Úcta k sv. Janu Křtiteli se šířila od konce 10. století hlavně v prostředí benediktinského řádu. Část jeho ostatků je dnes nejen součástí Svatovítského pokladu v Praze, ale například i relikviáře sv. Maura na zámku v Bečově nad Teplou. Jan Křtitel byl synem kněze Zachariáše a jeho manželky Alžběty. Když se Alžbětě narodil chlapec, dali mu jméno Jan. Jméno Jan znamenalo „Hospodin je milostivý“, případně „Hospodin požehnal“.
Hospodin byl milostivý, neboť Janovo narození bylo jedním ze znamení vztahujících se k těm, které si Hospodin vyvolil. Jan začal veřejně působit „v patnáctém roce vlády císaře Theberia, když Poncius Pilát byl místodržitelem v Judsku, Herodes tetrarchou v Galileji…“ (Lk 3,1). Jan nosil jednoduchý oděv z velbloudí srsti a kožený pás kolem boků. Živil se jednoduchou stravou. Pohyboval se v blízkosti mělčin řeky Jordánu a vyzýval lidi k pokání. Kajícníky z různých společenských vrstev nabádal ke změně smýšlení a života. Janovy pokyny byly velice praktické (srov. Lk 3,10-14).
Janův počet posluchačů rostl a po celé zemi se šířilo jeho slovo. Posluchače, kteří projevili ochotu k nápravě života a vyznali své hříchy, křtil vodou z Jordánu. Jan byl stejně jako Ježíš zvěstovatelem Božího království. Nechtěl však, aby si ho lidé pletli s Mesiášem. Jeho výzvy k pokání se týkaly všech Izraelitů bez rozdílu. Odvolávání se na dědičnou příslušnost k Božímu lidu nebude při posledním soudu bráno v potaz (srov. Mt 3,7-10). Už nikdo se nemůže spoléhat na záruky dané Božímu lidu ani na vlastní „zbožnost“.
V Janově kázání ožívá poselství starozákonních proroků o Božím soudu. Janovi zřejmě nebylo lhostejné, co na jeho slova řeknou chrámoví kněží či farizejové, žijící s pocitem vlastní dokonalosti. Jan Křtitel je proto z křesťanského pohledu označován jako poslední prorok První smlouvy (Starého zákona). A ten, jehož příchod oznamoval, přišel, aby Zákon naplnil. Tak začalo období Druhé smlouvy (Nového zákona).
Křest, eschatologie a Janův odkaz
Kdo věří v možnost proměny světa, začíná ho svou vírou reálně měnit. Příchodem toho, o němž káže Jan Křtitel, ta možnost nastává: možnost osvobození světa od arogance moci. Janův křest má smysl jen v souvislosti s koncem tohoto světa a soudem. Má eschatologický charakter jakožto „křest pokání“ (Mk 1,4). Pokřtěný je připraven a označen pro budoucí „Mesiášův křest“, a tak ochráněn před soudem. Jejich rozhovor musíme vnímat v souvislosti s Janovou řečí o Mesiáši - soudci světa a jeho křtu. Teprve pak bude otázka i odpověď srozumitelná.
Čas mého (Janova) křtu skončil, nyní přišel čas tvého (Ježíšova) křtu „Duchem a ohněm“. A Jan plný neklidu se ptá: Proč Mesiáš - Křtitel přichází mezi hříšníky jako ten, kdo je křtěn, a zároveň jako soudce světa?
O autorovi. Štefan Šrobár, Autor je povoláním vědecký pracovník v oboru ochrany rostlin. Po ukončení studia teologie se věnuje teologické publicistice a přednáškové činnosti. Textová verze epizody podcastu Jan. Ten, který pokřtil Ježíše.
Jan a jeho rodina. Janova rodina pocházela z významné izraelské tradice: matka Alžběta pocházela z dcer Áronových a Zachariáš byl kněz. Janův původ a prostředí dodávaly jeho poselství důstojnost a autoritu, i když vypadal skromně a žil asceticky. Janův životní styl a kázání o obrácení a pokání se staly významnými pro vznik nové náboženské komunity. Uniformou pro Jana byla křest vodou a vyhlídka na křest Duchem svatým a ohněm, který bude vykonán Mesiášem.
Janův křest a Ježíšův křest
Mezi učedníky Jana patřili ti, kteří později následovali Ježíše; Ježíš s Janem sdílel určitou společnou pout k Božímu království. Jan prohlašoval, že je „lampou hořící a svítící“ (J 5,35) a že jeho úloha je připravit cestu pro Pána. Jan označoval Ježíše jako Beránka Božího, jenž snímá hříchy světa (J 1,29). Po pochopení Ježíšova poslání začal Jan chápat, že „On musí růst, já však se menšit“ (Jan 3,30).
Janův křest z hlediska teologie není jen rituál; obsah křtu a následná poslušnost pokání připravují lidi na přijetí Ducha svatého. Janova role, která vychází z předobrazu Izaiáše, je tedy klíčová pro pochopení poselství křtu a jeho naplnění v Kristu. Janův výraz „Hle Beránek Boží“ se vztahuje k Izaiášovým proroctvím o službě Hospodina a k pokoře; Ježíš je ten, kdo naplní Zákon a proroky.
Historické a kulturní souvislosti
Slavnost narození Jana Křtitele a související lidové zvyky: svatojánské ohně, svatojánské víno, pohanské i křesťanské tradice. Na řadě míst se připomíná, že Jan Křtitel je spojován s pohanskou i křesťanskou kulturou Letního slunovratu. V některých českých oblastech se tradičně připomínají mimo jiné „svatojánské postýlky“ a další starobylé zvyky. V liturgii a ikonografii bývá Jan zobrazován s beránkem a holubicí, často s hůlkou zakončenou křížem, a jeho křest bývá vyobrazen na obrazech s Jánovou postavou u Jordánu.
Historické krajiny spojené s Janovým působením zahrnují i významná místa v České republice, jako Svatý Jan pod Skalou či Beroun a Velíz, která jsou spojována s raně středověkými kláštery a s působením prvních poustevníků a mnichů. V kronikách se uvádí, že kníže Jaromír nechal na Velízu postavit kostel sv. Jana Křtitele, což naznačuje dlouhodobou tradici uctívání tohoto světce.
Praktické aplikace pro současné čtenáře
Janova výzva k pokání a etické návrhy zůstávají aktuální. Hlavní Janova misie byla připravit lidi na příchod Mesiáše a ukázat cestu pokání a duchovního obrácení. Modlitba misálu shrnuje tuto misii: „Bože, tys vyvolil svatého Jana Křtitele, aby připravil lid ochotný přijmout Krista; dej svému lidu pravou radost a veď všechny, kdo v tebe věří, po cestě pokoje a spásy.“
Janův příběh vybízí k zamyšlení nad vlastní vírou a odhodláním: Jak naplňovat v sobě Krista a jak hledat cestu spravedlnosti a pokání v každodenním životě? Sloučení teologie, historie a osobního svědectví nabízí nástroj k reflexi, jak žít víru autenticky a odpovědně.
tags: #jan #krtitel #prezentace