Izákův chrám, oficiálně Chrám svatého Izáka Dalmátského, patří mezi největší a nejvýznamnější pravoslavné památky Petrohradu. Nachází se na stejnojmenném náměstí v centru města a dnes působí hlavně jako muzeum, ačkoli kromě středy se zde každý den konají bohoslužby. Stavba započala v roce 1818 a trvala 40 let; car Mikuláš dohlížel na stavbu a jmenoval komisi pro jeho realizaci.
Chrám vznikl jako monumentální dílo připomínající narození Petra Velikého, který měl k Izákovi Dalmátskému zvláštní vztah a obdiv. Základy jsou tvořeny žulovými bloky, které zvedají do výšky impozantní kupoli; model kovové konstrukce kupole a samotný interiér vynikají nejen architekturou, ale i bohatým zdobením. Vnitřek chrámu dnes nabízí tři oltáře: původní zasvěcený svatému Izákovi, levý pro Kateřinu Velikou a pravý pro Alexandra Něvského.
Výzdoba je lazuritová, s pozlacenými a bronzovými prvky, a stěny prořezávají mozaiky, jak bývá zvykem v pravoslavných chrámech. Je zde i unikátní vitráž, což je u pravoslavných chrámů neobvyklý prvek; v sbírkách se nachází i obrazová kolekce prvních polovin 19. století - asi 150 exponátů ve stylu pozdního klasicismu s prvky neorenesance a dalšími modernějšími vlivy. Okolí chrámu je lemováno 112 jednolitých žulových sloupů a hlavní severní fasádu zdobí reliéf vzkříšení Krista s andělskými vyobrazeními a apoštoly.
Chrám stojí v srdci Petrohradu nedaleko stanice metra Admiratělskaja; z metra je potřeba vyjít správným východem - na opačnou stranu od Něvské třídy. Otevírací doba pro veřejnost začíná po ranní bohoslužbě v 10:30 a končí v 18:00; během letní sezóny bývají večerní programy. V poslední době patří mezi nejvýznamnější turistické destinace, k čemuž přispívá i jeho muzejní status a bezprostřední spojení s historií města.
Betonáž a konstrukce chrámu jsou pozoruhodně těžké - samotný chrám je jednou z nejtěžších staveb v Petrohradu, odhaduje se hmotnost kolem 300 tisíc tun; základy tvoří 24 tisíc šestimetrových klád napuštěných smůlou a sedmimetrové základové bloky váží 114 tun každý. Příběh stavby byl ovlivněn projektem Augusta Montferranda, který byl schválen carem Mikulášem I. a realizován s účastí architektů a dalších odborníků. Po dokončení v roce 1858 se chrám stal jedním z domů ruské církevní tradice a od roku 1991 opět slouží i každodenním bohoslužbám.
V interiéru se kromě bohaté ikonografie a mozaik mohou návštěvníci setkat s uměleckými díly z dílny mistrů 19. století a s luxusními materiály, které zdobí nejen oltáře, ale i stěny a kupole. Chrám je často přirovnáván ke katedrále Panny Marie ze Kazaňského, a i když sloužil jako muzeum v minulém režimu, dnes se uznává jako významná duchovní i kulturní památka. Svou majestátností a důrazem na detaily představuje ikonickou dominantu centra města a zároveň důležité svědectví dějin Petrohradu.
V okolí chrámu se často objevují další kulturní objekty, a to například Kunstkamera, které leží nedaleko a spolu s Chrámem svatého Izáka vytvářejí spolu s Ermitáží a jinými památkami obraz bohaté ruské kultury a historie. Známým faktickým kontextem je také skutečnost, že během letních měsíců lze sledovat večerní programy a prohlížet si chrám i mimo běžnou pracovní dobu. Druhý symbol pravoslaví v Petrohradu bývá porovnáván s jeho pozicí ve světové kulturní scéně a roli v UNESCO svědčí o významu města jako celku.
Chrám vyžaduje i praktický pohled na návštěvu: vstupné pro dospělého se pohybuje okolo 250 rublů, obdobně jako u dalších petrohradských památek; pro zahraniční turisty bývá stanoveno vyšší sazební pásmo, zatímco ruským návštěvníkům se často nabízejí snížené ceny. Při cestě z Admiratělské stanice je dobré sledovat správný výstup z metra a vyhnout se zbytečným průtahům. Chrám je současně domovem pro bohoslužby i muzeum - návštěvníci tedy mohou poznávat jak duchovní, tak umělecké a historické vrstvy této ikonické stavby.
Držitelem příběhů a kronik o Izákovi Dalmátském byl i car Petr I., který se narodil 30. a jeho inspirace vedla k vybudování této monumentální památky; katedrála svatého Izáka se tak stává význačnou připomínkou počátků a rozvoje ruského státu. Při pohledu na samotnou stavbu a její historické souvislosti lze sledovat, jak se město proměňovalo od 18. století až po současnost, a jak význam Izáka Dalmátského inspiroval tvůrčí a náboženské ambice ruského dvora i obyvatel Petrohradu.
