Obvyklá podoba knihy v době sepisování Bible. Svaté Písmo bylo zapsáno a často také opisováno na svitky z kůže, pergamenu či papyru. (Jer 36:1, 2, 28, 32; Jan 20:30; Ga 3:10; 2Ti 4:13; Zj 22:18, 19) Svitek se vytvářel slepováním kusů některého z těchto materiálů, čímž vznikal dlouhý arch, který se roloval na tyčku. Velmi dlouhé svitky mívaly tyčky na obou koncích a rolovaly se z obou stran do středu. Když chtěl někdo číst z takového svitku, jednou rukou svitek odvíjel a druhou jej svíjel, dokud nenalezl hledané místo. Po přečtení svitek zase svinul.
Ježíš Kristus přišel na zemi, aby činil Boží vůli, jak to bylo předpověděno v Hebrejských písmech, „ve svitku knihy“. (Ža 40:7, 8; Heb 10:7-9) Ježíš v nazaretské synagóze otevřel svitek Izajáše a přečetl o sobě prorocká slova, že je pomazán Jehovovým duchem ke kázání. Kristus pak svitek svinul, podal jej zpátky sloužícímu, posadil se a všem přítomným vysvětlil: „Dnes se splnil tento text písma, který jste právě slyšeli.“ (Lk 4:16-21; Iz 61:1, 2)
„Vydávání svědectví o Ježíši je to, co inspiruje k prorokování,“ a tak všechny svitky celého Písma a oznamování dobré zprávy, kterou svitky Křesťanských řeckých písem obsahují, souvisejí s úlohou a dílem Ježíše Krista v Jehovově záměru. V závěru Janova evangelia je řečeno: „Vskutku je také mnoho jiných věcí, které Ježíš učinil, které kdyby byly někdy dopodrobna vypsány, domnívám se, že by sám svět nemohl ty napsané svitky obsáhnout.“ (Jan 21:25)
Jan se ve svém evangeliu nesnažil sepsat vše, ale napsal pouze tolik, aby to stačilo k podpoření hlavní myšlenky, totiž že Ježíš Kristus je Božím Synem a Božím Mesiášem. A skutečně, v Janově „svitku“ - stejně jako v jiných knihách inspirovaného Písma - je dost důkazů, které nás plně ujišťují o tom, že „Ježíš je Kristus, Boží Syn“.
Symbolické použití svitku v Bibli
Symbolické použití. V Bibli je několik případů, kdy bylo slovo „svitek“ použito v symbolickém smyslu. Ezekiel i Zecharjáš viděli svitek, který byl popsán po obou stranách. Obvykle se psalo jen na jednu stranu svitku, a tak skutečnost, že byl popsán po obou stranách, znázorňovala závažnost, dosah a váhu soudů, které na nich byly napsány. (Ez 2:9-3:3; Ze 5:1-4)
Ve vidění zaznamenaném v knize Zjevení držel ten, který seděl na trůnu, v pravici svitek mající sedm pečetí, které bránily odhalení jeho obsahu dříve, než je Boží Beránek rozlomil. (Zj 5:1, 12; 6:1, 12-14)
Později v tomto vidění sám Jan obdržel svitek a dostal pokyn ho sníst. Janovi chutnal sladce, avšak v jeho břiše způsobil hořkost. Tento svitek nebyl zapečetěn, byl otevřen, a to znamenalo, že měl vejít ve známost. Pro Jana bylo ‚sladké‘ dozvědět se zprávu ze svitku, avšak věci, které z něj měl podle pokynu prorokovat, byly zjevně hořké. (Zj 10:1-11)
Podobný zážitek měl Ezekiel, protože svitek, který dostal, byl popsán ‚žalozpěvy a úpěním a bědováním‘. ‚Beránkovy svitek života.‘
Beránkov svitek a soudy
Modlářští ctitelé symbolického „divokého zvířete“ nejsou těmi, které si Bůh vybral jako Beránkovy druhy. A proto „jméno žádného z nich není . . . zapsáno ve svitku života Beránka, který byl zabit“, a už „od založení světa“ lidstva je stanoveno, že to tak bude. Svitky soudu a života.
Jan dále spatřil, jak „byly otevřeny svitky“ a vzkříšení byli „souzeni podle svých skutků z věcí napsaných ve svitcích“. Tyto svitky zjevně obsahují Jehovovy zákony a pokyny, z nichž plyne, co je Boží vůlí vzhledem k lidem během tohoto období soudu, a projevy jejich poslušnosti ve víře či jejich neposlušnosti vzhledem k obsahu svitků ukážou, zda si tito lidé zaslouží, aby jejich jména byla zapsána do Jehovova „svitku života“, nebo ne. „Budou svinuta právě jako svitek knihy.“ (Zj 5:1; Zj 20:12)
Kumránské svitky a jejich význam pro Ježíše a křesťanství
O Izajáši a Kumránu svědčí mnohé pasáže: Iz 61,1-2 a další. Zde se objevuje soulad mezi proroctvími a Ježíšovým činem. Z Kumránu vyplývá, že esejci a Ježíšsdíleli očekávání Božího království, ale s výrazně odlišným pojetím Zákona.
Kumránští esejci a Jan Křtitel sdíleli očekávání blízkého království, avšak Ježíš přistupoval k Zákonu s jejich relativizací a vnitřní novostí. V Muku 5-7 a v Kumránu se objevují podobné motivy o chudých v duchu a světle vs. temnotě, a to ukazuje na určitou jazykovou a teologickou příbuznost.
Jestliže bezprostředně po nálezu kumránských textů byly vztahy mezi Ježíšem a esejci popisovány jako silně provázané, novější výzkum ukázal, že jde o mezivrozdíl: Kumrán nebyl jediným zdrojem Ježíšova myšlení; kumránské texty však pomohly objasnit některé termíny a výrazové prostředky tehdejšího židovského prostředí.
V J 1,3 a Řádu jednoty (1QS 11,11) nacházíme podobnosti: Logos a Boží záměr, který byl u Kumránců vyjádřen obdobně. Stejně jako u Kumránu je i u Jana používán pojem světla vs. tma a obraz Synů spravedlnosti vs. synů nepravosti.
Ježíšovo kázání na hoře s prvními blahoslavenstvími a jeho prohlášení o milování nepřátel odpovídají esejskému postoji, ale s důslednou změnou interpretace Zákona, která umožňuje inkluzi outsiderů.
V Židům se objevuje podobná teologická syntéza: Ježíš jako velekněz podle řádu Malkísedekova, spojující duchovní a královský rozměr, což vnáší do křesťanského vyznání kombinaci kněžství a království.
Nálezy Kumrána a jejich historicko-biblický kontext
Roku 1947 byly v Kumránu objeveny svitky a v dalších letech bylo identifikováno 11 kumránských jeskyní. Materiály pocházejí z let 200 př. n. l. až 68 n. l. a obsahují hebrejštinu, aramejštinu a řečtinu.
Nejstarší rukopisy pocházejí z období 650 př. n. l., a přesto obsahují texty, které aktualizují pohled na starověké náboženské proudy. Důležité je knowing, že kumránské texty obsahují jak texty z Bible, tak i apokryfní či esejskou literaturu, a mnohé fragmenty se shodují s textem Septuaginty či Samuelova pentraktu.
V Nápravné shromáždění bylo prokázáno, že Kumráno-nález nebyl zdrojem Textu Nového zákona; kumránské dokumenty samotné neobsahují Nový zákon ani křesťanské spisy. Dlouhá doba výzkumu vedla k mezinárodnímu konsenzu o významu Kumránu pro pochopení židovského prostředí doby druhého chrámu a pro porovnání s raným křesťanstvím.
V druhé polovině 20. století vznikly mýty o „návratu“ či „utajovaných učeních“, avšak současný výzkum potvrzuje, že Kumráno přineslo důležité termíny a kontext pro porozumění židovskému prostředí doby Ježíše a raného křesťanství.
Historie samotného objevu a následná veřejná dostupnost
Nanesení a fotografie svitků probíhalo prostřednictvím technik a postupů, které pomohly zaznamenat fragmenty a umožnily jejich následné studium. Nadžíb Albina vedl fotografování a shromáždil tisíce snímků. Dokumentace byla postupně zveřejňována, a až v roce 1991 bylo Cliftonovské vydání „Facsimile Edition of the Dead Sea Scrolls“ publikováno s podporou vlády a Izraelské archeologické autority.
Izraelské muzeum zveřejnilo naskenované kopie některých svitků online ve vysokém rozlišení a Velký Izaiášův svitek byl přeložen do angličtiny. Texty mají obrovský význam pro biblickou kritiku a pochopení jazyka, slovní zásoby, stylu či frází, a zároveň obsahují varianty textu, které pomáhají objasnit místa v Bibli.
Tyto svitky tedy posunují poznání o judaismu druhého chrámu a mají význam pro interpretaci raného křesťanství, i když přímý vliv na původ křesťanství nebyl potvrzen jako biblicky rozhodující.
Současná shrnutí a výklad
Kumránské svitky umožnily poznání různých židovských proudů, jejich teologie, rituálů a jazykových zvlášností. Z jejich analýzy vyplývá, že u Ježíše dochází k relativizaci rituálních ustanovení židovského Zákona a zároveň k napojení na eschatologické představy.
Současní odborníci se shodují, že Kumrán a Nový zákon spolu tváří v tvář, i když jejich vztah je komplexní a plný nuancí: Kumráns gere se týká spíše kontextu a terminologie než vlivu na vznik křesťanství samotného.
