V oblasti náboženské jste nejen otcem a matkou, ale též bratřími a sestrami svých dětí a dokonce jste ještě synové a dcery.
Zvláště v náboženské oblasti se nemá používat autority.
Výchova dítěte, které žije v opravdu křesťanské rodině, je v tom, že rodiče mají dost smyslu pro to posvátné a dost úcty k Bohu, aby k tomu své děti nenutili a nedělali jim z víry a jejího praktikování povinnost.
Koncil vyhlásil náboženskou svobodu nevěřících.
Jiná náboženství než křesťanství se v českých školách jako nepovinný předmět neučí, i když by teoreticky mohlo.
U nás toto zvláštní právo pro výuku na veřejných školách mají pouze křesťanské církve.
Podle Rejstříku registrovaných církví a náboženských společností je nemá ani Federace židovských obcí v České republice (což ale může znamenat, že si o něj nepožádala).
U nás tedy výuka náboženství vyžaduje alespoň 7 přihlášených žáků ve školním roce a odpovídající kvalifikaci vyučujícího.
Jinak je výuka teoreticky záležitostí zájmového kroužku.
Pokud se stane, že ve škole není k dispozici vyučující splňující podmínky § 15 odst. 3, zůstává minimalizovaná forma výuky nebo musí být dohoda o spolupráci s církví.
Podle školského zákona má vyučování náboženství konfesijní charakter a zajišťují ho náboženské organizace.
Minimální počet 7 žáků a souhlas církve umožňují otevření nepovinného předmětu náboženství ve veřejných školách.
Ředitel školy má právo posuzovat, zda je vhodné přijmout vyučujícího, a může odmítnout kandidáta, který mu nevychází vstříc.
Pokud však škola vykazuje snahu zajistit kvalifikovaného vyučujícího, chování se posuzuje v kontextu její manažerské odpovědnosti a autonomie církví.
Nezákonnost zásahu lze posoudit jen tehdy, pokud neexistuje snaha o zajištění vyučujícího a pokud by šlo o zjevnou svévoli.
Rozsudky a právní rámec
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu zní, že nárok na výuku nepovinného předmětu náboženství vyplývá ze svobody náboženského vyznání a evropské ochraně základních práv.
Pokud se ve vyučování narodí alespoň 7 žáků, má škola povinnost výuku zajistit, a to i tehdy, pokud by nebyl k dispozici vyučující splňující § 15 odst. 3.
Škola tedy nemůže zůstat neaktivní jen proto, že nemá okamžitě k dispozici kvalifikovaného učitele; je třeba prokázat, že se o vyučujícího aktivně snažila.
Ředitel musí ukázat, že vyvinul dostatečné úsilí o zajištění vyučujícího; bez tohoto úsilí by zásah mohl být posuzován jako nezákonný.
Do začátku pololetí se může vyučování pozastavit, pokud nebyl zajištěn vyučující, a to do té doby, než se situace vyřeší.
Když škola přestala vyučovat nepovinné náboženství a nebyla zajištěna náhradní dohoda, šlo by o nezákonný zásah.
Arcibiskupství pražské uvedlo, že v některých případech existuje dostatečný počet pověřených osob a že by bylo možné vyučujícího zajistit.
Veřejný rozměr výuky náboženství je v Evropě chápán jako důležitý kulturní a historický odkaz a součást svobody svědomí.
Tabulka: Základní model výuky náboženství v zemích EU (shrnutí)
- Různorodé modely: konfesijní, nadkonfesijní a sekulární, často s financováním z veřejných zdrojů.
- Minimální počet žáků pro vyučování: v některých zemích 7, v jiných 10 či více; specifika platí pro jednotlivé církve a společnosti.
- Role státu a církev: většinou spolupráce; vyučující bývá pověřen církevní autoritou; časové vyučovací bloky po odpoledních hodinách.
Ve většině zemí EU je výuka náboženství povinná nebo dobrovolná podle místních pravidel a tradic; v některých je její forma mimoškolní či sekulárně rámovaná.
V České republice zůstává náboženství jako nepovinný předmět v rámci školského systému s řadou omezení a specifických podmínek pro zajištění vyučujícího.
Podle současného stavu lze očekávat, že náboženství na veřejných školách zůstane nepovinné s nízkou účastí studentů.
Náboženská výchova: Je čas na přehodnocení?
tags: #je #krestanska #nauka #povinna