Janovo evangelium zůstává předmětem rozsáhlých debat mezi biblisty. Kniha sice neuvádí jméno pisatele, ale všeobecně se uznává, že ji napsal apoštol Jan. Od počátku nebyly o Janově autorství žádné pochybnosti; pouze malá skupina ve druhém století namítala, že nauky v Janově evangeliu jsou neortodoxní. Vnitřní doklady o tom, že evangelium skutečně napsal apoštol Jan, syn Zebedeův, se zakládají na tolika důkazech z mnoha pohledů, že daleko převyšují všechny protiargumenty. Uvádíme jen velmi omezený počet bodů, ale bude-li je mít bystrý čtenář na mysli, najde mnoho dalších.
Indicie o autorství a jeho původu
(1) Pisatel knihy byl zjevně Žid, což je vidět z toho, jak byl obeznámen s názory Židů. (2) Byl to palestinský rodák, jak vyplývá z jeho důkladné znalosti země. Detaily uvedené v souvislosti s některými místy ukazují, že jmenovaná místa znal osobně. Mluví o „Betanii za Jordánem“ (Jan 1:28) a ’Betanii blízko Jeruzaléma‘ (11:18). Pisatel uvedl, že na místě, kde byl Ježíš přibit na kůl, byla zahrada a nová pamětní hrobka (19:41), že Ježíš mluvil „v pokladnici, když vyučoval v chrámu“ (8:20), a že byl „zimní čas a Ježíš se procházel v chrámu v Šalomounově sloupořadí“.
(3) Pisatel byl očitým svědkem, což ukazuje jeho vlastní svědectví a faktické doklady. Jednotlivce, kteří určité věci řekli nebo udělali, představuje jménem (Jan 1:40; 6:5, 7; 12:21; 14:5, 8, 22; 18:10); detailně určuje dobu, kdy se staly určité události (4:6, 52; 6:16; 13:30; 18:28; 19:14; 20:1; 21:4); ve svých popisech uvádí počty přesně a nenápadně.
(4) Pisatel byl apoštolem. Nikdo jiný než apoštol nemohl být očitým svědkem tolika událostí, jež souvisely s Ježíšovou službou; také jeho důvěrná znalost Ježíšova myšlení, jeho pocitů a důvodů k určitému jednání ukazuje, že to byl jeden ze skupiny dvanácti, kteří Ježíše doprovázeli při jeho službě. Říká nám například, že Ježíš položil Filipovi otázku, aby ho zkoušel, „neboť sám věděl, co hodlá udělat“. (Jan 6:5, 6) Ježíš „sám v sobě věděl, že jeho učedníci proto reptají“. (6:61) Věděl „o všem, co na něj přichází“. (18:4) Ježíš „zasténal v duchu a znepokojil se“. (11:33, srovnej 13:21; 2:24; 4:1, 2; 6:15; 7:1.) Pisatel také dobře znal myšlenky a dojmy apoštolů, jež někdy nebyly správné a později byly usměrněny.
(5) O pisateli se navíc mluví jako o ‚učedníkovi, kterého Ježíš miloval‘. (Jan 21:20, 24) Byl zjevně jedním ze tří Ježíšových nejbližších apoštolů, které měl ve své blízkosti při několika příležitostech, jako bylo proměnění (Mr 9:2) a doba úzkosti v zahradě Getsemane (Mt 26:36, 37). Z těchto tří apoštolů Jakub nepřichází v úvahu proto, že ho král Herodes Agrippa I. dal roku 44 n. l. popravit. A Petra lze vyloučit proto, že jeho jméno je uvedeno současně s ‚učedníkem, kterého Ježíš miloval‘.
Věrohodnost a kanonickost
Ranný křesťanský sbor pokládal Janovo evangelium za kanonické. Evangelium se objevuje téměř ve všech starověkých seznamech a je přijato jako kanonické bez jakýchkoli pochybností. Stopy toho, že pisatel použil Janovo evangelium, jsou jasně patrné v epištolách Ignatia z Antiochie (asi 110 n. l.) a také ve spisech Justina Mučedníka napsaných o generaci později. Janovo evangelium obsahuje všechny nejdůležitější kodexy Křesťanských řeckých písem - kodex Sinajský, Vatikánský, Alexandrijský, Ephraemi, Bezae, Washington I a Koridethi - a rovněž všechny rané překlady. Papyrus 457 (P52) Johna Rylandse z první poloviny druhého století obsahuje zlomek Janova evangelia s částí 18. kapitoly. Na papyru Chester Beatty č. 1 (P45) byly také nalezeny části 10. Kdy a kde bylo napsáno. Všeobecně se má za to, že Jan byl z vyhnanství na ostrově Patmos propuštěn a v době, kdy psal své evangelium - roku 98 n. l. -, byl v blízkosti Efezu, asi 100 km od Patmu. Římský císař Nerva (96-98 n. l.) propustil mnoho těch, kdo byli ke konci vlády jeho předchůdce, císaře Domitiana, posláni do vyhnanství. K těmto lidem mohl patřit i Jan. Jan se dožil vysokého věku a v době, kdy psal své evangelium, mu bylo asi 90 nebo 100 let. Nepochybně znal velmi dobře ostatní tři zprávy o Ježíšově životě a službě na zemi, rovněž Skutky apoštolů a dopisy, které napsali Pavel, Petr, Jakub a Juda. Jan měl možnost vidět, jak se plně odhalily křesťanské nauky, a viděl výsledky kázání těchto nauk všem národům. Viděl také počátek ‚člověka nezákonnosti‘.
Účel a obsah evangelia podle Jana
Účel Janova evangelia. Jan zdůraznil skutečnost, že to, co napsal, bylo skutečné a pravdivé a že se to opravdu stalo. Nejvydávanější. Dobrá zpráva podle Jana je nejvydávanější částí Bible. Hodnota. V souladu se Zjevením, v němž Ježíš Kristus prohlašuje, že on je „počátek Božího stvoření“ (Zj 3:14), poukazuje Jan na to, že je to Ten, kdo byl s Bohem „na počátku“ a že „všechno začalo existovat skrze něho“ (Jan 1:1-3). V celém evangeliu Jan zdůrazňuje důvěrný vztah mezi tímto jediným zplozeným Božím Synem a jeho Otcem a uvádí mnoho Ježíšových výrok, které tento vztah dokládají.
V celé knize je patrný vztah Otce k Synovi, podřízenost Syna a to, že Syn Jehovu uctíval jako Boha. (Jan 20:17) Syn měl k Otci velmi blízko, a proto byl způsobilý odhalit Otce tak jako nikdo jiný a tak, jak si to Boží služebníci v dávných dobách neuvědomovali. Ježíš Kristus je zde představen jako prostředek, kterým Bůh žehná lidstvu a jedině skrze něhož je možné přistupovat k Bohu.
V evangeliu se zdůrazňuje postavení Krista jako Krále (Jan 1:49; 12:13; 18:33), také jeho autorita jako Soudce (5:27) a moc křísit z mrtvých, kterou Ježíšovi dal jeho Otec. (5:28, 29; 11:25) Jan poukazuje na Kristovu úlohu při seslání svatého ducha jako ‚pomocníka‘. Tento pomocník upomíná nebo připomíná, vydává svědectví o Ježíšovi a učí. (14:26; 15:26; 16:14, 15) Jan však čtenáři stále připomíná skutečnost, že to je vlastně Boží duch, vycházející od Boha a vyslaný z Boží autority. Ježíš objasnil, že Boží duch v této úloze nemůže přijít, pokud on neodejde k Otci, který je větší než on. (16:7; 14:28)
Ježíšovi učedníci tedy budou činit větší skutky, protože Ježíš bude opět u svého Otce a bude vyslýchat prosby pronesené v jeho jménu, a to všechno proto, aby to jeho Otci přineslo slávu. Jan také ukazuje, že Ježíš Kristus je výkupní obětí za lidstvo. (Jan 3:16; 15:13) Ježíšův titul „Syn člověka“ nám připomíná, že byl velmi blízký lidem, protože se stal tělem, stal se příbuzným člověka, a proto - jak předobrazoval Zákon - byl výkupce a mstitel krve. (3Mo 25:25; 4Mo 35:19)
Kristus svým učedníkům řekl, že vládce tohoto světa již nad ním nemá moc, ale že zvítězil nad světem, a jako důsledek toho je svět souzen a jeho vládce má být vyvržen. (Jan 12:31; 14:30) Ježíšovi následovníci byli vybízeni, aby zvítězili nad světem tím, že zachovají věrnou oddanost Bohu a ryzost stejně jako Ježíš. (Jan 16:33) Shoduje se to se Zjevením, které Jan dostal, v němž Kristus opakuje, že je potřeba zvítězit, a těm, kdo jsou ve spojení s ním, slibuje bohatou nebeskou odměnu po svém boku.
V textu se objevují i poznámky o některých pasážích, které jsou v některých rukopisech zpochybněny. Podvržená pasáž u Jana 7:53-8:11. Těchto dvanáct veršů bylo zjevně k původnímu Janovu evangeliu přidáno. Sinajský rukopis ani Vatikánský rukopis č. 1209 tyto verše neobsahují. Verše se objevují v kodexu Bezae z pátého století a v pozdějších řeckých rukopisech. Většina raných verzí je však vynechává. Je zřejmé, že tyto verše nepatřily k Janovu evangeliu.
Janovo evangelium a jeho teologický kontext
Podle starokřesťanské tradice je autorem čtvrtého evangelia jeden ze dvanácti učedníků, apoštol Jan Zebedeus, který v evangeliu vystupuje jako "jiný učeník" (18, 15n; 20, 3n. 8) nebo jako "učedník, kterého miloval Ježíš" (13, 23; 19, 26; 21, 7). Vedle materiálu, který je společný všem evangeliím, přináší Jan zvláštní, „janovskou“ tradici, která má svůj původ v tom, že Ježíš v nejdůvěrnějším kruhu svých učeníků (např. 13-17) mluvil o mnohých tématech zjevení jiným způsobem než před ostatními lidmi.
Datum sepsání Janova evangelia bývá kladen na konec 1. století. Jako místo sepsání se už od starověku uvádí Malá Asie, kde podle tradice v Efesu žil apoštol Jan Zebedeus. Dnes mnozí biblisté předpokládají, že Janovo evangelium vzniklo v Sýrii. Oproti synoptickým evangeliím je Janovo evangelium v mnohém odlišné. Největší odlišnost spočívá v tom, že synoptici představují Ježíše jako toho, kdo je pověřen Bohem, má poslání Mesiáše a proroka, zatímco Jan o něm hovoří především jako o Bohu, který sestoupil na zem, vzal na sebe lidskou podobu a stále dokazuje svou božskou autoritu a moc.
Prolog Janova evangelia (1,1-18) bývá chápán jako zásadní teologický souhrn, který vystihuje Boží Slovo, jeho bytí a misii. Prolog je dvakrát přerušen, nejprve uvedením Jana Křtitele, který připravuje cestu Slovu, a poté svědectvím o Ježíši po jeho vstupu na svět. Prolog ukazuje, že Slovo je u Boha a že Slovo se stalo tělem, aby přebývalo mezi lidmi a zjevnilo slávu Božího Syna, plného milosti a pravdy.
Janův postup v evangeliu je často popsán jako výklad reality „zhora“ (tj. z nebe), který musí být vykládán „zdola“ jazykem lidského poznání. Proto Ježíš často používá obrazná vyjádření a vícevrstevné významy, které čtenáře vedou k hlubšímu porozumění jeho poslání. Zároveň však evangelium ukazuje, že člověk musí svobodně reagovat na Boží pozvání a přijmout světlo, které Slovo vnáší do světa.
Prolog Janova evangelia
V dalších částech textu se přehodnocuje struktura Janova evangelia: rozdělení na prolog, tři hlavní tabulky a významné zázraky a rozhovory, které ukazují postupné odhalování identity Ježíše a jeho poslání. Srovnání s evangelii synoptyckými poukazuje na výrazné teologické odlišnosti, které vyzdvihují Janovo pojetí Božího Syna jako Boha, jenž se stal člověkem, a jeho důsledné ukotvení v otcovském vztahu a Duchu Svatém.
Úvod do struktury Janova evangelia lze shrnout takto: Prolog (1,1-18) představuje Logos a jeho vtělení; první část (1,19-12,50) ukazuje Ježíšovu veřejnou činnost a identitu skrze znamení; druhá část (13-17) soustředí pozornost na poslední večeři a trojici teologických témat; závěr (18-21) zahrnuje utrpení, vzkříšení a osobní svědectví o Ježíšově slávě. Tato struktura stačí k pochopení hloubky Janova poselství, které oslovuje čtenáře nejen jako historický popis, ale jako eschatologicky zabývané odhalení Božího plánu pro lidstvo.
tags: #janovo #evangelium #obsah