Jan Blažej Santini, český architekt italského původu, působil v Čechách a na Moravě v první čtvrtině 18. století a zapsal se do dějin jako významná osobnost vývoje evropské barokní architektury.
Architekt s výjimečným postavením v rámci barokní architektury vytvářel projekty rozličného rozsahu-kláštery, poutní místa, kostely a kaple, šlechtické paláce i hospodářské dvory.
Do svých děl vtiskoval historické souvislosti, číselnou symboliku, geometrii, prostor a světlo, a propojení monumentální gotiky s barokní dynamikou mu vyneslo přezdívku průnik barokní gotiky a dynamičnosti.
V samotné Sedlci u Kutné Hory Santini provedl zásadní přestavbu klášterního kostela Nanebevzetí P. Marie a sv. Jana Křtitele v letech 1703-1708, což je jedním z jeho nejznámějších děl.
Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Kladrubech u Stříbra byl zásadně přestavěn podle Santiniho návrhu v letech 1712-1726 a jeho architektura nadále fascinuje.
Poutní kostel Narození Panny Marie ve Křtinách původně nebyl realizován v plném rozsahu, ale monumentální areál je návštěvníky dodnes okouzlující.
Ze světských staveb připomínáme novostavbu zámku Karlova koruna v Chlumci nad Cidlinou, kde dynamická dispozice a centrální založení upoutávají pozornost, přičemž detaily navrhl František Maxmilián Kaňka.
Santiniho rodinný život je méně zdokumentovaný než jeho profesní činnost; v roce 1705 si v Praze pořídil dům a získal malostranské měšťanství, ač v Praze podnikat nesměl kvůli cechu.
První manželství s Veronikou Alžbětou Schröderovou trvalo 13 let a po její smrti v roce 1720 Santini krátce zůstal s dcerou Annou Veronikou.
Další manželkou se stala Antonie Ignatie Chřepická z Modliškovic a v závěti architekta figuruje datum 5. prosince 1723; o dva dny později zemřel.
Santini našel poslední odpočinek v kostele sv. Jana v Oboře (Praha), který byl v roce 1784 zrušen josefínskými dekrety a později přestavěn na obytný dům.
V areálu Českomoravské vrchoviny, poblíž Bystřice nad Pernštejnem, se nachází kostel sv. Václava ve Zvoli nad Pernštejnem, významný dynamickým barokem a hrou světla a geometrie.
Opat Václav Vejmluva, milovník hospodářských a duchovních projektů, povolal Santiniho, aby stvořil dílo, které oslavil svatého Václava a demonstrovalo duchovní sílu kláštera.
Santini navrhl půdorys kostela vycházející z průniku dvou čtverců, čímž vzniká tvar řeckého kříže se zaoblenými rameny, a zvenčí je to nejzásadnější gesto propojující chrám s osobou svatého Václava.
Fasáda nadměkčí vlní, což je atribut dynamického baroka, a interiér ukazuje mistrovskou práci se světlem, kde sluneční paprsky putují interiérem a zdůrazňují hlavní oltář.
Kostel sv. Václava ve Zvoli není izolovanou památkou, ale součástí širší barokní krajiny kolem Žďáru nad Sázavou, která vrcholí poutním kostelem sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, zapsaným na seznam UNESCO.
V průběhu 18. století vznikla v Česku řada Santiniho děl, která vnášela do středověkých klášterů nové prvky a vizuální jazyk světla a geometrie.
Ukázky jeho tvorby zahrnují jak klášterní kostely Sedlce a Kladruby, tak i poutní areály a šlechtické rezidence, čímž Santini vytvářel architekturu, která spojovala duchovní a světskou sféru.
Univerzální program Santiniho architektury se vyznačuje symbolikou čísel, geometrickými řešeními a promyšleným využitím světla, které podtrhují duchovní význam staveb.
Na závěr připomínáme, že Santiniho význam spočívá v jeho schopnosti spojovat gotiku s barokní dynamikou a vytvářet tak mistry děl, která dodnes vyvolávají obdiv.