Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě je nejvýznamnější českou římskokatolickou stavbou a duchovním i kulturním symbolem země. Již od desátého století sloužila jako sídelní kostel pražského biskupství a po vzrůstající moci města se stala centrem korunovací českých králů a místem posledního odpočinku panovníků, šlechticů i církevních hodnostářů.
K založení katedrály došlo na přelomu 13. a 14. století, kdy byl položen její základní kámen 21. listopadu 1344 za přítomnosti Karla IV. a Jana Lucemburského; Karel IV. si vybral pro výstavbu gotický sloh inspirovaný francouzskými vzory. První stavební práce vedl Matyáš z Arrasu, následně pokračoval Pet r Parléř se svými syny a pokračovateli; jeho dílo dalo vzniknout nejvýznamnějším částem chrámu - chóru, kaplím a věžím.
Rotunda, bazilika a první kroky ke Kaiserskému chrámu
Před samotnou gotickou katedrálou stála rotunda svatého Víta, kterou kolem roku 930 založil kníže Václav na místě dnešní kaple svatováclavské. Rotunda byla nahrazena románskou bazilikou poté, co původní stavba nevyhovovala potřebám poutníků a liturgie. Zbytky rotundy i stopy původních konstrukcí zůstaly zachovány v podzemí gotické katedrály a slouží dodnes jako svědectví dávných architektonických záměrů.
V r. 1037 byly ostatky sv. Vojtěcha přeneseny do nově zbudované severní apsidy rotundy, a když v r. 1060 probíhala výstavba trojlodní baziliky sv. Víta, Vojtěcha, Václavu a Panně Marii, Rotunda postupně zanikla a její zbytky se staly součástí nové baziliky. Stavba trvala dlouho a měla sloužit jako hlavní chrám českého státu až do dokončení novogotické dostavby v 19. a 20. století.
Parléřova éra a gotická výstavba
Král Karel IV. pověřil vedením stavby Matyáše z Arrasu, jenž zahájil výstavbu chóru s kaplemi a kaplí svatého Václava; po jeho smrti v r. 1352 převzal odpovědnost Petr Parléř. Parléř přišel do Prahy pravděpodobně z Kolína nad Rýnem a stvořil díky síťové žebrové klenbě a hvězdicové kupoli kleneb s bohatým tvaroslovím. Jeho dílo zahrnovalo hlavně část chóru, kaplí kolem chóru, severovýchodní vnější schodiště a nedokončenou velkou věž; jeho synové a následovníci pokračovali v pracích až do husitských válek.
Parléřova díla položila základy pro majestátní gotický interiér s klenbami, chórem a královským mauzoleum, které se nachází v kryptě pod chrámem. Jeho vliv propojil pražskou architekturu se symbolikou korunovačního chrámu a zrodil unikátní prostor s věncem kaplí, který je dnes jedním z nejvýznamnějších prvků katedrály.
Obnovení a dostavba v novogotickém stylu
Po rozporech husitských válek zůstával chrám nedokončen a jeho dostavba se dočkala až v 19. století díky Jednotě pro dostavění chrámu svatého Víta. Od roku 1873 a slavnostně byla dokončena roku 1929 - novogotická dostavba zahrnovala hlavní loď, boční lodě a západní průčelí s dvěma věžemi. Autory projektů byli Josef Kranner a Josef Mocker; po jejich smrti práci dovedl Kamil Hilbert, který dohlížel na dokončovací práce a archeologické průzkumy, při nichž byly objeveny zbytky předrománských rotund a románské baziliky.
V interiéru se promítaly díla významných 20. století - František Kysela, Max Švabinský, Alfons Mucha a další. Hlavní loď získala výšku klenby 33,2 metru a Velká věž vyrostla až na výšku kolem 96,5 metru, což ji řadí k nejvyšším pražským prvkům. Dvě věže na západní fasádě a vnitřní kaple kolem chóru dodnes svědčí o složité proceduře dostavby a dlouhé historii chrámu.
Korunovační klenoty a královský palác
Korunní komora pod chórem byla určena pro uložení českých korunovačních klenotů: Svatováclavská koruna, královské jablko a žezlo, spolu s korunovačním rouchem (1617). Dveře k vřetenovému schodišti do korunní komory jsou zabezpečeny sedmi zámky; klíče vlastní sedm představitelů českého státu, a ke krátkému otevření je nutné, aby se sešli všichni. Klenoty se dnes obvykle vystavují při významných státních událostech, a to jen za zvláštních okolností.
Pod samotnou katedrálou se nachází Královská krypta s hroby českých panovníků - Karla IV., Rudolfa II. a dalších, a v kapli sv. Václava je uložena jeho hrobka v prostorách Svatováclavské kaple s bohatou výzdobou. Vysoké kaple a holé stěny stěn kaplí vytvářejí architektonický rámec pro korunovační obřady a liturgii, která byla klíčová pro historii české země.
Historie a současnost
Chráněný areál Pražského hradu a katedrála svatého Víta prošly během staletí mnohými změnami: v roce 1541 prudký požár zpustošil Malou Stranu i část katedrály, následně byly provedeny opravy, odlévány nové zvony a budován mušketový krov. V 17. století byla plánována barokní dostavba, která však byla po dvou letech ukončena; v 19. století nastolila moderní podoba Hilbertova laboratoř. Až v 20. století byla dokončena dostavba a katedrála byla slavnostně vysvěcena v roce 1929 u příležitosti tisíciletého výročí smrti svatého Václava.
Od té doby slouží chrám jako hlavní kostel české církevní správy, korunovační chrám a dílo, které spojuje architekturu, umění a národní identitu. Dnešní správa Pražského hradu a Metropolitní kapituly u svatého Víta zajišťují provoz, údržbu a zpřístupnění chrámu pro veřejnost, přičemž návštěvníci mohou obdivovat 24 kaplí, královské mauzoleum, Každou ze tří historických částí chrámu a unikátní vitríny s korunovačními klenoty.
Chcete-li navštívit katedrálu, můžete využít okruhy prohlídek A a B; detailní harmonogram a dostupnost areálu bývá uvedena na oficiálních stránkách Pražského hradu. Z prastarého rotundy na počátku katedrály po moderní novogotickou dostavbu - to vše tvoří jedinečnou knihu, která vypráví příběh české státnosti i náboženského života.
Chrám svatého Víta - historické souvislosti stavby