Zdroj: Deník/Roman Martínek | Psychiatr Max Kašparů. Pětasedmdesátiletý psychiatr Jaroslav Maximilián Kašparů z Rynárce má za sebou obrovské množství zkušeností nejen jako lékař, ale i jako soudní znalec, kněz, spisovatel, učitel, hypnotizér a člen ochotnického divadla. Zažil dobu, kdy se pacientům dávaly elektrošoky zaživa, ordinoval v pelhřimovském kostele, vedl jeden porod v hypnóze, jako soudní znalec dělal posudek na heparinového vraha Zelenku. Také je rekordmanem, a to díky největšímu počtu vysokošlotních titulů. „Psychiatrie je v podstatě taková zpovědnice,“ říká Kašparů, když se ohlíží za své dlouholeté působení v různých oborech.
Jak se Kašparů dostal k psychiatrii
„Jak jste se vlastně dostal k psychiatrii?“, ptají se novináři. „Já to měl komplikované. Po maturitě jsem se rozhodl pro medicínu, ale tenkrát byl takový zvláštní bodovací systém. Když byli rodiče ve straně (KSČ pozn. red.), tak už měl student nějaké body, když byl z pohraničního okresu, měl taky nějaké body, když podepsal, že po promoci půjde pracovat tam, nebo onam, měl další body. Sešli jsme se na jedné startovní čáře, ale každý už měl jiné body. Když se potom body jednotlivých studentů srovnaly od nejlepšího do nejhoršího, tak první třetina šla studovat všeobecné lékařství a druhá stomatologii. Třetí třetina nebyla přijata.“
„Kolik jste měl bodů vy?“ „Asi dva body mi chyběly, abych mohl studovat všeobecné lékařství. Tudíž jsem musel studovat lékařskou fakultu, ale obor stomatologie. To bylo dané a nebylo z toho úniku. Protože jsme museli i jako zubaři studovat všechny obory včetně neurologie, psychiatrie, kožní i oční, tak jsem začínal na psychiatrii a hned mne to chytlo.“
„Nesměl jsem to ale dělat, protože jsem neměl všeobecnou medicínu. Když jsem promoval jako zubař, hledal jsem, jak dostudovat všeobecné lékařství. Povoleno mi to bylo až v Bratislavě.“
„Proč vás chytla zrovna psychiatrie? Uvědomil jsem si, že nemám prsty na to, abych dělal stomatologický obor, protože zubař je umělec. Dělá nejrůznější jemné věci, na to já jaksi ruce nemám. Já mám mrštný jazyk, takže mě i z tohoto důvodu vyhovovala psychiatrie. Bylo to také hlavně díky panu profesoru Zvolskému. Zaujal mne styl myšlení, jednání a přístupu, který jsem nikdy u žádného jiného lékaře nezažil.“
Těžké začátky na Slovensku a začátek kariéry v Pelhřimově
Nastoupil jsem na místo lékaře psychiatra kousek od Bratislavy. Měl jsem tam perfektní školu od špičkových slovenských psychiatrů. Byl jsem tam tři roky. A hlavně jsem tam zažil ty hrůzy, kvůli kterým jsem chtěl z psychiatrie odejít. Tím myslíte elektrošoky? Dávaly se za živa. To jsme u toho Formana, o němž jsme si povídali (film Přelet nad kukaččím hnízdem z prostředí psychiatrické léčebny v USA pozn. red.). My jsme toho člověka museli zavřít, vzít mu tkaničky a všecky provázky a šňůrky, které měl, aby se hrůzou neoběsil. Pak jsme ho táhli ve čtyřech lidech, on křičel na celou chodbu. Někdo se z toho pomočil hrůzou. Položili jsme ho na stůl a lehli na něj. Dostal ránu, udělal oblouk a bylo to. Bylo to hrozný. Nebo se dělaly inzulínové šoky. Taky se strkal drát do mozku přes oko. Strašný! Když pak Forman natočil Přelet, tak se na základě toho hodně změnilo. Elektrošoky se používají pořád, ale dneska už je to naštěstí jiné.“
„Měli jsme tam takzvaného geniálního debila. Byl to Jožka, a ten se zeptal, kdy jsem se narodil. Říkám mu, že 14. května 1950, a on na to hned, že jsem na světě 6 527 dnů.“
„Ta psychika, to je vůbec velké lidské tajemství, proto mne také psychiatrie uchvátila.“
Život po Slovensku a vážící se úcta ke komunistické éře
„Ze Slovenska jste šel kam? Rovnou do Pelhřimova, protože jsem ze Žirovnice. To byl asi rok 1979. Po revoluci jsem si zařídil soukromou ordinaci.“
„Ano. První ordinaci jsem měl v kostele. Teologii jsem studoval ještě za socialismu, ale v podzemní církvi, protože ta oficiální církev byla zmanipulovaná systémem. Jsem v podstatě jezuitské dítě. Propadl jsem tomu na fakultě v Praze, kde jsem se setkal s věřícími profesory a spolužáky. Měl jsem jezuitské vedení, jehož jedna zásada je i celoživotní vzdělávání.“
Rekordy, duchovní dráha a hypnóza
„To jste vzal docela vážně, protože jste byl v roce 2012 uveden do České knihy rekordů jako člověk s největším počtem vysokoškolských titulů.“
„Velké tajemství je i hypnóza, kterou se zabýváte. Podívejte se, my se musíme zbavit předsudků, které se stále k hypnóze vážou. Někteří lidé to považují za šarlatánství, nebo dokonce za nějakou nebezpečnou věc. Každý člověk má určitý stupeň sugesce. Jsou lidé, kteří do hypnózy padají jako kámen do vody. Používá se u neuróz, poruch úzkostí, strachů, fobií i u některých druhů depresí. Už mám za sebou i jeden porod v hypnóze. Takže ta rodička rodila s minimální bolestí.“
„Celý článek je dostupný pro předplatitele.“
Alternativní aktivity a pohled na svět
„Poznali sme ho ešte ako diakona a psychiatra a mnohí sme aj čítali knihy alebo počúvali jeho prednášky. Kto je však Max Kašparů zblízka? Kniha prináša silný rozhovor s h. prof. PaedDr. ThDr. MUDr. et MUDr. Jaroslavom Maxmiliánom Kašparů, PhD., Dr. h. Kniha obsahuje aj štyri rozhovory s Maxom Kašparů, ktoré vyšli na kresťanskom internetovom portáli cestaplus.sk.“
„Knížky Maxe Kašparů si nacházejí cestu k lidským srdcím takřka samy. Příčinou úspěchu je hluboká lidskost autora samotného, ale i jeho znalost lidských srdcí; proto je vzájemná komunikace tak snadná, srdečná a přináší své ovoce.“
„Max Kašparů má za sebou i literární práce, krátké úvahy a aforismy, které reflektují jeho pohled na život, víru a etiku.“
Desatero kroků k lepšímu životu a role víry
„Osvědčený průvodce pravdami víry, modlitby, svátostmi a Desatera. Desatero kroků, které nabízí obsah této útlé publikace, je spíš nabídkou jak být šťastnější než kompasem, který by ukazoval směr k dokonalému štěstí.“
„Hlavní přínos této knihy spočívá v tom, že propojuje psychologii, teologii a praktické rady pro každodenní život, a to bez zjednodušení či zploštění reality.“
Další díla a pozoruhodné projekty
„Kněz, který v pondělí píše články do novin a časopisů, v úterý coby soudní znalec objíždí věznice, ve středu pracuje v České televizi, ve čtvrtek učí esperanto, v pátek ordinuje ve svém salónním hypnotáriu, v sobotu přednáší na vysoké škole a v neděli stojí v kostele na kazatelně, vidí život z mnoha úhlů.“
„Renomovaný psychiatr, pedagog, katolický kněz a esperantista se v rozhovoru s Janem Paulasem ohlíží za svou padesátiletou psychiatrickou praxí. Vzpomíná na dobu studií i začátky své profesní dráhy v dobách ateistického marasmu. Mluví o své konverzi, sleduje proměny naší společnosti po pádu komunismu a nabízí svůj neotřelý pohled i na věci budoucí.“
Odkaz a význam pro čtenáře
„Kniha usnadňuje orientaci v každodenním prožívání víry a poskytuje praktické rady pro mezilidské vztahy, rodinu a pastorální péči.“
„Max Kašparů se svým jedinečným pohledem na svět zdravých i nemocných, kněží i laiků, zpovědníků a psychoterapeutů, vytváří obraz člověka, který hledá harmonii mezi vědou, vírou a každodenním životem.“
