Od 12. století se u nás rozvíjí latinská literatura, která má především církevní charakter. Vznikají hlavně legendy, kroniky a písně. Legenda je středověká epická skladba obsahující vypravování o životě světců a zázraky s ním spojené. Kristiánova legenda je latinský spis o počátcích křesťanství a o prvních českých světcích. Vznikla před rokem 994. Autorem je pravděpodobně řeholník Kristián, příbuzný biskupa Vojtěcha. Totožnost autora však s jistotou není známá, jednou z hypotéz je ztotožnění Kristiána s Boleslavovým synem Strachkvasem.
Legenda je dochována až v rukopise z 1. poloviny 14. století pod názvem Vita et passio sancti Venceslai et sanctae Ludmilae, eviae eius. Autor vychází ze starší legendistiky a snaží se doplnit a opravit mezery v událostech podle vlastních informací. Jako první vytvořil obraz kulturní a politické kontinuity Velké Moravy a přemyslovských Čech. Národem milovaná svatá Ludmila byla klíčovou osobností přemyslovského rodu a první českou světicí. Spolu s manželem knížetem Bořivojem I. Právě křesťanství bylo později jednou z příčin sporu mezi Ludmilou a její snachou Drahomírou.
Svého vnuka knížete Václava Ludmila vychovávala ke zbožnosti a mírumilovnosti, a když se ujímal vlády, podporovala ho v orientaci Čech na Bavorsko. Jenže Václavova matka Drahomíra hledala spojence v Sasku a mezi oběma ženami to začalo pořádně jiskřit. Ludmila nakonec ustoupila a uchýlila se do ústraní na hradiště Tetín. Drahomíra se ale stále obávala jejího vlivu, a tak se rozhodla zbavit tchyně definitivně. Ludmilu na Tetíně přepadli najatí vrahové Tunna a Gomon a uškrtili ji. Podle legendy její vlastní šálou, která se později stala symbolem svaté Ludmily.
Český národ začal Ludmilu uctívat ještě dřív, než byla oficiálně svatořečena. Kníže Václav nechal její ostatky přenést do kostela svatého Jiří, kde je na konci 20. století důkladně prozkoumali antropologové. Zjistili, že svatá Ludmila se dožila 61 let. To byl v 10. století čas, kdy se formovaly základy českého státu a christianizace. Legenda dále vypráví o misi Cyrila a Metoděje a o pokřtění českého knížete Bořivoje.
Kristiánova legenda byla do češtiny i do latiny vydána spolu a ukazuje obraz raně středověké kultury a náboženství. Mnich Kristián ve své době napsal v latinském jazyce toto dílo. Tak dal poznat nejen Čechům život našich vzácných panovníků, sv. Ludmily a sv. Václava. Po mnohé věky se k nim národ utíkal s prosbou o pomoc. Knížka je vydaná v latinském a českém jazyce.
Četba Kristiánovy legendy je spojená s poznáním bohaté historie českých zemí a s paralelami starších zdrojů. Příběh ukazuje, jak kníže Bořivoj lákal na hostinu hříšníky a odpadlíky a jak byl následně formován pohledem na křesťanství ve sporu s pohanským kontextem. Jazyk staré legendy a její rámec poskytují cenné srovnání s moderními interpretuací historických postav.
Současný čtenář oceňuje, že Kristiánova legenda kombinuje původní latinský text s českým překladem, což umožňuje sledovat jazykovou i obsahovou kontinuitu. Lze vnímat, že legenda působí jako most mezi Velkou Moravou a počátkem Přemyslovské éry. Drama kolem Ludmily a Václava odráží složité vztahy mezi náboženským a politickým cílem raného českého státu a ukazuje roli Ludmily jako první významné české světice a klíčové osobnosti ve formování české identity.
Velmi působivé je zobrazení Ludmily jako vzoru zbožnosti a humanity. „Ludmila ví, že Bůh je jako slunce: svým světlem a teplem zalévá všechny lidi bez rozdílu. Malé i velké, bohaté i chudé, dobré i zlé.“ Tato slova se v textu opakují a posilují obraz křesťanských ideál, které byly pro první češské světce klíčové. Narativně text ukazuje, že svatá Ludmila je nejen historickou postavou, ale zároveň morálním vzorem pro tehdejší i pozdější generace.
V dalších částech knihy o Ludmile a Václavu autor zkoumá historické kontexty a aktuálnost otázek: byly historické výklady vždy přesné, odpovídají historická fakta tehdejší době, a jaké otázky zůstávají otevřené? Tetín a dvůr kněžny Ludmily jsou často uváděna jako důležitá místa rozvoje české státnosti.
První čtení o svaté Ludmyle pro školáky, předškoláky, jejich rodiče i prarodiče, s radostí napsal a namaloval Oldřich Selucký. Oldřich Selucký (nar. 1955) je český spisovatel, scenárista, malíř a ilustrátor. Vystudoval MFF UK v Praze, obor teoretická kybernetika. Po odchodu do ciziny se věnoval kresbě a malbě, později ilustroval své knihy sám. Jeho díla zahrnují i úspěšné romány a knihy o světcích pro děti, jako Svatá Ludmila a další.
Autorův životopis a kariéra ukazují propojení literatury, historie a výtvarného vyjádření, které se prolíná s tématem svatých a raných dějin českého státu. Téma Ludmily zůstává i nadále významnou součástí české kulturní paměti a edukativních textů pro děti i dospělé. Kristiánova legenda tak nadále slouží jako důležitý pramen pro poznání českého raného středověku a jeho kulturních a politických souvislostí.
Hlavní postavy a klíčové momenty
- Ludmila, manželka Bořivoje I., první česká světice a klíčová osobnost Přemyslovců.
- Bořivoj I., kníže, který konvertuje křesťanství a spoluvytváří christianizaci Čech.
- Metoděj, biskup, který hlásá křesťanství a vede Ludmilu k duchovnímu životu.
- Vražda Ludmily na Tetíně a její následná úcta národa.
- Václav, Ludmilin vnuk, budoucí kníže, jehož víra a pokojná vláda jsou středem legend.
- Kristián, mnich a autor legendy, který spolu s latinou sdílí příběh počátků české víry.
Text také ukazuje kontinuitu Velké Moravy a Přemyslovců jako důležitou součást české identity a náboženské tradice.