Obraz umucení Krista a jeho vliv na karavaggiovský barokní obraz

Málokterý umělec dokázal tak dramaticky propojit své bouřlivé životní osudy s revolučním uměleckým stylem jako Michelangelo Merisi, známý jako Caravaggio. Tento italský malíř, který se narodil 28. září 1571 v severoitalském Miláně, se stal posledním velkým náboženským malířem Itálie. Hned by to chtělo dodat: Ale také mužem, jehož život skončil v exilu pod tíhou rozsudku smrti. Ale pojďme pěkně od začátku. Ono se totiž u Caravaggia oproti původním předpokladům dost věcí změnilo.

Objavy, co mění fakta. Tak hned takové narození. Dlouho bylo v mnohých historických análech zapsáno, že Michelangelo Merisi se narodil v Lombardii v malé obci Caravaggio. Odtud byl se logicky nabízel i jeho umělecký pseudonym. Jenže před necelými dvaceti lety byl nalezen „zapomenutý“ matriční zápis, který potvrdil jeho příchod na svět přímo v Miláně. Další spekulací, která přesahovala i hranice uměleckého světa, byl Caravaggiův původ. Tvrdívalo se, že malíř pocházel z chudých poměrů. Ale kdepak! Jeho otec Fermo byl stavitel a pracoval pro místního markýze jako architekt a dnes by se řeklo i designér. Takže z otcovy strany jistě chudoba na dveře neklepala, natož pak z té matčiny. Ta se jmenovala Lucia a pocházela z místní zámožné rodiny.

Aby to ale nevypadalo, že v rodině Merisiových všechno bylo jak na růžovém obláčku. Na sklonku sedmdesátých let 16. století vypukl v Miláně mor, a tak se rodina uchýlila do Milána do Caravaggia. Ovšem malířův strýc here death… A o pár let později, roku 1584, za záhadných okolností zemřel i Caravaggiův otec - jeho tělo našli utopené v nedalekém rybníku. Starost o rodinu tak zůstala na matce, která krátce poté poslala nadaného chlapce zpět do Milána učit se malířskému řemeslu.

V Miláně se stal učněm malíře Simona Peterzana, typického představitele tehdy módního manýrismu. Mladý Merisi však nepreferoval povrchní, umělý styl svého mistra. Již od 14 let chodil po ulicích a vytvářel detailní náčrty těch nejobyčejnějších lidí - žebráků, zlodějů, obchodníků, prostitutek… V té době pro sebe a svou (budoucí) tvorbu objevil „nový“ svět lombardských malířů, jejichž obrazy se vyznačovaly výraznou hrou světel a stínů.

Římské začátky plné útrap. Kolem roku 1590 poprvé vstoupil do Věčného města. Mladík, navíc umělec, takže bez prostředků. Z toho vychází jasný fakt, že se usadil ve čtvrti spodiny a bohémské komunity, mezi pouličními malíři a překupníky podřadných děl. Zde si našel první práci, která však skončila katastroficky - jeho realistické obrazy ze skutečného života se prodávaly těžko a malíř sotva pokryl náklady na bydlení. Finanční problémy se pokoušel řešit různě. Jistý prelát mu nabídl spolupráci. Úkol zněl: duplikace (ne falzifikace!) náboženských maleb. Caravaggio práci odvedl, ale penízky jaksi neviděl. Církevní hodnostář měl problémy platit své zaměstnance, takže se mu na nějakého „externistu“ tuplem nedostávalo. Bohužel až později se Caravaggio dozvěděl, že prelát byl známý svou lakomostí nejen při placení, ale i při stravování, a byl tak známý pod nelichotivou ale trefnou přezdívkou „Monsignor Salát“.

Morová rána podruhé. Na počátku 90. let 16. století postihla morová epidemie i Řím. Caravaggio tentokrát neměl kam utéct, nakazil se a skončil v nemocnici pro chudé Santa Maria de Consolazione. Ale ani v těžké situaci nepřestal tvořit. Jeho první známé dílo Nemocný Bakchus vzniklo právě během boje s touto infekční chorobou - obraz s nahnilým ovocem dokonale odrážel autorův zdravotní stav. Mladý organismus se dokázal s těžkou chorobou vyrovnat a Caravaggio se mohl vrhnout znovu do práce v plné síle. Zlom v jeho kariéře přišel roku 1595, kdy si jeho talentu všiml mistr Valentin. Ten měl kontakty, vždyť sám zprostředkovával koupě obrazů římské smetánce. Jedním z vlivných byl i kardinál Francesco del Monte. Ten se stal Caravaggiovým mecenášem a otevřel mu tak dveře k prestižním zakázkám.

Revoluční styl. Caravaggio vyvinul zcela nový malířský styl, který výrazně ovlivnil celé evropské umění. Jeho dva charakteristické rysy - dramatické využívání světelných efektů (technika zvaná tenebrismus) a nekompromisní realismus - se staly synonymem pro barokní malbu. Na rozdíl od svých současníků, kteří malovali idealizované postavy, Caravaggio používal jako modely obyčejné lidi z ulic Říma. Svatí na jeho plátnech měli špinavé nohy, vrásčité tváře a ozdobené šaty. Tato „demokratizace“ náboženského umění šokovala konzervativní kruhy, ale současně fascinovala diváky svou bezprostředností.

Temná stránka génia. Caravaggio byl nejen geniálním malířem, ale také násilným a problematickým člověkem. Jeden z jeho současníků ho v roce 1604 popsal jako muže „vždy připraveného k boji nebo hádce s mečem po boku, takže je velmi těžké s ním vyjít.“ Často se dostával do konfliktů s autoritami, účastnil se pouličních rvaček a měl problémy s hazardem. Osudnou se mu nakonec jedna taková potyčka stala. V květnu 1606 se zapojil do rvačky, v níž šlo pravděpodobně o gamblerské dluhy. Caravaggio v ní svého protivníka Ranuccia Tommasoniho zabil, a to znamenalo jediné - musel z Říma uprchnout. Byl odsouzen k trestu smrti v nepřítomnosti - kdokoli ho mohl beztrestně zabít.

Útěk a exil. Následující čtyři roky strávil Caravaggio na útěku. Cestoval do Neapole, uklidil se na ostrov Malta. I jako uprchlík však pokračoval ve své tvorbě a získával zajímavé zakázky. Na Maltě byl dokonce přijat do Řádu maltézských rytířů, ale ani tedy se nedokázal vyhnout konfliktům. Znamenalo to útěk z vězení a rychlé přesídlení na Sicílii. Zůstat příliš dlouho na jednom místě - a navíc s jeho vznětlivou povahou - nebylo bezpečné. V roce 1609 se pak vrátil do Neapole, kde ho v říjnu napadli neznámí útočníci před tavernou. Jeho tvář byla těžce zohyzděna a kolovala fáma o jeho smrti. Přesto pokračoval v malování, popoháněla ho jedna věc. Věřil a doufal v papežskou milost, které se mu dostalo na přímluvy vlivných přátel a umožnila by mu se vrátit do Říma.

Záhadná smrt. V létě 1610 se Caravaggio vydal lodí na cestu do Říma, aby si onen omilostňující dokument vyzvedl. S sebou vezl tři obrazy určené jako dary kardinálu Scipionemu Borgheseovi. Cestou byl však v přístavu Palo zatčen kvůli omylu (záměna totožnosti), a když byl propuštěn, loď mezitím odplula s jeho obrazy. Rozrušený a vyčerpaný se pod palčivým červencovým sluncem vydal pěšky do Porto Ercole, kde 18. července 1610 zemřel. Bylo mu pouhých 38 let. A jako byly nesrovnalosti s jeho narozením, tak ani jeho smrt nemá jasné obrysy. Jako oficiální příčinu smrti oznámili doktoři horečku - pravděpodobně doprovázející malárii.

Bylo to osmatřicet bouřlivých let. Přesto plodných, a tak i přes předčasnou smrt zanechal Caravaggio nezapomenutelný odkaz. Jeho styl ovlivnil generace malířů po celé Evropě. Měl své následovníky a pokračovatele, kteří si říkali Caravaggisté a jeho neotřelé techniky rozšířili od Neapole až po Nizozemí. Ostatky Michelangela Merisiho, kterého svět zná jako Caravaggia, byly nakonec nalezeny v Porte Ercole. V roce 2010 bylo potvrzeno, že při nálezu stovek kostí v místní kryptě mezi nimi byly i ty malířského mistra.

Ecce Homo. Caravaggiův olej na plátně o velikosti 111 krát 86 centimetrů zobrazuje scénu z Nového zákona, v níž Pilát Pontský ukazuje zbičovaného a trny korunovaného Krista davům. „Nejblíže je divákovi postava Piláta,“ popisuje muzeum Prado. Tma na větší části obrazu dodává dramatický náboj a krev z krve na rouše doplňuje jeho výraz. Poslední postava se rýsuje za Kristem, s otevřenými ústy, což umocňuje dojem. Caravaggio tuto scénu rozvrhl mezi lety 1605 až 1609.

Další významná díla. V Miláně je k vidění druhá verze Večeře v Emauzích a v Uffizi Medúsa. Výlet po Caravaggiových stopách zahrnuje i obrazy ve Wolných a římských kostelích, a na Maltě Stětí svatého Jana Křtitele. Na Sicílii najdeme Vzkříšení Lazara či Klanění pastýřů. Ecce Homo byl spojován s Madridským Prado jako jeden z největších objevů; ačkoli dílo zůstalo v muzeu, jeho restaurování potvrdilo Caravaggiovo autorství. Další objevy nastaly v 21. století, například výskyt Judith stínajícího Holoferna, který znovu potvrzuje Caravaggiovu schopnost zachytit dramatický moment skrze ostrou světelnou hru a surový realismus.

Poutavé putování po Caravaggiově stopách nabízí poznání nejen jeho obrazů, ale i turbulentního světa, v němž žil. Bouřlivé osudy, náboženská intenzita a radikální realismus vytvořily unikátní syntézu mezi vírou, porevolučním uměním a lidskou slabostí. Caravaggio tak zůstává jedním z nejvlivnějších symbolů baroka a jeho odkaz žije v recepcích moderního umění i popkultury.

tags: #obraz #umuceni #krista #rakouskeho #mistra