Katedrála svatého Víta je největším a nejvýznamnějším pražským chrámem. Kromě bohoslužeb se zde odehrávaly i korunovace českých králů a královen. Je místem uložení ostatků svatých zemských patronů, panovníků, šlechticů a arcibiskupů. Liturgický program katedrály je třetím kostelem stejného zasvěcení na témže místě. Z důvodu stavebních prací nebude od 25. 10. 2023 až do odvolání přístupná bezplatná část katedrály.
Od počátku 10. století se na místě dnešní katedrály nacházela rotunda svatého Víta. Kolem roku 925 zde kníže Václav založil předrománskou rotundu, která byla po roce 1060 nahrazena trojlodní bazilikou se dvěma věžemi. Po výpravě Břetislava I. do Hnězdna roku 1038 do rotundy přibyly ukořistěné ostatky sv. Vojtěcha. Původní rotunda byla nahrazena bazilikou, která měla půdorys ve tvaru kříže a délku 70 m. Po požáru roku 1091 byla stavba dokončena až v roce 1096, a to s kostrou, která později sloužila jako základ pro další rozvoj katedrály.
Roku 1344 byla Praha povýšena na arcibiskupství a zahájena dostavba gotické katedrály. Hlavním architektem byl Matyáš z Arrasu, kterému po něm pokračoval Petr Parléř spolu se svými syny. Parléř do Prahy přinesl síťovou žebrovou klenbu a významné kaple, zejména kapli sv. Václava nad hrobem krále. Kaple sv. Václava byla vysvěcena roku 1367 a dokončena do roku 1373. Do roku 1356 pokračovala stavba podle plánů Matyáše z Arrasu a od roku 1356 ji převzal Petr Parléř.
Parléřova díla se vyznačovala novogotickou elegancí: trojlodní katedrála s chórem ve tvaru podkovy, kaplemi a věncem kaplí. V průběhu let vznikla i velká královská oratoř, kterou později doplnil Wohlmutův kruchta a další architektonické prvky. Zároveň byla vybudována královská hrobka v podzemí a korunní komora ukrývající české korunovační klenoty. Stavba však byla po husitských válkách dočasně přerušena a zůstala nedokončena po staletí.
Na konci 19. a počátku 20. století došlo k dostavbě západní lodi a dvou věží podle projektu Josefa Krannera a Josefa Mockera; dostavba byla dokončena v roce 1929. Katedrála byla slavnostně vysvěcena 12. května 1929 a veřejnosti byla předána 28. září téhož roku. Mimo bohoslužby slouží chrám jako pokladnice českých korunovačních klenotů a svatovítského pokladu, mauzoleum českých králů a galerie sochařských a malířských děl.
V interiéru katedrály se nachází řada významných památek: kaple sv. Václava s hrobkou českých králů, královské mauzoleum, kronovníky a síťová žebroví klenba Parléřovy dílny. Na jižní straně západní neogotické lodi leží kaple sv. Ludmily, kaple Božího hrobu, Thunovská kaple a Hasenburská kaple. V severní lodi jsou Kaple Bartoňů z Dobenína, Schwarzenberská kaple, Nová kaple arcibiskupská a další sakristie a pokladnice. V kryptě pod hlavním oltářem sídlí královská hrobka a královské ostatky, včetně ostatků sv. Václava a sv. Vojtěcha, jejichž pohřebiště se postupně stěhovalo.
Posvátné koruny, korunovační klenoty a další cennosti jsou uloženy v Korunní komoře. Mezi nejvzácnější klenoty patří Svatováclavská koruna, Královské jablko, Královské žezlo a Korunovační roucho; klenoty bývají vystavovány při zvláštních příležitostech. Královské klenoty doprovází korunační kříž a Svatováclavský meč z 10.-11. století. Dveře do korunní komory jsou zabezpečeny sedmi zámky a vyžadují klíče od sedm představitelů českého státu, města a církve.
V průběhu dějin prošla katedrála řadou oprav a dostaveb: po požárech z 16. století následovaly opravy Wohlmutem a dalšími mistry, barokní úpravy a nakonec neogotická dostavba na přelomu 19. a 20. století. V roce 1997 byla katedrála zasvěcena svatým Vítu, Václavu a Vojtěchu a v roce 2019 byla vydána monografie, která potvrzuje čtyřnásobné zasvěcení. Katedrála svatého Víta je nejen duchovní, ale i kulturní památkou, která propojuje architekturu, malířství a sochařství napříč stoletími a svědčí o proměnách českého státu a společnosti.
Jako nejvýraznější stavební i duchovní památka Prahy vyvolává katedrála dojem záruky historické kontinuity. Její impozantní tvary a bohatá výzdoba z ní činí důležitý symbol české identity napříč epochami. Představy o jejím zasvěcení se vyvíjely od rotundy po dnešní čtyřnásobné zasvěcení, a přesto zůstává hlavním místem pro korunovace, hrobky a poklady českých panovníků i církevních představitelů.