Shromáždili se k němu farizeové a někteří ze zákoníků, kteří přišli z Jeruzaléma. Uviděli některé z jeho učedníků, jak jedí znesvěcujícíma, to jest neomytýma rukama. (Farizeové totiž a všichni židé se drží tradice otců a nejedí, dokud si k zápěstí neomyjí ruce. A po návratu z trhu nejedí, dokud se neočistí. A je ještě mnoho jiných tradic, kterých se drží: ponořování pohárů, džbánů a měděných mis.)
Farizeové a zákoníci se ho zeptali: „Proč se tvoji učedníci neřídí podle tradice otců a jedí znesvěcujícíma rukama?“
Řekl jim: „Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jak je psáno: ‚Tento lid ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; marná je zbožnost, kterou mne ctí, učíce naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.‘ Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice.“
A ještě řekl: „Jak dovedně rušíte Boží přikázání, abyste zachovali svou tradici! Vždyť Mojžíš řekl: ‚Cti svého otce i svou matku‘ a ‚kdo zlořečí otci nebo matce, ať je potrestán smrtí‘. Vy však učíte: Řekne-li někdo otci nebo matce: ‚To, čím jsem ti zavázán pomoci, je korbán (to jest dar Bohu)‘, již podle vás nemusí pro otce nebo matku nic udělat; tak rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou pěstujete. A takových podobných věcí činíte mnoho.“
Když znovu svolal zástup, řekl jim: „Slyšte mě všichni a rozumějte: Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit; ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje. Kdo má uši k slyšení, slyš!“
Když opustil zástup a vešel do domu, ptali se ho jeho učedníci na to podobenství. Řekl jim: „Tak i vy jste nechápaví? Nerozumíte, že nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit, poněvadž mu nevchází do srdce, ale do břicha a jde do hnoje?“ Tak prohlásil všechny pokrmy za čisté. A řekl: „Co vychází z člověka, to ho znesvěcuje. Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost.“
Potom pokračoval: „Opravdu pěkně zavrhujete Boží přikázání, abyste zachovali svou vlastní tradici! Mojžíš řekl: ‚Cti otce i matku‘ a ‚Kdokoli by zlořečil otci nebo matce, musí zemřít.‘ Vy ale říkáte: že kdyby člověk řekl otci nebo matce: ‚To, čím bych ti měl vypomoci, je korban‘ (to jest dar Bohu), tak už ho nenecháte nic udělat pro otce nebo matku. Rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou jste ustanovili. A podobných věcí děláte mnoho.“
Když se dalo vědět, že jde o léčivou moc, přijali víru syrofenické ženy a uzdravili Chorobu u jejich dcery. Avšak i v těchto příbězích je zdůrazněno, že Ježíš komentuje, jak lidská tradice může překážet Božímu slovu a jak víra překračuje hranice tradičních norem.
Klíčové momenty diskuse o čistotě a tradicích
- Farizeové a zákoníci z Jeruzaléma vyzdvihují tradice očišťování rukou a dalších nádob jako základ poslušnosti zákonům.
- Ježíš odkazuje na Izaiáše, že lid ctí Boha slovy, ale jejich srdce zůstává daleko; jejich zbožnost je marná a nauky jsou lidské.
- Ukazuje, že Boží přikázání může být rušeno kvůli tlaku na dodržování lidských předpisů a že skutečná čistota vychází zevnitř, ze srdce člověka.
- Přichází i příběh syrofenické ženy a uzdravení hluchoněmého, který ilustruje víru a otevřenost vůči tomuto poselství, překonávající hranice mezi národy.
Syntéza poselství pro dnešní čtenáře
Text ukazuje, že rigidní dodržování tradic nesmí překročit Boží slovo a že důraz má být na srdci a svědomí člověka. Boží slovo je nadřazené lidskému nápadu, a pokud tradice začíná odvádět od lásky a pomoci druhým, je třeba ji zrevidovat a upřednostnit skutečnou víru a poslušnost Bohu.
Podobenství o tom, že „nic, co zvenčí vchází do člověka, ho nemůže pošpinit; člověka špiní to, co z něj vychází“, podněcuje k zamyšlení nad tím, co skutečně formuje naše chování - vnitřní motivy a skutky lásky k bližnímu, nikoli jen externí rituály.
