Už od začátku liturgického roku jsem čekal na tento evangelijní úryvek. Skutečně nebylo možné se vyhnout tomu, abychom si mohli i my položit otázku: Kdo je ve skutečnosti tento Ježíš, který k nám při každém shromáždění hovoří a o němž tolik mluvíme?
Jaké odpovědi na Ježíše dnes nacházejí lidé?
Ano, Ježíš je Živý a je stále schopný ptát se lidí. Není tedy žádnou přetvářkou ducha, pokud tyto otázky vnímáme, jako by směřovaly přímo k nám - sem a teď. Za koho mě lidé pokládají? - Slovo lidé je v této otázce použito ve významu „ti venku“ - ti, kdo slyšeli mluvit o Ježíšovi a viděli ho, ale nepřidali se k němu. Potřebuje nás snad Pán k tomu, abychom mu oznámili, co si o něm lidé myslí? - Jistěže ne; tato otázka má význam spíše pro nás věřící. Z nějakého důvodu, který poznáme později, nás tedy Ježíš vede ke zkoumání, co o něm říkají lidé, naši současníci.
Co říkají lidé dneška o Ježíši z Nazareta? - Odpovědí je mnoho a často je poměrně obtížné je správně vyložit. Pokusíme se zachytit alespoň ty nejrozšířenější z nich. Na prvním místě to bude hlas mladých lidí. Kým byl Ježíš pro generaci mladých lidí osmdesátých let minulého století (mluvíme stále o těch, kteří jsou „venku“)? - Velmi výstižně se stávají jejich hlasem slova Maří Magdalény z muzikálového filmu Jesus Christ Superstar, který byl vlastně vytvořen pro ně - „Je to muž, ne Bůh“. Jde o naprosté polidštění Krista a vyvolání otázek: Jsi hrdina, nebo někdo jiný?
Ano, i další postoje ukazují rozličné pohledy: prorok, politický revolucionář či „svobodný člověk“; každý z nich nese jiný důraz na to, co je pro dnešní společnost důležité. To jsou v hrubých obrysech nastíněné pohledy dnešních lidí na Ježíše.
Co Ježíš skutečně říká o sobě a o své misi?
Jenomže on, jako by chtěl teprve potom odkrýt svůj pravý úmysl, vznáší otázku: „A za koho mě pokládáte vy?“ Zájmenem „vy“ myslí své učedníky, kteří ho poznali z blízka a přijali jeho slovo. Pán od nich očekává odpověď výrazně odlišnou od těch, jež k němu dorazily ze strany lidí. Ani dnes se Ježíš nespokojuje s tím, že víme, co o něm říká kultura kolem nás. Chce naši odpověď, odpověď těch, kdo v něho věří a vložili do něho své naděje. Odpověď skutečně nemusíme dlouze vynalézat; tuto odpověď podal toho dne Petr: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha.“
V této odpovědi se v jádru nachází celá christologie. Tato odpověď, kterou nově prožívaly a prohlubovaly všechny generace křesťanů, jež nás předcházely, kterou prohlašovaly ekumenické koncily a učitelský úřad církve, právě tato odpověď dospěla až k nám. A my, když budeme za chvíli opakovat Vyznání víry, tuto odpověď opět zopakujeme: „Věřím v jednoho Pána, Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího… On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe… a stal se člověkem.“
Slyšeli jsme odpověď víry na otázku: Kdo je Ježíš? Jaký význam tedy mají odpovědi „lidí“, jež jsme uvedli na začátku? - Tyto odpovědi nepředstavují víru, ale odkazují na hledání; nepřicházejí shora - „od nebeského Otce“, ale zdola - „z Těla a Krve“.
Historické a biblické vyprávění o Ježíšovi
Mezi dvěma odpověďmi na tuto otázku je rozdíl, jaký vidíme mezi mudrci od východu a mudrci vracejícími se. Ti první se přišli důkladně informovat o Dítěti, ti druzí, když spatřili dítě, padli na zem a klaněli se mu, protože v něm rozpoznali Boha. Do tohoto okamžiku však vstupuje jedno z našich největších nebezpečí - existuje tedy jasná odpověď stran Ježíše, která je stará jako sama církev. My si tuto odpověď přivlastňujeme a opakujeme s přesvědčením, že jsme konečně celý problém vyřešili a ukončili tak každé další dotazování. Jenomže to skutečně nestačí!
Tato odpověď víry se stane mrtvou, pokud se opravdově neobnovuje a nově neprožívá, čili nově „nepřesazuje“ do každé generace a každé kultury, jež se objeví na scéně světa. Navíc musíme dodat, že i když je tato odpověď sama o sobě živá, stane se pro mě bezvýznamná, nepřivlastním-li si ji. Ježíš se dnes ptá právě mě, jednotlivého věřícího, mé svobody a mé víry: Za koho mě pokládáš ty?
Na takovou otázku se nedá odpovědět pouze tím, co říkají lidé nebo co říká církev. Když jsme dospěli až sem, měli bychom ukončit úvahu a začít se svědectvím; shrnout naše zkušenosti s Ježíšem, jako to udělali věřící po Kristově vzkříšení, kdy si vyprávěli jeden druhému: Zjevil se i mně! Touto cestou se zrodila víra církve a právě touto cestou se pokaždé obnovuje a nově rodí - v nabídnutí víry všech věřících do společného pokladu víry; společného sensus fidelium.
Odpovědi lidí a význam pro víru církve
Existuje ještě jedna důležitá věc - odpovědi „lidí“. Už jsme si řekli, že vyjadřují hledání, ne víru, že ukazují na cestu, ale ne na cíl. Můžeme se s tím spokojit? Ano; ale pro ty, kdo už spatřili Dítě s jeho matkou, je důležité klást otázky i nadále. Hledání obnovuje víru a vtěluje ji do tohoto světa. Kdyby si lidé přestali klást otázky týkající Ježíše Krista, brzy by se stal jen prchavou postavou.
Tuto práci dělají „nevěřící lidé“, i pro nás. Kladou ve vztahu k Ježíšovi stále nové a nové otázky, čímž nás nutí, abychom dávali stále nové odpovědi. Objevili bychom bez těchto hlasů, že má evangelium takovou důležitost i pro sociální a politickou aktivitu křesťanů? Odpověď je ano, pokud chápeme podstatu: prostředník mezi Bohem a lidmi byl skutečně člověk, opravdu „člověk Kristus Ježíš“ (1 Tim 2,5).
Ti lidé se zastavili u znamení podobně jako ti, kdo melou mouku a připravují z ní hostii pro eucharistii. Tímto způsobem nám umožnili přistupovat stále hlouběji ke svátostnosti - ke skryté skutečnosti Ježíšova života - k jeho božství. Přiblížili se k Ježíšovi zezadu a dotkli se cípu jeho pláště, podobně jako žena trpící krvotokem.
Závěr
Evangelijní úryvek končil slovy: „Potom důtklivě přikázal učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš.“ Dnes už však takové mlčení není vhodné. Ježíš svým učedníkům přikazuje, aby všem podali zprávu o tom, že je Kristus (Mesiáš), a to hlavně lidem, kteří se stále ptají, kdo je Ježíš z Nazareta. Převzato z knihy Slovo a život Raniero Cantalamessa.
Ježíš - dokument o historických faktech
tags: #jezis #nazaretsky #maturita