Oslavujeme Pannu Marii, která se r. 1917 šestkrát zjevila u Fatimy v Portugalsku třem dětem ve věku 7 - 10 let, z nichž dvě mladší jsou svatořečené (s památkou 20. 2.). Účelem Mariiny návštěvy bylo chránit lidstvo před zlem, které na sebe svými hříchy přivolává. Zejména chránit lidi před peklem. K tomu mají napomáhat oběti, modlitba růžence i uctívání jejího Neposkvrněného srdce, jak si přeje její Syn. To všechno má podporovat i vytvořené poutní místo kolem kaple, kterou požadovala vystavět. Všechna od ní sdělená tajemství se vyplňují.
13. května 1917 si Lucie Santosova, František a Hyacinta Martovi hráli nahoře na svahu Cova da Iria. Zatímco se jim pásly ovce, postavili si zídku kolem křoví. Náhle uviděli něco jako blesk. V domnění, že se blíží bouřka, začali sestupovat, aby hnali ovce k silnici. Asi v polovině svahu uviděli nový blesk a po pár krocích uviděli před sebou nad dubem paní, oděnou v bílém šatě, zářící více než slunce. Vycházelo z ní jasné intenzivní světlo. Všichni tři se octli uvnitř světla, které paní obklopovalo a z ní se rozlévalo. Ze vzdálenosti asi půldruhého metru k nim promluvila: "Nebojte se! Na otázky odkud je a co si přeje, odpověděla: "Přicházím z nebe. Přišla jsem vás požádat, abyste sem přicházeli po šest příštích měsíců třináctého dne vždy ve stejnou hodinu. Děti se ptaly, zda přijdou do nebe a na dvě děvčata, která před nedávnem zemřela. Když jim Paní s laskavostí dotazy zodpověděla, zeptala se: "Chcete se obětovat Bohu a snášet všechna utrpení, která na vás sešle, jako zadostiučinění za hříchy, jimiž je urážen, a jako prosbu za obrácení hříšníků?" při posledních slovech otevřela ruce a děti zalilo silné světlo, odraz paprsků, které z jejích rukou vycházely. To světlo proniklo dětem do hrudi a do hlubin duše, takže se viděly v Bohu, který byl tím světlem, jasněji než v zrcadle. Padly na kolena a v duchu opakovaly andělem naučenou modlitbu.
13. června po modlitbě růžence spatřili Lucie, František a Hyacinta odraz blížícího se světla a nad dubem se Paní zjevila podruhé. Na Luciinu otázku, co si přeje, odpověděla: "Přeji si, abyste sem přišli příští měsíc 13., abyste se modlili každý den růženec a naučili se číst. Potom vám řeknu, co chci." Dále Lucie přednesla své prosby včetně vzetí do nebe. V odpovědích se mimo jiné dozvěděla, že Ježíš chce, aby ho lidé poznali a milovali a ona mu má při tom pomoci. Také řekla, že Ježíš: "Chce zavést ve světě úctu k mému Neposkvrněnému srdci." Lucie projevila smutek, že zůstane na zemi sama. Paní se soucitně zeptala, zda ji to hodně bolí a dodala: "Neztrácej odvahu. Nikdy tě neopustím, mé Neposkvrněné srdce bude tvým útočištěm a cestou, která tě povede k Bohu." Opět je zalila záře jejich paprsků a před pravou dlaní Panny Marie bylo srdce ovinuté trním, které se je zdálo probodávat.
13. července na Cova da Iria se děti již modlily se zástupem. Paní přišla a zopakovala své prosby. Lucie mimo další prosby požádala o zázrak a Paní ho přislíbila v říjnu. Při posledních slovech otevřela Paní ruce a zdálo se, že záře proniká zemí a všichni tři viděli jakoby ohnivé moře. V tom ohni ďáblové a duše, podobné průhledným a černým nebo bronzovým žhavým uhlíkům v lidské podobě. Vznášely se v tom požáru, zmítány plameny, které z nich šlehaly s mraky kouře, padaly na všechny strany jako jiskry při obrovských požárech, bez tíhy a rovnováhy, za bolestného a zoufalého volání a naříkání, které vzbuzovalo úděs a rozechvívalo hrůzou. Když vizionáři vzhlédli k Paní, řekla jim: "Viděli jste peklo, kam se dostávají duše ubohých hříšníků. Aby je zachránil, chce Bůh ve světě zavést úctu k mému Neposkvrněnému srdci. Jestliže lidé udělají, co vám řeknu, mnoho duší se zachrání a bude mír. Válka se chýlí ke konci. Nepřestanou-li však urážet Boha, vypukne za pontifikátu Pia XI. nová, krutější válka. Až uvidíte noc ozářenou neznámým světlem, vězte, že to je velké znamení, kterým Bůh dává najevo, že potrestá svět za jeho zločiny válkou, hladem, pronásledováním Církve a svatého Otce. Aby se tomu zabránilo, přijdu požádat o zasvěcení Ruska svému Neposkvrněnému srdci a o smírné svaté přijímání o prvních sobotách v měsíci... Panna Maria uvedla předpovědi o Rusku, o pronásledování Církve, o utrpení svatého Otce i to, že některé národy zmizí z povrchu země. Oznámení o utrpení bylo podmíněné jako v případě II. světové války. Mnoho se naplnilo, pekelné nebezpečí ale stále hrozí. Zbývá také přislíbený konečný triumf Mariina Neposkvrněného srdce. O tajemstvích sdělených v tento den měly děti prozatím přikázáno mlčet.
13. srpna byly děti vězněny na faře, a tak ke zjevení došlo o dva dny později na Valinhos. Lucie, František a Hyacinta byli vyzváni, aby 13. 9. přišli na na Cova da Iria a denně se modlili růženec. 13. září Lucie, František a Hyacinta se museli protlačit zástupem, z něhož na ně lidé volali své prosby. U dubu se s nimi začali modlit růženec. Paní přišla, opět poprosila o modlitbu růžence. Pochválila děti za jejich oběti a stanovila hranice pro jejich askezi s provazem. Na různé prosby odpověděla, že některé splní, některé ne. 13. října pršelo, na Cova da Iria vybídla Lucie lid, aby zavřel deštníky a modlili se růženec. Pak přišla Paní a řekla Lucii: "Chci ti říci, aby zde postavili k mé poctě kapli; jsem Panna Maria, královna růžence! Modlete se nadále denně růženec. Válka se chýlí ke konci a vojáci se brzo vrátí domů." Následovala Luciina prosba za nemocné a hříšníky. K jejím žádostem o uzdravení P. M. řekla: "Některé ano, jiné ne. Musí se polepšit a prosit za odpuštění svých hříchů. Ať neurážejí Boha, byl už tolik urážen." Pak rozevřela ruce a nechala je zazářit odrazem slunce; a zatímco se vznášela vzhůru, promítlo se její světlo do slunce. Pak spatřili vedle slunce sv. Josefa s Ježíškem a jejich žehnání; pak Krista a P. Marii Bolestnou a znovu P. Marii jako P. M. V té době nastal sluneční zázrak. Ustal déšť, roztrhly se mraky a ukázal se sluneční kotouč v podobě stříbrného měsíce, který začal vířivě kroužit jako ohnivé koule.
Fatimská Panna Maria vyzývá k obrácení, k Pokání, k modlitbám za hříšníky. Chce jedině to, co její Syn. Jedná se o lásku, které on učí v evangeliu. Ve své lásce k nám a za naši spásu šel do krajnosti. Poznámka: Z knihy P. Každý, kdo se snaží o vnímavé srdce, ví, co si Panna Maria přeje a proč.
Všemohoucí, milosrdný Bože, pro Tvou lásku k Mariinu Neposkvrněnému srdci vyslyš naše prosby; dej, abychom na její přímluvu a pod její ochranou bezpečně prošli všemi nebezpečími zde na zemi a šťastně došli do věčné radosti v nebi. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Z knihy P. Maria Virgo, de Fatima ; Servatius (asi 384); Andreas Hubertus Fournet (1834); Gemma♦, virgo in Aprutio (1465); Agnes, abbatissa Pictavien.
Obsahem textu jsou hlavně zjevení a jejich význam pro víru
- Účel zjevení: ochrana lidstva před zlem a peklem.
- Praktiky pobožnosti: oběti, modlitba růžence a uctívání Neposkvrněného srdce Ježíšova.
- Požadavek výstavby poutního místa kolem kaple.
- Opakovaná výzva k obrácení a k modlitbě za hříšníky.
- Předpovědi o Rusku a utrpení, a konečný triumf Neposkvrněného srdce.
Video k tématu:
Teacher from Bosnia and Herzegovina fired for supporting Palestine
V textu se objevují i detaily o zasvěcení Ruska Neposkvrněnému srdci, o modlitbě prvních sobot a o kychnutí chrámů v budoucnosti. Důraz je kladen na to, že zjevení vyzdvihuje Ježíšovu touhu po poznání a lásce k Bohu i k Blahoslavené Matce, která vede ke světovému pokoji prostřednictvím kajícných skutků a modliteb.
| Událost | Datum | Klíčový okamžik |
|---|---|---|
| Zjevení Panny Marie | 13. 5. 1917 | Přicházím z nebe; požadavek modlitby a oběti |
| Druhé zjevení | 13. 6. 1917 | Prosba o čtení a modlitbu; další instrukce |
| Sluneční zázrak | 13. 10. 1917 | Zjevení a zázrak, který přilákal tisíce lidí |
Pokračující vývoj zjevení zahrnuje podmíněnosti a mlčenlivost o některých tajemstvích, výzvy k zasvěcení Ruska a k obrácení světa prostřednictvím modlitby a kajícnosti. Připomíná to křesťanskou lásku a touhu po světě, který se vrací Bohu skrze Neposkvrněné srdce Maria.