Jak se stavěl ve středověku kostel

Středoevropan si představí něco jako chrám svatého Víta nebo třeba pařížskou Notre-Dame: stavbu se dvěma věžemi v průčelí a oblým chórem lemovaným věncem kaplí.

Jenže Angličané jako by svou odlišnost chtěli prokázat i na chrámových stavbách.

Těch skutečně starobylých biskupských kostelů mají dnes šestadvacet, ale ne všechny byly katedrálami odjakživa.

Když se totiž král Jindřich VIII. v 16. století rozhodl odtrhnout od Říma, aby se mohl rozvést s nepohodlnou manželkou a oženit se znovu s krásnou Annou Boleynovou, prohlásil se sám za hlavu anglické církve a vytvořil mimo jiné šest nových biskupství.

Další diecéze anglikánské církve byly ustaveny v roce 1836; katedrálami se tehdy staly nejen některé docela obyčejné farní kostely, ale také starobylé klášterní chrámy jako St.

Od normanských dob byla přibližně polovina katedrál spojena s klášterem (ano, opravdu čtete dobře, ne s kapitulou kanovníků, ale s běžnou mnišskou komunitou, většinou benediktinskou).

Někdy to vedlo k třenicím, protože biskup jako titulární opat měl často na zřeteli své vlastní, světské zájmy a osazenstvo kláštera řízené převorem mělo na duchovní správu odlišný názor.

Neobvyklé spojení institucí ovlivnilo i architekturu: stavby ve tvaru kříže mají nejen značně dlouhou loď, ale i chórovou část, určenou řeholníkům.

Kromě toho je pravidelně jejich součástí křížová chodba a kapitulní síň.

S dalšími budovami, které původně tvořily zázemí kláštera, tak katedrála vytváří uzavřený, od okolí oddělený okrsek.

Nad křížením hlavní a příčné chrámové lodi se obvykle tyčí mohutná věž.

Chóry jsou většinou pravoúhlé, od prostoru určeného laikům je mnohdy odděluje „rood screen“, vysoká oltářní stěna s průchody, odpovídající tomu, co na kontinentě nazýváme letner.

Oltáře nejsou umísťovány v bočních kaplích, nýbrž jen jednoduše řazeny vedle sebe ke zdi.

V samotném závěru prakticky nikdy nechybí samostatná velká kaple, zasvěcená obvykle Panně Marii nebo Nejsvětější Trojici.

U mnohých katedrál se také objevuje chrámová předsíň nazývaná „galilea“.

Poučený návštěvník památek má samozřejmě určité představy o románském slohu a různých fázích gotiky, jenže v Anglii to najednou nějak neplatí.

Styly mají svá vlastní jména i podobu.

Normanské období, zahrnující 11. a 12. století, po sobě zanechalo mohutné rozložité stavby, jako je katedrála v Durhamu, největší dochovaný románský kostel v Evropě, v jeho lodi se střídají oblé sloupy s členitými pilíři a veškerou výzdobu tvoří geometrické ornamenty.

Styl „early english“, odpovídající kontinentální rané gotice, zrodil mimo jiné monumentální kulisovitá západní průčelí, jaká dodnes vidíme v Peterborough nebo v Lincolnu: prolamované štíty, vysoké odstupněné oblouky, úzká „lancetová“ okna, řady hustých arkád…

Vrcholné gotice se v Anglii právem říká „decorated style“: složité hvězdové a vějířové klenby, bohaté kružby a některé zcela nevídané prvky, jako jsou oblouky podpírající centrální věž katedrály ve Wellsu, které připomínají rozevřené nůžky, nebo kruhové „biskupovo oko“ v Lincolnu s kružbou podobnou dvojici hustě olistěných stromů.

A pozdní gotika už na kontinentě nemá vůbec žádnou obdobu.

Libuje si v nekonečném opakování stejných prvků, jehož výsledkem je dojem hustého krajkoví klenebních žeber, okenních kružeb i dekorace svislých stěn.

Říkají tomu „perpendicular style“ a výsledný dojem je prostě nepopsatelný.

Za jednu z nejkrásnějších je obecně pokládána katedrála v Canterbury.

Tento „vzorník architektonických stylů“ začali stavět v roce 1070, bezprostředně po dobytí Anglie Normany.

Z nejstarší stavby, vysvěcené v roce 1130, se zachovala rozlehlá krypta.

Hlavice sloupů nesoucích její klenbu jsou zdobeny figurami fantastických i reálných zvířat - najdeme tu například párek kozlů s hudebními nástroji.

Chór nad kryptou byl výrazně přestavěn po roce 1174, kdy ho těžce poškodil požár, a mísí se v něm románské a raně gotické prvky.

Nádherná původní barevná okna z 12. a 13. století zachycují mimo jiné drama, které se v katedrále odehrálo roku 1170.

Arcibiskup Tomáš Becket, kdysi kancléř a přítel krále Jindřicha II., se po dosazení do vysokého úřadu stal jednoznačným obhájcem zájmů církve a zkřížil tak panovníkovy záměry.

Po dlouhém období sporů, kdy musel dokonce z Anglie uprchnout, aby unikl královu hněvu, se konečně navrátil do vlasti, ale požadavkům vládce se podrobit nehodlal.

Čtyři královi rytíři vyplnili přání vyřčené v hněvu: „Kdo mě konečně zbaví toho protivného kněze?“

V čase nešpor hlučně vtrhli do katedrály, a když se k nim biskup obrátil, aby je vykázal, tasili meče a dýky.

Král se mohl přičinit o volbu povolnějšího arcibiskupa a Anglie měla nového světce - papež svatořečil Becketa pouhé tři roky po jeho zavraždění.

Jeho ostatky bývaly uloženy v kruhové kapli přistavěné na konec dlouhého chóru, ještě za obvyklou chórovou kapli Nejsvětější Trojice.

Říká se jí Corona a skutečně svou architekturou korunu připomíná.

Po roce 1375 byla stará normanská hlavní loď katedrály stržena a postavena zcela nová ve zdobném perpendikulárním stylu.

Dvojici mohutných západních věží přibyly ozdobné nárožní věžičky a nad křížením hlavní a příčné lodi vyrostla mohutná zvonice nazývaná Bell Harry.

Pod starobylými klenbami našli místo věčného odpočinku nejen uctívaní světci a dlouhá řada arcibiskupů v čele se zakladatelem dnešního chrámu Štěpánem Langtonem, ale i korunované hlavy.

Dodnes tu najdeme například náhrobek krále Jindřicha IV.

Vydání: 2007/18 Křesťan a regionální politika, 2.5.2007Příloha: DomaV dubnu zahájily sezonu české hrady a zámky.

Také Bouzov na Mohelnicku, dějiště několika filmových pohádek, už přivítal první návštěvníky.

Budou si moci tento původně středověký hrad prohlížet až do 31. října.

Pracovníci hradu připravili na tuto sezonu množství zajímavých akcí a také novou trasu s názvem Jak se staví středověký hrad.

Vede mimo tradiční prohlídkové okruhy a je vhodná jak pro rodiny s dětmi, tak pro školy, protože si při ní děti mohou doplnit své znalosti z dějepisu: seznámit se s obrannými funkcemi a prvky středověké architektury, zásobování vodou, vytápěním, komunikačním systémem, projdou sklepními i půdními prostorami, tajnými chodbami i schodišti.

Jak uvedla kastelánka Zuzana Marková, malé návštěvníky jistě pobaví trasa s názvem Hrad Bouzov, která je určena přímo rodičům s dětmi.

Během prohlídky vyslechnou nový průvodcovský text s rozšířeným výkladem o historii hradu.

Na trase Hrad z ptačí perspektivy uvidí návštěvníci mimo jiné nové instalace kachlí a archeologických vykopávek.

Z nejbližších připravovaných akcí zmiňme 1. května vernisáž výstavy turistických známek.

Jde o kulaté dřevěné vypalované plakety, které jsou suvenýrem a zároveň „potvrzením“ o dosažení turisticky atraktivního místa.

„Na přelomu května a června budou na hradě představovat umělecko-průmyslové školy své studijní obory. Budou zde hrnčíři, kováři, rytci - všichni jsou studenti, kteří předvedou danou výrobu.

A v červnu připravujeme pro děti atraktivní výstavu s názvem Papírová architektura - slepené vystřihovánky hradů, zámků, kostelů a památníků,“ uvedla Z. Marková.

Akce se budou střídat až do závěru sezony, kdy se mohou děti těšit na strašidelné prohlídky s názvem Duchové a strašidla.

„U těchto prohlídek vždy doporučujeme raději si rezervovat místa, protože je o ně velký zájem,“ dodává kastelánka.

Rezervovat je třeba svou účast i na kostýmovaných večerních prohlídkách s názvem Kdo se bojí, nesmí do hradu.

Rodinné vstupné na Bouzově dosud nezavedli. Podle slov kastelánky se o něm uvažuje na příští rok.

Vstupné činí podle jednotlivých tras 50 až 500 korun, děti platí polovinu.

Hrad Bouzov byl založen na počátku 14. století.

Jeho majiteli bylo mnoho různých českých a moravských rodů.

Na konci 17. století celé panství koupil Řád německých rytířů.

Ten ho vlastnil až do roku 1939.

V roce 1945 se hrad stal majetkem státu, od roku 1994 jej spravuje státní příspěvková organizace Státní hrad Bouzov.

Svoou dnešní podobu hrad získal při romantické přestavbě na přelomu 19. a 20. století.

Rekonstrukce katedrály Notre-Dame potrvá dlouho, svět téměř přišel o jednu z nejcennějších gotických památek.

Středověká architektura se vyvíjela od románského slohu po zdobnou vrcholnou gotiku, kterou pak nahradila renesance.

Po pádu Římské říše bylo potřeba začít se vším od počátku.

Vyspělou kulturu nahradily kmeny ze severu, které se kdysi propracovávaly k dokonalosti římské architektury i umění.

Nejprve se objevil románský sloh, z něhož dodnes můžeme obdivovat více méně jen svatostánky.

Zbytek staveb byl většinou ze dřeva a do dnešních dob se nedochoval.

Ve dvanáctém století se ve Francii objevila gotika, výrazně zdobnější styl, který si později získal popularitu po celé Evropě.

Nejprve přeskočil do Anglie, ale následovaly i Španělsko a Itálie.

Přesně vpolovině 12. století následovalo období téměř posedlosti stavbou katedrál.

Základním stavebním materiálem byl kámen.

Cihly se do 14. století prakticky nepoužívaly, znalost jejich výroby zmizela sŘímskou říší.

I na Pražském hradě původní kostel nahradila katedrála.

Podoba katedrály sv. Víta, jakou známe dnes, začala vznikat po roce 1344.

Stavitelé se pokoušeli vyhnat gotickou architekturu do výšky a dostat do interiérů více světla.

Ne vždy byli úspěšní a jsou známy případy, kdy se části staveb hroutily, protože zdi neunesly svou vlastní tíhu.

Váha stavby se přenášela na opěrné oblouky a tlak byl přenášen do pilířů, jejichž vrcholy zdobily fiály.

Tento systém najdeme i na českých stavbách.

Ve Francii najdeme nejcennější gotické památky, kromě Notre-Dame to jsou třeba velice zdobná Sainte Chapelle také v Paříži nebo katedrála v Remeši, kde se korunovali francouzští králové.

Během tří set let mezi 1050 a 1350 bylo ve Francii vytěženo více kamene než ve starověkém Egyptě.

Vzniklo tak osmdesát katedrál a tisíce dalších kostelů.

Přestože centrem gotické architektury byla Francie, vůbec poslední gotickou katedrálu tu nenajdeme.

Ta stojí ve španělské Segovii.

Její stavba začala vroce 1525 v době, kdy se už jinde po Evropě rozmohla renesance.

Během středověku se rozvíjelo i soukromé bydlení.

Přelomovým momentem byl počátek stavby krbů.

Oproti otevřeným ohništím byly krby hygieničtější a domy se tak zbavily děr ve střeše, kterými se odváděl kouř.

Prostory v domech se tak mohly zmenšit a vznikly místnosti, nabízející více soukromí.

V 14. Kostely jsou stejně staré jako křesťanství samo - asi 2000 let.

Už od středověku jsou považovány za velkolepé stavby a zároveň za symboly setkání s Bohem a pocitu bezpečí.

V moderních náboženských budovách posledních dvou desetiletí se tradiční křesťanská symbolika spojila s inovativními tvary.

Díky této svobodě navrhování je projektování kostela pro mnoho architektů snem.

V tomto článku objevíte tři sny, které se staly skutečností.

Poté se nové architektonické styly, které vznikaly až do 50. let 20. století, vyznačovaly svobodou a novým začátkem.

Vzorem byli architekti Le Corbusier a Don Bosco.

Jejich náboženská architektura vykazuje expresivní jazyk navrhování, který je například zřetelně vidět na poutním kostele Notre-Dame-du-Haut ve francouzském Ronchampu.

Zároveň bylo záměrem, aby se všichni shromáždili kolem oltáře, a byl odstraněn protiklad mezi knězem a věřícími.

Architektonicky se to projevilo například v uspořádání oltáře uprostřed kostelního prostoru.

Moderní církevní stavby jsou také zrcadlem své doby.

Důležitou roli hrají staleté tradice, ale také inovace a udržitelnost.

Bohaté vybavení kostelů z dřívějších dob ustoupilo díky minimalismu: místo smyslového přetížení se vybavení redukuje to podstatné.

Vzniká tak prostor pro nesrovnatelný zážitek: setkání s Bohem.

Umění, dříve v podobě obrazů, soch a fresek, je v moderních kostelech přítomné v prosté a odlišné formě.

Jeho zakřivená skleněná střešní konstrukce připomíná duny a vlny.

Jako stavební materiál byly v interiéru použity mořské elementy - mušlový vápenec a přírodní kámen pískové barvy.

Z tohoto důvodu má budova přezdívku "kostel u moře".

Stavbu tohoto moderního kostela měla na starosti firma Königs Architekten z Kolína nad Rýnem.

Podařilo se jim skloubit tradiční symboliku Božího domu a požadavky moderní náboženské architektury.

Půdorys "Boží vlny" je zcela tradiční.

Tři zvony a vitráže navíc pocházejí z původního kostela.

Novinkou je naopak unikátně prosvětlená stropní konstrukce: Speciální pruhy pod střešními trámy přenášejí dopadající světlo ve formě vlny na vnitřní stěny.

Božská jednoduchost v Lipsku

U katolického proboštského kostela svaté Trojice v Lipsku se architekti Schulz und Schulz soustředili na regionální a tradiční stavební materiály.

Rovnou fasádu moderní církevní stavby zdobí rochlitzský porfyr.

Kromě toho návrh připomíná vnitřní nádvoří lipských arkád.

Padesát metrů vysoká zvonice tvoří spolu s věží nové radnice, která je v těsné blízkosti, bránu do centra Lipska.

Dostatek energie zajišťují fotovoltaické systémy a geotermální energie.

Interiér je řešen jednoduše - velký dřevěný kříž na stěně směřuje oči návštěvníků směrem k oltáři.

Umění a stavba tvoří v tomto Božím domě jeden celek.

To se odráží ve vitrážích, varhanách a liturgickém vybavení, jako jsou zpovědnice nebo kropenka.

"Zvedněte dveře" v Mnichově

Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně v Mnichově navrhli architekti Allmann Sattler Wappner a byl dokončen v roce 2000.

Vypadá jako jednoduchá prosklená schránka s dřevěným obložením.

Dvouplášťová konstrukce se skládá z vnitřní a vnější vrstvy.

Tím se nejen šetří energie, ale také se vytváří ideální klima.

Krychlový tvar z javorového dřeva vyvolává pocit bezpečí - klíčový prvek v náboženské architektuře.

Jednoduchý design interiéru ponechává prostor pro transcendentní zážitek.

Moderním prvkem této náboženské stavby je nejen tvar, ale i technologie.

Průčelí se dá otevřít jako obrovské dvoukřídlé dveře a dává najevo, že kostel je místem přijetí.

V noci se budova díky působivé světelné technice rozzáří jako křišťál.

Minimalistický stavební styl, čistý designový jazyk a koncept udržitelné energie vytvářejí zdobná místa pro setkávání s pocitem naprostého bezpečí.

Tabulka s vybranými fakty

tags: #jak #se #stavel #ve #stredoveku #kostel