Kostel sv. Jana Křtitele v Pomezí pod Landštejnem byl podle aktuálních stavebněhistorických průzkumů a interpretace zachovaných písemných pramenů vybudován v období mezi roky 1188 a 1232. V interiéru jeho presbytáře byly v letech 1990-2008 odkryty a restaurovány středověké nástěnné malby ze tří časových období. Pozůstatkem nejmladší malířské vrstvy jsou malované konsekrační kříže a fragmenty iluzivního kvádrování, které lze podle stratigrafické situace, barevnosti a tvarosloví datovat přibližně do 15. století. Ze starší časové vrstvy pochází malba sv. Erasma v přízemních partiích severní stěny presbytáře, datovaná na základě formální analýzy a komparace do doby kolem roku 1300.
V relativně velkém rozsahu se zachovala nejstarší malířská vrstva, pokrývající stěny a klenbu kněžiště i apsidy s konchou. Malby se prezentují v horizontálních pásech, lemovaných ornamentálními pruhy. Přízemní ornamentální pruh je obohacen medailony s motivy bájných tvorů a monster. Jednotlivá obrazová pole jsou vzájemně vertikálně oddělena buď prostými červenými páskami, nebo iluzivně architektonickým rámováním.
V horních partiích severní stěny presbytáře se nacházejí fragmenty jedné nebo dvou scén Stvoření člověka a výjev Vyhnání z ráje. Ve střední části severní stěny se zachovaly výjevy Zvěstování Panně Marii, Navštívení Panny Marie a na čelní straně vítězného oblouku se nachází obraz sv. Alžběty. Obrazový cyklus pokračuje v navazujících partiích stěny apsidy. Nacházejí se zde fragmentárně zachované scény Narození, Pojmenování a rituální omývání sv. Jana Křtitele (?), Narození Páně a Klanění tří králů. Nástěnná malířská výzdoba pokračuje přes hranu vítězného oblouku obrazem Stětí sv. Jana Křtitele.
Z hlediska obsahu i formy dominuje celému prostoru presbytáře kompozice Krista ve Slávě - Maiestas Domini -, situovaná v konše apsidy. Kristus, obklopený mandorlou, spočívá na monumentálním trůnu, pravou ruku zdvihá v žehnajícím gestu, v levé drží knihu. Mandorlu obklopují čtyři cherubové a další dvě fragmentárně dochované andělské bytosti. Nejdále od mandorly, v těsné blízkosti okraje vítězného oblouku, byli patrně zobrazeni vlevo sv. Jan Křtitel a vpravo Panna Marie ve smyslu ikonografického typu Deésis. Dochoval se ale pouze fragment postavy sv. Jana Křtitele.
Čelo vítězného oblouku zdobí poprsí dvanácti světců, pravděpodobně apoštolů, a obraz beránka jako symbolu Krista. Na jižní stěně presbytáře malby zatím nebyly celé odkryty. Podle fragmentů maleb zřetelných v rozšířených restaurátorských sondách i zde pokračovaly výjevy ze života sv. Jana Křtitele. Relativně dobře je zřetelná malba v horních partiích stěny, v klenební lunetě nad vrcholem částečně odkrytého románského okna. V celé ploše lunety se prezentuje monumentálně koncipovaný obraz Bolestného Krista - Imago pietatis -, doprovázený anděly a postavami donátorů.
Nejstarší malířská vrstva je provedena technikou fresco-secco na vápenném nátěru převážně v okrových nebo červenookrových tónech, pouze v dolních partiích oděvu Krista ve Slávě se zachovaly zbytky zelené barvy. Na základě formální analýzy a komparace a využití stavebněhistorických zjištění lze nejstarší malířskou výzdobu datovat do doby kolem roku 1200 nebo do 2. čtvrtiny 13. století.
V uvažované době bylo území v okolí dnešního hradu Landštejna, respektive pomezí Čech, Moravy a Rakouska, předmětem výraznějších kolonizačních aktivit, při nichž se střetávaly zájmy českého panovníka a rakouských velmožů. Dnešní Pomezí bylo tehdy pravděpodobně rozvíjející se opevněnou tržní osadou s kostelem a vrchnostenským sídlem, ve vlastnictví rakouského rodu Zöbingů. To by mohlo osvětlovat původ patrocinia kostela v Pomezí i volbu podstatné části tematiky maleb.
Klíčová slova: Nástěnné malby; sv. Erasmo; Maiestas Domini; Stvoření člověka; Vyhnání z ráje; Zvěstování; Navštívení; Narození; Klanění tří králů; Stětí sv. Jana Křtitele; fresco-secco; Landštejn; Pomezí pod Landštejnem
