Papež zvolil novou formu biskupské synody, abychom mohli pochopit, co nám chce Bůh říci skrze zkušenosti moderního člověka, skrze lidské utrpení. Upozorňuje na to kardinál Christoph Schönborn, který byl v Římě jako delegát rakouské církve na zahájení synodálního procesu. Papež zvolil novou formu biskupské synody, abychom mohli pochopit, co nám chce Bůh říci skrze zkušenosti moderního člověka, skrze lidské utrpení. Upozorňuje na to kardinál Christoph Schönborn, který byl v Římě jako delegát rakouské církve na zahájení synodálního procesu.
Vídeňský metropolita připomíná, že papeži velmi záleží na tom, aby synoda nebyla chápána ve světském smyslu - jako jakýsi parlament. Nejde o to dělat průzkumy a řídit se veřejným míněním, ale naslouchat zkušenostem lidí, abychom pochopili, co nám tím chce Bůh říci, stejně jako tomu bylo ve Skutcích apoštolů - zdůrazňuje kardinál Schönborn. V rozhovoru pro Vatikánský rozhlas také zmínil nedávnou iniciativu 12 zemí Evropské unie včetně Rakouska, které požadují účinnější ochranu hranic před přílivem migrantů. Podle vídeňského metropolity taková opatření nefungují. Zdůraznil, že je důležitější účinně pomáhat chudým zemím a omezit vývoz zbraní, aby lidé nemuseli emigrovat.
„Sám jsem dítě z rodiny vysídlenců. Moje matka vždycky říkala: Nikdo neopouští svou zemi dobrovolně. Když musíte opustit svou zemi, je to vždycky drama,“ vzpomíná kardinál Schönborn. Všechny tyto snahy jsou pochopitelné. Existuje strach, nebezpečí, skutečné nebezpečí, to je pravda, na to se nesmí zapomínat, ale jsou i jiné cesty. Evropa je bohatá a může udělat mnohem více pro pomoc chudým zemím, aby lidé nemuseli opouštět svou vlast. Papež o tom mluvil mnohokrát. Evropský, americký, ruský a čínský obchod se zbraněmi způsobuje migrační vlny. Vidím tedy věc velmi velmi střízlivě: Nemůžeme se divit, že migranti přicházejí, když prodáváme zbraně, když praktikujeme politiku sdírající chudé země, když nebojujeme proti korupci v těchto zemích, abychom pomohli lidem žít ve své zemi…“
Nedávno jsem byl v Sýrii. Setkal jsem se především s křesťany. Viděl jsem mnoho mladých lidí, kteří mi řekli, že chtějí odejít, protože v Sýrii nemají budoucnost. A proč není žádná budoucnost? Protože mocní nechtějí uzavřít mír. Vyzbrojili bojovníky. Bojují tam zastoupeni svými zbraněmi. Namísto toho, aby uzavřeli mír a umožnili těmto lidem žít na těchto místech a možná se vrátit do své vlasti. Můžeme se divit, že k nám přicházejí uprchlíci? Jaká je naše role při vytváření uprchlíků? Řekl v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas kardinál Schönborn.
Dodejme, že podle SIPRI patří mezi deset největších vývozců zbraní USA, Rusko, Francie, Německo, Čína, Spojené království, Španělsko, Izrael, Jižní Korea a Itálie. Univerzita Palackého na návrh Vědecké rady Cyrilometodějské teologické fakulty UP udělila čestný titul doctor honoris causa vídeňskému arcibiskupovi a kardinálovi Christophu Schönbornovi, který se mimo jiné po roce 1989 podílel na obnově akademického teologického studia u nás. Čestný doktorát obdržel během slavnostního aktu v olomouckém Arcibiskupském paláci, který byl součástí oslav letošního 450. Christopha kardinála Schönborna.
Zdůraznil zejména jeho zásluhy na přípravě nového Katechismu katolické církve, kdy mimo jiné společně s kardinálem Josephem Ratzingerem připravili stručnou verzi katechismu v otázkách a odpovědích a pod Schönbornovým vedením vznikl také zkrácený text pro mladou generaci. „Mnohdy se říká, že správná teologie má končit na kolenou, ale při pohledu na Schönbornovu činnost se chce dodat, že končí také ve službě druhým, v poctivém a pracném výkladu víry určeném pro širokou veřejnost.“ Připomněl i vztahy s Olomoucí. Kardinál je znám svou podporou teologického studia u nás, zejména v rámci dominikánského řádu, s jehož olomouckým konventem úzce spolupracoval. Podporoval i práci emeritního profesora CMTF UP Františka X. Halase na českém překladu tzv. Jeruzalémské bible. Na olomoucké teologické fakultě v minulosti také přednášel a dodnes ho s ní pojí jak odborné, tak neformální přátelské kontakty.
„Jsem obzvláště potěšen, že Univerzita Palackého uděluje Christophu kardinálu Schönbornovi titul doctor honoris causa právě v roce, v němž si připomínáme 450. výročí založení olomoucké univerzity. Vždyť právě počátky druhé nejstarší univerzity v zemích Koruny české a rovněž zachování kontinuity vysokého učení v Olomouci v průběhu staletí je spojeno s učením v oblasti teologie.“ Kardinál Schönborn označil udělení čestného doktorátu UP za velmi dojemné znamení, nejen v osobní rovině, ale také pro Českou republiku a Rakousko a katolickou církev v obou zemích. „Když v roce 2015 zaplavila Rakousko a Německo velká vlna uprchlíků, má matka, které tehdy bylo 95 let, poskytla televizi rozhovor. „Proč je dnes Evropa cílem útěku tolika uprchlíků? Nemá to žádný jiný důvod než ten, který přiměl mou matku, aby v roce 1945 utekla se svými dvěma dětmi do Rakouska. Jsem Bohu z celého srdce vděčný, že dnes nikdo neutíká ze sjednocené Evropy ze stejných důvodů.“ Udělením čestného doktorátu UP se kardinál Schönborn zařadil po bok osobností, jako je Václav Havel, Charles Merrill, Antonín Holý, Bohdan Pomahač nebo kardinál Tomáš Špidlík, kterým UP udělila čestný doktorát. Přehled všech čestných doktorů UP je k dispozici zde.
Christoph Schönborn se narodil 22. ledna 1945 na zámku Skalka u Vlastislavi na Litoměřicku. Pochází z české větve aristokratické rodiny, jejíž členové působili jako politici, mecenáši či duchovní po více než 150 let. Po druhé světové válce se rodina usídlila v Rakousku, kde Christoph Schönborn po maturitě vstoupil do dominikánského řádu. Studoval na vídeňské univerzitě a v Paříži, kněžské svěcení přijal v roce 1970, o rok později získal licenciát teologie a v roce 1974 úspěšně zakončil doktorské studium. Poté se stal profesorem dogmatické teologie na teologické fakultě univerzity ve švýcarském Fribourgu. Vyučoval také teologii křesťanského Východu. Po pádu železné opony se začal angažovat v obnově akademického života v oblasti katolické teologie, byl prvním zahraničním vyučujícím na teologické fakultě v Litoměřicích a přednášel i v Brně a Olomouci.
Po jmenování pomocným biskupem vídeňské arcidiecéze v roce 1991 a následném vzestupu na arcibiskupa v roce 1995 se stal papežem Janem Pavlem II. kardinálem-knězem titulárního kostela Gesù Divino Lavoratore v roce 1998. V letech 1998-2020 byl předsedou rakouské biskupské konference a zastával různé funkce ve vatikánských úřadech. Kardinál Schönborn je autorem asi dvaceti monografických prací a množství vědeckých článků, kapitol ve sbornících i knih, psaných v mnoha světových jazycích, a do mnoha z nich byly také překládány.
Schönborn: „Můj vztah k České republice je takový, že ji považuji za svůj domov.“ Narodil se na zámku Skalka, kde po válce rodina čelila odsunům. „To bylo 10. července 1945. A to bylo ráno v pět hodin nebo šest, přišel ten náš četník, kterého jsme znali, dobře znali. Přišel do zámku, všichni stáli jako vojáci a on proklamoval: Pane Schönborn, vy jste vyhoštěnej za československé hranice s celou vaší rodinou,“ vzpomíná matka kardinála Eleonora Schönbornová, která mluví česky. Rod Schönbornů i nadále udržoval vazby na české prostředí, ačkoliv se usadili v Rakousku. Tady také zdůraznil, že česká větev rodiny byla spojena s českými dějinami a že v době druhé světové války projev loajality byl důležitý.
Christoph Schönborn se rozhodl být katolickým knězem. Později podporoval české kněze, kterým totalitní režim zakazoval činnost. Vzpomíná, že Dominik Duka pracoval v plzeňské Škodovce a musel jet posledním vlakem do Plzně. Dnes je známý jako jedna z nejvýznamnějších tváří evropského katolického života, který mimo jiné řeší otázky utečenců a kauzy sexuálního zneužívání v církvi. Jeho působení překračuje církevní rámce a je chápáno jako hlas proti xenofobii, rasismu a antisemitismu.
V knize Být učedníky zve k prožívání vztahu s Ježíšem v roli učedníka. Otázky po tom, jak může církev znovu získat větší uznání, se míjejí v tom podstatném. O to opravdu nejde. Je jistě hezké, když má církev dobrou pověst, ale to není její úkol. Nejde o dobrou image, nýbrž o to, aby byl viditelný Bůh, abychom my jako křesťané ukazovali na Krista. V dnešním světě plném změn a společnosti v pohybu církev potřebuje obnovu. K tomu vídeňský kardinál Schönborn inicioval proces „Skutků apoštolských“ a klade důraz na výchovu učedníků. Dříve než bude nutné řešit strukturální otázky, je třeba se ptát: Co od nás Ježíš žádá?
Zjistíme tedy, že Ježíšova modlitba a jeho způsob učednictví jsou pro Schönborna inspirací. Modlitba je univerzální a její studium vede k charakteru a hrdosti učedníků. Marek popisuje Ježíšův první den v Kafarnaum a večerní uzdravení; druhý den ráno se modlí na opuštěném místě a učedníci ho hledají. „Poučení pro naše konání vychází z toho, jak Ježíš tráví čas v modlitbě.“ Tato tradice modlitby, která byla předávána z generace na generaci, je klíčovým prvkem formování věřících lidí a jejich cesty víry.
