V této řadě poselství chceme studovat proroctví čtyř „sedmiček“ v Bibli. Chceme-li znát proroctví o skonání tohoto přítomného věku, musíme znát pravdu o těchto čtyřech „sedmičkách.“ V tomto poselství chceme uvidět proroctví první „sedmičky,“ kterou je poslední sedmiletí tohoto věku, o němž se mluví jako o posledním týdnu ze sedmdesáti týdnů v Danielovi 9. Tři další „sedmičky“ jsou v knize Zjevení. Jedná se o sedm pečetí, sedm polnic a sedm misek. Zjevení můžeme považovat za knihu proroctví tvořenou těmito třemi „sedmičkami.“
První „sedmička“ v Danielovi 9 má spojitost se třemi „sedmičkami“ ve Zjevení. Sedmdesát týdnů v Danielovi 9 se dělí na sedm týdnů, šedesát dva týdny a jeden týden. V Danielovi je týden sedm let, takže sedmdesát týdnů je čtyř sta devadesát let. Sedm týdnů je čtyřicet devět let, šedesát dva týdny jsou čtyř sta třicet čtyři roky a poslední týden je sedm let. Poslední týden ze sedmdesáti týdnů bude posledních sedm let tohoto přítomného věku, věku církve.
Poslední týden ze sedmdesáti týdnů v Danielovi 9 bude rozdělen na dvě poloviny. Druhá polovina tohoto týdne je tři a půl roku, o nichž Daniel mluví jako o čase, časech a půl času (Da 7,25; 12,7). Těchto tři a půl roku je vlastním jádrem Janova proroctví sedmi pečetí, sedmi polnic a sedmi misek. Chceme-li pochopit sedm pečetí, sedm polnic a sedm misek, musíme pochopit druhou polovinu posledního týdne ze sedmdesáti týdnů v Danielovi 9. To bude poslední tři a půl roku tohoto přítomného věku. Vítězové budou vytrženi před těmito třemi a půl roku. Věřící, kteří v té době nebudou zralí, budou ponebí na zemi, aby prošli posledními třemi a půl roku, což bude doba velikého soužení.
Chceme-li něco uvidět, potřebujeme správnou pozici a správný úhel pohledu. Daniel byl v babylonském zajetí; Jan byl na ostrově Patmos. Jejich srdce bylo upřeno k Bohu a Jeho lidem; modlitba a vytrvalost byly jejich cestou k vidění.
I. Sedmdesát týdnů a jejich rozdělení
- Sedmdesát týdnů je stanoveno pro izraelský lid a pro svaté město, Jeruzalém (Da 9,24-27).
- Sedmdesát týdnů má přivést věčnou spravedlnost a ukončit hříchy; bude přivedena věčná spravedlnost a nastane království spravedlnosti.
- Po dokončení sedmdesáti týdnů bude zapečetěno vidění a prorok.
- Sedmdesát týdnů bylo rovněž stanoveno k pomazání nejsvětějšího místa, velesvatyně; před koncem sedmdesáti týdnů bude chrám znovupostaven a Antikrist jej vypustí a znesvětí.
- Mezera po šedesáti dvou týdnech a před posledním týdnem ze sedmdesáti týdnů je věk milosti a věk církve; Kristus v této době zůstává tajemstvím Božím.
- Mezi posledním týdnem a zničením Jeruzaléma probíhá období milosti, kdy se Bůh dotýká světa a připravuje lid pro poslední časy.
Další výklad k polovinám a období velkého soužení
V první polovině posledního týdne Antikrist uzavře smlouvu s Izraelem, ale uprostřed týdne smlouvu poruší; obrazně řečeno, obětní hod a přídavná oběť budou nahrazeny ohavnostmi pustošitele. V lidstvu nastane čas velkého soužení, které bude trvat tři a půl roku. Na konci tohoto období bude vytržen Kristovi vítězové a ti, kteří nebudou zralí, budou ponecháni na zemi, aby prošli dobou soužení.
Na začátku sedmi let posledního týdne Antikrist uzavře smlouvu s Izraelem a poruší ji po třech a půl letech. Titus byl nástupcem antikrista a zničil Jeruzalém a chrám; Antikrist učiní totéž. Po třech a půl letech Antikrist zničí chrám a uvádí do něj modly a obětujece, a to až do konce, kdy přijde Kristus k soudu.
II. Perspektiva vytržení a praktické výzvy pro současnost
Chceme-li rozumět druhé polovině posledního týdne, musíme vidět, že druhá polovina bude velké soužení. Důležité je bdít a připravovat srdce, aby bylo možné být vzati při parúsii, kdy Pán přijde jako zloděj v noci pro ty, kdo jsou bdělí. Znamení fíkovníku - symbol izraelského národa - naznačuje, že léto je blízko, když listy vyhání ovoce; znovupostavení chrámu a politická situace ukazují na blízký nástup Antikrista a poslední období soužení.
Mnozí věřící budou vytrženi před velkým soužením, jiní zůstanou na zemi a projdou dobou soužení. Boží slovo nicméně připomíná, že Bůh připraví lidem v této době potravu a ochranu, a že vítězové budou vytrženi když přijde Kristus.
III. Zrození víry a Ježíšova oběť jako středobod
Ježíšovo utrpení a smrt nejsou jen historickou událostí; jsou středobodem křesťanské víry. Otázky o utrpení, smyslu smrti a odčinění hříchu nás vedou k pochopení plánu spásy, který je popsán v Starém i Novém zákoně. Někdy je nutné hledat světlo víry, modlitbu a čtení evangelií, abychom lépe pochopili, proč Bůh vybral kříž jako cestu ke spasení světa. Není to proto, že by utrpení bylo samé o sobě ctností, ale že skrze Kristovo utrpení dochází k odpuštění a obnově vztahu s Bohem.
Pro nás dnes platí, že následování Krista zahrnuje zapření sebe, vzítí kříže a vytrvalé hledání Boží vůle. Jak říká Ježíš, kdo chce jít za mnou, musí zapřít sám sebe a následovat Ježíše; kdo chce zachránit svůj život, ztrácí jej; kdo však ztratí svůj život pro Krista, nalezne jej. Tato paradoxa nás vede k odvážnému a obětavému křesťanství v současném světě.
