Ze života Josepha F. Smith často vyplývá hluboké svědectví o Nebeském Otci a Ježíši Kristu, nejvyšších objektech naší víry. Uvědomil si, že porozumění identitě Otce a Syna vyžaduje jasné vysvětlení, zejména když některé pasáže písem mohou působit zmatky ohledně jejich vztahu. Proto První předsednictvo a Kvorum Dvanácti vydaly 30. června 1916 naukové vysvětlení „Otec a Syn“, které potvrdilo jednotu Boha Otce a Ježíše Krista a objasnilo odlišné úlohy každého z nich v plánu spasení.
„To je pravda z písem, že toto je věčný život, poznat jediného pravého a živého Boha a Ježíše Krista, kterého jsi poslal,“ vyjadřuje důraz na centrum křesťanské víry. Bůh má stánek z masa a kostí a je organizovanou bytostí, stejně jako jsme my, kteří jsme nyní v těle. Jsme děti Boží a On je věčná bytost bez počátku dnů nebo konce roků. Nevěřím v nauku, že Bůh je pouze Duch, který vyplňuje nezměrnost vesmíru a je všudypřítomný; není možné, aby Bůh Věčný Otec byl současně na dvou místech jako jedinec. Nicméně jeho moc proniká celou nezměrností vesmíru.
Bůh Věčný Otec, označovaný titulem Elohim, je doslovným Rodičem našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista a duchů lidské rasy. Modlíme se k Otci našeho Pána a Spasitele, Ježíše Krista, k jehož obrazu a podobě jsme učiněni. Jsme Boží děti a máme se podobat Ježíšovi Kristu v osobě i duchovnosti, pokud budeme dodržovat zásady evangelia a hledět na věčné pravdy. Jsme předustanowani, abychom byli v souladu s Jeho podobou skrze moudré a správné používání své svobody jednání. Bůh, věčný Otec, je nás neustále pamětliv a Pán Všemohoucí je Stvořitelem země a Otcem všech našich duchů. Má právo diktovat, co máme dělat, a naší povinností je uposlechnout a kráčet podle jeho požadavků.
Písma jasně potvrzují, že Bůh je Stvořitelem země a nebes a všeho, co je na zemi a v nebi. Stvořitel je Organizátor. Mezi duchovními dětmi Elohima byl a je prvorozeným Jehova neboli Ježíš Kristus, všichni ostatní jsou jeho mladšími sourozenci. Ježíš Kristus není Otcem duchů, kteří přijali těla na této zemi, neboť on je jedním z nich. V mysli Svatých posledních dnů není pochyb o existenci a osobnosti Pána Všemohoucího Boha, který je Otcem našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.
Ježíš Kristus se narodil ze své matky Marie, měl smrtelný stánek, byl ukřižován na kříži a jeho tělo bylo vzkříšeno. Otcem Jednorozeného Syna v těle je Bůh Otec, který spojil božskou nesmrtelnost se smrtelným a umožnil smrtelným duším získat skrze poslušnost věčný život. “Já jsem v Otci a Otec jest ve mně a Otec i já jedno jsme.” Tato slova nemají nutně znamenat, že Otec a Syn jsou jedna osoba, ale že jsou jedno ve vlastnostech - v poznání, pravdě, moudrosti, porozumění a záměru. Ježíš nabádal učedníky, aby byli jedno s ním a v něm, aby on mohl být v nich. V tomto smyslu lze chápat, že Otec a Syn jsou jedno - ve vlastnostech.
Jehova, který je Ježíš Kristus, Syn Elohima, je nazýván „Otcem“ a dokonce „skutečným věčným Otcem nebe a země“. V obdobném významu je Ježíš Kristus nazýván „Věčný Otec“. Abinadi předpřevy a spisy Našeho světla ukazují, že lidé se mohou stát dětmi Ježíše Krista znovuzrozením - zrozením z Boha - a stát se syny a dcerami Boha skrze zpečetění v evangeliu Kristově. Kristus je základem a hlavním úhelným kamenem našeho náboženství. Spasení nabírá cestu v poslušnosti Božích zákonů a následování Ježíše, Příkladu a Hlavy všech. Ježíš Kristus zastupuje Elohima, svého Otce, v moci a pravomoci - a to platí i o jeho preexistenčním či nevtěleném stavu, o pobytu v těle a o vzkříšeném stavu.
Historické pozadí a vyvrcholení příběhu
Bratři a sestry, vím, že můj Vykupitel žije. Vím, že osobně navštívil člověka v naší době a dni a že naše poznání nezávisí jen na minulosti; Duch Boží svědčí srdci každého, kdo vstupuje do smlouvy evangelia Kristova. Máme obnovené svědectví a projev nebeských vidění a návštěv Boha Otce a Krista Syna na tomto zemi. Oni osobně projevili svou existenci a slávu a rozšířili své dílo - dílo Boží, nikoli dílo člověka. Toto je moje svědectví pro vás, bratři a sestry, a učím se v jménu Pána Ježíše Krista.
Proč znát Otce v nebi a Ježíše Krista znamená život věčný? Jak je Ježíš Kristus jedinečný mezi duchovními dětmi Nebeského Otce? V jakém smyslu jsou Nebeský Otec a Ježíš Kristus jedno? Jak můžeme být jedno s Otcem a Synem? Proč se jak Otec, tak Syn nazývají Stvořitelem? Jak se stáváme syny a dcerami Krista? Co můžeme dělat, abychom zůstali věrni v evangeliu jako Kristovi synové a dcery?
Ježíš Kristus promlouvá slova Otce a jedná v Jeho jménu. Ctíme genealogii a identitu Otce a Syna jako hluboký význam pro náš každodenní život a náš vztah k Bohu. Tímto způsobem lépe porozumíme našemu duchovnímu rodinnému kořenům a vzoru, který nám Kristus zanechal. Kristus je základem a hlavním úhelem našeho náboženství. Spasení nabírá cestu v poslušnosti Božích zákonů a následování Ježíše, Příkladu a Hlavy všech. Ježíš Kristus zastupuje Elohima, svého Otce, v moci a pravomoci - a to platí i o jeho preexistenčním či nevtěleném stavu, o pobytu v těle a o vzkříšeném stavu.
Historie a období víry v Krista Krále
Od dvacátých let 20. století slaví církev svátek Krista Krále. Ustanovil jej v době sílící sekularizace papež Pius XI. a stal se výrazem vytrvalé víry tváří v tvář totalitám. Johannes Paulus II. později zdůrazňoval potřebu obrany důstojnosti lidské osoby a víry ve spojení s náboženskou svobodou. Kristovo kralování není z tohoto světa, neprosazuje se násilím, ale roste z podstaty služby a pokory-mytím nohou těm, kdo k nám přicházejí, a následováním. Církev se nesmí zabydlet v žádné epoše, zejména ne v té, která jí dopřává jisté výsady a zpohodlnění. Na světě soužení míti budete, ale doufejte, já jsem přemohl svět.
Francouzská katolická tradice a svědkové jako Bernadeta Soubirousová či Terezie z Lisieux nám připomínají cestu „malé cesty“ víry a pokory, která vede k jádru Kristova učení. Kristovo kralování se projevuje v neokázalé službě a poslušnosti, ačkoli okolní svět působí jako tlak na změny. Kristus je cílem lidských dějin, bod, v němž se sbíhají touhy dějin a civilizace. I dnes nás vyzývá k autenticitě, evangelijní ryzosti a živému vztahu s Bohem, nezávisle na veřejném rozměru společnosti.
Řešení a poznámky k historickému Ježíši
Co se týče historického Ježíše Nazaretského, většina historiků považuje Ježíše za reálně existující osobnost - galilejského rabína a židovského reformátora. Evangeliá popisují jeho narození a život z hlediska víry, nikoliv jako čistý historický záznam. K dnešnímu datu narození se uvádějí rozličné názory a počítá se spíše obdobím kolem přelomu letopočtu. Podle biblických záznamů má Jozue a další rodokmen propojení s Davidovou linií, a záznamy o jeho narození i životě se liší mezi evangelii. Přívlaky jako Nazaretský či Mesiáš/Mesiášský Kristus odrážejí teologické a historické interpretace. Názvy a titul Kristus nebyly v první řadě jména, ale tituly, které vyjadřují mesiášský a božský význam Ježíše pro spásu lidstva.
Evangelia: Syn Josefův (Mt), Syn Josefův z Nazareta (Lk), Syn Marie (Mk, Jan). Narození z Ducha svatého a z panny ukazují na božský původ; křest v Jordánu označuje počátek Ježíšova veřejného působení. Zázraky, uzdravování a šíření evangelia doprovázely jeho skutky. Závěr příběhu popisuje ukřižování pod Pontiem Pontským a následné vzkříšení a nanebevstoupení. Skeptici i apologeti zkoumají paralely se Starým zákonem a historické kontexty, aby objasnili tyto události.
V Česku i v dalších zemích se v průběhu 20. století rozvíjela diskuse o historickém Ježíšovi a jeho duchovním poselství. Christologie, tato teologická nauka o Kristu, vyvinula řadu dogmat napříč církvemi. Jméno Ježíš znamená „Bůh je záchrana“, Kristus znamená „Pomazaný, Mesiáš“. Nazaretský původ a spojení s Davidovou rodem jsou důležité pro historické vyprávění, ale klíčovým zůstává Ježíšovo poselství: království Boží, ve slovech a činech, a jeho obnova lidského života skrze víru a poslušnost.
tags: #jezis #kristus #reformator