kostela, který původně vznikl z iniciativy měšťanů jako projev jejich svobodné vůle a duchovní autonomie. V polovině 17. století jezuité získali kostel a přilehlé domy, zřídili jezuitský profesní dům a zahájili výstavbu nového chrámu, která trvala až do roku 1752. Po zrušení jezuitského řádu byl kostel v roce 1775 převeden na hlavní farní chrám Malé Strany. Původní gotický kostel byl postupně demolován a nahrazen novou barokní konstrukcí, která se stala jedním z nejcennějších příkladů české vrcholně barokní architektury.
V roce 1920 byl kostel svatého Mikuláše spravován Církví československou husitskou a nadále plní funkci duchovního centra Prahy; pravidelné bohoslužby a koncerty se konají po celý rok. Unikátní interiérová výzdoba kombinuje nástěnné malby, fresky a sošky z dílny nejvýznamnějších pražských a vídeňských dílen a zahrnuje i kopii sošky Panny Marie Foyenské ve skladu boční kaple.
Z hlediska urbanismu malostranského náměstí kostel představuje středobod, kolem nějž se rozvíjí celá aglomerace jezuitů a měšťanského života; jeho kopule a zvonice tvoří vizuální dominantu nad střechami Malé Strany a navazují na scenérii Pražského hradu. V průběhu let se kostel stal důležitým místem pro hudební kulturu i duchovní život Pražanů a nadále láká návštěvníky z celého světa, kteří sem přijíždějí obdivovat barokní architekturu a umělecké dílo.
Multižánrové dědictví a významné díla
V lodi chrámu se nachází monumentální freska Zázraky a Apoteóza sv. Mikuláše (1760) od Jana Lukáše Krackera; v kupoli najdeme fresky Františka Xavera Palko a dalších malířů. Hlavní oltář zdobí pozlacená měděná socha sv. Mikuláše a kolem něj stojí sochy sv. Františka Xaverského a sv. Ignáce z Loyoly. Důležité sochy a motivy se nacházejí na bočních oltářích a ve vesměs proslulých dílech Ignáce Františka Platzera, Kramolína a dalších. Kaple sv. Barbory a sv. Anny, obrazy Karla Škréty a pašijový cyklus na galerii představují vrchol barokního malířství.
Vnějšek chrámu i interiér jsou propojeny výrazným plastickým řešením průčelí, lomenou linií a rytmickým členěním fasády; výzdoba zahrnuje jak starší, tak i novější sochařské a malířské nápady, které dohromady tvoří komplex, jenž patří k nejcennějším barokním památkám střední Evropy.
Komentovaná tour Nejkrásnější Barokové památky Prahy - Chrámu sv. Mikuláše (Malá strana)
Praktické informace pro návštěvníky
Kostel sv. Mikuláše na Malé Straně je otevřen pro bohoslužby a pro prohlídky; pravidelná mše a koncerty se konají dle sezóny, s poskytnutím zvláštního programu pro Advent a Vánoce. Zvonice s expozicí Custos Turris je dalším prvkem, který zvyšuje informativnost návštěvy; vyhlídka na Malou Stranu a Karlův most nabízí jedinečný pohled na Prahu.
Historie a umění kolem kostela jsou významnou kapitolou pražského baroka a svědčí o tom, jak jezuité a měšťané přetvářeli veřejný prostor ve městě pro svou víru, vědu a kulturu.
