Svatý Josef – snoubenec Panny Marie: jeho role, význam a inspirace

Svatý Josef, snoubenec Panny Marie, představuje v dějinách spásy jednu z nejdůležitějších a přitom nejskromnějších postav, jež kdy stály v blízkosti Božího tajemství vtělení. Narodil se v Betlémě a pocházel z královského rodu Davidova. V evangeliu je nazván mužem spravedlivým a byl vyvolen Bohem za snoubence Panny Marie. V jejich ctnostném manželství jim byla pojítkem Boží láska, která je obdařila zázračně počatým plodem, jenž se stal naší spásou.

Původ a osobnost svatého Josefa

Liturgie na něj aplikuje několik inspirovaných slov: Spravedlivý roste jako palma, rozrůstá se jako libanonský cedr. Církev aplikuje na Josefa, který je urozený pokrevně a ještě více duchovně, chválu, jež Božská Moudrost vyjevila o Mojžíšovi: Bohem a lidmi byl milován a jeho památka je požehnaná.

Byl dřevozpracujícím dělníkem, hebrejsky „charaš“, tvořící ze dřeva. V Matoušově a Lukášově evangeliu vystupuje jako potomek krále Davida, ženich Panny Marie a zákonný pěstoun Pána Ježíše se všemi právy a povinnostmi otce rodiny z Nazareta.

Zasnoubení s Marií a význam manželství

Zasnoubení Josefa s Marií podle židovského práva představovalo již pevnou vazbu. Tento mladý zbožný pár měl všechny předpoklady pro šťastný život. Každý z nich měl své představy, které s naprostou samozřejmostí a s velkou láskou měnil, když poznal jiný Boží záměr.

Je velice pravděpodobné - všechny indicie tímto směrem ukazují -, že v tuto dobu již rodiče Panny zemřeli. Maria nejspíše žila u někoho z příbuzenstva, jenž si ji vzal potom, co osiřela, na starost. Když se blížil věk, kdy izraelské dívky obvykle uzavíraly manželství, hlava rodiny, jako zastupitel otce Marie, se musel touto otázkou zabývat. A dohodlo se manželství Marie s Josefem, řemeslníkem z Nazareta.

Když jí archanděl Gabriel zvěstuje od Boha početí syna, Marie odpovídá: „Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám!“ Jelikož již byla zasnoubená s Josefem z Nazareta, ukazuje tato odpověď na to, že Maria byla pevně rozhodnutá zůstat pannou. Církevní tradice vysvětluje toto pevné rozhodnutí jako ovoce zvláštního vnuknutí Ducha svatého, který připravoval tu, jež se měla stát Boží Matkou. Tentýž Duch způsobil, že si našla muže, který se stane jejím panickým manželem.

Josefova víra, odvaha a rozhodnutí

Písmo svaté říká: "Maria byla zasnoubena s Josefem. Ale dříve, než spolu začali bydlet, ukázalo se, že počala z Ducha svatého. Protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s ní rozejít. Když už to chtěl udělat, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl: ‚Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů.´” (Mt 1,18-23).

Teprve až se Josef osvědčil, Bůh poslal anděla, aby mu řekl, jak se věci mají. "Uklidnění" Josefa se událo, když jeho zraněné smysly byly vyřazené spánkem. Důvod je u Boha. My se můžeme jen dohadovat, že by třeba psychické zranění bylo překážkou v přijetí tak velké milosti.

Jan Pavel II. jeho víru přirovnal k víře Abrahámově pro postoj naprosté odevzdanosti Boží prozřetelnosti. Josef vzal Marii k sobě, tím před zákonem uznal její dítě za své i s přijetím plné otcovské odpovědnosti. K tomu ho pověřil Bůh, když mu ústy anděla řekl, aby dal dítěti jméno; to bylo podle zákona vyhrazeno otci.

Josef jako otec a správce Svaté rodiny

Josef, Snoubenec Panny Marie, pěstoun Ježíšův, ochránce a vůdce Svaté rodiny na útěku do Egypta i při jejím návratu, rekapituluje cestu exodu izraelského národa. Když byl velký problém vyřešen, situaci zkomplikovalo římské nařízení o sčítání lidu. K tomu se přiblížil čas Mariina porodu. „Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina.“

Z dalších míst evangelia čteme: Přinesli ho do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak předpisuje zákon Páně. (srov. Lk 2,22) V souvislosti se Simeonovým chvalozpěvem evangelista uvádí: "Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli." (Lk 2,33) Když mudrci odešli, zjevil se Josefovi ve snu anděl Páně a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti neřeknu. Herodes totiž bude po dítěti pátrat, aby ho zahubil.“ Vstal tedy, vzal v noci dítě i jeho matku, odebral se do Egypta.

Podle staré křesťanské tradice i podle vidění blah. Kateřiny Emmerichové Svatá Rodina přes Heliopole, kde se zdržela možná rok, došla do osady Matariyeh či Matareje severovýchodně od Káhiry a tam se usadila. „Když Herodes zemřel, zjevil se v Egyptě Josefovi ve snu anděl Páně a řekl: ,Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do izraelské země, protože ti, kdo ukládali dítěti o život, už zemřeli.´ Vstal tedy, vzal dítě i jeho matku a odebral se do izraelské země.“

Rodinný život v Nazaretě

Josef byl povolán, aby vedl rodinu v Nazaretě. Z Markova evangelia vyplývá, že se Ježíš vyučil v Josefově řemesle a v době svého veřejného vystoupení již Josef nežil. "Copak to není ten tesař, syn Mariin a příbuzný Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův?" Dá se usuzovat, že Josef zemřel v období Ježíšovy dospělosti. Jeho smrt se tradičně považuje za nejkrásnější lidské umírání, neboť měl čest umírat v Ježíšově blízkosti, snad přímo v objetí Spasitele světa.

V domění, že je Ježíš ve skupině poutníků, Josef a Marie po návratu z Jeruzaléma zjistili, že je chlapec není s nimi. Po třech dnech ho našli v chrámě mezi učiteli. Tato zkušenost podtrhuje důvěru rodičů i otevřenost rodiny širšímu příbuzenstvu.

Všichni členové rodiny vynikali mimořádnou pokorou, kterou nestavěli na obdiv světu, ale byla intimním projevem úcty odůvodněné tím, že zároveň patřila Bohu, jehož přítomnost byla jejich tajemstvím. Také dnešní křesťanské rodiny mají být živými svatyněmi Boha. Uprostřed nich ve stejné lásce mají vyrůstat děti ve svatý Boží lid.

Josefova duchovnost a vnitřní život

Z Josefových ctností mimořádně vyniká víra, spravedlnost, poslušnost a ochota k službě. Spravedlnost je míněna především ve vztahu k Bohu. Svatý Josef žil ve službě své snoubenky a Božímu Synu. Stal se tak pro věřící výmluvným svědectvím, že "kralovat" znamená "sloužit".

Nejvýraznější Josefovou vlastností je mlčenlivost. Mlčenlivost vyjadřující souhlas s Boží vůlí, mlčenlivost uschopňující naslouchat, mlčenlivost jejímž ovocem je pokoj. Boží láska mu stačila, aby setrval ve vnitřním mlčení jako v odlesku nebeské blaženosti. Jeho život byl ustavičnou modlitbou. On rostl v usebranosti a v jednotě s Bohem Spasitelem. Podle Bernardina Sienského byl především mužem kontemplace.

Svatý Josef v tradici církve a jeho role patrona

První svědectví o úctě v latinské církvi pochází ze 12. století. Kostel, který zbudovali křižáci v Nazaretě, zasvětili sv. Josefovi. V roce 1479 rozšířil papež Sixtus IV. slavení svátku sv. Josefa na celou církev a Řehoř XV. jej v roce 1621 prohlásil za svátek zasvěcený. V karmelitánském řádu je doložena liturgická oslava tohoto svatého patriarchy v 2. polovině 15. století. Za hlavního ochránce karmelitánského řádu byl sv. Josef prohlášen generální kapitulou v roce 1680.

Později jej papež Pius IX. vyhlásil za Ochránce všeobecné církve (8. 12. 1870). V den 150. výročí tohoto titulu papež František vyhlásil Rok svatého Josefa, který trval do 8. 12. 2021. V tomto roce platilo mimořádné stanovení podmínek pro získání odpustků.

Josef je jmenovitě patronem manželů a křesťanských rodin, dětí, mládeže, dělníků, všech pracujících se dřevem, vychovatelů, cestujících, vyhnanců i patronem dobré smrti. Jeho přímluva a důstojnost má váhu a je vzorem pro nás všechny.

Josefův odkaz pro dnešní křesťany

Josef není hrdinou velkých gest, ale věrnosti v každodennosti. Ukazuje, že i tichá služba může mít zásadní význam. V době plné hluku a neustálé potřeby se vyjadřovat připomíná hodnotu ticha - ticha, ve kterém člověk naslouchá a ze kterého vyrůstají rozhodnutí. Svatý Josef tak zůstává i dnes inspirací: ne tím, co říká, ale tím, jak žije.

Díky důvěře svých rodičů se Ježíš může svobodně pohybovat a učí se chodit spolu se všemi ostatními. "Křesťané věří, že sv. Josef přijal Marii k sobě a před společností zastával roli jejího manžela. Jako manželé spolu ale nežili (tj. ve smyslu intimního života). To chce vyjádřit ono označení snoubenec. V Bibli je, že: "Maria byla zasnoubena s Josefem, ale dříve, než spolu začali bydlet" (tj. intimně žít)."

Svatý Josef je ochráncem rodin, přímluvcem za šťastnou hodinku smrti, vzorem mladých lidí a rovněž patronem uprchlíků a lidí bez střechy nad hlavou. Proto se nacházejí jeho obrazy v příbytcích lidí, v kostelech i kaplích.

Svůj život žil ve službě, pokoře a v úzkém spojení s Boží vůlí. Bůh svěřil svého Syna a jeho Matku do péče svatého Josefa a prosby o jeho přímluvu dodnes zaznívají z přímluvného slova církve.

tags: #jejim #snoubencem #svatym #josefem