Ukázka formou skečů, fiktivních rozhovorů a scének přibližuje dvě české církevní postavy. Jana Husa, který byl za své učení upálen v roce 1415, a Jana Nepomuckého, který byl po mučení vhozen do Vltavy v roce 1393. Generální vikář pražského arcibiskupa Jan Nepomucký je nejznámějším českým světcem. Jeho sochy zdobí stovky českých měst a vesnic. Jeho socha na Karlově mostě v Praze je turistickou atrakcí.
Málokterá postava českých dějin zažívala tak rozporuplné hodnocení a přijímání jako právě Jan Nepomucký. Dědictví UNESCO: Kostel sv. Postavit hvězdu mezi hvězdami. Tak znělo zadání pro architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichla (1677-1723). Jeho výsledkem je poutní kostel sv. Jana Nepomuckého, nejoriginálnější příklad takzvané barokní gotiky. Kostel stojící nad Žďárem nad Sázavou obklopuje ambit, který je s centrální stavbou kompozičně propojen. Celkově nevelký centrální kostel se vymyká jakémukoliv popisu.
Památky UNESCO: Kostel sv. Na okraji Žďáru nad Sázavou se zvedá kopec, kterému dominuje unikátní poutní kostel zasvěcený sv. Janu Nepomuckému. Jedná se o vrcholné dílo barokního stavitele Jana Blažeje Santiniho, který nevelkou stavbu obklopenou ambitem postavil v letech 1719 - 1722. Velmi členitý svatostánek je totiž s nadsázkou řečeno otevřenou knihou plnou symbolů spjatých s kultem našeho předního světce. Santiniho kostel sv. Geniální dílo architekta Jana Santiniho-Aichela. Na rozdíl od zažitých konvencí měl kostel hvězdicovitý tvar a připomíná tzv. fraktály, což jsou geometrické obrazce s opakujícími se prvky.
Klášter v Kladrubech na Plzeňsku hrál významnou roli při rozvoji západočeského pohraničí. Již na konci 14. století patřil mezi nejbohatší konventy českého království. Jedno období spravoval klášter také rod Windischgrätzů, který připomíná i nový prohlídkový okruh, jenž si projdeme s Toulavou kamerou (2025). Ve videu se dozvíme nejen o historii kláštera, ale také se seznámíme s významnými osobnostmi, které jsou s ním spjaty. Jsou jimi Vladislav I., sv. Jan Nepomucký je celosvětově nejznámějším českým světcem.
Je patronem mostů, rybářů, mlynářů, plavců a vůbec všech řemesel, které mají co do činění s vodou. V noci 20. března 1393 svrhla skupina mužů z Karlova mostu do Vltavy bezvládné tělo. Bylo to tělo Jana Nepomuckého, který tehdy zastával vysoké funkce na pražském arcibiskupství. Kolem jeho života i smrti se za mnoho let vytvořily romantizující legendy - ta nejznámější říká, že Jan byl zpovědníkem královny Žofie, jejíž zpovědní tajemství nechtěl vyzradit.
Svatý Jan Nepomucký se narodil někdy kolem r. 1345 v Pomuku (dnes Nepomuk) jako syn soudce. Studoval na pražské univerzitě a poté působil 10 let jako notář arcibiskupské kanceláře, nejvíce informací o jeho životě máme právě z jeho vlastního notářského podpisu. V roce 1380 byl vysvěcen na kněze a stal se farářem v kostele sv. Havla na pražském Starém Městě. Tehdy se jednalo o kostel velmi významný, protože uchovával sbírku významných církevních předmětů i ostatků světců.
V letech 1382-1387 přenechal své církevní úřady v českých zemích svému zástupci a vydal se studovat práva na univerzitu v Padově. Jan se stal významným úředníkem církve v době, kdy trpěla dlouholetým dvojpapežstvím a král Václav IV. se snažil využít jejího oslabení k tomu, aby si ji alespoň v Čechách (ale i v Německu, neboť byl současně římským králem) co nejvíce podřídil. K otevřenému střetu došlo v r. 1393. Václav IV. chtěl zřídit v Čechách další biskupství, v jeho čele by stanul jemu oddaný prelát. K financování biskupství chtěl využít bohatý benediktinský klášter v Kladrubech, jehož opat Racek byl již velmi vysokého věku. Když Racek zemřel, Václav IV. nebyl v Praze. Toho využili benediktini k okamžité volbě nového opata, jehož v nejkratší možné lhůtě generální vikář Jan z Pomuku z titulu svého úřadu potvrdil. Když se král vrátil do Prahy, bylo již pozdě cokoli měnit.
Naproti tomu král svolal jednání s představiteli arcidiecéze a během něj nechal všechny účastníky zatknout - unikl pouze arcibiskup. Ostatní zatčení byli vyslýcháni, Jan a jeden z jeho úředníků na mučidlech. Zatčení však nepodléhali králově jurisdikci, ale jakožto duchovní spadali pod církevní soud. Král proto nechal všechny propustit - kromě Jana - toho nechal ještě téhož dne 20. března 1393 utopit ve Vltavě, legenda říká, že ještě před tím mu byl vyříznut jazyk. Janovo tělo bylo nalezeno v řece 17. Není jasné, proč král nenechal propustit i Jana - jeho vraždou si politicky velmi uškodil, v r. 1400 byl zbaven hodnosti a titulu krále římského.
Kronikář Václav Hájek z Libočan, jehož dílo proslulo řadou nepřesností, zdůvodňoval králův hněv jeho marným úsilím dozvědět se od Jana, z čeho se zpovídala Václavova manželka. Tyto nepřesnosti se pak dostaly i do kanonizační buly, kterou byl Jan Nepomucký prohlášen svatým dne 9. Úcta sv. Jana Nepomuckého se však šířila mnohem dříve; za zemského patrona byl považován již kolem roku 1600. Socha sv. Během kanonizačního procesu byl úředně otevřen i jeho hrob v pražské katedrále a v lebce nalezen kus nezetlelé organické hmoty. Dobovou domněnku, že se jedná o Janův jazyk, který byl takto zázračně zachován na důkaz, že Jan byl umučen kvůli zpovědnímu tajemství, se nepodařilo ani v nedávné době potvrdit, ale ani vyvrátit. Jeho památka se připomíná 16. Svatým byl prohlášen 9. Památka se připomíná 16.
Úcta ke světci Sám arcibiskup Jan z Jenštejna jej nazval svatým mučedníkem („martyr sanctus“) již v roce jeho úmrtí, když si písemně stěžoval papeži na násilné činy krále Václava IV. Hrob mučedníka byl uctíván velice záhy a vytrvale, i když následující tři staletí, zvláště pak léta husitských válek, šíření kultu světce příliš nenapomohla. Přesto byl v lidové úctě Jan Nepomucký řazen k hlavním zemským patronům Čech dlouho před svou kanonizací, už někdy kolem r. 1600. Svatojanská úcta mohutně ožila v době baroka. V Čechách je od té doby až podnes socha svatého Jana neodmyslitelnou součástí českých měst i venkova, a totéž platí i v některých okolních zemích: Jen v Evropě se počet soch sv. Jana Nepomuckého odhaduje na třicet tisíc. Najdeme je v Bavorsku, ve Španělsku, a díky řeholníkům dokonce i v městě Nazaret. V Tyrolsku donedávna nosili Jana Nepomuckého v procesích, jak bývá v jižní Evropě zvykem. Obrazy a sochy světce lze vidět i v Severní a Jižní Americe, dokonce až v Japonsku.
Sochy svatého Jana zdobí kromě kostelních oltářů většinou mosty, protože Jan byl uctíván jako patron lodníků a vorařů a ochránce proti povodním a utonutí. Světec bývá vyobrazen v tehdejším kněžském oděvu s biretem na hlavě. V ruce drží kříž a mučednickou palmu a kolem hlavy má svatozář utvořenou z několika hvězd. Jménu světce je rovněž zasvěcen bezpočet kaplí i kostelů. Nejstarší kostel sv. Jana Nepomuckého se nachází poblíž Telče (zasvěcen byl r. 1729) a v Praze na Skalce (1730), na místě, kde stála kaplička zasvěcená světci již r. 1680. Hrobka svatého Jana ve svatovítské katedrále byla po staletí neustále vylepšována. Dnes je nepřehlédnutelná díky krásnému stříbrnému sarkofágu s vyobrazením světce, modlícího se s pohledem upřeným na kříž.
Náhrobek navržený sochařem A. Corradim je prací vídeňského zlatníka Josefa Würtha z r. 1736. Kanonizační proces Velkou zásluhu na dovršení procesu svatořečení měl pražský arcibiskup Ferdinand Khuenburg (1710-1731), který vyzval již začátkem 18. století ke shromažďování podkladů a později osobně předsedal kanonizační komisi. V rámci kanonizačního procesu byl roku 1719 otevřen Janův hrob, aby byla ověřena pravost ostatků. Při té příležitosti vypadl z lebky kousek neuvěřitelně zachované tkáně, kterou komise identifikovala jako jazyk. Neporušená tkáň jazyka jakoby korespondovala s verzí o mučednictví kvůli zpovědnímu tajemství, i když výsledky ve 20. století ukazují spíše na část mozkové tkáně. Kanonizační komisí byly rovněž bedlivě zkoumány zázraky, které se udály na přímluvu Jana Nepomuckého. Byla jich celá řada, ale nejvýznamnější bylo uzdravení ochrnulé ruky Terezie Krebsové v kostele na Hradčanech (r. 1701) a zachránění dívenky Rozálie Hodánkové ze Strakonic, která zázračně přežila několik hodin ve vodě pod ledem (r. 1718). V roce 1721 byl Jan Nepomucký prohlášen za blahoslaveného. Kanonizován byl papežem Benediktem XIII. o několik let později, dne 19. března 1729, v Lateránské bazilice v Římě.
- Jak se Jan Nepomucký stal celosvětově známým světcem a patronem vodních řemesel.
- Význam Santiniho architektury a barokní gotiky na příkladu kostela sv. Jana Nepomuckého v Žďáru nad Sázavou.
- Historie mučednické smrti a její dopad na kanonizaci a šíření kultu.
Knihu Enochovu Prohnali Přes Grok AI… co Odhalili ZMĚNÍ VŠECHNO
Jan Nepomucký je zemským patronem Čech a Bavorska. Narodil se kolem roku 1340 v Pomuku, jeho otcem byl rychtář Welflin. O matce nic bližšího nevíme, rodná obec patřila ke klášteru cisterciáků a tam se Janu dostalo dobrého vzdělání. Později dosáhl bakaláře práv na pražské univerzitě, založené krátce předtím r. 1348 Karlem IV. V letech 1369-1380 zastával úřad notáře v kanceláři arcibiskupa Jana Očka z Vlašimě, a po návratu z Itálie byl jmenován na pozici arcibiskupova generálního vikáře.
V roce 1381 se Nepomucký stal bakalářem práva na pražské univerzitě, v roce 1383 - 1387 studoval na Padovské univerzitě, kde se stal i rektorem pro zahraniční studenty. Po návratu byl jmenován kanovníkem královské kapituly na Vyšehradě (1389-1393) a vykonával úřad generálního vikáře. Vztah mezi arcibiskupem a českým panovníkem Václavem IV. byl napjatý, Václav usiloval o podřízení církve a o zřízení nového biskupství. Králův plán byl zmařen Janem Nepomuckým, který potvrdil volbu nového opata a spustil odvetu krále.
Jan byl zatčen a mučen, nakonec byl vynuceným způsobem utopen ve Vltavě 20. března 1393. Tělo bylo nalezeno rybáři a později přeneseno do katedrály. Legenda o zpovědním tajemství - že zpovídal královnu Žofii - se zrodila, ačkoliv dnes se připouští, že nebyla zcela pravdivá. Canonizační proces byl zahájen roku 1715 a ukončen roku 1729 kanonizací. Kostel sv. Jana Nepomuckého, jehož milníkem byly tzv. hvězdy kolem hlavy a symbolika mlčivosti, se stal ikonou české kultury a barokní gotiky a od té doby se výrazně zapsal do svědomí národa.