Je náboženská výchova na školách povinná a jaké má etické souvislosti

Je v pořádku, že tu jsou církevní školy, tak jako Cyrilometodějská v Brně na náměstí Míru. Ale povinná výuka náboženství je nepřijatelná idea už proto, že církev římskokatolická má svou specifickou morální teologii ve více bodech odlišnou, ba místy i rozpornou s etikou založenou na sekulárním humanismu.

Samozřejmou součástí liberální demokracie je svoboda občanů hlásit se k libovolnému náboženskému vyznání. V zemích Evropské unie a v celé oblasti euroatlantické civilizace se má zato, že to zahrnuje i svobodu být bez náboženské příslušnosti nebo i bez víry. Rodiče pochopitelně vedou děti podle svého přesvědčení. Může to být podle náboženské příslušnosti nebo na základě víry bez konkrétního náboženství, tedy, řekněme, nenáboženské spirituality. K tomu se výslovně hlásí desetina obyvatel, víc než ke katolíkům. Ale mohou je vést i podle zcela sekulární etiky.

Státu zcela jistě nepřísluší známkovat občany z dobrého chování. Školský zákon zůstává ve vztahu k tématu ve velmi obecné rovině. Když mluví o zásadách a cílech vzdělávání v paragrafu dvě, jde spíše o občanské principy. Zmiňuje se o vzájemné úctě, respektu, názorové snášenlivosti, solidaritě a smyslu pro sociální soudržnost.

V Polsku má být od příštího školního roku výuka náboženství na všech školách povinná. Přesněji řečeno, doposud měli žáci, či přesněji řečeno jejich rodiče, právo se rozhodnout mezi třemi možnostmi: výukou náboženství, výukou etiky a absencí obojího. Klerikální a konzervativní vládnoucí Právo a Spravedlnost prosadilo, že třetí možnost odpadá. Jako důvod této změny politici hlavní vlády uvádějí to, že se údajně hroutí systém základních hodnot ve společnosti. Dává se to do souvislosti s předloňskými masovými demonstracemi proti dalšímu omezení umělých ukončení těhotenství, o němž tehdy rozhodl ústavní soud obsazený pod silným politickým vlivem konzervativců. Zdá se, že se nespokojili s tím, že ovládli Polsko politicky.

Co je v Polsku výuka etiky, si lze představit podle české situace. U nás je na školách zřizovaných obcemi a jejich sdruženími, kraji a výjimečně státem - vojenské školy - výuka náboženství samozřejmě nepovinná, a nic jiného bychom si v sekulární České republice nedovedli představit. Podle posledního dostupného údaje je v českých zemích v 6244 obcích 149 takových škol. Výuka etiky tam je prakticky poněkud redukovanou výukou náboženství. Vyučujícími placenými za tuto činnost školami bývají titíž, kdo učí náboženství, katecheté, tedy kněží, řeholní sestry, pastoři.

A zde je nutno si uvědomit, že nejde o nějakou univerzální etiku. Donedávna bylo v článku 2267 Katechismu katolické církve předkládáno k víře, že církev nevylučuje použití trestu smrti. Sekulárně založené právo států Evropské unie a dalších států napříč kontinenty, celkem jich má být sto sedmdesát, je v tomto bodu humánnější. Trest smrti v nich je vyloučen. Tuto nauku papež František změnil až v roce 2018.

Základem morální nauky židovského společenství a křesťanských církví je Desatero Božích přikázání. Bývá uváděno, že tato norma by měla být obecně závaznou. Ukládá se v něm však jako povinné věřit v jednoho Boha, nezobrazovat lidi nebo zvířata pro náboženskou úctu, nebrat Boží jméno nadarmo a slavit sobotu jako sváteční den. Obrací se na mužské čtenáře či posluchače a řadí ženu v obou biblických verzích Desatera k mužovu majetku. Výslovně počítá s otrokářským systémem. Toto starověké morální pojetí je prostě moderní sekulární společnosti překonáno.

Poláci, jichž se přes devadesát procent hlásí k římským katolíkům a další necelá dvě procenta k jiným vyznáním, se podle dostupných údajů proti fakticky povinnému náboženství na školách bouří. Je ovšem krajně nejisté, že se jim podaří rozhodnutí parlamentu zvrátit. Mohlo by se zdát, že u nás něco takového nehrozí. Náboženské motivy ve volbách, ani v právě probíhajících, se nezmiňují. Přesto však strany, které mají křesťanství v programu nebo dokonce v názvu, získávají víc voličů, než se reálně účastní náboženského života. A krom toho, české konfesní právo nepočítá jen se svobodou vyznání občanů, ale dává neobvyklou míru nezávislosti na státu i náboženským organizacím, které i v zemích s liberální tradicí jsou pod dohledem státu z hlediska dodržování zákonů a pravidel občanského soužití.

Je to pravděpodobně projev špatného svědomí státu, který v létech 1948-1989 církve omezoval, ba pronásledoval. Nedostupnost církví, které porušují zákony, někdy dokonce i pro soudy, je na pováženou. Přesto lze odhadnout, že náboženství na školách u nás zůstane nepovinné. A že se ho jako doposud bude účastnit méně než pět procent žáků veřejných škol.

Desatero Božích přikázání zůstává historickým kořenem etických norem v židovském a křesťanském kontextu, avšak moderní sekulární společnosti vyžadují širší rámec etiky nezávazný na konkrétní náboženství. Z hlediska praxe zůstává v ČR náboženská výchova nepovinná a její budoucnost závisí na politickém i společenském konsenzu a na vůli rodičů poručovat vzdělání svým dětem.

tags: #je #krestanska #nauka #povinna