Příběh sošky Pražského Jezulátka se začal psát před čtyřmi sty lety ve Španělsku, odkud se Jezulátko dostalo do Prahy. Originální soška zůstává od té doby ve svém kostele na Malé Straně, kam za ní přijíždějí poutníci odevšad. Její věhlas a úcta s ní spojená se ovšem brzy začaly šířit dál. Nejprve od poloviny 18. století do zemí bývalé rakouské říše, a pak na přelomu 19. a 20. století putovaly její kopie do celého světa. Španělé a Portugalci převedli obrazy a sošky Jezulátka přes Atlantický oceán do koloniálních zemí Jižní Ameriky.
Soška Pražského Jezulátka pochází podle pramenů ze Španělska. Zde také byla pravděpodobně zhotovena někdy v druhé polovině 16. století nebo dříve. Legenda vypráví, že se Ježíšek zázračně ukázal jistému mnichovi, který podle jeho podoby sošku vymodeloval. Podle jiné legendy vlastnila sošku svatá Terezie od Ježíše, která velmi uctívala Ježíšovo dětství a rozšiřovala úctu k Dítěti Ježíši po celém Španělsku. Faktem je, že sošku Jezulátka přivezla ze Španělska vévodkyně Marie Manriquez de Lara, která se roku 1556 vdala za pana Vratislava z Pernštejna. Sama ji pak odevzdala jako svatební dar své dceři Polyxeně z Lobkovic. Polyxena z Lobkovic ji jako vzácný dar věnovala roku 1628 klášteru bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné. Karmelitáni umístili sošku v kapli noviciátu, aby se mladí řeholníci učili ctnostem od malého Ježíše. Novicové si sošku velmi oblíbili a konali před ní každodenní pobožnosti.
V roce 1631 obsadili Sasové Prahu. Karmelitáni uprchli z kláštera. V roce 1637 se řeholníci vrátili do Prahy. Mezi nimi byl také otec Cyril od Matky Boží, původem Lucemburčan, který si vzpomněl na dobu svého noviciátu a na mocnou přímluvu Jezulátka. Sošku našel mezi starým haraburdím. S bolestí však zjistil, že má ulomené obě ruce. Malý Ježíšek začal žehnat klášteru, místním lidem i celé Praze. Byla mu připisována zázračná uzdravení a také záchrana Prahy při obležení Švédy v roce 1639. Jezulátko v kapli sv. V roce 1641 byla soška umístěna do levé boční kaple u hlavního vchodu do kostela, tedy v dnešní kapli sv. Kříže. V roce 1655 byla soška slavnostně korunována pražským biskupem. Kaple už nestačila, protože zástupy ctitelů překážely vstupu do kostela.
Císařovna Marie Terezie věnovala Jezulátku v roce 1754 vlastnoručně vyšívané šatičky. Roku 1776 byl pro sošku vybudován důstojný oltář. Následník trůnu Josef II. však vytáhl do boje proti klášterům i proti lidové zbožnosti. Klášter karmelitánů na Malé Straně byl zrušen v rámci josefinských reforem, bosí karmelitáni museli ze země odejít. V roce 1879 se podařilo oltář opravit, ale Jezulátko si muselo peníze na opravu vyprosit samo: putovalo po pražských ženských klášterech s žebráckou mošnou. Podařilo se nejen shromáždit potřebné množství peněz, ale také znovu oživit úctu k Jezulátku.
V roce 1928 se s velkou slávou vzpomnělo na 300. výročí úcty k Jezulátku; v roce 1935 se dostalo Pražskému Jezulátku velké pozornosti od účastníků Katolického sjezdu. Na přelomu 19.-20. století se úcta k Jezulátku rozšířila zázračným způsobem po celém světě. Nejvíce se ujala ve Španělsku, kde má Jezulátko svůj původ. Španělé a Portugalci převezli obrazy a sošky Jezulátka přes Atlantický oceán do koloniálních zemí Jižní Ameriky. Pak úcta na více než 50 let utichla kvůli nacistické a komunistické diktatuře. I přes velká omezení ale do kostela přicházeli poutníci z celého světa, především ze španělsky mluvících oblastí. Významnou událostí byla návštěva papeže Benedikta XVI. v roce 2009. Ve svém proslovu papež uvedl, že Pražské Jezulátko svou dětskou něhou zpřítomňuje Boží blízkost a lásku. Pomodlil se za děti, které jsou obětí násilí a různých forem zneužívání, a také za rozvrácené rodiny.
Kostel Panny Marie Vítězné začali stavět v roce 1611 pražští němečtí luteráni a zasvětili jej Nejsvětější Trojici. Po bitvě na Bílé Hoře daroval kostel císař Ferdinand II. řádu bosých karmelitánů, kteří ho přestavěli v letech 1634-1669. Karmelitáni ještě přistavěli klášter a zasvětili kostel Panně Marii Vítězné. Ranně barokní kostel má vnitřní zařízení z 2. pol. 17. stol. a 1. pol. 18. stol., z té doby pochází 9 nádherných oltářů. Návštěvníci chrámu však míří především ke světově proslulému Pražskému Jezulátku, vystavenému na bočním oltáři.
Tuto sošku karmelitánům věnovala Pražské Jezulátko; renesanční dřevěná soška potažená voskem, vysoká 47 cm, vyrobená ve Španělsku. Do Prahy ji přivezla roku 1587 španělská šlechtična Marie Maxmiliana Manriques de Lara, která se provdala do Čech za šlechtice Vratislava z Pernsteinа. Poté darovala sošku dceři Polyxeně, která se denně k Ježíšku modlila a vymodlila si i vytoužené děťátko. V období třicetileté války se soška ztratila a byla objevena roku 1638 poškozená za oltářem. Pražské Jezulátko dodnes bdí nad životem Pražanů.
Do kostela Panny Marie Vítězné stále přicházejí poutníci s prosbou o pomoc a poklonit se této vzácné sošce. Dnes je uložena ve stříbrné skříňce oblečena do šatů ze vzácných látek s bohatými cennými výšivkami. Tyto oblečky byly darovány jako vyjádření díků za splněné prosby. Jedny ze šatiček také zhotovila císařovna Marie Terezie. Pražské Jezulátko vlastní také tři korunky. První pochází z 18. stol., druhá z 19. stol. a třetí daroval Jezulátku papež Benedikt XVI. při návštěvě naší země r.2009. Milostné Pražské Jezulátko je také velmi uctívané ve světě, především v zemích s katolickou tradicí.
Kostel je otevřen denně: všední dny 8.30 - 18.00, neděle 8.30 - 19.00. Mše jsou slouženy v několika jazycích. Pražské Jezulátko je také součástí Muzea Pražského Jezulátka, které se nachází v Kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně pod Petřínem. Expozice ukazuje oblékání sošky, šaty z Koreje, Mexika, Filipín, Itálie, Polska a dalších zemí, a obsahuje fotografie převlékání Jezulátka ve skutečné velikosti. Soška měří 47 cm a je vyobrazená jako dítě Ježíše ve věku 4-5 let, s maurskými rysy obličeje a kudrnatými vlasy; ruce jsou polámané z mládí, dlaněmi drží jablko a žehná pravicí.
Historie a kult Pražského Jezulátka přežila i období, kdy byl klášter karmelitánů vystěhován a po stopách moderních režimů. Karmelitáni se vrátili do kláštera v roce 1993 a spolu s obnoveným poutním místem vyznění zůstává Jezulátko symbolem víry a naděje pro věřící z celého světa.
Jezulátko inspirovalo i literaturu a světovou kulturu. Tajné přání vyslyšeno: někdo si u Jezulátka vyprosil mimo jiné i napsání Malého prince; a podle legendy i brazilský spisovatel Paolo Coelho si vyprosil, aby se stal slavným spisovatelem. Máte také tajné přání? Přijďte ho pošeptat Pražskému Jezulátku.
Muzeum Pražského Jezulátka představuje mimo jiné šaty věnované císařovnou Marií Terezií a rokokovou korunku, a ukazuje bohatý šatník sošky, která bývá oblékána do desítek sad šatů podle liturgického období. Dřevěná soška s voskovým povrchem je vysoká 47 cm, a pod voskem prosvítá plátno; obličej a kudrnaté vlasy nesou maurské rysy, což odráží španělský původ.