Starý zákon klade základ pro učení a příhody nalezené v Novém Zákoně. Bible je progresivní zjevení. Když přeskočíte první polovinu jakékoli dobré knihy a pokusíte se číst konec, bude to pro vás dost komplikované pochopit postavy, zápletky a konec. Bez Starého Zákona bychom nepochopili proč tento Mesiáš přišel (viz Izaiáše 53), a nemohli bychom rozpoznat Ježíše z Nazareta jako Mesiáše skrze mnoho detailních proroctví, které byli o Něm uvedeny, např. Bez Starého Zákona bychom nepochopili Židovské zvyky, které jsou mimochodem zmíněny v Novém Zákoně. Nepochopili bychom zvrhlost farizeů když překrucovali Boží zákon - přidáním jejich tradicí. Nepochopili bychom proč byl Ježíš tak rozzloben když očišťoval chrámové nádvoří. Nepochopili bychom že můžeme využít stejné moudrosti kterou použil Kristus v Jeho mnoha odpovědích Jeho protivníkům. Evangelia Nového Zákona a Skutky apostolů zaznamenávají mnoho z naplnění proroctví které byly zaznamenané stovky let předtím ve Starém Zákoně.
Starý Zákon dává Zákon, který má dvě části: přikázání a požehnání/prokletí, které je výsledkem poslušnosti nebo neposlušnosti těmto příkázáním. Představa ráje, stáří a naplnění života skrze dlouhé období je často spojována se signifikantními postavami jak ze Starého, tak z Nového zákona. Hlavní protagonisty stáří a jejich poselství zmapuje tabulka, která v následujícím textu slouží k přehledu hlavních motivů a jejich vzájemných souvislostí.
Genesis a počátky - prameny a rozdíly mezi J, E a P
Kniha Genesis je výsledkem činnosti mnoha generací. Tradice uvádí jahvistický pramen J a kněžský pramen P; moderní věda však ukazuje na více zdrojů a jejich složité prolínání. Pramen J vypráví epizody s Jahvem a často zobrazuje příběhy v jižním kontextu, zatímco pramen E používá Elohim a klade důraz na severní Izrael. Pramen P zdůrazňuje kněze, rituály a čistotu, a označuje Boha jménem Elohim stejně jako E. Vznik a rozdělení těchto pramenů ovlivnily, jak čteme příběhy praotců Abrahámův, Izákův a Jákobův, a jak se vyvíjí obraz Boha napříč různými zdroji.
Abrahám, Sára a první smlouva, Noemova archa i příběhy kolem Otců Izraele jsou tedy interpretovány skrze více perspektiv. Např. v 12. kapitole Genesis Abraham putuje z Ur do Kanaánu; v jiném podání se objevuje motiv J - lže a uvádí Sára jako sestru. Tyto rozdíly ukazují, že Genesis obsahuje vrstvy vyprávění, které se snaží vyvažovat historický kontext s teologickým záměrem Božího vyvolení a zaslíbení potomstva a země.
Stáří postav a signály z jejich života
Stáří jednotlivých postav bývá spojeno s naplněním života a s věrností Božímu plánu. Vazba „sytý dnů“ odkazuje podle kontextu na završení života a na plnost Boží vůle - a to jak v době starozákonní, tak v novozákonní interpretaci. Mezi významné starozákonní protagonisty stáří patří Abraham, Izák, Jákob, Mojžíš, David a další, kteří často představují i vzory víry, vytrvalosti a rozumu ve vztahu k Bohu a člověku. Z pohledu novozákonního čtení se stáří mívá pojit s připomínkou slibů a jejich naplnění v Kristu.
Řeč o stáří v Novém Zákoně pak ukazuje, že Starý zákon klade základ pro porozumění Messii a pro pochopení, proč přišel. Bez něho bychom nepochopili proroctví o Mesiáši a naplnění v Ježíši z Nazareta. Když se posuzuje, proč někteří Bohem vyvolení lidé lžou a jiní zhřešili, můžeme vidět, že starozákonní texty často zkoumají napětí lidstva, sliby a Boží věrnost. Z těchto příkladů plyne poznání, že Starý zákon není jen minulostí, ale aktivně formuje náš pohled na víru, spravedlnost a odpuštění skrze Krista.
Prameny a jejich význam pro čtení Starého zákona
Kniha Genesis ukazuje vedle historických událostí i teologické poselství. Symbolika a ságový žánr vysvětluje původ zvyků, jmen a topografických zvláštností. Příběhy praotců a jejich synů odrážejí realitu polokočovného života a způsob, jak Boží slovo působí v dějinách spásy. Texty J a E spolu s P tvoří rámec, v němž se postupně vyvíjí teologie a kult,“ která vyvrcholí v Novém zákoně a Kristově oběti. Tato dynamika ukazuje, že Starý zákon je neoddělitelnou součástí křesťanského poznání a chápání Božího plánu pro lidstvo.
Co nám Starý zákon říká o stáří a moudrosti
Stáří je v Bibli často spojeno s naplněním a zralostí v Boží vůli. Pro starozákonní postavy znamenalo stáří završení života, dlouhověkost a zkušenosti, které formují jejich postoj k Bohu. V Novém zákoně nacházíme propojení stáří s ukotvením víry v Kristu a s naplněním Božího plánu pro lidstvo - prorocké i kazatelské dědictví Starého zákona je tedy nadále živé a relevantní pro identitu věřícího člověka i pro výklad dnešních situací.
Pro čtenáře Starého zákona, kteří chtějí pochopit rozdíly mezi stellaritou a materialismem a jejich role v tehdejší kultuře, existují praktické poznámky. Také předkládané tabulkové shrnutí hlavních postav stáří, jejich význam a signály jejich příběhů slouží jako orientační nástroj pro lepší pochopení interpretace Starého zákona v kontextu dnešní víry.
Tabulka - hlavní starozákonní postavy a jejich význam
| Postava | Království / období | Hlavní znaky a poselství |
|---|---|---|
| Abrahám | Patriarcha, Gen 12-25 | Přál Boží zaslíbení, víra, poslušnost |
| Izák | Potomstvo Abraháma | Odovzdání Skládky víry, oběť |
| Jákob | Patriarcha, Izrael | Volba Božího lidu, sny a zaslíbení |
| Mojžíš | Exodus, Leviticus | Vůdčí rolí v exodu a Zákonu |
| David | Králové království Izraele | Vojenské vítězství, žalmová duše, Boží rytíř |
| Eliáš | Prorok severního Izraele | Boží plamen a vytrvalost v Bohu |
Další postavy uvedené v textu zahrnují Árona, Ámose, Ezechiela a další proroky, jejichž životy ilustrují vztah člověka k Bohu, cvičí víru a ukazují význam Božího vedení napříč dějinami.
