V textu se soustředíme na vztah Starého a Nového zákona, na to, proč je důležité chápat Starý zákon jako součást Bible a jaké jsou praktické důsledky jejich vzájemného propojení pro víru a biblické vyučování. Základní rámec vychází z uvedeného materiálu, který ukazuje, že Starý a Nový zákon nejsou dva oddělené světy, ale navazující části jedné Boží osi nadpřirozeného zjevení a spásy.
Starý a Nový zákon jako dvouarmový systém Božího slova
Starý zákon zahrnuje 39 knih a je součástí Starého zákona, který předchází vtělení Ježíše Krista; Nový zákon pak tvoří 27 knih a završuje a naplňuje starozákonní proroctví a smlouvy. Starý zákon klade základ pro učení a příhody nalezené v Novém Zákoně a Bible je progresivní zjevení. Nový zákon naplňuje přikázání, zjemňuje, překonává a přivádí k dokonalosti morální tradici Starého zákona. Oba zákony ukazují na téhož svatého, milosrdného a spravedlivého Boha, který vyžaduje spravedlnost a zároveň nabízí odpuštění skrze Kristovu oběť.
Jak se Starý zákon vlévá do Nového
Nový zákon obsahuje jednu zásadní smlouvu, která byla připravována a prorokována ve Starém zákoně. Nový zákon je završení a naplnění Staré smlouvy Pánem Ježíšem Kristem; On vykoupil pro sebe Boží lid a každý člen miluje Boha. Fyzické stíny zákona byly pro věřící Starého zákona, zatímco Nový zákon prožívá duchovní skutečnost v Kristu. Oba zákony tedy ukazují na Krista jako na spojovací bod, a na skutečnost, že Starý zákon předpovídal život Mesiáše, zatímco Nový zákon vyjevuje naplnění a působení Spasitele.
Objektivní obsah a struktura Starého zákona
Starý zákon dává dvojí rámec: přikázání a požehnání/prokletí na základě poslechnutí; dále popisuje obětní systém, který dočasně zakrývá hříchy. Když se díváme na knihy, Starý zákon se dělí na tři hlavní části: knihy zákona (Mojžíšovy, tedy Pentateuch), knihy dějepisné a knihy poučné či básnické. V Novém Zákoně dominují evangelia, Skutky apoštolů, listy Pavlovy a jiné apostolské spisy a závěrečná kniha Zjevení. Vztah obou částí je tedy vysoce propojený a vzájemně se doplňuje.
Praktické poznámky k čtení a výkladu
V Evangeliích i v dalších novozákonních textech se často používají starozákonní verše, které Marek a jiní autoři využívají k podpůrnému vyřčení a naplnění novozákonní zvěst. Proto je důležité číst Nový zákon v kontextu Starého zákona a rozpoznávat, jak jednotlivé pasáže promlouvají o Ježíši Kristu a o jeho oběti. Důležitá je také skutečnost, že Starý zákon není určen k nahrazení, ale k doplnění a porozumění, a bez něj by nebylo jasné, proč Hospodin posílá Mesiáše a jakou roli hraje krve, oběť a smlouva v Božím plánu spásy.
Časové dimenze a vztahy mezi smlouvami
Staré a Nové smlouvy nejsou jen teologickými pojmy, ale fakticky odrážejí Boží způsob jednání s lidmi v různých epochách. Abrahamovská smlouva a Mojžíšova smlouva představují dvě zásadní kontrakty v Starém zákoně; Nová smlouva v Kristu je završující a naplňující jejich smysl. Abrahamovo potomstvo se tedy chápe jako všichni vyvolení v Kristu, a tím pravým potomstvem je Ježíš Kristus. Země zaslíbená se také vykládá jako nebeská jež slouží jako výklad Božího plánu spásy pro všechny národy.
Proč je důležité neodstraňovat Starý zákon
Nebylo by správné odstranit Starý zákon ani ho číst jen jako text pro židy; Nový zákon neznamená „přepsat“ Starý zákon, ale naplnit ho. Dle vyjádření publikací a odborníků je Starý i Nový zákon neoddělitelně propojen a vzájemně se doplňují. Pokud odstraníme Starý zákon, ztratíme i některé klíčové souvislosti, které nám umožňují chápat naplnění proroctví a identifikovat Krista v liturgii a učení. Proto se i v současné teologii klade důraz na jejich vzájemné propojení a na to, že Nový zákon ukazuje, že Starý zákon má svůj trvalý význam pro Kristovu identitu a pro pochopení spásy pro všechny lidi.
Klíčové myšlenky a jejich shrnutí
Starý zákon je souhrn 39 knih, psaných proroky a inspirovaných Duchem svatým; předvorské období připravuje na příchod Pána Ježíše Krista. Nový zákon zahrnuje 27 knih, popisuje spásnou práci Krista a ukazuje, jak víra, znovuzrození a působení Ducha svatého transformují život věřících. Evangelia zobrazuje život a učení Ježíše, Skutky popisují počátky církve, listy apoštolů objasňují kázání a praktické naplnění Kristova díla a Zjevení směřuje k završení Božího plánu.
Vztah Starého a Nového zákona je tedy vzájemný a komplementární: Nový zákon neodmítá Starý, ale jeho naplňuje a upřesňuje; Starý zákon připravuje a dává kontext pro pochopení Kristova poslání a pro interpretaci církevního života. Bez Starého zákona bychom nepochopili proroctví a kontext, v němž se uskutečnilo vtělení, ani bychom nepochopili důvody a smysl Kristovy oběti.
