Naše farnost či společenství by mělo vytvářet prostředí, ve kterém děti patří a kde jejich účast není jen okrajovým prvkem, ale významnou součástí liturgie a života církve. Děti v bohoslužbách nejsou objektem našeho snažení; jsou na stejné lodi jako dospělí a mládež a slavení se má stát pro všechny skutečným setkáním s Bohem. Bohoslužby by měly být centrem života sboru, kde všichni, včetně dětí, nacházejí smysl a radost z víry.
Principy, které zjišťujeme z praxe i směrnic
Rodiče by měli přivádět děti od útlého věku a ukazovat duchovní rozměr života prostřednictvím příkladu a krátkých modliteb. Děti do kostela patří, i když nemusí vše pochopit; klíčové je, aby rodiče vytvářeli prostředí důvěry, lásky a víry, kterou mohou děti postupně sdílet. Podle Direktoria pro mše s dětmi je nezbytné mít během bohoslužby slova vyhrazený program pro děti v pestrém a věku odpovídajícím formá ROM, který zahrnuje vyprávění, zpěv, pohyb a aktivity.
Hlavní prioritou je, aby byla bohoslužba pro děti smysluplná a aby se cítily být součástí společenství. Vhodné je zřídit prostory či koutky pro děti, kde mohou během mše pobývat, aniž by rušily ostatní, a zároveň se k nim kněz a katecheté mohou obracet.“
Je důležité budovat farní rodinu, kde kněz aktivně působí napříč generacemi a podporuje toleranci k dětem. Děti se tak mohou zapojovat do bohoslužeb slova i do obětního průvodu, a zůstávat v kostele při oběti. Zároveň je důležité chápat, že rodiče často potřebují během slavení držet tempo s potřebami dětí a hledat vhodné způsoby, jak je zapojit bez rušení ostatních.
V bohoslužbách pro děti by měly být prvky přizpůsobené věku a možnostem: vyprávění, písně s pohybem, interaktivní otázky, maňásci či plyšová zvířátka, a případně i malování. Direktorium doporučuje, aby byl vyhrazený program pro děti doprovázený katechetou a propojoval slovo s živým prožitkem liturgie. Dále je vhodné, aby kněz v homilii věnoval pozornost dětem a činné a vědomé účasti dětí byla podporována jejich aktivní účastí na různých aspektech liturgie.
Je podstatné zohlednit, že děti se učí nejlépe skrze konkrétní zkušenost a že rodiče by měli sloužit i svým malým dětem během bohoslužby. Pokud je to možné, mohou děti pomáhat při přijímání darů, sdílet vlastní prosby během přímluv, nebo se zapojit do modlitby. Někdy je vhodné, aby děti zůstaly vzadu a sledovaly bohoslužbu z klidnějšího místa, pokud to lépe vyhovuje jejich věku či chování, a dospělí by měli projevovat trpělivost a toleranci.
Rodiče by měli vycházet ze skutečnosti, že dětská bohoslužba není jen „hra“, ale vážná zkouška víry a příležitost k učícímu dialogu. Homilii pro děti je vhodné připravovat srozumitelně a stručně a v souladu s liturgickým časem. Výchova k modlitbě by měla být krátká, ale pravidelná, a dítě by mělo postupně získávat návyky jako úcta k posvátnému prostoru chrámu a schopnost rozdělit se s ostatními a pomáhat.
Praktické uspořádání mší a zapojení dětí
V dětských bohoslužbách je vhodné rozdělit bohoslužbu na části, kde děti aktivně přispívají: např. vyvolání či zazpívání, zapojení do obětního průvodu a sdílení krátkých modliteb během přímluv. Dětské mše mohou být doplněny formou bohoslužeb slova pro děti, které probíhají nejlépe mimo neděli, aby nebyla rušena hlavní mše dospělých. Zřetelná a jasná struktura bohoslužby pomáhá dětem lépe chápat průběh a význam liturgie.
Je důležité, aby kněz při mší často komunikoval s dětmi, ale zároveň nebyl rušen, a aby rodič či katecheta mohli dětem věnovat pozornost v samostatném prostoru, pokud to vyžadují jejich potřeby. Dětská katecheze může začínat během prvního čtení a končit při obětním průvodu, kdy děti nesou obětní dary k oltáři. Děti do kostela patří a jejich přítomnost musí být podporována všemi členy farnosti, včetně rodičů a dalších dospělých, aby se z nich nestávaly rušivé elementy, ale aktivní účastníci liturgie.
Podle zkušeností a doporučení je vhodné mít pro děti speciální prostory a programy, které jsou věkově přizpůsobené, aby mohly dětskou mši prožívat bez narušení pro ostatní. Děti by měly být zapojovány do liturgie a mít možnost obětovat dar, zapojit se do zpěvu či sloužit jako malí služebníci. Rodiče by měli mít dopředu jasnou představu o tom, jaké chování je v kostele vhodné a kdy je vhodné děti dočasně odvést na chvilku mimo kostel, aby se uklidnily.
Komu a jak pomáhá dětská bohoslužba
Dětská bohoslužba podporuje přirozený rozvoj víry od dětství, vytváří domácí církevní základnu a posiluje vztah dítěte k Bohu, rodině a farnosti. Dítěti od narození patří spolu s rodiči místo v kostele; pokud bude s láskou vychováváno, bude schopné v budoucnu aktivně sloužit a podílet se na liturgii i mimo ni. Vzájemná ohleduplnost a otevřený dialog mezi rodiči, knězem a katechety je nezbytný pro to, aby kostel nebyl rozdělen na tiché pláčící děti a netolerantní dospělé, ale aby byl místem společného slavení a vzájemného porozumění.
V konečném důsledku by mělo být cílem bohoslužeb s dětmi to, aby děti rostly v pokoře, důvěře a lásce k Bohu, aby se naučily žasnout nad Boží krásou a aby objevily své místo v komunitě věřících. Dětské mše jsou milostné dary Boží a zvláštního požehnání pro rodiny; jejich počet a kvalita slouží jako ukazatel vitality farnosti a jejího závazku k dětem a mladým rodinám.
tags: #jak #ma #vypadat #detska #bohosluzba