To musí být báječné, řídit hravý časopis, řekli jsme si. Jak je to doopravdy, to nám prozradila Eva Sedláčková, šéfredaktorka časopisu Pojď si hrát. Hravý a ilustrovaný časopis Pojď si hrát oslavil nedávno své druhé narozeniny. Za tu dobu si ho oblíbila spousta dětí, které baví luštit, hrát si nebo kutit a vyrábět. Časopis vychází desetkrát do roka. Na zimu a letní prázdniny vznikají speciály.
Pracovat v redakci hravého časopisu musí být určitě náramně zábavné. Někdy ano, jindy ne. Nejvíc mě baví „vymýšlet časopis“. To si s redaktorkou pár dní zkoušíme hrát třeba na detektivy. Říkáme si při tom, co by nás bavilo, když jsme byly malé. A protože si to obě moc dobře pamatujeme, máme někdy navymýšleno víc, než se do časopisu vejde. Rády chodíme (třeba do knihovny) za dětmi a zkoušíme s nimi naše hry. Škoda jen, že to není tak často, jak bych si přála.
Nejdřív si musím všechny nápady z našeho úvodního „vymýšlecího hraní“ nakreslit. Vezmu čisté papíry a složím z nich jako-časopis se stejným počtem stránek, jako má Pojď si hrát. Na každou stránku si tužkou nakreslím, co by tam mělo být. Pak svoje náčrtky pošlu našim ilustrátorům s popisem, jak by měl být obrázek velký, co na něm má být apod. Ilustrátoři podle toho nakreslí krásné obrázky. Kdepak. Když mám všechny obrázky a fotky připravené, nastává práce pro grafika, který k nim v počítači přidá texty. Vlastně z nich připraví stránky přesně tak, jak budou v časopise. To trvá nejmíň týden. Stránky pořád vylepšujeme, opravujeme chyby. Až do „odvozu“, jak se u nás říká.
Šéfredaktorkou časopisu Pojď si hrát jste od samého začátku. Co vlastně takový šéfredaktor dělá? Co dělá šéfredaktorka Pojď si hrát? Hraje si s hračkami, skáče na trampolíně... Vtom se probudí, zjistí, že se jí to jen zdálo, a místo hraní utíká do práce k počítači. Tam dává úkoly a hlídá, aby byly včas splněny, k tomu plní úkoly, které dal někdo jiný jí. Pak plní úkoly, které si dala sama. Kromě toho otevírá a čte všechny dopisy, prohlédne si každý obrázek, který přijde. Balí a posílá poštou ceny, které děti vyhrály v některé z mnoha našich soutěží… Časopisem provází ilustrované postavičky Elišky, Vítka a Čenišky. Jejich autorkou je Markéta Vydrová. Ano, postavičky nakreslila paní Vydrová přímo pro časopis Pojď si hrát.
A když jsme časopis připravovali, oslovili jsme více výtvarníků, aby pro nás nakreslili kluka a holku (tehdy ještě neměli jména). S obrázky, které jsme získali, jsme pak chodili po školách a ptali se dětí, které postavičky se jim líbí a proč, se kterými by se chtěly kamarádit, jak se podle nich jmenují a podobně. Nejvíc dětí se chtělo kamarádit s postavičkami, které nakreslila Markéta Vydrová, a tak jsme si ji vybrali. Tedy, děti si vybraly. A jsem za to moc ráda, protože je to nejen vynikající ilustrátorka, ale navíc má skvělý smysl pro humor a spoustu úžasných nápadů. Jak sama říká, „narodila se s tužkou v ruce“. Od dětství si přála ilustrovat dětské knížky a toto dětské přání se jí splnilo mírou vrchovatou. Jen letos doprovázela svými veselými obrázky nejmíň osm knížek! Například Draka je lepší pozdravit aneb O etiketě, Sedmilhář Josífek nebo Zlobilky. K tomu každý měsíc připravuje ilustrace pro Pojď si hrát. Ano, pro Pojď si hrát kreslí například Adolf Dudek, Jaromír F. Palme, Darina Krygielová, Edit Sliacká, Lenka Ševčíková nebo Libor Drobný.
Pojď si hrát je časopis pro všechny děti, které baví luštit zábavné úkoly, hrát srandovní hry, něco vyrábět nebo kutit, stříhat, skládat, lepit, číst komiksy, prostě se bavit. Podle dopisů a dalších ohlasů víme, že s naším časopisem si hrají děti od tří do jedenácti let. Každé číslo je zaměřené na něco jiného. Největší úspěch měli piráti, koníci a detektivové. Ale každé číslo má své „fanoušky“, kteří nám píší, že právě tohle číslo bylo to nej. Na to první. Hlavně proto, že vůbec vzniklo, i když jsem do té doby neměla ani ponětí o tom, jak se dělá ilustrovaný časopis pro děti, co to všechno obnáší.
Kam chodíte na „hravé“ nápady? Spíš bych řekla, že nápady chodí ke mně, já se jen snažím je uvidět a nepropásnout. Stačí třeba nějaký zážitek z tramvaje, a už si říkám: „jé, tohle by se hodilo do Pojď si hrát“. Inspiraci hledám hodně také v knížkách nebo na internetu. Prozradit můžu jen to, že tématem letošního zimního Speciálu jsou medvědi (vychází 20. ledna), a že v příštím Pojď si hrát se Eliška s Vítkem a Čeniškou přenesou do pravěku (od 10. února). Pravěké číslo přinese novinku - poprvé najdete v Pojď si hrát příběh. Pojď si hrát vlastně žádné běžné rubriky nemá, proto je vždy jiné. Každé číslo obsahuje dvoustrany s luštěním a návody na vyrábění. Nikdy také nechybí komiks Příhody Elišky, Vítka a Čenišky, úvodní stránka, kde vás zvou ke hraní, Galerie obrázků, kde zveřejňujeme obrázky dětí, a soutěž. K tomu se někdy přidá stolní hra, vystřihovánka,... podle toho, co nás napadne. Všechno se totiž vymýšlí vždy znovu pro každé číslo - podle toho, co „si téma řekne“.
Pojď si hrát má svůj web www.pojd-si-hrat.cz a najdete na něm články o vycházejících číslech, soutěže a také všelijaké materiály k tisku (kartičky ke hrám, vystřihovánky apod.). Každý vášnivý čtenář jistě ocení svázání celého ročníků do pěkného svazku. Je mrzuté, pravidelně odebírat oblíbený časopis a pak sledovat jak po letech jednotlivá čísla chřadnou v krabici a ztrácejí se. Nejvhodnější časopisy pro pěknou a funkční vazbu jsou ty, které jsou svázané vazbou V1. Tedy obyčejnými kancelářskými svorkami ve hřbetě. Méně vhodné, ale nikoli nemožné jsou časopisy lepené. Ty se ve hřbetě naříznou, provážou a zalepí kvalitním pružným lepidlem. Každý čtenář chce kromě pohodlného listování a hledání článků, aby svazek pěkně vypadal a tvořil ozdobu knihovny. Desky mohou být potažené odolným a omyvatelným plátnem, barevnými papíry, napodobeninou kůže nebo pravou kůží. Pro dobrou orientaci v ročnících a titulech je samozřejmostí potisk hřbetu i desek. Na výběr je velké množství druhů písem, velikostí i barev. Titul se pak do desek tzv. vyzlatí (vytiskne) za vysoké teploty.
1. srpna 2024 Příprava časopisu je dlouhý proces, který trvá několik týdnů a vyžaduje spolupráci mnoha lidí různých profesí. Abychom vám přiblížili, co vše to obnáší, připravili jsme pro vás stručný průvodce redakčním světem. 1. Vše začíná na schůzi redakční rady, která se schází každý měsíc. Zde společně plánujeme obsah čísla, které má vyjít za dva měsíce. To nejbližší už má totiž těsně před uzávěrkou. Postupně procházíme jednotlivé rubriky a přemýšlíme, jak je zajímavě naplnit. Když to vymyslíme, obvykle si jeden z redaktorů vezme přípravu konkrétního článku na starost - buď jej přímo napíše, anebo osloví dotyčného (externího) autora.
2. Měsíc redaktora plyne vcelku poklidně až do doby, než nastane třetí neděle v měsíci. Tento den totiž zpravidla představuje termín uzávěrky - nejzazší den pro dodání vyžádaných textů. Uzávěrka představuje v životě každého člena redakce zlom. Odteď se stává stínem, který zná jen stres, hlad, pláč, skřípění zubů, kruhy pod očima a noci strávené u počítače - obzvlášť, pokud do termínu uzávěrky nestihl text dodat.
3. Karta se však obrací v momentě, kdy se redaktorovi podaří stále nepřijemnější šéfredaktorce text předhodit. V tomto okamžiku svět řadového redaktora opět rozkvétá a stává se barevným. Ne tak pro šéfredaktorku. 4. V mezičase ještě korektorka v počítači všechny texty pročítá a opravuje chyby. Je to taková rozcvička. 5. První letmý oddech si šéfredaktorka a korektorka mohou dovolit, když je materiál připraven k sazbě a předán grafikovi. Obvykle to bývá v pátek, takže obě členky redakce čeká příjemný víkend. 6. …to se ale rychle změní - často hned v pondělí. Grafik totiž sází závratnou rychlostí, takže první verzi sazby mívá šéfredaktorka na stole velmi brzy. Příslovečný brod je ale ještě daleko. V první verzi sazby je spousta nedostatků - tu chybí obrázek, tu nějaký popisek, tamhle je moc velká mezera… Největší problém je ale to, když nevyjdou dobře strany. Co to znamená? V tištěném časopise je kvůli tisku vždy třeba, aby celkový počet stran byl dělitelný čtyřmi. Pokud tedy první sazba vyjde na 54, nebo dokonce na lichých 49 stran… smůla, zkus to znovu. Tyto situace, kdy je třeba buď několik stránek vynechat, anebo naopak přidat, jsou obzvlášť efektivním způsobem, jak prověřit šéfredaktorčino vnitřní ekvilibrium. Většinou se podaří až napodruhé či napotřetí, že si vše dobře „sedne“.
7. Hurá! Povedlo se! Zde redakční práce konečně končí. Tedy, aspoň prozatím. Grafik odesílá připravený soubor digitálně do tiskárny. Teď nezbývá než čekat, až bude celý náklad vytištěn. 8. Zní to trochu, jako by si Český bratr vyrazil z tiskárny někam na vandr… No, vlastně to tak skoro je. Vytištěné časopisy totiž přímo z tiskárny převezou do expedičního depa. 9. Část výtisků se ale do expedičního depa nikdy nepodívá. Pár stovek kusů totiž tiskař zaváží přímo do redakce. Tam ručně připravujeme a o poznání ekologičtěji balíme zásilky pro pražské sbory. Jejich zástupci si je pak přijdou na církevní ústředí osobně vyzvednout. Šetříme tim přírodu i peněženku. Teprve nyní, po dvou týdnech, také smíme poprvé vložit prsty do voňavých stránek čerstvého čísla. 10. Když dorazí nové číslo z tiskárny, je to v redakci velká sláva. Minimálně tedy vnitřně. Proto se snažíme o této novině zpravit i okolní svět. Především chceme ale navnadit lačné čtenáře, že porce čerstvého čtení je již na cestě k nim. Avízo dáváme na sociální sítě, o pár týdnů později se na webu časopisu objeví i kompletní číslo. Práce, která nám v redakci připadá běžná a rutinní, je pro mnohé naše čtenáře atraktivní a exotická.
Vzhledem k tomu, že ABC je čtrnáctideník, mohlo by se zdát, že každé číslo vyrábíme přesně dva týdny. To je ale omyl. Od prvního plánu po tisk uplyne u jednoho čísla zhruba šest týdnů. Začíná se vždy plánováním. Na plánovací poradě se sejdou všichni redaktoři (ti píší články) s hlavní editorkou (dohlíží na veškeré texty v časopise) a šéfredaktorem a každý sem přinese nabídku témat na články. Kam na ta témata chodíme? Zdroje mohou být různé - od tiskových zpráv vydávaných všemožnými společnostmi či univerzitami z celého světa přes aktuální události až po naše nápady či inspiraci vašimi dopisy. Když máme naplánováno, každý redaktor ví, o čem má psát a jak by měl článek vypadat (více textu nebo naopak více obrázků, kresba, infografika atd.).
Nezbývá tedy, než článek napsat. Článek bez obrázků moc atraktivně nevypadá. Je proto třeba ho „vyšperkovat“ fotografiemi, kresbami, případně infografikou. Zapomeňte ale na to, že si jednoduše postahujeme obrázky z internetu. To by se jejich autorům asi moc nelíbilo. Když máme text i obrázky pohromadě, nastupuje na scénu grafik. Redaktor si s grafikem sedne na krátkou poradu, na níž si oba ujasní, jak bude článek vypadat. Poté grafik udělá takzvaný zlom. Pomocí počítačového programu (nejčastěji se používá Adobe InDesign) poskládá text a obrázky tak, aby se článek čtenáři líbil a dobře se mu četl. Než se ale článek dostane vám do rukou, v redakci ho přečteme zhruba 10 až 15krát.
Kromě redaktora, editorky, grafika a šéfredaktora je nejdůležitější postavou při čtení tzv. Těch finálních úprav před tiskem se dělá hned několik a my na ně máme zhruba týden před odesláním čísla do tiskárny. Každý článek si během tohoto týdne minimálně dvakrát vytiskneme a hledáme případné chyby. Všechny stránky, jak jdou za sebou, si také věšíme na magnetickou nástěnku, abychom měli číslo na očích jako celek. Poslední kontrola každého článku je na hlavní editorce a šéfredaktorovi. Hotový časopis odesíláme do tiskárny v datech ve formátu PDF. Děje se to přes internet, takže nikdo z redakce do tiskárny jezdit nemusí.
Z tiskárny putují časopisy na distribuční místa. Část pak odchází přímo na adresy k předplatitelům, většina se nákladními auty rozváží na prodejní místa po celé republice. Neprodaným časopisům a novinám se říká remitenda. Za výrobou časopisu jení jen redakce a tiskárna. Ve vydavatelství s ní souvisí celá řada dalších oddělení - ekonomické, výrobní, distribuční, marketingové, inzertní. Většina komerčních časopisů, a patří mezi ně i ABC, si kromě prodeje vydělává peníze také inzercí. To má na starosti inzertní poradce. Sepsat koncept, téma a plán vydání, oslovit autory, shánět dotace, partnery, sponzory a inzerenty… urgovat autory, měnit plán… urgovat autory, editovat první příspěvky, shánět fotografie… neustále konzultovat vzhled a obsah… urgovat autory, objednat korekturu… zadat překladateli, urgovat inzerenty, aby dodali data… urgovat překladatele… zas a znova… anglické korektury, grafika… kontrola… opravy… grafika… opravy… grafika… ODESLAT DO TISKU.
Každý, kdo se kdy snažil něco vydat tiskem, navíc dvojjazyčně, to jistě zná. Vydávání je složitý proces, který zaměstná spoustu lidí různých profesí. Zdá se to o to složitější, když je vydavatelem malá neziskovka s minimálním budgetem (jako v našem případě), koordinátor projektu naprostý začátečník (jako já) a většina přispěvatelů a spolupracovníků (jako skoro všichni v naší bohulibé branži) se práci nemůže věnovat na plný úvazek. Časová omezení vedou ke zpoždění, nezkušenost k chybám a nutnosti řešení problémů na poslední chvíli (a bezesným nocím).
Ve své pozici jsem si často připadala jako žonglér, který nejen že má ve vzduchu dvaadvacet míčků, ale navíc mu létají tak do tří směrů. Když si to takto rekapituluji, považuji za malý zázrak, že naše první Speciální vydání 2018 skutečně vyšlo včas, a já ho teď držím v ruce. Krásné, celobarevné, plné zajímavých článků… Je výsledkem obětavé práce mnoha lidí. Ale to není konec! Protože hlavním cílem není jen časopis vydat, ale dostat ho k lidem. Děkujeme všem, kdo zasíláte články do našeho časopisu. Přijaty mohou být i články psané na psacím stroji nebo rukou, ale zpracování si pak vyžádá delšídobu.*
Velikost článku si můžete odhadnout a srovnat s obvyklou délkou podobných příspěvků. Na jednu stranu časopisu se vejdou max. tři normostrany, tj. 5400 znaků včetně mezer. Co se týče obrazové dokumentace, je možno zasílat fotografie a obrázky běžnou poštou. nejméně 100 kB.
Neposílejte prosím články, které jste ve stejné podobě nabídli jiným redakcím. Nepodepsané články nebudou přijaty. Strávili jste celý život snem o založení vlastního časopisu? Možná chcete vytvořit časopis o své oblíbené činnosti nebo chcete světu sdělit informace o tématu, které vás zajímá. Ten vám pomůže definovat, co budete dělat - a naplánovat budoucnost. Budete muset stanovit konkrétní čísla příjmů, porozumět konkurenci a kodifikovat své potřeby, abyste vždy věděli, co děláte - i když to nevíte!
Budete také potřebovat podnikatelský plán, až oslovíte lidi, kteří budou váš projekt financovat. Obraťte se na konzultanta nebo autora obchodního plánu, který vám pomůže vytvořit solidní a nákladově efektivní plán. Než začnete budovat své vydavatelské impérium, musíte něco vytvořit. Pokud jste tak ještě neučinili, sedněte si s důvěryhodným přítelem a začněte si vyměňovat nápady a uvidíte, co z toho vzejde. Jaké bude téma vašeho časopisu? Zaměřte se na věci, které máte rádi a dobře znáte, ať už je to sport, móda, počítače nebo sociální sítě.
Kdo je vaše cílová skupina? To vám pomůže soustředit se na vaše možnosti. Pokud je například vaším tématem móda, vaše demografická skupina bude mít obrovský vliv na styl a obsah vašeho časopisu, stejně jako na potenciální příjmy z reklamy. Pokud je vaším cílovým trhem například dospívající dívky/chlapci, budete k psaní, obsahu, dokonce i logu a barevné škále přistupovat úplně jinak, než kdybyste se zaměřovali na muže nad 40 let nebo na genderově neutrální dvacátníky.
Jaká bude úroveň vašeho časopisu? I když se to může zdát jako podivná otázka, budete se muset rozhodnout, zda chcete, aby váš časopis byl autoritou v daném oboru (například vaření nebo móda), nebo zda chcete, aby byl lehký a bulvární. Promluvte si s lidmi, kteří mají zkušenosti se zakládáním a financováním podnikatelských projektů, a s lidmi z polygrafického průmyslu. Udělejte si domácí úkol a zjistěte, jaké časopisy již existují v oboru, kterému se chcete věnovat. Co dělá tyto časopisy úspěšnými? V čem si myslíte, že byste mohli být lepší než oni?
Najděte něco na svém konceptu, co by váš časopis odlišilo od ostatních. Jakmile projdete procesem definování svého časopisu a skupiny lidí, kterým bude sloužit, budete chtít sestavit malý tým lidí, kteří dokážou tuto vizi realizovat. Pokud jste tento projekt zahájili s partnerem, tím lépe. Možná budete mít pokušení si myslet: „Zvládnu to všechno sám.“ Nelezte na to. Psaní článků zabere spoustu času. Ještě více času zabere fotografování nebo shánění a úprava obrázků. Ještě více času zabere rozvržení stránek, prodej reklam, řízení tisku, prodej, distribuce a zákaznická podpora. Každá z těchto disciplín vyžaduje vlastní úroveň odborných znalostí.
To bude pravděpodobně vaše hlavní role, ale nepochybně se budete podílet i na dalších činnostech. Budete dohlížet na vše, vést účetnictví, hledat finanční zdroje, tiskárny a mnoho dalšího. Kromě toho, co budete dělat vy, budete také potřebovat manažery, kteří povedou jednotlivé části publikačního procesu. Manažer publikací. Obchodní manažer. Všechny ty reklamy musí odněkud pocházet, protože právě z nich bude pocházet velká část příjmů - zejména na začátku, kdy budete rozdávat výtisky tak rychle, jak to jen půjde. Marketingový manažer. I když časopis vytvoříte, nikdo o něm nebude vědět, pokud ho nebudete propagovat.
Na začátku můžete zvážit najmutí nezávislých autorů, redaktorů a fotografů. Nezávislí pracovníci vám ušetří peníze, protože nejsou zaměstnáni na plný úvazek, ale přesto odvádějí (většinou) kvalitní práci. Pro grafickou stránku věci můžete zvážit najmutí designérské konzultační firmy, která má zkušenosti s prací na start-upech v oblasti časopisů. Psaní a editace. Všechna ta krásná a vtipná slova, články, dokonce i čísla stránek a obsah - to vše je třeba napsat a zeditovat. Grafický designér. Jak bude časopis vypadat? Opět platí, že různé trhy vyžadují různé přístupy k designu a lidé na to budou reagovat odpovídajícím způsobem. Zvažte například rozdíl mezi časopisy Wired a The New Yorker. Wired se prosadil zářivými barvami, moderním rozvržením stránek a odvážným využitím bílého prostoru. V té době oslovil geeky jako nic jiného. Tiskárnu budete potřebovat až po vytvoření prvního čísla (viz část třetí).
Než se rozhodnete pro tiskárnu, která bude výhradně zodpovědná za vytvoření prvního vydání vašeho časopisu, měli byste se setkat s několika tiskárnami. Zjistěte, kolik si účtují za časopis jako je ten váš, jaké mají zkušenosti s tiskem časopisů atd. Měli byste také zkusit najít recenze na vydavatele. Vymyslete si příběhy, které chcete zpracovat - ať už písemné nebo fotografické. Rozhodněte se, kolik sekcí časopisu bude věnováno pouze fotografiím (pokud vůbec nějaké). I když ještě nemáte obsah, můžete si rozvrhnout jednotlivé stránky. Zatímco vaši zaměstnanci budou vytvářet obsah pro první číslo, připravte si hrubý plán dalších 6 vydání. Začít je snadné, ale termíny v nakladatelském průmyslu se rychle blíží. Pokud jste opravdu připraveni, budete mít druhé číslo hotové k vydání hned, jak vyjde první. Snažte se vždy být alespoň o měsíc napřed.
Někdy budete muset příběhy vynechat z důvodu nedostatku místa, obsahu, relevance... seznam je dlouhý. To ale neznamená, že tyto příběhy nebudete moci v budoucnu použít. Možná se nezávislý novinář narazil na příběh o vánoční farmě, kterou každé Vánoce navštíví stádo divokých sobů. Ale vy právě vydáváte červencové číslo. Spusťte webové stránky. Když se chystáte spustit svůj časopis, vytvořte webové stránky. Nemusí být propracované, alespoň ne zpočátku, ale poskytnou lidem místo, kde si mohou prohlédnout ukázky vaší publikace a její obsah, než si ji koupí. Bude to také místo, kde můžete mít aktivní komunitní fórum pro zpětnou vazbu a komentáře, což je neocenitelné, pokud chcete, aby se vaše publikační práce stala úspěšnou.
Nyní, když máte tým, návrh hotový a tvůrce obsahu připravené, vytvořte první číslo. Nezbytně se vyskytnou nějaké mouchy, které bude třeba vychytat, ale jediný způsob, jak to zjistit, je začít. Bude to proces, na který nikdy nezapomenete, ale na konci budete mít svůj časopis! Vaše první číslo bude neuvěřitelnou zkušeností a těžkým momentem, ale to je jen začátek. Až si ho lidé začnou číst a inzerenti uvidí tištěnou verzi, nepochybně dostanete zpětnou vazbu. Milují obsah, ale nesnášejí layout? Zjistěte, proč ho nesnášejí. Možná je to perfektní layout pro jinou demografickou skupinu, ale ne pro tu vaši.
Je cena správná? Lidé si často stěžují na cenu věcí, které kupují, ale klíčové je, zda je koupili. Pokud dostáváte hodně zpětné vazby typu „Vypadalo to hezky, ale bylo to příliš drahé, tak jsem to nekoupil“, možná budete muset upravit své ceny. Podporujte také zpětnou vazbu od zaměstnanců. Propagační akce, které fungují, si nechte. Rubriky, které sklidily nadšené recenze, rozšiřujte. A ta malá sekce vtipných komentářů o oboru? Lidé ji milovali to? Vyzdvihněte ji! Vždy sledujte čísla, co funguje a co ne. Váš trh se bude měnit, doba se bude měnit a ať už je vaše téma jakékoli, bude podléhat dobrým i špatným obdobím. Udržujte si náskok tím, že budete důvěrně znát zvolené odvětví, a budete úspěšní. Hodně štěstí!
Buďte realističtí, ale nemusíte být pesimističtí. Vždyť založení časopisu je jednoduchá kombinace obchodních strategií a kreativity. Pokud to uděláte správně, vyděláte peníze. Pochopte, že „přežít" neznamená, že časopis vydělá dost peněz na to, abyste si mohli koupit luxusní auta a vily. Znamená to doslova „přežít". Ze sta časopisů, které se vydají, přežije dva roky pouze jeden. Vydělat stovky tisíc dolarů je úplně jiné téma. Buďte připraveni a buďte proaktivní. Předem naplánované řešení možných obtíží vám pomůže, pokud k nim dojde.